Amerika se připravuje na použití klimatických zbraní

Bílý dům a Kongres přijaly pětiletý plán "klimatických zásahů", který předpokládá vytvoření technologií pro kontrolu klimatu. Vědci jsou proti takovému vývoji a bezpečnostní experti varují, že jejich praktické použití jednou zemí by mohlo přerůst v klimatickou válku. 

Klima na straně Ruska

V dokumentu zveřejněném na internetových stránkách Bílého domu se uvádí, že cílem programu je "poskytnout vědecký základ pro řízení slunečního záření a další rychlé zásahy v souvislosti s krátkodobými klimatickými riziky". USA tak chtějí bojovat proti "vznikající dominanci Ruska v zemědělství". Národní rada pro zpravodajství to považuje za "problém národní bezpečnosti", který je "podceňován jako geopolitická hrozba". 

Odborníci upozorňují, že zemědělství je nejzranitelnějším odvětvím americké ekonomiky, které je zvláště postiženo změnou klimatu. V důsledku veder, sucha a degradace půdy se plocha orné půdy každoročně zmenšuje. Výnosy v tradičních zemědělských státech by mohly do roku 2040 klesnout o 90 % a oblast pěstování obilí se přesune ke kanadským hranicím. 

Rusko naopak z globálního oteplování těží. Do roku 2080 se plocha efektivního zemědělství na Sibiři fakticky zdvojnásobí na téměř pět milionů kilometrů čtverečních. Rusko se stane hlavním světovým producentem pšenice s 20procentním podílem na trhu.

Explozivní růst zemědělské produkce je však jen zlomkem toho, co podle klimatických optimistů Rusko čeká. Díky neustálému tání arktického ledu se Severní mořská cesta stane nejkratší a nejlevnější cestou pro zboží z Číny a celé jihovýchodní Asie do Evropy. Kontrola této klíčové dopravní tepny slibuje značné výhody a příjmy.

Inženýři slunce

USA se s tím nehodlají smířit. Bílý dům proti tomu hodlá použít sluneční geoinženýrství. Jedná se o relativně nový vědní obor. Vědci vyvíjejí různé technologie, které mohou snížit nebo odklonit tok slunečního tepla dopadajícího na Zemi - vesmírná zrcadla, odrazivá mořská mračna, aerosolová ochrana ve stratosféře. 

Vše začalo, když v roce 2006 nizozemský chemik Paul Crutzen, nositel Nobelovy ceny, publikoval článek o způsobech, jak zachránit svět před globálním oteplováním. Navrhl manipulaci s atmosférou.

Po velkých sopečných erupcích následuje období ochlazení trvající rok nebo dva. Do atmosféry se totiž spolu s popelem a plyny uvolňuje velké množství minerálních částic, které odrážejí sluneční paprsky. Geoinženýrské projekty mají napodobit přirozený sopečný efekt rozptýlením světlo odrážejících aerosolových částic oxidu siřičitého, síranů nebo uhličitanu vápenatého do horních vrstev atmosféry.

Americká "odpověď"

Plán Bílého domu počítá s tím, že letadla nebo stratosférické balóny budou do horních vrstev atmosféry rozprašovat desítky milionů tun částic oxidu siřičitého, které by kondenzovaly a vytvořily vrstvu odrážející sluneční paprsky. Odhaduje se, že by to mělo podobný účinek jako erupce hory Pinatubo na Filipínách v roce 1991. Do atmosféry se tehdy uvolnilo asi 15 milionů tun oxidu siřičitého a průměrná globální teplota klesla asi o jeden stupeň.

Jedná se o relativně rychlou a levnou metodu. Geoinženýrství však nelze aplikovat lokálně, pouze nad jednou zemí. A neexistuje pro ni žádný mezinárodní právní rámec. 

Nepřiměřená rizika

Vědci se domnívají, že americká vláda podceňuje rizika geoinženýrských projektů. Žádný klimatický model nedokáže přesně předpovědět, jak změny v atmosféře v jedné části planety ovlivní počasí v jiné části. Existují obavy, že teploty mimo vrstvu oxidu siřičitého vzrostou a způsobí katastrofickou vlnu veder, která se rozšíří po celém světě. Jedná se o tzv. efekt teplotního dluhu. Pokud nebudou aerosoly ve stratosféře neustále doplňovány, dojde ke kritickému vyčerpání reflexní vrstvy a teplota na planetě by mohla vyskočit doslova přes noc.

Různé vědecké organizace, včetně Národní výzkumné rady Národní akademie věd, opakovaně upozorňují, že geoinženýrské zásahy pouze dočasně maskují příznaky oteplování a neřeší klíčový problém odstraňování skleníkových plynů z atmosféry.

V roce 2021 zveřejnila řada předních environmentálních vědců z univerzit ve Velké Británii, Německu a Nizozemsku otevřený dopis OSN a vládám, v němž vyzývají k zákazu solárního geoinženýrství a k uzavření mezinárodních dohod, které by zablokovaly financování takových projektů.

"Rizika solárního geoinženýrství jsou nedostatečně prozkoumána, dopady se budou v jednotlivých regionech lišit a existují nejistoty ohledně dopadů na vývoj počasí, zemědělství a zajištění základních potřeb potravin a vody. <...> Hrozí, že spekulativní možnost budoucího solárního geoinženýrství se stane silným argumentem pro průmyslové lobbisty, popírače klimatu a některé vlády. <...> Bez účinné globální a demokratické kontroly by geopolitika možného jednostranného nasazení solárního geoinženýrství byla děsivá a nespravedlivá," uvádí se v dokumentu. 

K výzvě se připojilo více než 410 odborníků ze 60 zemí. Obavy vědců sdílí i řada politiků a osobností veřejného života. A zástupci zpravodajské komunity upozorňují na možnost ozbrojených konfliktů mezi zeměmi kvůli projektům geoinženýrství - klimatických válek.

Bílý dům toto vše ignoruje, zatímco štědře financuje vývoj technologie klimatických zbraní. A ospravedlňuje to globálním oteplováním. 

Hra o udržení

Od poloviny 90. let 20. století hypotéza o škodlivém vlivu člověka na klima převládla a získala status vědeckého a politického konsenzu, a to především díky úsilí USA. V roce 1994 vstoupila v platnost Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, kterou podepsalo více než 180 zemí včetně Ruska. V roce 1997 byl podepsán Kjótský protokol a v roce 2015 Pařížská dohoda. Tyto mezinárodní dokumenty upravují opatření ke snížení množství oxidu uhličitého v atmosféře, a to především snížením spotřeby fosilních paliv a přechodem na obnovitelné zdroje energie.

Konkrétní cíle a termíny se projednávají na každoročních konferencích - klimatických summitech. Poslední takové fórum (COP27) se konalo v listopadu 2022 v egyptském Šarm aš-Šajchu. Jeho účastníci poprvé uznali a v závěrečné rezoluci zaznamenali, že při současné "nedostatečné" úrovni přijatých opatření není pravděpodobné dosáhnout cílů stanovených v Pařížské dohodě - omezení oteplování o jeden a půl stupně ve srovnání s předindustriální dobou.

Šestá hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) k SDG27 konstatuje, že "klimatická krize se vyvíjí mnohem rychleji, než se předpokládalo". Pokud se v příštích letech nepodaří výrazně snížit emise oxidu uhličitého, odborníci předpovídají, že se růst teploty do konce století podaří stabilizovat pouze na úrovni kolem tří stupňů. To je nejpesimističtější scénář, který předpokládá Pařížská dohoda.

Celkový závěr je, že situace je vážná a že pouhé nahrazování uhlíku obnovitelnými zdroji energie - alespoň takovým tempem, jakým se to děje nyní - k nápravě zjevně nestačí. Je zapotřebí "dlouhodobé, dalekosáhlé úsilí a hledání nových způsobů, jak věci dělat. O geoinženýrství se přímo nic neříká, ale mezinárodní společenství se na něj zjevně připravuje.

zdroj