Skutečné příčiny neMOCI?

Opět - díky vašim mailům - jsem si řekl, že je načase na vás vychrlit nějaký svůj chorobný a všepitvající názor. Jestli to samé už někde zaznělo - a divil bych se, kdyby ne - nebo pokud budete mít dojem, že zase tahám králíka z klobouku, mávněte nad článkem rukou, přepněte jinam nebo běžte na procházku.

Dnes mi totiž půjde o nemoci našich fyzických overalů - těl.

Co je na první pohled patrné, je nemoc samotná. Už méně patrné jsou její příčiny, ale na to máme hlavy študované, které nám řeknou, že to jsou bakterie, viry, jedy a jiné brebery, ale také třeba úrazy a podobně. My jsme vychováni k tomu, aby nám to stačilo. A většině to opravdu stačí.

Jenže (nejenom dle mého názoru) to nejsou skuteční původci nemocí, nýbrž jen jakési druhotné příčiny, anebo ještě lépe - důsledky skutečných příčin, které jsou nefyzikého původu. A tyto příčiny nefyzického původu způsobující zjevné fyzické příčiny (dále vysvětlím) jsou důsledky našeho konání a smýšlení - takže podstata původu nemoci je jak fyzická, tak zároveň nefyzická. A s trochou představivosti lze i některé z těchto příčin brát jako důsledky příčin, které by se daly "hodit" na Osud. Zamotané, co?

Nejlépe osvětlit na nějakém příkladu.

V mládí můžeme fyzicky či psychicky ublížit kamarádovi. Ne ze msty nebo z nějakého karmického vyrovnání, ale cíleně, což bude počátek řetězce událostí. Uběhnou dny, týdny, měsíce nebo i roky, a pokud sami "dluh" nevyrovnáme, mohou se dostavit od Univerza "upomínky". Třeba jako neustálé opakování situací, kdy naopak my budeme obětí druhých, a to tak dlouho, dokud nám to nedocvakne a vědomě neučiníme nápravu původního břímě.

Anebo v podobě nemocí. Například pokud jsme onomu kamarádovi ublížili fyzicky a došlo ke zlomenině jeho ruky, mohou se nám na tomtéž místě objevovat upomínající znamení (bolesti kloubu, záněty, vyrážky, jizvy apod.) Půjdete s tím k doktorovi a ten určí diagnózu. Například artrózu, alergii na vysavač, hadr a nádobí, výrůstky na kosti, poškozené šlachy nebo pravděpodobné staré zranění a doporučí nějakou léčbu založenou v lepším případě na odstranění nalezených zjevných příčin, v horším jen na odstranění symptomů. Vám se uleví, tělo se na první pohled vyléčí a vy to celé hodíte za hlavu.

Takto to v různých obměnách chodí dnes a denně u nás všech. Ale všimli jste si na tom něčeho?

Ano! K tomu nejdůležitějšímu totiž nedošlo: samotná prapříčina nebyla objevena, a tudíž s největší pravděpodobností se v brzké době kolotoč nemocí roztočí opět, a to buď jako navrácení se stejných symptomů, nebo něco jiného, ale v řeči symbolik vždy s příčinou dohledatelnou v první a prapůvodní příčině z minulosti - ublížení druhé osobě (ale pravděpodobně platí i při ublížení sobě samému nebo jiné bytosti či energetickému systému s vlastním vědomím).

Nemoc jako taková, kterou vnímáme díky našemu tělu a diagnózám doktorů, nejsou nemoci, nýbrž taková nápověda publika (Univerza), že jsme někde klopýtli nebo odbočili ze své Cesty. Nejde podle mého o trest nebo o nějaké vyrovnání dluhu, nýbrž o snahu nám pomoci. A ta pomoc bude přicházet tak dlouho a pravděpodobně i se stupňující se intenzitou, dokud NEPOCHOPÍME. Pochopit je totéž jako naučit se, a učit se je to, proč tu myslím jsme. Tedy alespoň jako jeden z hlavních důvodů.

Na uvedeném příkladu lze pochopit ten, řekl bych až fraktálně založený řetězec příčin a důsledků, kdy každá příčina není nic jiného než důsledkem příčiny z jiné úrovně našeho bytí zde, často časově a hlavně charakterově oddělené. I samotné vyústění - nemoc našeho těla - nemusí být vždy tím posledním článkem/stupněm. Umím si představit, že může jít i o příčinu příčin nemocí našich bližních na základě dohod mezi Dušemi pro splnění zamýšleného Záměru jejich konkrétního života. Například narození postiženého dítěte nemusí být nutně jen výukovým "programem" pro jeho Duši, nýbrž - a hlavně - pro Duše jeho rodičů, kteří se mají naučit bezpodmínečné lásce spojené s péči o druhé).

Ještě pro úplné objasnění. K oněm lékařem diagnostikovaným příčinám, jako jsou třeba viry, baterie, jedy ap., jsme se dostali díky do puntíku promyšlenému scénáři řetězce "náhod". Kdo tento blog má trošku prolezlý, ví, že podle mne náhody neexistují. Takže výše zmíněná série příčin a následků nás skrze okolí a okolnosti přivede do takových situací, kdy se naše energeticky oslabené tělo (oslabené díky zapsání původní příčiny do našeho energoinformačního pole) dostane do kontaktu s "viníky" (viry atd.) a tělo onemocní. My nedostaneme chřipku proto, že na nás nějaký blbec kýchnul, ale protože můžeme mít starší vroubek, kdy jsme někomu něco ošklivého řekli, případně jsme jinak nesprávně verbálně komunikovali s druhými, a Univerzum, které nám jistě dalo čas na nápravu, ale my jsme ji neučinili, nás postavilo právě před toho kýchnuvšího "blba", abychom dostali jasnější a srozumitelnější nápovědu. Vidíte tu symboliku? Stále jde o krk a ten skrývá … co? Hlasivky, díky nimž verbálně komunikujeme s druhými.

Celá ta patálie může být ještě mnohem složitější z důvodu řešení konfliktů z předchozích životů, případně nám z jistých důvodů utajeného životního Záměru (naznačeno výše tělesně/mentálně postiženým novorozenětem), ale to není předmětem tohoto článku.

Chtěl jsem jen svými slovy říci svůj názor na to, jak to v mnoha případech s onemocněním našich těl může, ale také nemusí, fungovat. Každopádně sice nevím, co ani jak jsem si odpykal, ale namísto pravidelných dvou až čtyř každoročních nachlazení a onemocnění všeho druhu, jsem již několikátým rokem zdráv, ačkoliv můj životní styl se nijak zvlášť nezměnil. Jsou tu tedy nějaké "drobnosti", ale u nich ještě stále neznám přesnou příčinu (i když náznaky již jsou a pravděpodobně se vztahují k minulému životu a zřejmě těžké nehodě - značné poškození jedné mé ruky).

A co vy? Nemáte náhodou chřipku nebo chrapot?

Přemýšlejte, zda jste někomu neřekli něco, co nemělo být raději vysloveno, a vy to podvědomě víte…