Řezat či neřezat aneb výchova dětí nejenom v Čechách

zde více než kde jinde platí rozděl a panuj

Poslední dobou se vyrojilo mnoho zpráv ohledně výchovy dětí. Například o tzv. juvenilní justici (= znárodnění dětí) nebo, a to stále častěji, o způsobu rodičovské výchovy, kdy v případě volných diskuzí se téměř bezvýhradně strhne názorová mela, obsahující nezřídka i silnější výrazy mezi diskutéry. Jistě jste si všimli, že se společnost v tomto ohledu rozdělila na dva téměř nesmiřitelné tábory. "Horňáci" zastávají názor, že škoda každé facky, která padne vedle. Kdežto "Dolňáci" si naopak myslí, že dítě ani květinou neuhodíš, ba ani hlas na něj nezvýšíš.

Nedalo mi to a zapřemýšlel jsem nad tímto velmi důležitým - řekl bych jedním z nejdůležitějších - fenoménů dnešní doby vůbec. Zaráží mě totiž několik skutečností. Například to, že je pomálu názorů, které by byly tak nějak uprostřed. Další udivující skutečností pro mě je, že se vášnivé diskuze nikdo nesnaží uklidnit, spíše naopak, všichni jsou nenápadně postrkáváni do steče s druhou skupinou. Nikdo se nezamýšlí nad příčinou, zato důsledky pociťují všichni. A v neposlední řadě se nikdo nezamýšlí nad tím, co se  vlastně s dětmi, rodiči, učiteli a vůbec každým, kdo se s výchovou dětí setká na profesní úrovni, postupně a nenápadně děje.

Nepatřím ke starším ročníkům, ale zajíc už taky nejsem. Takže mám ještě možnost, na rozdíl od lidí mladších cca 25-30 let porovnávat. Ponořím-li se v paměti do svých na základní škole strávených let, nevybavuji si, že by se v celém okresním městě, v němž jsem bydlel, denně projednávalo něco jako šikana, užívání drog, krádeže, drzé vystupování proti učitelům a další nectnosti, kterými každý večer oplývá zpravodajství TV Nova. Snad jen výjimečně bylo řešeno kouření na záchodcích a jeden-dva náznaky z dnešního pohledu naprosto neškodné šikany. Naopak jako závažné se tehdy jevila neslušná mluva, hlučnost o přestávkách nebo odpadky pod stolem či v šatnách. To bylo to "nej", čeho byly děti schopny. Nemyslím, že by se jednalo o ututlávání horších případů, prostě ještě nedávno mládež nedělala to, co dělá dnes. Na střední škole už pár prohřešků bylo, ale šlo o drobné krádeže a chození "za školu", což se znásilňováním a vraždami spolužaček bude asi těžko soupeřit.

Dnes není výjimkou, když mi cucák ze ZŠ v doprovodu svých "hustých" vrstevníků v případě, že jim zastavím před přechodem, plivne na auto, tváří se jako prezident světa a stejně jako naši zákonodárci na mě ještě ukáže vztyčeným prostředníčkem, že jsem jednička a podpoří to drsně znějícím: "Co čumíš vole?". Pár metrů na to hodí prázdnou flašku někomu za plot, kopne do popelnice a velmi sprostě (nelze tu psát konkrétní názvy) na plnou hubu okřikne psa za plotem. Přitom pochopitelně mezi prsty mačká nezbytné žváro.

Není již nikterak výjimečná situace, že spratci o přestávkách vynadají učiteli a někdy ho prachprostě šikanují, přičemž si to ještě natáčejí na telefon a hrdě ho upozorňují, že jestli na ně sáhne, tak ho zažalují.

Promiňte, ale... do prdele, kde to jsme?!

Jak je možné, že dnes je mládež charakterově naprosto "odlišná" od té, kterou jsem zažil ještě před nějakými 20-30ti lety já? A to se vůbec nebudu zmiňovat o znalostech, které jim škola (ne)dokáže předat.

Odpověď není třeba hledat nikde schovanou. Na vině je bezpochyby výchova. Ale tady začíná to neprůhledné tajemno. Mládež vychovávají dospělí. Nikoliv jen rodiče. Ale všichni dospělí, s kterými se dítě potkává. Z tohoto důvodu nelze svalovat vinu na druhé. Rodiče nemohou ze špatné výchovy osočit učitele, učitel rodiče. Stejně tak nemohou rodiče ani učitelé házet vinu na zákonodárce a naopak zákonodárci dělat z rodičů a učitelů výchovy neschopné. Na vině jsme všichni my dospělí, všichni většinou máme děti nebo vnoučata. Lze sice namítnout, že právě zákonodárci určují, kam lze ve výchově zajít, kam ne. Určují předpisy a nařízení, dle kterých by se měly filtrovat pořady a publikace určené pro mládež, výrobci by měli na výrobcích (např. PC-hry) uvádět, od kolika let je hra vhodná atd. Ale nakonec jsme to my, kdo uvádí zákony v praxi, a pokud cítíme, že s nimi není něco v pořádku, pak je naší morální povinností, vychovávat tak, jak je to správné (nikoliv z pohledu zákona).

Nebudu tu rozebírat vliv televize, internetu a PC na dnešní děti a mládež, v tom si myslím budeme zajedno. Chci tu ukázat na fakt, který je podle mne opomíjen. A tím je jedinečnost každého člověka, a to nejenom fyziologicky, ale i charakterově. A z toho je třeba při výchově vycházet. Jsou děti, u nichž bude i přes snahy systému stále ještě dominantnější pravá mozková hemisféra, a ti budou fyzickým projevům výchovy (facka - lidově lepák) hůře rozumět. Pojmem "hůře rozumět" však mám na mysli něco zcela jiného, než že jsou duševně postižené, retardované, mentálně zaostalé nebo jak to psychologové rádi nazývají. Jednoduše to vnímají jinak a pozitivní výchovný efekt by v případě nějakého jejich prohřešku mohla mít jiná, nefyzická metoda.

podřezávat krk - to je ta správná zábava

A pak tu jsou děti, u nichž na charakter má větší vliv levá hemisféra, a tam už je to o něčem jiném. Díky funkci této poloviny mozku jsou si vždy plně vědomé toho, že to, co zrovna provádí, bude něčím jiným následováno - lineární myšlení. Takové děti nejprve napodobují, co vidí kolem sebe a pokud nevidí negativní dopady svého jednání, berou ho jako správné. Tak jsou vlivem zanedbání nebo spíše zvolením nevhodné výchovy v podstatě utvrzovány v tom, že nic špatného nedělají. A televize jim to také denně ráda připomíná - říká jim: "Dělejte si, co chcete, jste nedotknutelné. A pokud na vás někdo, třeba i rodiče vztáhnou ruku, konají protizákonně". Ano přesně tak to je.

Následující větou pravděpodobně urazím mnohé rodiče, ale ve skutečnosti při stavu dnešní mládeže tím urážím zvířata. Pro pochopení správné výchovy je třeba podívat se do přírody. Tam, kdykoliv je jakékoliv mládě oprásklé na svého rodiče nebo jiné dospělé členy, je okamžitě nevybíravým způsobem vráceno do správné koleje. A často u "vyšších" savců tomu napomáhají i další, v hierarchii výše postavení členové rodiny/skupiny. Když se mne někdo zeptá, jaký názor mám na "fyzické usměrňování" dětí, připodobním to k výchově psa - třebas německého ovčáka. Pokud na vás dnes zavrčí, když mu chcete sebrat misku, musí dostat po papuli. Když to neuděláte, zítra už vás nemusí pustit ani domů a pozítří vás na potkání pokouše. Naprosto to samé platí u dětí. Myslíte, že je úplně normální (mimochodem je to jeden z hlavních důvodů, proč nerad nakupuji v supermarketech), když sotva 5tiletý smrad vzteky začne mlátit svoji matku nebo dokonce babičku!!! a řvát na celé kolo, že pokud mu nekoupí to a to, tak jí bude nenávidět? Tohle udělat moje dítě, tak ho tam před lidmi zmydlím, že si doma nesedne. Jenže tohle moje děti nikdy neudělaly a nic v tomto duchu ani neudělají, to jsem si jist. Neřeknou nám (a to jsou v pubertě) jinak než tatínku, maminko. Pozdraví každého a za každé situace. Nikoliv ze strachu.

záměrem je rozbít toto pouto, to nejdůležitější, co člověk má

Abych to nějak ukončil. Osobně vidím v tom, co se kolem výchovy dětí děje, něčí záměr. Je uměle vytvářeno prostředí, kde je u dětí na úkor pravé upřednostňována levá hemisféra (viz úvaha Vlabi a Písmo a představivost), ale co se možností výchovy týče, je postupně umožněno praktikovat výchovu vhodnou jen pro děti s dominující pravou hemisférou. Takže pro většinu dětí naprosto nevhodný a neúčinný způsob. Tím se zabijí dvě mouchy jednou ranou. Školním systémem se sníží počet citlivých dětí a vyrobí se materiálně zaměření budoucí dospěláci, bez úcty k druhému člověku, bez vychování a hlavně z mého pohledu přihlouplí a díky tomu všemu snadno manipulovatelní. Stačí takto vyrobit jednu jedinou generaci a ta pak už bude svoje vlastní děti vychovávat (kopírovat) již způsobem, kterým byli vychováni oni sami. A je ruka v rukávě.