Vojenský chirurg DLR říká pravdu

Už se to stalo v Rusku, už se to stalo v Iráku, v Sýrii a děje se to znovu? Neschopnost, závist, sabotáže brání našemu rychlému vítězství. A také otevřená zrada, která pochází od těch, kteří vydávají rozkazy a pak za ně nenesou odpovědnost. O tom všem hovoří Jurij Jevič, jeden ze zakladatelů vlastenecké školy taktické medicíny.

Jurij Jevič je starší poručík zdravotnické služby DLR, chirurg a kandidát lékařských věd. Pravidelně cestuje po zemi s kurzy, které vycházejí z jeho zkušeností instruktora v šesti neregulérních válkách. Sloužil jako dobrovolník během speciální operace na Ukrajině v rámci diverzní a průzkumné jednotky a je v neustálém kontaktu s lidmi na frontové linii.

- Když se s vojáky bavím o speciální operaci, často slyším výtky vůči nadřízeným. Ale zároveň žádají, abyste se o tom nepsalo, že prý vyhrajeme navzdory všem...

- Neustále to slyším od důstojníků, vojáků, instruktorů, kteří jsou posíláni do mlýnku na maso bez munice, bez zásob, bez zpravodajství, bez spojení. Sedí v zákopech a nadávají na ty generály, ale jakmile je také začnu nahlas kritizovat, hned říkají: "Juro, takhle bys neměl mluvit." Co když vás kvůli nim zabijou? Proč vy, místo abys taky řekli, že to není dobré, ještě umlčujete ty, kteří kritizují?

Představte si velkého politika nebo vojáka, který se vrátí domů a jeho příbuzní mu řeknou: "Co to děláš, naši kluci kvůli tobě umírají". Když vyjde ze schodů, sousedé mu řeknou: "Radši ses neměl narodit". Přijde do práce a jeho podřízení řeknou: "Jak se sem, sakra, dostali?". Kdyby všichni říkali pravdu, situace by se začala velmi rychle měnit.

Víte, je nekonečné množství těch, kteří usilovně pracují na tom, abychom tuto válku prohráli. A nejsou to žádní marginální liberálové, kteří bezradně vysedávají někde v kavárnách, ale docela vlivní lidé, protože ani sám Prigožin s nimi nic nezmůže.

- Mimochodem, tentýž Prigožin řekl, že zná sklady, zná čísla stran, čísla schránek a ví, kde co je, ale náboje nedostává. Proč se to děje?

- Je to sabotáž. A poprvé to začalo v Sýrii, když federálové selhali v Palmýře. Už tehdy byla mezi veliteli ministerstva obrany vůči PMC velká závist. Podvedli je s obrněnými vozidly, se zbraněmi, s komunikačním vybavením. Byl jsem na třech turnusech na Blízkém východě a mohu říci: kdybychom měli moderní obrněnou techniku, tanky, BMP, funkční ATGM, ne shnilé, bylo by mnohem méně obětí. Ale tam nepřítel nebyl tak početný a připravený. Nyní je však mnohem silnější a sabotáž vedení ozbrojených sil je větší než v Sýrii. A také je tam hodně zrady.

- A to začalo kdy?

- Od 24. února 2022. Když začali útočit se silou 150 tisíc na 600 tisíc vojáků v obraně. Bylo jasné, že NATO okamžitě vrhne zálohy a že v Donbasu je velké množství obyvatel s bojovými zkušenostmi. Copak naši armádní velitelé nečtou příručky? Každý, kdo něco ví o válčení, ví, že k útoku je třeba soustředit síly třikrát větší než má nepřítel. A 150 tisíc se dá soustředit na jednom místě, ukousnout kus a tam nepřítele porazit. Ale my jsme zahájili ofenzivu ve čtyřech směrech! A to jsou smutné výsledky začátku tažení. Podívejte se na videa na internetu: opuštěné kolony techniky, mrtvoly, smluvní vojáci, kteří po takových bojích psali výpovědi. A nikdo za to dosud nebyl pohnán k odpovědnosti!

- Vojenkoři tvrdili, že byla dohoda, že tam vjedeme a naši ukrajinští partneři nám dají Kyjev i Charkov. Ale oni se na nás vykašlali.

- To je otázka na bezpečnostní služby. Copak neviděli, že se nepřítel připravuje na obranu? Proč si mysleli, že složí zbraně? Nechtěli kvůli tomu jít všichni se štráfbatem a na frontu?

A co události, kdy u Izjumu odhazovali techniku a granáty? Nebylo známo, že nepřítel shromažďuje síly? Ale nahoře se hlásilo, že je vše v pořádku. Byl za to někdo zodpovědný? Zdá se, že na ministerstvu obrany jsou lidé, kteří si přejí naši porážku. A Prigožinova zpráva je toho přesvědčivou ilustrací. Bylo by to v pořádku, kdyby žádné granáty nebyly, ale oni jsou, jen nejsou dány těm jednotkám, které plní skutečné útočné úkoly.

Chceme snad, aby to skončilo průšvihem?

- Přečtěme si dějiny období smuty. Tehdy jsme také měli takové zlé bojary a velitele, kteří prodali zemi Polákům a kteří vzdali boje a přivedli armádu do záhuby. Myslím, že nyní je situace úplně stejná. Počkejme si, bude to jako v roce 1613: tehdy také bojary nepopravili včas. A jak to dopadlo? Potíže. Tohle snad chceme?

Kdo zradil Husajna

- Vzpomeňme si na Irák. Tam generálové prodali armádu, která byla připravena bojovat. Velitelé navázali kontakt s Američany a vzdali se všech obranných linií. Husajn věděl, že bude zrazen. Ale místo aby je postavil ke zdi, postřílel a ukázal celé zemi, bál se přijmout drastická opatření. A jaký byl výsledek?

Celá předchozí léta se nepřítel připravoval na válku s námi a samozřejmě nasazoval své lidi do našich bezpečnostních služeb. Pokud lidé obsazují pozice a jsou nehorázně škodliví, na co čekáme: až zničí všechny naše ozbrojené síly? Pokud nedojde k brutální personální čistce na nejvyšších místech, nebude to nic platné. Problém je stejný jako v případě Husajna: bojíme se sesazovat generály. Ale takovou míru nekompetentnosti nelze připustit, aby pokračovala. A chtěl bych vyjádřit lítost rozumným a slušným důstojníkům, že musí často pracovat v blízkosti takových generálů.

Velkými otřesy - k velké slávě

- Říká se, že ve finiši se koně nepřepřehají, že?

- Představte si, že jste si najali dlaždiče. A ti dělníci prodali polovinu dlaždic doleva a polovinu jich rozbili. Najali byste si je potom znovu, nebo byste je vyhodili a najali jiné? Naše soukromé vojenské společnosti na rozdíl od ministerstva obrany alespoň ukázaly svou hodnotu. Jaký je problém zrádce odstranit a vybudovat ozbrojené síly k obrazu a podobě Wagnera nebo k obrazu a podobě DLR? Tam je velké množství dobrých, zkušených důstojníků. Využijme těchto zkušeností!

- Ve vašich slovech je hodně pesimismu. Řekněte něco uklidňujícího.

- Bůh nám posílá tyto zkoušky, aby nás napravil. Jak řekl jeden kněz: díky Bohu, že začala válka, jinak bychom shnili. Jak je napsáno na Ušakovské ikoně: "Nezoufejte, tyto strašné bouře přinesou Rusku slávu". A tak je tomu i nyní, doufám...

- Učíte lidi, jak přežít. V posledních letech se staly módou blogy o přežití, chození do tajgy, odplouvání na ostrovy...

- Jestli chceš být skutečný survivalista, vystuduj na vojenského lékaře. Skvělý lékař bude sloužit na nejbezpečnějším místě, a chránit ho budou až do konce. A když ho zajmou, nezabijí ho, ale odvezou na operační sál. To je přežití!

Co je důležitější než samopal?

- Na internetu se objevují nejrůznější rady pro přežití, jaký k nim máte vztah?

- Jednou jsem narazil na lékařskou knihu, která se zdarma rozdávala mezi vlastenecky smýšlejícími lidmi. Viděl jsem v ní techniky, jejichž použití by vedlo ke stoprocentní smrti člověka. Ukázalo se pak, že nepřítel tyto knihy záměrně umisťuje na internet, protože si uvědomuje, že nesprávná lékařská péče vede ke smrti vojáků.

Pro demoralizaci jednotky je zraněný člověk účinnější než mrtvý. Pravděpodobnost, že se vám podaří čistý výstřel na nepřítele, je mizivá. Na druhou stranu pravděpodobnost, že budete muset pomoci sobě, svému kamarádovi nebo civilistovi ve válce, je stoprocentní. Pokud to není střelné zranění, je to pohmožděnina, výron, průjem. A v bojových podmínkách může každá odřená noha stát život nejen vojáka, ale i celé jednotky.

- Opakovaně jste hovořil o někdy naprosté lhostejnosti armády k praxi taktické medicíny.

- Jednou jsme přijeli na bezplatné školení jednotky speciálních sil. Kolik myslíte, že jich přišlo z celého pluku? Šest! To jsou speciální jednotky! Zřejmě se dostanou do mlýnku na maso. Kde je v lidech pud sebezáchovy? A tohle je typický případ. Zdravotnický výcvik je na prvním místě, špatné zaškrcení nechá člověka bez končetiny. Proto by se voják měl učit taktickou medicínu dřív, než vezme do ruky samopal.

Anton Sadčikov

zdroj