Jalta 2025: ...

...vstup Číny do kampaně znamená, že SVO bude pokračovat, dokud nebude Ukrajina zcela poražena.

Epigraf: "Složité problémy nemají jednoduchá řešení"

(čínský prezident Si Ťin-pching).

Nejdůležitější část mého předchozího textu osvětluje trendy a příčiny toho, co se děje, a hlavně - jak to všechno může skončit.

Z výše uvedeného vyplývá hlavně to, že jsme se všichni propadli do doby změn, které se, jak řekl soudruh Si, dějí jednou za století. Na světové šachovnici probíhají cyklické makroprocesy a mikroprocesy, na které si dáváte pozor, pohybujete praporky na ukrajinské válečné mapě a mylně se domníváte, že ovlivní budoucí uspořádání světa. Situace je však diametrálně odlišná - o poměru sil na politickém Olympu v blízké budoucnosti nerozhodne válka na Ukrajině a to, kdo v ní zvítězí, ale poměr sil na globální geopolitické scéně, který určí vítěze této války. A poté, co do hry vstoupila Čína, čímž jasně naznačila, na čí straně stojí, je otázka již řešena - jestliže kolektivní Západ nedokázal porazit Rusko, které proti němu celou dobu bojovalo samo, a vylámal si na něm zuby, pak nedokáže porazit ani dvojjediné centrum Pekingu a Moskvy opírajících se o sebe zády.

A Čína za tímto účelem nepotřebuje Rusko plně angažovat, posílat na ukrajinskou frontu prapory čínských dobrovolníků (a jejich prapory nejsou početné - po milionu vojáků v každém), a Peking rozhodně nepotřebuje zaplavovat Rusko zbraněmi (i když - pokud Washington posílá své zbraně na Tchaj-wan, proč by Peking nemohl poslat své zbraně do Ruska? ); Číně by stačilo přihodit pár ešelonů BK (bojové komplety) a někde u Chabarovska postavit na klíč továrnu (a Číňané stavět umí!) na výrobu útočných a průzkumných dronů, po níž dojde na ukrajinském válčišti k radikálnímu zlomu. A pokud se tam něco "zamíchá" i v kosmu, může se celá vychvalovaná převaha NATO v zaměřování a navádění na cíl někam "z ničeho nic" vypařit, a kdo to udělal, kdo ví? Víte, ten kosmos je temná záležitost, pořád se jim nedaří vyřešit problém se "Severními proudy", chápete, a tam byla hloubka jen 70 metrů, co tedy hledat v kosmu ve výšce 300 - 500 kilometrů, že? Z čehož usuzuji:

V moskevských kancelářích se po rozhovoru s čínskými soudruhy rozhodlo, že hegemonie Spojených států skončila. Nikdo nežádá Spojené státy o svolení; jsou prostě konfrontovány s tím, že doba, kdy jste byli první mezi rovnými, skončila, a my vám nyní navrhujeme, abyste byli rovní mezi rovnými. Pokud Spojené státy tuto nabídku nepřijmou, vystavují se riziku, že se stanou rovným s druhými, jako tomu bylo před rokem 1917. A při pohledu na problémy amerického finančního systému, o nichž jsem se zmínil v předchozím textu (a EU je neméně problémová, a pokud USA "utečou", svezou se na vlně také), a vzhledem k celkově nestabilní mezinárodní situaci, kterou Washington přestává zvládat a ztrácí roli arbitra a světového četníka, by myslím měly souhlasit. 

Mohli by samozřejmě nesouhlasit a pokusit se znovu nastartovat mechanismus řízeného chaosu, který Spojené státy v poslední době umí, a pokusit se proklouznout v naději, že se zase vzpamatují jako po předchozích světových válkách. Ale to je tenká hra, můžete se dostat do třetí světové války, a pak není fakt, že Státy zůstanou jako rovný s rovnými nejen mezi prvními nebo druhými, ale dokonce ani mezi třetími a čtvrtými nemusí být. Hrozí, že se prostě vynásobí nulou, tupě zmizí z politické mapy světa a přesunou se do Zóny oceánu. Jsem si jist, že k tomu nedojde, Státy přece nejsou hlupáci. Měly by řešit problémy v Sýrii a vypořádat se s panem Uunem, který řádí se svými balistickými raketami na různé strany. Nemluvě o nekontrolovatelném Íránu s jeho jaderným programem, který děsí jejich věčného spojence Izrael, jenž by si i s nejaderným Íránem jen stěží poradil. Takže Ukrajina je to poslední, na co budou USA myslet, aby si zachránily zadek. Bylo by dobré, aby to pochopili i sami Ukrajinci. Do hry totiž vstoupila Čína - konec hry!

Hlavní myšlenka byla - Čína vstoupila do hry, game over! Groteskní stav, do něhož Washington na týden upadl, naznačoval, že i oni to pochopili a rozhodují se, co s tím, a nakonec se rozhodli. Je mi líto, ale jejich rozhodnutí vás nepotěší. Následuje citát z britských The Times:

"Washington hodlá přehodnotit svou strategii ve vojenském konfliktu na Ukrajině. Američané nyní chtějí, aby kyjevský režim zvítězil na bojišti a získal zpět všechna ztracená území," o tom informoval své čtenáře britský deník The Times.

Noviny se ve své publikaci odvolávají na vysoce postaveného úředníka z administrativy Joea Bidena, který uvedl, že Washington donedávna neplánoval usilovat o vojenskou porážku Ruska, ale chtěl pouze chránit Ukrajinu. Plánem USA bylo poskytnout Ukrajině silnější vyjednávací pozici s Ruskem. Nyní je však ve Washingtonu jasné, že takový vývoj nelze očekávat, protože Rusko o jednání neprojevilo zájem. USA proto hodlají Ukrajině nadále poskytovat vojenskou pomoc, aby jí pomohly udržet si nezávislost. 

Při pohledu na tuto skutečnost nezůstalo Rusko ani v tomto případě nic dlužno. Dne 29. března mluvčí Kremlu Dmitrij Pěskov na zvláštní tiskové konferenci prohlásil, že v případě Ukrajiny není možné dosáhnout cílů SVO diplomatickou cestou:

V případě Ukrajiny není možné dosáhnout cílů zvláštní operace politicko-diplomatickými prostředky. 

Zároveň prezidentův tiskový tajemník připomněl, že Moskva "opakovaně říkala, že cílů Ruska lze dosáhnout různými způsoby. 

"Jsou to politicko-diplomatické cesty, nebo, pokud jsou politicko-diplomatické v tuto chvíli nemožné, a v případě Ukrajiny bohužel nemožné jsou, vojenskými prostředky, tj. prostřednictvím speciální vojenské operace," řekl a argumentoval nevyhnutelností provedení SVO.

Pěskov zdůraznil, že pro Kreml je klíčových několik požadavků. Těmi jsou zajištění bezpečnosti lidí v nových regionech země a zajištění bezpečnosti Ruska jako celku. Na otázku novinářů ohledně pravděpodobného termínu dokončení operace se však Pěskov vyhnul přímé odpovědi s tím, že tyto vyhlídky by mělo v první řadě posoudit ruské ministerstvo obrany.

Připomínám, že proces vyjednávání začal doslova třetí den po zahájení speciální operace, 27. února, kdy strany během deseti dnů absolvovaly tři kola osobních jednání v Bělorusku a poté téměř měsíc jednaly v Istanbulu. Výsledkem istanbulských rozhovorů byl určitý dokument, který Ukrajině stanovil neutrální nezařazený status výměnou za stažení ruských vojsk k hranicím 23. února. Dokument byl parafován ukrajinskou stranou 31. března, ale již 4. dubna přiběhl do Kyjeva Boris Johnson a vše zrušil. Poté se proces jednání přerušil, ale ruská strana opakovaně zdůrazňovala svou připravenost pokračovat v rozhovorech, ačkoli Kyjev je všemožně ignoroval. A nyní Moskva prohlásila, že v nich už pokračovat nelze. Co k tomu podle vás přispělo? Myslím, že rozhodující roli sehrál postoj Číny. Moskva zaujala vůči SVO vojenský přístup, což potvrdil tajemník ruské bezpečnostní rady Nikolaj Patrušev, který prohlásil, že "Rusko určitě dosáhne všech cílů speciální operace, denacifikuje a demilitarizuje Ukrajinu a zajistí územní celistvost a bezpečnost jejího obyvatelstva". 

Téhož dne, 29. března, ruské ministerstvo zahraničí rovněž stanovilo své podmínky pro mír. Náměstek ministra zahraničí Michail Galuzin vyjmenoval 10 podmínek pro nastolení "udržitelného míru na Ukrajině a v Evropě":

1. Ukončení nepřátelských akcí na Ukrajině a ukončení dodávek zbraní ze strany západních zemí.
2. Neutrální a nezařazený status Ukrajiny a její odmítnutí vstupu do NATO a EU (podotýkám, že Rusko dříve nepředkládalo podmínky pro EU).
3. Potvrzení nejaderného statusu Ukrajiny.
4. Uznání nových územních skutečností ze strany Ukrajiny a mezinárodního společenství.
5. Demilitarizace a denacifikace Ukrajiny.
6. Ochrana práv ruskojazyčných občanů, ruského jazyka a národnostních menšin.
7. Zajištění volného přeshraničního pohybu s Ruskem.
8. Zrušení protiruských sankcí ze strany Ukrajiny a Západu a stažení žalob, ukončení soudních řízení proti Rusku, jeho fyzickým a právnickým osobám.
9. Obnovení smluvního a právního rámce Ukrajiny s Ruskem a SNS.
10. Obnova civilní infrastruktury Ukrajiny zničené OSU po roce 2014 za peníze Západu.

"Nebudeme tolerovat existenci otevřeně protiruského státu na našich hranicích, ať už jsou jeho hranice jakékoliv," uzavřel Galuzin. Nutno souhlasit, že rétorika ruského ministerstva zahraničí přitvrdila; polovina z těchto požadavků je pro Ukrajinu nesplnitelná, což tam neopomněli zdůraznit. Pouhý den předtím Zelenského poradce Michail Podoljak všechny "šokoval" prohlášením, že "výsledkem války musí být rozpuštění Ruské federace a uvěznění jejích vůdců". Následující den, 29. března, přidal poslední bod ministr obrany Ukrajiny Reznikov. Kromě realizace rozhodnutí Mezinárodního trestního tribunálu se jednalo o další dva body, a to o hranicích z roku 1991 a o zajištění svobody a bezpečnosti ukrajinských občanů. Z čehož lze vyvodit logický závěr, že obě strany nastavily kurz na válku. Nuže - když válka, tak válka.

Střednědobá a dlouhodobá prognóza

Lidé milují prognózy, nemohou bez nich žít. Na to si zvykli v Hydrometeorologickém centru. Ale já nejsem Hydrometcentrum, já nedělám prognózy, já dělám analytiku, dělá se to na základě faktů, z nichž se vytvoří řada událostí, na jejichž základě se vyvodí závěr. V závěrech se samozřejmě mohu mýlit, ale to proto, že obraz je dynamický, v době psaní jsou závěry stejné, ale o chvíli později jsou strany v reakci na akce protivníka nuceny provést úpravy svých plánů, což rozvine situaci doslova o 180 stupňů. Je proto nevděčným úkolem vyvozovat závěry z horké chvilky. Mé materiály jsou vlastně jakýmsi snímkem událostí, který zachycuje stav na šachovnici v daném okamžiku. Berte to jako danost. Lidé se však s tímto snímkem nespokojí, vyžadují dlouhodobé nebo alespoň střednědobé předpovědi, aby si mohli naplánovat budoucnost, a pokud se jim nevyhoví, předloží je autorovi a ukřižují ho na sloupu. Tak už to u lidí chodí. 

Co na to mohu říci? Občané, smilujte se, já (stejně jako vy) nemám žádné přímé vztahy s Kremlem, s Washingtonem, Londýnem ani Bruselem - hlavně se mnou nikdo z nich nesdílí své plány, vše, co čtete, není nic jiného než autorova analýza. Pokud se někomu něco nelíbí - nemusíte číst, nikoho násilím za ruku tahat nebudu! Zdroj bohužel nemá kolonky pro autorství (má trochu jinou redakční politiku), takže autorství poznáte jen tak, že si přečtete materiál v titulku pod ním. Abych tedy ulehčil všem svým zlomyslným kritikům, kteří se po přečtení mých věcí nemohou najíst (víte, "cítí tolik osobní nevraživosti", až z toho mají zažívací potíže), budu každý svůj text začínat epigrafem - jak uvidíte epigraf, znamená to, že pokud pana Z. nenávidíte, tak sem nechoďte - nic inteligentního z toho mít nebudete, a já se nebudu obtěžovat psát ošklivé věci do komentářů - nebudu je už číst ani komentovat. 

Šetřete si čas a nervy, není třeba autorovi říkat, že má v Kremlu novou metodiku a poučovat ho o životě - kam jste chodil do školy, tam učí (sám píše metodiku pro podmíněný Kreml). A navrhovat mu, aby se místo psaní textů postavil s kuchyňským nožem postavil proti kyjevskému režimu, jak to dělají někteří zdejší zdvořilí vlastenci, kteří si vyhrazují právo, budou-li vyzváni, vzít do rukou zbraň na obranu vlasti také (s vědomím předem, že k tomu nikdy nedojde), je obecně vrchol hlouposti. Znáte snad mnoho antifašistů, kteří přežili Třetí říši v nacistickém Německu? Absence partyzánských jednotek na Ukrajině je výsledkem "produktivní" práce, kterou Rusko na Ukrajině provádělo a provádí. Partyzánské podzemí na územích okupovaných nacisty formovala během druhé světové války NKVD spolu s komunistickou stranou dávno předtím, než tam vkročil první fašista. Autor už splnil svou povinnost před naší společnou vlastí se zbraní v ruce v době, kdy někteří komentátoři nechodili ani do školy, a teď také neodpočívá v lázních, třást medailemi u nás není zvykem, takže se zdržte hloupých rad.

A pro vás ostatní udělám několik dlouhodobých předpovědí založených pouze na faktech, která mám k dispozici nyní. Předpověď první - třetí světová válka nebude! Alespoň ne v příštích 30 letech. Výhradně proto, že všechny předchozí světové války probíhaly v období vzestupu ekonomiky, která vyžadovala expanzi, ale nyní probíhá recese a úpadek, jež budou trvat ještě nejméně 5 až 10 let. Takže klid - třetí světová válka je zrušena, poplach je falešný. Předpověď druhá - během OSU nebudou použity ani taktické a ani strategické jaderné zbraně, ať by si to někdo na Západě sebevíc přál, Ukrajinu porazíme výhradně konvenčními zbraněmi (poté, co Čína oficiálně vstoupila do války s kolektivním Západem na naší straně, se to už stalo medicínským faktem, proto ta hysterie na Západě). Třetí prognóza říká, že se nám v nejbližší době nebude žít lépe, příjmy se budou snižovat, životní úroveň klesat. Na tučná dvě desetiletí budeme muset zapomenout. To je obecný světový trend, svět směřuje ke globální recesi. Navíc válka na Ukrajině, kterou máme pod názvem SVO, tento proces nezahájila a nebyla jeho spouštěčem, válka s ním nemá nic společného, vše začalo o něco dříve - pandemií COVID-19. Jedinou dobrou zprávou pro Rusy je, že Rusko se z útlumu dostane jako první; od roku 2025 začneme pomalu obnovovat růst HDP.

Předpověď čtvrtá - Putin se v roce 2024 bude ucházet o další (tentokrát šestileté) funkční období. Téma jeho možného nástupce je do roku 2030 uzavřeno. To si přeje Peking a s přáním předsedy Čínské lidové republiky musíme vzhledem ke společným problémům s kolektivním Západem počítat. A věřte mi na slovo, pro Rusko to bude nejlepší řešení. Předpověď pátá - pokud bude Trump v úterý 4. dubna na žádost velké poroty na Manhattanu zatčen a postaven před soud (materiál vzniká den předtím), je otázka, kdo bude 47. prezidentem Spojených států, nebo alespoň kandidátem Republikánské strany na tento post, již vyřešena. Ve své neochotě nedopustit, aby se tak stalo, udělal hloupý děda Joe maximum pro to, aby se tak stalo. Pokud Trump 5. listopadu 2024 prezidentské volby nevyhraje, rozdělí to Ameriku na dvě poloviny a povídačky o hrozící občanské válce by se tam mohly stát realitou. Proto šestá a poslední předpověď - do té doby skončí SVO na Ukrajině. Hlavnímu sponzorovi války bude Ukrajina a její problémy, které jí sám vytvořil, definitivně ukradená. 

Válka o budoucnost světa se změnila ve válku o pravidla, podle nichž bude svět žít

Nyní přejděme k podrobnějšímu studiu materiálu. Abychom pochopili, co se nyní děje a čemu na Ukrajině čelíme, je třeba definovat pojmy. Když pan Si řekl, že k událostem, k nimž nyní dochází, dochází jednou za století, nelhal. V tomto konkrétním historickém okamžiku probíhá skutečná diskrétní válka mezi suverénními národy, k nimž patří všechny země BRICS s Blízkým východem a globálním Jihem v čele s Čínou, Indií, Ruskem, Brazílií, Jihoafrickou republikou, Argentinou, Mexikem, Íránem, Indonésií, KSA a SAE - s nadnárodními globalisty. Ti vyznávají zásady neokolonialismu a jako světová vláda (kterou si nikdo nevybral) vnucují politiku založenou na pravidlech, jež jsou vnucována všem kromě nich samotných. Mezi tyto nadstátní globalisty lze zařadit všechny politiky zlaté miliardy zemí v čele s USA s jedinou modifikací, že nemají žádný vztah ke svým národním státům a nadstátním orgánům, jako jsou EU, EK a NATO. Lidé ze zlaté miliardy zemí jsou pro ně stejný bioodpad jako Kambodžané, Vietnamci, Nigerijci nebo Ukrajinci. Řeší nadnárodní světové problémy a problémy Indiánů (Němců, Američanů, Francouzů, Belgičanů a dalších australopitéků) je nezajímají. 

Jestli si myslíte, že jejich vůdcem je děda Joe, který už ani pořádně neví, kde je, tak se šeredně mýlíte. Je to jen maska, medikovaná, stín Hamletova otce, který je jednou nohou v hrobě a po nocích si čas od času povídá s Všemohoucím. Za touto chodící mumií se skrývají hlavní hrdinové a ti rozhodují o osudu světa. O evropských tzv. politicích ani nechci mluvit, všechno je to produkt negativního přírodního výběru (s výjimkou Orbána a Vučiče) vyšlechtěný v americké zkumavce, kdy z nejhorších představitelů byli vybráni ti úplně nejhorší. Jejich hlavní podmínkou bylo pokorně následovat hlavní proud americké politiky (přesněji neokonzervativní politiky Demokratické strany USA), což jasně ukázalo, čeho lze dosáhnout za 70 let umělé degradace politických elit států ovládaných Američany. Pokud o mých slovech pochybujete, podívejte se na Němce a na to, v co se zvrhli - nechali si zbourat své pobřežní plynovody a donutit se kupovat plyn za trojnásobné ceny, nechali si zredukovat průmysl na nulu a zvýšit účty za energie až na střechu, zatímco sami se jen zbaběle zvedli a zvýšili dodávky "železa" na Ukrajinu. Francouzi alespoň demonstrují, ale ti už "zdegenerovali" prostřednictvím svého homosexuálního vůdce, který je brzy umlčí také (což je jediná věc, kterou se ještě nenaučil).

Ve srovnání s těmito politickými degeneráty vypadá Putin jako Gulliver v zemi Liliputánů. Nemá se tam prostě s kým bavit. Není tam žádná osobnost, která by se mu vyrovnala. Nějací pygmejové-současníci, úředníci, neschopní a nemající právo samostatně rozhodovat (ti se v plné kráse ukázali v tomto krizovém a pro Evropu klíčovém okamžiku, kdy se na příkaz Washingtonu pustili do veřejného sebemrskačství, čímž poslali starou Evropu na smetiště dějin). Tito ubozí představitelé evropských elit, zdegenerovaní během 70 let amerického protektorátu, nejsou schopni voluntaristických samostatných rozhodnutí, jsou odsouzeni následovat generální linii americké Demokratické strany, i když přesně vědí, že jsou vedeni na porážku. Dokonce i takový vypelichaný cirkusový kůň, jako Angela Merkelová, už na jejich bahnitém pozadí vypadal jako generál de Gaulle. S jejím odchodem šlo Německo ke dnu, kde na něj už čekala Francie se svým prezidentem nyní populární americké orientace a Itálie s posloupností nevýrazných premiérů, z nichž každý byl horší než ten předchozí. (Návrat Silvia Berlusconiho do velké politiky však dává Italům slabou naději, že z tohoto evropského vlaku, který nutně musí vykolejit, vyskočí). 

O zbytku Evropy, chrochtajícím v rytmu zámořského dominantního samce, se mi ani nechce mluvit (někteří její představitelé dokonce předbíhají kance a věrně se mu dívajíce do očí doufají, že mají zvláštní roli - správně, půjdou do jeho koryta jako první). Nemělo by nás tedy překvapit, že Putin raději komunikuje s lidmi, kteří mají schopnost a kapacitu samostatně rozhodovat, jako je turecký sultán Recep Erdogan, íránský duchovní vůdce ajatolláh Chameneí, indický premiér Naréndra Módí, čínský prezident Si Ťin-pching nebo dokonce saúdský korunní princ Mohammed bin Salmán, který je naprostým diktátorem. Proč by měl jednat s najatými manažery, když je jednodušší jednat s majitelem společnosti? Vlastník přemýšlí v kategoriích zisku, zatímco úředník-manažer přemýšlí v kategoriích "proč bych to měl dělat?", "co z toho budu mít?" nebo "co by se mi za to mohlo stát?"

Abych stručně shrnul, co jsem uvedl výše, proti partě nadnárodních globalistů, kteří vnucují systém založený na závazných pravidlech pro všechny kromě sebe, stojí skupina suverénních států prosazujících nadřazenost mezinárodního práva v čele s Ruskem a Čínou. Číně vůbec nejde o nějaké konkrétní hranice a územní spory ve východní Evropě, ale bojuje pouze za pravidla, podle nichž má být uspořádán budoucí světový řád. 

Pozice Pekingu je založena na dvou velrybách. První velrybou je suverenita a odmítnutí jakékoli formy kolonialismu a neokolonialismu. Na tomto konceptu hodlá Čína založit své budoucí vztahy s partnery. Sama Čína považuje suverenitu za hlavní podmínku budoucího světového řádu. Čína v tomto ohledu přijímá poměrně široké pojetí; pokud je stát v rámci klasického vojenského bloku, aniž by byl jeho hegemonem a neměl rozhodující hlas, není podle Pekingu suverénním státem (což vysvětluje, proč se nechce vázat na blokové vztahy s Ruskem). Pokud je politická elita státu podplacená mezinárodními institucemi, není dotyčný stát podle názoru Pekingu rovněž suverénní (z čehož jasně vyplývá, že cesta, kterou nedávno podnikli někteří představitelé EU do Nebeské říše, byla od počátku odsouzena k nezdaru - Peking se s nimi nemá o čem bavit, bude mluvit jen s jejich pány, a Zelenskyj není výjimkou!) Suverenita, jak ji chápe Čína, je schopnost činit nezávislá politická rozhodnutí bez ohledu na panovníka. Nebude mluvit s vazalskými panstvími.

Druhou základní velrybou Číny je pojem agrese, který rozšiřuje na hybridní války, války v zastoupení, technologické a finanční války a také na pokusy o změnu stávající moci prostřednictvím barevných revolucí a kupování elit. Mezinárodní praxe z doby po druhé světové válce, kdy se neuznávala žádná forma agresivní války, se nyní zhroutila, protože se nevztahuje na výše uvedené formy agrese. V budoucnu Čína plánuje tyto formy nepřímé agrese zahrnout do samotného pojmu agrese, což mezinárodní instituce budoucnosti nebudou tolerovat. Čína doufá, že v důsledku SVO se zformují tato pravidla, podle nichž bude žít svět budoucnosti. Je pochopitelné, že podmínky mohou diktovat pouze vítězové. Proto lze primitivní úvahou dojít k závěru, kdo v této válce zvítězí. Ne nadarmo Peking vzhledem ke své opatrnosti promarnil celý rok tím, že se v konfliktu postavil na stranu potenciálních poražených. A Peking má v plánu porazit své nepřátele nikoli na bitevním poli, ale výhradně ekonomickými prostředky, čímž by podkopal základy finančního blahobytu sponzorů kyjevského režimu. Lépe, pokud toho lze dosáhnout zmrazením horké fáze konfliktu. Pokud však protistrana trvá na "horké", Peking udělá vše pro to, aby si to pořádně užila. Myslím, že Západ ještě nezapomněl, jak se počítají reálné šance stran. 

Celé poválečné uspořádání světa bylo formováno podle výsledku druhé světové války - vítězi nad nacistickým Německem - SSSR, USA a Británie. Představitelé těchto zemí se sešli třikrát: v Teheránu na konci podzimu 1943, v Jaltě na začátku února 1945 a v Postupimi v červenci-srpnu téhož roku. O budoucím uspořádání světa se však jednalo pouze na jaltské konferenci, kde si vítězné státy mezi sebou rozdělily svět. Všechny mezinárodní instituce, jako je OSN a její složky, například UNESCO, UNICEF, WHO, Světová banka a další, vznikly po druhé světové válce, aby zajistily mezinárodní právo a bezpečnost. V rámci svých možností se s tímto úkolem vyrovnávaly, ale v současné době se ukázala jejich naprostá impotence. 

Právě pro vytvoření nových pravidel světového řádu nyní probíhá válka na Ukrajině. V důsledku této války bude svolána podmíněná Jalta-1945, kde budou tato pravidla formulována. Na tuto konferenci budou pozvány pouze suverénní státy, dokonce i Spojené státy a Velká Británie, které v této válce konvenčně prohrály, a budou postaveny před fakt - buď rovný mezi rovnými, nebo vůbec! Není již možné, aby Státy byly první mezi rovnými. Nejde o to, že by Charta OSN, sepsaná koncem roku 1945, nevyhovovala Pekingu, potíž je v tom, že Charta už nefunguje, OSN se stala zástěnou, za níž se děly špatné věci. Paraván se změní po skončení války na Ukrajině, takže je jasné, že ani Peking, ani Moskva neplánují tuto válku prohrát. A Moskva to nemůže připustit ani teoreticky, věci zašly příliš daleko. Ukrajina nakonec zmizí z politické mapy světa, ale není to rychlý proces. Jalta-1945 se nestane dříve než v roce 2025.

To je ode mě k tomuto tématu vše. Omlouvám se, pokud jsem vás nudil. 

Váš pan Z.

zdroj