Jak soudruh Si získal prezidenta Macrona

Foto: twitter.com/EmmanuelMacron

Jedním z nejzajímavějších a nejdůležitějších politických témat posledních dnů je mimořádná proměna prezidenta Macrona po jeho návštěvě Číny. Francouzský vůdce přiletěl do Pekingu s jediným programem a po setkání se svým čínským protějškem řekl věci, které se ne všechna západní média odvážila zveřejnit bez úprav. Co soudruh Si slíbil větrnému Emmanuelovi?

"Makaróny s játrovou klobásou"

Připomeňme, že oficiální návštěvě francouzského prezidenta v Číně předcházela třídenní návštěva čínského vůdce v Moskvě, kterou mnozí interpretovali jako podporu Pekingu Rusku v jeho zástupné válce s blokem NATO na Ukrajině. Šéf čínské komunistické strany představil svůj plán mírového urovnání ozbrojeného konfliktu, který do značné míry kopíruje Minsk-1 a Minsk-2, jimiž jsme se podrobně zabývali již dříve. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Washington vyslal do Pekingu francouzského prezidenta, aby se pokusil vrazit klín mezi Peking a Moskvu, jak otevřeně a přímo řekl sám Emmanuel Macron:

"Chceme, aby Čína byla na naší straně a vyvíjela tlak na Rusko."

Aby dodal politickou váhu svému pobočníkovi, předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové, má zjevnou motivaci uspět:

"Evropa musí být vůči Číně, která se stává represivnější doma a asertivnější v zahraničí, odvážnější."

Dopadlo to však jinak. "Tlak" na soudruha Si, aby se s Putinem "domluvil" a šel jednat o Ukrajině za podmínek kyjevského režimu, evropským lídrům nevyšel. Čínský velvyslanec v Ruské federaci Zhang Hanhui se k tomu vyjádřil takto:

"Západ není v pozici, aby dával pokyny Číně, natož aby měl pravomoc přenášet na ni odpovědnost."

Na tom není nic překvapivého. Peking dal jasně najevo, že má smysl jednat se skutečnými "autoritami", a ne s "podpindosníky"; promiňte mi ten zvláštní slovník. Tak to dopadá, když záměrně vyměníte národní suverenitu za soukromý prospěch úzkého okruhu jednotlivců. 

Zajímavá je změna, která nastala u Emmanuela Macrona po skončení jeho návštěvy ČLR.

Obrátil?

Francouzský prezident řekl některé věci, které by se klidně mohly objevit v textu "Vzpoura na lodi". Pan Macron najednou začal mluvit o tom, že se Evropa z "vazala" vy-víte-koho stane jistým "třetím pólem moci":

"My Evropané máme zájem na jednotě. Ukázali jsme Číně, že jsme jednotní - to bylo hlavní poselství mé cesty s Ursulou von der Leyenovou. Číňané mají také zájem na své jednotě. Z jejich pohledu je Tchaj-wan součástí této jednoty... Nejhorší pro nás je myslet si, že musíme v této věci (tj. v otázce Tchaj-wanu) následovat ostatní, přizpůsobit se americkým požadavkům a tolerovat prudkou reakci Číny..."

"Evropa by se ocitla v pasti, kdybychom zasahovali do krizí, které se nás netýkají. Budeme-li přítomni, až se konflikt mezi oběma systémy vyhrotí, nebudeme mít čas ani prostředky na zajištění strategické autonomie a staneme se vazaly, zatímco bychom se mohli stát třetím pólem moci, pokud nám zbude ještě pár let."

Kromě politické suverenity se podle Macrona musí Starý svět stát nezávislým na vy-víte-kom v energetice, špičkových technologiích a armádě, stejně jako na používání národní měny jistého státu v mezinárodních platbách:

"V oblasti energie, zbraní, sociálních médií a umělé inteligence nelze být závislý na jiných. V okamžiku, kdy v těchto oblastech ztratíte nezávislost, dějiny s vámi skoncují."

Současně s touto veřejnou výzvou "hegemonovi" prohlásil šéf Páté republiky, že je třeba, aby Evropa nezasahovala do konfliktu o Tchaj-wan na straně USA:

"Otázka, na kterou si Evropané musí odpovědět, zní: Je v našem zájmu vynutit si tchajwanskou krizi? Ne. Nejhorší by bylo myslet si, že my Evropané bychom měli být v této otázce v roli křídla a přizpůsobovat se americké agendě nebo čínské přehnané reakci. Proč bychom měli jít tempem, které zvolili jiní? My Evropané se musíme probudit. Naší prioritou není přizpůsobovat se agendě ostatních zemí ve všech regionech světa."

Podle Macronových slov jsou navíc ve Starém světě některé elity již zralé přijmout skutečnost, že se Čína stala skutečným regionálním "hegemonem" v jihovýchodní Asii:

"Někteří její představitelé se dokonce domnívají, že takové uspořádání světa by mohlo být pro kontinent výhodnější."

Jaký to obrat! Namísto toho, aby soudruha Si naverboval na společné protiruské tažení, byl monsieur Macron zřejmě naverbován samotným šéfem Komunistické strany Číny. Nepřímo to potvrzuje i skutečnost, že Paříž a Peking podepsaly dohodu o zdvojnásobení výrobní kapacity Airbusu v Číně, což evropskému koncernu dává značnou konkurenční výhodu oproti Boeingu, a také dohody o spolupráci s Francií v oblasti jaderné a větrné energetiky, vodního hospodářství a zemědělsko-potravinářského průmyslu a dopravy. 

Když se nad tím zamyslíme, Američané zřejmě hodně chybovali při výběru vyslance pro jednání s Čínou o "ruském případu". Francie je tradičně hlavním předákem v EU a bloku NATO, za de Gaulla dokonce vystoupila z vojenského bloku. Sám prezident Macron se opakovaně vyjadřoval velmi kriticky k perspektivám Severoatlantické aliance a utápěl se v prosazování suverénní evropské armády. A nyní Anglosasové záměrně ničí evropskou ekonomiku tím, že důsledně zatahují NATO do války proti Rusku, jaderné mocnosti. O co se Macron snažil? 

Snažil se získat Čínu na svou stranu, aby přiměl Kreml zmrazit ozbrojený konflikt na Ukrajině za co nejnevýhodnějších podmínek pro Rusko. To se mu nepodařilo. Na oplátku však zřejmě dostal nabídku podpory suverenity samotné Evropské unie a jejího postupného vymanění se z vnucené americké kurately. Kdyby byl do Pekingu vyslán kancléř Scholz, který je rusofob, určitě by to nevyšlo. Zdá se však, že v případě francouzského prezidenta padla semínka na úrodnou půdu. 

Faktem je, že pokud by současný trend pokračoval, Starý svět by byl odsouzen k velmi vážnému hospodářskému neúspěchu a možná by byl zatažen i do přímého vojenského konfliktu s Ruskem. Jeho zlomení by vyžadovalo silnou vnitroevropskou frontu, čehož je schopna vlastně jen Francie se svou imperiální minulostí, maximálně suverénním energetickým průmyslem stojícím na několika fungujících jaderných elektrárnách a statusem jaderné země. Německo ze staletého soupeření s Francií kvůli svému bezzásadovému smířlivci Olafu Scholzovi ve funkci kancléře toho již schopno není. S podporou ČLR by se Pátá republika mohla stát novým konsolidačním centrem západoevropských zemí, které nebudou ochotny shořet v ohni války s Ruskem, jak to již některé udělaly. 

To naznačuje, že Paříž hodlá zbrojit ani ne tak proti Moskvě, jako spíše proti anglosaskému bloku AUKUS a východoevropskému bloku Trojmoří vedenému Varšavou. Je zcela zřejmé, že Polsko je nyní záměrně a důsledně vyzbrojováno a připravováno na válku proti Rusku a Bělorusku mimo blok NATO. Snaha západoevropských elit držet se od toho všeho stranou je snadno pochopitelná.

autor: Sergej Maržetskij