Spasí nás fotovoltaika?

MUDrland Wenca

Když jsem v průběhu roku 2021 zachytil první zprávy o nadcházejícím zdražování energií, hledal jsem způsob jak s minimem investic ušetřit. Nejhladovějším elektrickým spotřebičem v naší rodině je 120litrový kombinovaný bojler z Dražic. Zvažoval jsem vodní solární ohřev. To bych musel koupit aspoň třísetlitrový bojler se dvěma výměníky. Velký, stacionární bojler bych ale neměl kam dát, protože dům po manželčiných rodičích byl postaven podle tehdejších trendů a chybí v něm technická místnost na topné systémy a jejich armatury. 

Musel jsem vařit z vody a využít i druhého bojleru, který asi deset let nepoužíván visel vedle kombinovaného. Byl vyroben roku 1947 firmou Rudolfa Janečky v Praze. Manželka mne mnohokrát upomínala, ať tu předpotopní příšeru vyhodím, ale mně bylo bojleru líto. Už jenom proto, že dosud neteče, na vodičích se nepálí izolace jak v současných bojlerech na kšeft a anglický termostat dosud funguje. Má snad někdo doma 76 let starý výrobek, který dosud funguje? V dnešní době nevídané! 

Předem jsem zavrhl fotovoltaickou elektrárnu, kvůli vysoké ceně a příliš dlouhé návratnosti investice. Po zralé úvaze jsem se rozhodl zapojit bojlery do série. Studená voda teče do dražického kombinovaného bojleru, přičemž elektrický ohřev je trvale odpojen. Beztak se v něm pálily dráty! V něm ohřátá voda postupuje do bojlerového veterána, v kterém se v případě potřeby dohřeje elektricky. 

Počátkem roku 2022 jsem vyrobil a zprovoznil vodní, beztlaký, samotížný solární systém, pro ohřev vody v bojlerech. Po dlouhém hledání jsem totiž zjistil, že samotížných systému je na trhu velmi málo. Všechny mají kolektory nastojato a ty jsem nemohl použít kvůli malému výškovému rozdílu mezi kolektory a bojlery. Nezbylo mi, než si kolektory vyrobit. 

Absorbér je žebřík sletovaný z měděných trubek. Horizontální sběrné trubky mají průměr 22 mm a svislé 15 mm. Mezi nimi jsou propleteny pásy z měděného pokrývačského plechu o síle 0,55 mm. Namísto nesehnatelné speciální absorbční barvy na měděné absorbéry jsem použil matný černý autolak, strukturovaný přídavkem měděného prášku, aby absorbér bral teplo i ze sluníčka, které svítí z úhlu. Korpusy jsou vyrobeny z AlMg plechu 1mm, nastříkaného šedým autolakem. Namísto kaleného absorbčního skla jsem použil 4mm polykarbonát s UV filtrem. Obdobný mám na střeše pergoly víc jak 25 let a jeho minimální životnost odhaduji minimálně na 50 let. Účinná plocha absorbéru je 1,5 m2. Celoměděný absorbér a korpus musí vydržet minimálně sto let.

solární, beztlaký, samotížný kolektor

Netradičním řešením bylo přivedení teplé vody k pračce. I když se prodávají profesionální pračky se vstupy na teplou i studenou vodu, bratru tak od 40 tisíc nahoru, tak běžné pračky za běžné ceny, se už s touto vychytávkou v dnešní skvělé, tržní demokracii nevyrábějí. Naposledy je vyráběl zlý bolševik ve firmě Tatramat. Pračku jsem zapojil přes termostatický směšovací ventil. Původně nastavená teplota 30°C se neosvědčila, kvůli velké krčivosti prádla, a proto jsem teplotu snížil na 25°C. Je rozdíl, zda pračka ohřívá vodu od 10°C (15°C v létě), nebo od 25°C.

termostatický směšovací ventil

Vloni jsem nainstaloval dva kolektory na odzkoušení. Podle úrovně slunečního svitu z nich proudí voda o teplotě až 82°C teplá. Letos vyrobím další tři, aby solární systém pokryl plnou spotřebu teplé vody pro čtyři osoby, občasnou návštěvu, pračku, myčku, a to i když je polojasno. Aby ze systému v letních měsících nevyvřela voda, bude skrz titanový výměník ohřívat vodu v bazénu. Solární systém s nemrznoucí kapalinou je od vnitřního okruhu oddělen tepelným protiproudým výměníkem vlastní výroby. 

Když nepočítám svoji práci, systém s pěti kolektory mne vyjde asi do 50 tisíc. Podotýkám, že jsem stihl většinu materiálu nakoupit za původní ceny. Návratnost je zhruba 6 let. Podstatné je, že nám dosud nebyly zvednuty zálohy za elektřinu. 

V zimě je účinnost solárního systému zanedbatelná, a proto jsou bojlery ohřívány vodou z ústředního topení. Zvýšenou spotřebu dřeva jsem eliminoval špalíkováním větví ze sadu a kousku našeho lesa. 

Fotovoltaika asi nebude takové terno!

V sobotu jsem hrál s kapelou na oslavě šedesátin. Potkal jsem tam spolužáka ze základky. Několik let jsme se neviděli, tak jsme se proklábosili až k zelenému šílenství. Tento kamarád pracuje od vyučení v energorozvodném podniku a má o těchto věcech přehled. Říkal že v uplynulém týdnu došlo k přebytku elektřiny z fotovoltaiky. Protože tepelné a jaderné elektrárny nelze úplně vypnout, nebezpečí přepětí vyřešili energetici vypnutím některých solárních elektráren. 

Kamarád se rozvyprávěl o tom, že lidi, kteří mají solární elektrárny, jsou z velké části přes den v práci a jejich domy většinou žádnou elektřinu nespotřebovávají. Absolutní většina lidí v ranním spěchu nestihne zapnout myčku a pračku, se startem odloženým na dobu, kdy jim domácí fotovoltaika vyrábí dostatek elektřiny. Takže se nahřeje bojler, dobijí se baterie, a pokud energetika jejich elektřinu zrovna nepotřebuje a nevykoupí ji, je tato nemalá investice k ničemu. 

A mně bylo divné, když mi nedávno jeden známý vyprávěl o své fotovoltaické elektrárně, že mívá  už kolem 10. hodiny dopolední plně nabité baterie. Přes den všechnu elektřinu nespotřebuje, navečer se něco málo spotřebuje, což baterie nijak nevyždímá a na druhý den je elektrárna využitá maximálně polovinu dne. Většina malých provozovatelů fotoelektráren nemá s energetiky smlouvu, a když má, tak nemají jistotu, že vyrobenou elektřinu energetici vykoupí.

Syn pracuje jako montér fotoelektráren, Prý mají objednávky minimálně na rok dopředu. Energie jsou drahé, a tak hodně lidí svoje úspory investuje do fotovoltaiky. Ano, představa, že každá střecha bude využita pro výrobu elektřiny, vypadá na první pohled až idylicky hezky. Bohužel, v praxi nebudou mít stávající a budoucí elektrárny plné využití, a proto montáž komfortní fotoelektrárny připomíná slovní obrat "vzít si na komára dělo". 

Kamarád také potvrdil můj názor, že fotovoltaika má přijatelnou návratnost při ostrovním ohřevu užitkové vody, kdy vyrobená elektřina napájí odporový drát v bojleru a to bez dalších výdajů za baterie a střídače. Jedinou nutnou investicí je polovodičový stykač, pro bezproblémové odpojování již vyhřátého bojleru.

Fotovoltaická elektrárna může být naopak velmi vhodná pro drobného řemeslníka. Například takový stolař potřebuje elektřinu pro svoje stroje, potřebuje také svítit a odsávat. Ideální je, pokud spolu s domácností spotřebuje zhruba tolik elektřiny kolik elektrárna vyrobí.

Je faktem, že časem se sníží účinnost fotovoltaických panelů i kapacita baterií. Také je nutno počítat s tím, že některé panely za deset - dvacet let prostě přestanou fungovat. Baterie rovněž. Při nevhodné volbě výkonu fotovoltaiky, troše smůly na kazové výrobky a extrémní počasí, se může návratnost investice začít posunovat k nekonečnu.

Dalším faktorem v celém solárním odvětví je umělé stmívání oblohy. Kamarád který provozuje větší fotovoltaiku na střeše školy už víc jak deset let, každý den kontroluje, kolik mu elektrárna vydělala peněz. Podle něho zcela jednoznačně elektrárna vyrobila nejvíc elektřiny v roce 2020, v době, kdy nelétala letadla. Jak se postupně letecký provoz obnovoval, a to včetně práškovacích letadel, výroba elektřiny opět klesala.

Ten kdo hledá úspory, by měl pečlivě zvážit všechny svoje možnosti, a to nejen solární. Je třeba mít na paměti, že ta samá banda nadnárodních zločinců, která se napakovala na covidu, se teď pakuje na fotovoltaice.