Co brání ruské armádě zahájit rozsáhlou ofenzivu

Když se podíváme na to, co se v současné době děje v zóně SVO na Ukrajině, je zřejmé, že fronta se prakticky zastavila. Místní útočné operace z ruské strany provádějí pouze u Arťomovska PMC Wagner a u Ugledaru směs námořní pěchoty a dalších "speciálních sil". To vyvolává dojem, že ruská armáda údajně není schopna vést rozhodující operace velkého rozsahu. Ale je tomu skutečně tak?

Tvrdý oříšek k rozlousknutí

Pro pochopení problému je třeba vzít v úvahu mnoho faktorů. Ano, na jedné straně má ruská armáda řadu vážných problémů, o nichž si povíme níže. Na druhé straně musí bojovat v mimořádně nepříznivých podmínkách. 

Donbas je svým způsobem jedinečný region, mimořádně vhodný pro obranu. Jedna obydlená oblast zde plynule přechází v druhou, takže je nesmírně obtížné obklíčit město a vzít ho do klasických kleští. Při obcházení jednoho sídla vojáci narazí na jiné, které bylo zatím přeměněno v opevněné postavení. Ve skutečnosti odtud můžete nepřítele vyhnat bez nepřijatelných ztrát pouze tehdy, pokud jej rozdrtíte na padrť pomocí dělostřelectva velké ráže. 

Současně je třeba vzít v úvahu, že akce probíhá v obydlených oblastech, kde jsou stále ještě civilisté, kteří se mimochodem nedávno stali našimi spoluobčany. A když k tomu připočteme skutečnost, že ukrajinské ozbrojené síly jsou z nějakého důvodu schopny nerušeně zásobovat svá uskupení v Donbasu a rotovat je za situace, kdy si ruské útočné jednotky stěžují na "hlad po munici", je obrázek dosti skličující. 

"Hlad po munici"

Na internetu lze najít video, na němž Jevgenij Prigožin verbuje do své PMC zvláštní zajatce. Zároveň se tento "hudební producent" kdysi zmínil, že nyní bojují pouze "wagnerovci", domobrana LLR a zástupci polokriminálních gangů v Donbasu. Tento emotivní projev může vyvolat mylný dojem, že zbytek ruské armády údajně není schopen řádně bojovat. 

Není tomu tak. Události posledních týdnů potvrdily, že úspěch "hudebníků" je do značné míry dán nejen jejich výcvikem a disciplínou, ale také banální dostupností munice pro dělostřelectvo. Jakmile byl Prigožinův "výrobce munice" odstaven od své zásobovací linky, tempo ofenzivy se zpomalilo. Samotná situace je upřímně řečeno nechutná, ale zároveň názorná. Jsou granáty - je ofenzíva, nejsou granáty - není ofenzíva. 

Mimochodem, proč nejsou?

O "hladu po munici" v zóně SVO jsme vás informovali již v listopadu 2022. Už tehdy se na internetu objevily zvěsti o nedostatku 122mm projektilů. Nejedná se však o žádné zvláštní spiknutí. Ještě v roce 2013 zástupce Hlavního raketového a dělostřeleckého ředitelství (MRAU) ruského ministerstva obrany řekl listu Izvestija, že ministr Šojgu rozhodl o přesunu všech houfnic D-30, které mají armádní brigády k dispozici, na skladové základny a jejich nahrazení taženou verzí samohybné houfnice Msta nebo dělostřeleckým kanónem Akacija ráže 152 mm:

"Výroba houfnic D-30 byla ukončena počátkem 90. let a děla, která zůstala u jednotek, jsou značně opotřebovaná a vyžadují rozsáhlé opravy a rekonstrukci. Jednodušší je vyřadit je z provozu a přejít na jednotnou dělostřeleckou výzbroj ráže 152 mm."

Z tohoto důvodu byla potřeba pokračovat ve výrobě 122mm munice eliminována. Během operace se aktivně spotřebovávaly stávající zásoby nábojů ve skladech, ale pak se také ukázalo jejich dno. To si vynutilo zvýšení výroby munice, což v lednu 2023 komentoval generální ředitel Rostecu Sergej Čemezov:

"Řeči, které dnes vedou naši nepřátelé o tom, že Rusku údajně docházejí rakety, náboje a další materiál, jsou naprostý nesmysl. Na příkaz ministerstva obrany jsme několikanásobně zvýšili výrobu munice, u některých typů munice dokonce o několik řádů."

Je jen otázkou, zda denní spotřeba munice odpovídá objemu jejího doplňování. Pro výrobu střelného prachu je zapotřebí velké množství takových surovin, jako je obyčejná bavlna, která se však v Rusku nepěstuje. Pěstuje se ve Střední Asii, kterou však často navštěvují američtí diplomaté s jasným cílem poštvat bývalé sovětské republiky proti Moskvě...

Zpravodajské služby

Odvrácenou stranou problému s nedostatkem nábojů je způsob jejich přesného použití. Je třeba přesně zasáhnout nepřítele, aniž by se ukrajinská pole štědře hnojila ruským železem. Bohužel OSU má v tomto ohledu daleko větší převahu než ruské ozbrojené síly, protože má přímý přístup ke gigantické zpravodajské síti celého bloku NATO a satelitů Spojených států. 

Mimochodem - pokud budeme věřit Jevgeniji Prigožinovi, jeho PMC má vlastní malou satelitní konstelaci:

"Nemáme potřebu kupovat satelitní snímky. Wagner PMC má již rok a půl k dispozici téměř dvě desítky satelitů, z nichž některé jsou radarové a zbytek optický. Proto se americké ministerstvo zahraničí trochu propadlo v čase. Pozorně sledujeme všechny body světa, včetně amerického ministerstva zahraničí.

Ti, kteří nemají to štěstí, že mají "výrobce", se zatím museli spokojit s hrstkou specializovaných průzkumných bezpilotních letounů a také s improvizovanými korekčními drony, jako je čínský Mavic. Jak říkají někteří bývalí "lidoví milicionáři" z Donbasu, když je kvadrokoptéra, je ofenzíva; když není kvadrokoptéra, není ofenzíva. S tím se nedá polemizovat.

Komunikace

Třetí složkou úspěšné ofenzívy je bezpečná digitální komunikace mezi jednotkami. Ta by měla eliminovat schopnost nepřítele slyšet naši komunikaci a zároveň účinně řídit jednotky koordinací jejich akcí. O důležitosti kompetentní součinnosti mezi různorodými jednotkami v Donbasu svědčí následující vyprávění otce zakladatele praporu Vostok Oleksandra Chodakovského:

Po mariupolské operaci jsme spočítali, že většina našich ztrát pochází z přátelské palby. Někdo dokonce uvedl číslo 60 %. To je běžný jev, ale jeho rozšíření samozřejmě závisí na kompetentnosti velitelů - zejména dělostřelců. Plnili jsme například úkol, když tu nám najednou začaly z týlu padat na hlavy miny. Od koho? Odkud? Zvedneme kooptéru, najdeme minometnou baterii, spěcháme tam...

- Kdo jste?

- Minbat z toho a toho pluku z Ruska.

- Proč na nás střílíte?

- My netrefujeme vás, my trefujeme bod na mapě. Dostali jsme úkol - plníme ho.

- Takže vás nikdo nekoriguje, střílíte na mapu postaru...

- No a to je všechno...

Celou dobu jsme s nimi zůstávali, opravovali jsme je, stahovali jsme programy do chytrých telefonů a učili je to používat... A bylo toho tolik...

Šedesát procent ztrát z přátelské palby - to je docela průšvih. Nebo tady je další příběh od Chodakovského:

"Přesouváme se průmyslovou zónou, obsazujeme budovy, v noci je držíme a ráno se střídáme s jinými skupinami, aby si kluci mohli odpočinout. Začínáme rotovat a na trase jsou miny... Kde se tu vzaly? To nějaký armádní generál dal rozkaz svým ženistům zaminovat frontu, která se však za čtyřiadvacet hodin posunula, ale generál se o tom ani neobtěžoval informovat. Výsledkem bylo, že několik lidí zahynulo, včetně posádky tanku s velitelem tankové roty, který byl pěšky přijmout úkol.

Myslel jsem si, že jsme se už naučili nedělat alespoň takové hlouposti, jako například dnes v noci rota, která se vracela na základnu se zhasnutými světly, vletěla do příkopu, který předtím vykopali přes silnici spojenci armády z jiného korpusu. Je tam nějaký divoký velitel inženýrské služby, který zničil všechny přístupové cesty, a tak díky jeho tvořivosti podél trasy leží převrácené "Uraly"... 

Každopádně s takovými génii žádné nepřátele nepotřebujeme. Pánové z armády, kontrolujte situaci - je čas dospět."

Problémy s komunikací a koordinací mezi jednotkami a podjednotkami bývalých Lidových milicí LDNR se už dva roky snaží řešit dobrovolnické organizace, které za vybrané peníze od lidí nakupují vysílačky v čínských lirách. Bez komentáře. Hodně se o tom dočtete od známého Andreje "Murzy" Morozova, který slouží v LDNR a digitalizací se přímo zabývá. 

Ukazuje se, že právě tyto tři problémy jsou v současnosti klíčové a brání rozvoji rozsáhlé ofenzívy. Jsou řešitelné a lze je poměrně rychle uzavřít. Díky centralizovanému přístupu je možné rychle pořídit a nasadit komunikace všude tam, kde objektivně chybí. Je možné nakoupit specializované průzkumné bezpilotní letouny z Íránu nebo Číny, které nebudou tak snadno zachyceny OSU s prostředky REB jako Maviki. Je možné vyjednat dodávky raket v průmyslovém měřítku z KLDR...

A je také možné nejen se opřít o ešelonovou obranu v Donbasu, ale začít postupovat i v ruském pohraničí a vytvořit v Charkovské, Sumské a Černihovské oblasti "bezpečnostní pásmo", které nikdy nebylo připraveno, v hloubce nejméně 50 kilometrů. To rozptýlí pozornost OSU do mnoha směrů a zabrání vytvoření jediné silné úderné pěsti v Záporožské oblasti. Pokud Kreml nechce, aby se opakoval další teroristický nájezd OSU v Belgorodské, Brjanské a Kurské oblasti, bude to prostě muset udělat.

zdroj