3. 6. 2013

Duchovnost II aneb novodobé typy náboženství

Rád bych tu volně navázal na články Duchovnost a Náboženství. Díky knize, kterou mimochodem doporučuji naprosto všem bez rozdílu, už jenom proto, aby byli schopní rozpoznat první příznaky mozkové mrtvice, jsem pochopil další z mého pohledu ezoterický blud moderní doby obecně nazývaný přítomný okamžik - TEĎ. Je mi zcela jasné, že si tím příliš sympatizantů neudělám a dost možná o mnohé přijdu, ale i tak se pokusím poukázat na nesprávnost postoje (alespoň z mého pohledu) upřednostňování přítomného okamžiku. Ikony těchto směrů není třeba zmiňovat, kdo ví, ten ví. A kdo ne, jenom dobře.
Ještě jednou bych tu zmínil tady již dvakrát vzpomínanou knihu (úvaha Vlabi a význam slov) a tou je Můj okamžik prozření od světově uznávané neuroanatomky Jill Bolteové Taylorové. Tato na mozek a nervovou soustavu specializovaná vědkyně měla tu neuvěřitelně vzácnou možnost prožít mozkovou mrtvici, kdy jí postupně přestala fungovat většina z levé mozkové hemisféry a přitom zůstala při vědomí a po celou dobu měla možnost ze svého vědeckého úhlu pohledu sledovat ztrátu jednotlivých funkcí této části mozku. Celý případ je zajímavý tím, že spisovatelka se po této mrtvici i přes téměř nulovou šanci plně zotavila a napsala knihu, v které do detailu uvedla pocity, myšlenkové pochody a naprostou změnu vnímání reality i sebe samotné ve chvíli, kdy vše kolem vnímala pouze pravou hemisférou.
Internet, knihy i přednášky zaměřené na moderní duchovní náhled na život jsou plné hesel razících dogmata jako, že čas neexistuje a hlavně není správné se zabývat ani minulostí ani budoucností, nýbrž jediný správný ezoterický a duchovní postoj je žít v jakémsi TEĎ (asi abychom nepřemýšleli nad tím, jak dnešní rozhodnutí druhých ovlivní naší budoucnost a nechtěli jim do toho kecat, abychom zkrátka nepřemýšleli - viz níže).
Nechci, aby nějak vyplynulo, že zastávám názor neexistence či existence času. Naopak. Myslím si, že jsou platné obě možnosti a to současně. Problémem je totiž úhel, měřítko či stav, ze kterého se na čas díváme.
Rád bych všem na jednu či druhou stranu zaměřeným skupinám (někdy až fanatickým sektám) sdělil jednu utajovanou skutečnost, která jim zřejmě uniká - jsme lidi. A jako člověk jsme od Přírody složeni z několika částí, přičemž hlavní dvě mají běžně používaný název Ego a Duše. Tyto dvě části "sídlí" (nebrat doslovně, nicméně to tak lze chápat) každá v jedné hemisféře mozku. Ego v levé, Duše v pravé.

Pravá hemisféra zastupující v našem případě Duši každým okamžikem vytváří mistrovskou koláž, obraz zachycující, jak přítomný okamžik vypadá, jak zní, chutná, voní, jaký je na dotek. Tyto okamžiky jsou bohaté na různé vjemy, myšlenky, emoce. Pro naši pravou hemisféru (Duši) neexistuje nic než přítomný okamžik a každý tento okamžik překypuje smyslovými vjemy. Chybí v ní všechna ta pravidla a poučení, která byla už předtím definována jako správný způsob, jak něco dělat. Myslí intuitivně, originálně, tvořivě, spontánně, bezstarostně, nápaditě. Já říkám, že tato hemisféra je sídlem SVĚDOMÍ.
Levá hemisféra (Ego) zachází s informacemi úplně jinak. Zpracovává všechna sdělení z pravé hemisféry a řadí je do posloupností. Pak porovnává detaily tvořící přítomný okamžik s detaily předchozího okamžiku. Tím do našeho myšlení vkládá koncept času, rozděluje prožívané okamžiky na minulost, přítomnost a budoucnost. Umožňuje nám schopnost deduktivního myšlení. Zaměřuje se na podrobnosti a podrobnosti o podrobnostech. Díky levé hemisféře si uvědomujeme kdo jsme, kde bydlíme. Máme VĚDOMÍ sebe sama jako jednotlivé bytosti - JÁ. Popisuje, definuje, kategorizuje, porovnává, rozebírá, skládá, tvoří z informací příběhy, které si tímto uvědomujeme a prožíváme. Bez času by žádné nebyly. Nemohli bychom si do života přenést příběh o navlečené ponožce a teprve následném obutí boty, protože bychom nechápali posloupnosti. Ego, jak vidíte, není jen tím rozmazleným, po pozornosti prahnoucím spratkem, jak je prezentováno. A dělit ho na hodné Ego a zlé Ego by bylo už úplně mimo, nemyslíte?



Ego myslí, Duše cítí. Jen dohromady a v rovnováze mohou být společně člověkem.
Pokud si uvědomíte důsledky dvou předchozích odstavců, není už těžké si domyslet, co by znamenalo žít ono téměř posvátně nedotknutelné ŽÍT V TEĎ. A pokud ne, povím vám to. 
PŘESTALI BYCHOM BÝT ČLOVĚKEM, přestali bychom být lidskou bytostí.
Správnou možností podle mne je, nechat pracovat svůj mozek tak, jak je k tomu uzpůsoben a snažit se o vyrovnanou souhru obou jeho hlavních částí. Pokud přece jen chcete prožívat vše v teď, nechte si udělat lobotomii levé hemisféry. Ovšem pak se nedivte, že budete invalidní, nesvéprávní, nebudete chápat ani rozumnět a nakonec šoupnuti do blázince. Ale podobný osud by vás čekal i v případě lobotomie pravé hemisféry.

17 komentářů:

  1. Kde to žijeme?
    Vzdělání, výchova i celá společnost nás tlačí k tomu, abychom byli "rozumní", pragmatičtí, chovali se logicky, nenechali se mást emocemi a pocity (intuicí), nevěřili na nic, na co si nelze sáhnout, byli vždy pevně usazení v realitě a čase, atd. atd...
    Našli se však jedinci, kterým to nevyhovovalo, a tak přišli ezoterici a začali vysvětlovat, že takhle žít je špatné (v čemž měli pravdu) a že vůbec nejlepší je ignorovat zlo kolem ("udeří-li tě kdo ve tvář tvou, nastav druhou"), nebránit se špatnosti (naopak posílat lásku), netrápit se tím, co bylo ani co bude (máme přece přesně nalajnovaný osud),...
    Krutibrko, maj to ale ti panáčci v pozadí setsakra promyšlené: ať tak, či onak, ať jsme rozumní, nebo ezoterici, vždycky nás nasměrují tam, kam potřebují. Do háje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozděl a panuj.
      Je jedno, zda se to jmenuje islám, křesťanství, materialismus, ezoterismus aj. Jde stále o jednu a tutéž strategii. Odvést pozornost jinam, přesvědčit všechny, že jedině oni mají pravdu a pak hlavně tuto pravdu i násilím vnucovat těm od vedle.

      Vymazat
    2. Michale,
      myslím, že to je ještě trošku jinak: extrémy jsou dobré k tomu, aby nám náhodou nedocvaklo, že třeba existuje i "zlatá středení". Asi proto nám naši tvůrci nechali tu spojnici mezi hemisférami tak mrňavou.

      Vymazat
    3. Vlabi, však zvýrazněná věta v článku:
      "Ego myslí, Duše cítí. Jen dohromady a v rovnováze mohou být společně člověkem." byla myšlena právě jako ona zlatá střední cesta. :-)

      Vymazat
  2. Michale, díky!

    V současnosti jsi můj nejoblíbenější blog. :-)

    Patrik

    OdpovědětVymazat
  3. Jednou z najvecsich chyb a to si ludia neuvedomuju je domyslavost. Je to snad jedina vec EGA ktoru by bolo treba potlacit uplne. ..Mailo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mailo,
      otázkou však taky je, kde končí víra v sebe sama a své schopnosti a kde začíná domýšlivost?
      Kupříkladu dnes se mi v práci podařilo něco, oč se snažím řadu měsíců. Nejde o žádnou fyzickou záležitost. Vždy se k stále stejnému problému snažím přijít s "čistým" účtem (bez předsudků a bez ovlivnění z minula). Většinou to vyjde tak na trojku, čtyřku a někdy i čistou kuli (zrovna minule). Dnes jsem se s tím popasoval za čistá jedna s hvězdičkou, což se mi podařilo maximálně tak dvakrát za celou dobu. Jindy si to nechávám pro sebe, ale nyní v souvislosti s tvým komentářem to vykvákám - jsem na sebe hrdý, že jsem to dokázal. Myslím, že nebudu ani kecat, když řeknu, že mnou i jímala pýcha - ve smyslu, že jsem byl na sebe pyšný. Konkrétně tuto pýchu, jež je synonymem pro namyšlenost či domýšlivost beru jako zdravé ohodnocení sebe sama.
      Nechci vyžvanit oč šlo (ale v článcích jsem to tuším už naznačil), takže těžko posoudit, zda se budeš moci vžít do něčeho podobného. Pokud ano, rád bych věděl, zda i takovou domýšlivost bereš jako chybu

      Vymazat
    2. Michale,
      když se mně někdy (výjimečně) něco takhle podaří a mám důvod být na sebe hrdá, vždycky mě hrozně potěší, když můj výkon ocení i někdo jiný. Takže, i když přesně nevím, co se ti dnes povedlo, máš i ode mne jedničku s podtržkou. Mám dost důvodů k tomu, abych věřila, že si to zasloužíš.
      :-)))

      Vymazat
    3. Vlabi,
      to co se podařilo mě, nikdo krom mě nezaznamená, tudíž nikdo z lidí to nemá možnost ocenit. Co je však pro mě důležitější (i když uznání druhých mě dokáže roztetelit, což přiznávám) mám vysledováno, že často za to bývám v blízké budoucnosti (většinou následující návštěva téhož zákazníka) odměněn v podobě pohodové práce, která mě pak baví ještě více, než jindy.
      Má to ale háček. Sice jsem dnes překonal sám sebe - a to doslova, ale zároveň jsem definitivně zvedl laťku, takže zase je na čem makat, zase je kde prohrávat, zase je co vylepšovat, zase je možnost spadnout na čuňu z o kus větší výšky.

      Nešlo o nic světobornýho. Pro velkou část lidí něco dokonce naprosto normálního. Abych to přirovnal, bylo to jako by invalida s porušenou páteří navždy ukotvený na vozík udělal jeden krok. Pro jedny fádní, pro někoho skoro nemožná věc. A já si připadal jako ten na vlastních nohách stojící invalida :-)

      Vymazat
    4. Michal ja suhlasim. Neslo mi vsak ani tak o domyslavost v tomto zmysle..skor hlavne v zmysle ze robime dolezite rozhodnuia napriklad vo vztahu k inym ludom,ci tvorime svoju mienku na zaklade Ega a faktov ktore v skutocnosti casto neexistuju.. I ked nepozname skutocne fakty...nespytame sa,nehladame,nepresvedcime sa-domyslame si Egom,a to je chyba.Casto tym robime zle dokonca i sebe a nielen inym.To je snad jedina vec ktoru by bolo treba uplne potlacit. ..Mailo

      Vymazat
    5. Mailo:
      Ano, říká se tomu, že si vytváříme domněnky. Ale i tady to není tak jednoduché (tedy alespoň z mého pohledu). Nikdy si nemůžeš být jistý, že znáš všechny okolnosti a pokud by ses věnoval hledáním všech dostupných okolností, přičemž by sis mohl být skoro jist, že ani ta poslední není poslední, nedělal by jsi v životě nic jiného. Navíc dělat si domněnky je základním účelem levé hemisféry, či-li pokud bys chtěl aplikovat to, co jsi napsal, pak by ses rozhodl, být jen polovičním člověkem - ve své podstatě totálním invalidou, který by nemohl udělat jediný krok.
      Protože i taková banální záležitost jako kopnutí do míče je velkým souborem domněnek (je ten míč plně nafouknutý?, je těžký? doletí až tam? atd. atd.), které nás odlišují od robotů, který by si domněnky nevytvořil a vždy by do míče kopl naprosto stejným způsobem s naprosto stejným výsledkem.
      Ale i tak se domnívám, že jsi to nemyslel takto dotažené do finální podoby, že? :-)

      Vymazat
    6. Nie,netreba vtom hladat za kazdu cenu zlozitost.. myslim ze chapete co tym chcem povedat..v predoslom komentare co som pisal je to dost jasne. ..Mailo

      Vymazat
  4. Proč stále polemizujeme o něčem moudrém a děláme z toho dogmu. Tady a teď je úžasný vhled pro reálný, krásný a spokojený život. Minulost máme, jsou to naše zkušenosti anebo taky zkušenosti někoho jiného (společenské vzorem rodina apod.)Budoucnost potřebujeme, abychom měli cestu, která nás dovede "domů". To je ten smysl života. Jenom vědomí a cit je MOUDROST. Protože Cit bez Vědomí je Naivita, Vědomí bez Citu je Krutost, Cynizmus. Vyberme si a tady a teď konejme, komunikujme anebo nedělejme, mlčme. Vše je otázka duality, jak nahoře , tak dole. Levá či pravá hemisféra, potřebujeme obojí a potřebujeme vše VYBALANCOVAT, a to můžeme udělat, pochopit pouze tady a teď.

    OdpovědětVymazat

Podmínky pro publikování komentářů