Má poslední návštěva doktora

Bude tomu již přibližně deset let, co jsem naposled vyhledal od(p)bornou lékařskou pomoc. Soused včelař měl nějaké agresivnější včely a ty se do mě při stavbě rodinného domku pravidelně trefovaly. Vždy se našla jedna potvora, která dorážela klidně celý den a nedala pokoj, dokud se mi nedostala do vlasů nebo pod triko a nezabořila do mě svůj harpunovitý zadek nebo jsem ji netrefil trikem. Jak šťípanců přibývalo, moje tělo si postupně vytvořilo alergickou reakci na jejich jed a jeden zásah do ruky znamenal klidně několik dní oteklou ruku tak, že nebylo poznat, kde mám loket a kde zápěstí a prsty vypadaly jako když nafouknete gumovou rukavici.

Takže chca-nechca jsem byl už jednou donucen zajet za doktorem, aby mi od otoku pomohl, protože volně prodejné protisvědivé a protialergické masti nepůsobily a já jako OSVČ si už nemohl dovolit válet šunky doma. Obzvlášť když jsem měl na krku tři hypotéky. Nepomáhal ani ocet ani mléko coby první pomoc (někdy to byly naopak vosy). Tak jsem jednou sedl do auta a odfrčel si to za svou obvoďačkou, která mi fouknula nějakou injekci, aniž by zjišťovala, zda nemám na danou látku alergii (kupříkladu penicilin mi dali jen jednou jako miminu a málem bylo po mě) a poslala mě domů. Tak jsem zase sedl do auta a odfrčel na stavbu, což trvalo asi 5 minut. Jen co jsem doma dovřel dveře od svého nadupaného ford orion 1,1, zamotala se mi bez varování hlava a já se svalil na zem jako špalek.
 

Když jsem se zmátořil, zajel jsem na pohotovost, kde zjišťovali co a jak a já se dozvěděl, že po konkrétní injekci, kterou jsem předtím dostal, mě doktorka vůbec neměla spustit po nějakou dobu z očí a měl jsem zůstat na lehátku v ordinaci nebo alespoň v čekárně (pokud bych tam došel), protože po této injekci je vysoké riziko omdlení a následných úrazů.

Takže jsem tehdy měl obrovské štěstí, že jsem ztratil vědomí až po zastavení auta a ne při jízdě, kde bych buď skončil na střeše v příkopu nebo třeba taky v nějakém dětském kočárku nebo protijedoucím autu. 

Tehdy jsem si řekl: "Dost, mě už žádný doktor neuvidí!" Docela by mě zajímalo, kolik od té doby pojišťovna vyplázla na moje rodný číslo chechtáků nějakému podnikavému doktorovi.

Ačkoliv soused má včely dodnes, od té doby mě již žádná neklofla. Nemoci se mi vyhýbají a zranění řeším obvazem a zatnutými zuby. Ještě přijít na způsob jak nevhazovat do věčně hladového chřtánu obtloustlé obludy VZP výpalné v podobě zákonného pojištění a celý ten zdravotnický ansámbl bych poslal k čertu.

Jo a ještě si vzpomínám na jednu neuvěřitelnou situaci, kterou mi asi nebudete věřit, ale byl jsem jejím účastníkem. Moji manželku kdysi zranil kůň úderem do obličeje a během několika vteřin jí tak napuchlo oko, že jsem měl obavy z vnitřního krvácení a aby o oko nepřišla. První, co jsem měl po ruce byl stařičký náklaďák IFA a tak jsem stylem, za který by se nestyděl ani Schumacher, prokličkoval páteční krajské město a s černým oblakem dýmu z výfuku a modrým od kol zašlajfoval před nemocnicí. Došli jsme do čekárny příslušné ordinace pohotovosti a zdaleka jsme nebyli ten nejakutnější případ. V čekárně sedělo asi deset lidí, přičemž jsem si nemohl nevšimnout pána se zakrváceným prostěradlem, kterým měl obalenou ruku. Slyšel jsem jak jeho paní vysvětlovala jiné paní, že jejímu manželovi ruku potrhala motorová pila. Po neuvěřitelných deseti minutách čekání do čekárny vstoupila sestřička a s klidným hlasem, že na řadě je jakýsi pan Novák, ho vyzvala dovnitř. Na první pohled bylo jasné, že panu Novákovi hrozí maximálně angína nebo jde jen možná na kontrolu. Při upozornění, že tam je zraněný muž s potrhanou rukou a já s manželkou, která pomalu přestávala bolestí vnímat, kde je, stejně do ordinace vstoupil nachlazený pan Novák. Je absurdní, za jaké služby platíme zdravotní pojištění!