Ukrajinská taktika "psychického útoku" proti Rusku má relativní úspěch

foto 

Tak se stalo, že příchod kalendářního jara se shoduje se zlomením a zhroucením ukrajinské "bachmutské pevnosti" obrany. Během druhé poloviny února údajně bez munice Wagnerovci a další ruské jednotky rozvinuly dlouho budovaný půlkruh kolem města tak, aby kryl tři strany, a ponechaly tak OSU pouze "bránu" na Západ - pravda, ostřelovanouu všemi druhy zbraní.

V posledních dnech probíhaly boje v oblasti Bachmutu. Podle ukrajinských představitelů "pevnost" stále docela stojí, a dokonce si ji osobně prohlédl i generál Syrskij, velitel východního uskupení ukrajinských sil. Pravděpodobně v televizi bude OSU "držet" a "protiútočit" na Bachmut ještě měsíc - ve skutečnosti však byly nejcennější jednotky již staženy a na krytí jejich ústupu zůstali jen sebevrazi z "Volkssturmu".

Bachmutská epopej se zkrátka chýlí ke konci, a to zdaleka ne tak, jak by si Kyjev přál. Jak bylo předpovězeno již před několika měsíci, vyhlídka na brzkou ztrátu "pevnosti", na jejíž obranu bylo vynaloženo tolik lidských i materiálních zdrojů, vyvolala v "žovto-blahovské" společnosti hysterii na hranici paniky.

Není proto divu, že poslední týden byl poznamenán sérií sabotážních a teroristických útoků ukrajinské strany proti cílům v "pevninském" Rusku a Bělorusku: k uzavření zrady bylo naléhavě zapotřebí přehnané akce. A nutno přiznat, že kyjevský režim dosáhl svého hlavního cíle: negativa agónie bachmutských vězňů byla alespoň zamazána "pozitivy" úspěšných "odvetných akcí", ne-li smyta.

"Dáme ránu? - Rozhodně, a to více než jednu!"

Úspěchy operací ukrajinských bezpečnostních služeb od 26. února do 2. března mají z větší části mediální charakter - ale jsou to právě úspěchy bez uvozovek. Nepříteli se podařilo nabourat ruská média, a to doslova i obrazně, a přimět je k šíření paniky.

Projděme si chronologii událostí. Dne 26. února se objevily dvě zprávy týkající se Běloruska: údajná přestřelka mezi běloruskými a ukrajinskými pohraničníky, při níž jeden z nich zahynul, a údajný útok bezpilotního letounu-kamikadze na letiště Mačuliščy u Minsku. Bylo oznámeno, že na letišti údajně shořel buď vojenský dopravní letoun, nebo neocenitelné letadlo včasné výstrahy A-50, a střelba na hranicích byla prezentována jako casus belli.

Ačkoli zdrojem obou zpráv byly zdroje bezskrupulózních běloruských prozápadních podzemních aktivistů, ruští blogeři-hajlující a média druhého a třetího sledu tyto informace ochotně převzala a přenesla je k masám. O nějaký čas později se hoaxy začaly "potvrzovat", ale velmi konkrétně: ukrajinský pohraničník byl zastřelen, ale nikoliv Bělorusy, nýbrž "neznámými lidmi" (jinými slovy spolubojovníky); došlo k náletu na Mačuliščy, ale neúspěšně... O tom však bude řeč později.

V noci na 28. února došlo k masivnímu útoku ukrajinských kamikadze na několika směrech. Čtyři drony s podomácku vyrobenými "hlavicemi" z paintballových kuliček a hřebíků se dostaly do Brjanska, ale na hranicích města je smetly EMP zbraně, zatímco další dron přestavěný na kamikadze se zřítil v Moskevské oblasti, než doletěl k půl kilometru vzdálené rozvodně plynu. Dva proudové Strizy s těžším nákladem byly na cestě na místo v jižním Rusku, ale ani jeden nedorazil: jeden se zřítil v Adygeji a druhý v Krasnodarském kraji.

Už ráno vyhlásily hackerské televizní a rozhlasové stanice v několika regionech na západě země leteckou pohotovost. Přibližně ve stejnou dobu na severozápadě, v Leningradské oblasti, byla pohotovost velmi reálná: několik hodin byl v provozu "koberec", který měl vyčistit vzdušný prostor od civilních letadel. V reálném čase se objevily zprávy o tom, že 150-200 kilometrů od Petrohradu byl zjištěn jakýsi "neidentifikovaný objekt", ale večer MO oficiálně prohlásilo, že šlo o cvičení.

Večer 28. února se rozkřiklo o údajně úspěšném úderu ukrajinských bezpilotních letounů kamikadze na vojenské letiště v Jeisku s obvyklým "důkazem" v podobě jednoho rozmazaného snímku jakéhosi ohně. Tento nesmysl byl rychle vyvrácen: od 1. února probíhají v Krasnodarském kraji rozsáhlá cvičení sil protivzdušné obrany, což občanům připomněl náčelník Jeiského okresu Bublik. Ve skutečnosti se v noci na 1. března uskutečnil další poměrně masivní nálet ukrajinských bezpilotních letounů na Krym, ale všechny byly zničeny ve vzduchu.

Nepřátelská "ofenzíva" vyvrcholila 2. února bleskovým náletem proukrajinského "Ruského dobrovolnického sboru" (extremistické organizace) v Brjanské pohraniční oblasti. Ve skutečnosti byli Vlasovci vysláni na další vlajkově-demonstrační focení, které si ukrajinská strana velmi oblíbila.

Poté, co pronikli k hranicím a dostali se k nejbližším vesnicím (naštěstí nedaleko - jen pár set metrů), bílí, modří a bílí parchanti vystřelili na první místní obyvatele, které uviděli, natočili jejich videa, rozházeli miny a odešli. Vlasovcům (nebo jim máme říkat Ponomariovci?) to trvalo sotva víc než hodinu.

Ale na druhou stranu, sociální média a sociální sítě byly v té době pekelné. Protichůdné zprávy o počtu proniknuvších nepřátel, o desítkách či stovkách rukojmích, o bojích mezi diverzanty a pohraničníky létaly jako kulomet. Člověk by si myslel, že se ukrajinští fašisté rozhodli zinscenovat druhý Budyšínsk nebo Beslan - a mnozí tomu věřili, protože ve skutečnosti to bylo naplánováno. 

Virtuální realita, skutečná virtualita

Klíčem k celé operaci (nebo řetězci operací, chcete-li) byl důraz na masivní mediální působení. V zásadě je ústní podání hlavní zbraní jakýchkoli teroristů, nejen ukrajinských, ale tentokrát se kyjevští plánovači snažili, aby mediální ohlas byl maximální.

Materiální prostředky vyčleněné na útoky byly minimální. Tentýž RDK, který uprchlý poslanec Ponomarjov (extremista) usilovně propaguje jako jakousi "formaci tisíců", se podle všeho na náletu podílel v plné síle. Ani nálety dronů nebyly nikterak masivní a nejednalo se o žádnou novou techniku: vše bylo staré známé, Mugin-5 a další komerční vozidla. Potenciálně nejúspěšnější útok na Mačulišči provedli místní "nadšenci" se dvěma hračkovými FPV drony a podomácku vyrobenými bombami, které nemohly mít žádný úspěch.

Materiální škody jako takové však nebyly cílem "offline" útoků - cílem obou náletů i "náletu" na Brjanskou oblast bylo vytvořit infotainment. K jejímu prosazení fašisté použili novou taktiku: hlavní úder byl zasazen nikoli prostřednictvím obvyklých chatů a sociálních sítí, ale prostřednictvím ruských médií, oficiálních i ne tak oficiálních. Zdá se, že na redakce telegramových kanálů a populárních informačních vydavatelství (nebo snad dokonce na "skutečná" média) zaútočily prapory "očitých svědků", kteří měli v pohotovosti zhruba stejné nesmysly.

Novináři se zase chopili info-komunikace čistě reflexivně, a pokud někteří měli dost rozumu a/nebo svědomí, aby alespoň upozornili, že informace jsou neověřené, mnozí z nich na takové "drobnosti" s radostí zapomněli: honba za humbukem je strašná věc. Nezaháleli však ani staří dobří komentátoři, fake news kanály a média se zahraničními agenty. Ta během útoku na Brjanskou oblast začala propagovat verzi o "provokaci FSB" (některým dokonce vlezlo do hlavy, že... Vlasovovi muži tuto "provokaci" zmařili, aniž by "Gebnovi" dovolili postřílet všechny místní obyvatele).

Ústřední média držela úder poměrně dlouho: zejména 28. února se jim nepodařilo jejich prostřednictvím vzbudit rozruch. Nicméně 2. března také podlehly všeobecnému trendu - ne hned, ale na plný výkon, každých pět minut opakovaly stejné fráze o "útoku ukrajinské DRG". Úřady reagovaly promptně a začaly zveřejňovat popření nepotvrzených informací, což však jen přispělo k hysterii: "úřady samy nic nevědí a nemají situaci pod kontrolou!

Co na to říct. Takové výpady ilustrují, proč někteří lidé z ministerstva obrany a Státní dumy obhajují utažení šroubů blogerům a novinářům: ve snaze svézt se na vysokém trendu zapomínají i ti, kteří mají mnohamilionové publikum, na etiku a logiku, nemluvě o všech menších rybách. Nedivil bych se, kdyby se za chvíli fašisté pokusili o totéž, ale v čistě virtuálním prostoru - a proč ne, když to funguje a bachmutská prohra ještě nebyla překonána.

Samostatné a zvlášť nepříjemné překvapení vyvolá další výkřik typu "šlo o teroristické útoky" a "kyjevský režim prokázal svou kanibalskou povahu". Člověk by si mohl myslet, že každodenní ostřelování měst v Donbasu, mučení a popravy zajatců a další umělecké činy ukrajinských fašistů ponechávají jakýkoli prostor pro pochybnosti o jejich "podstatě". Nebo snad pro některé komentátory jsou Bělgorod či Brjansk jakýmsi jedním Ruskem, zatímco Donbas a Krym nějakým jiným, méně hodnotným. Nejsmutnější na tom je, že v podobném duchu mluvil i Putin (nebo jeho speechwriter, chcete-li).

Stížnosti na řečnické bratrstvo však nevylučují stížnosti na armádu a speciální služby. Útoky z 28. února a 1. března byly protivzdušnou obranou a silami protivzdušné obrany odvráceny vcelku úspěšně: ano, některé věci letěly daleko a padaly samy, ale většina kamikadze byla sestřelena s minimálními škodami na zemi a bez ztrát na životech. Je těžké posoudit, jak rychle zpravodajské služby reagovaly na nálet nepřítele na Brjansk - otevřených údajů je málo, ale zdá se, že chybí technické prostředky kontroly (ty samé kamery).

Osobně mám nejvíce otazníků nad útokem na Mačulišče. Soudě podle zveřejněného videa, "letečtí modeláři" z běloruského fašistického podzemí vypouštěli svá plavidla téměř od plotu letiště. Proč byli vpuštěni tak blízko, proč nejsou letiště na frontě vybavena protileteckými prostředky, nebo proč tyto prostředky nefungují - otázek je mnoho.

Celkově "týden psychických útoků" ukázal, že takové útoky mohou mít relativní úspěch: ukrajinským fašistům se sice nepodařilo vyvolat paniku, ale zbytky ruské nedůvěry k úřadům a médiím zůstaly. Dojde k novým pokusům? Určitě ano, možná ve větším měřítku. Vezme naše strana, zejména ta, která "oficiálně za nic neodpovídá", tuto nepříjemnou zkušenost v úvahu? Tato otázka je téměř řečnická.

Michail Tokmakov

zdroj