9. 9. 2013

Kterak jsem přestal zírat kravám do očí


Nepatřím k inteligenci, dokonce ani k pracující inteligenci, jsem pouze pracující. A navíc nemohu říct, že když skončím v rachotě, jsem zrovna vhodný kandidát reklamy na Chanel No.5, protože, jak tu už někde "přívětivě" zaznělo, jsem dle živnostenského listu podkovář – a mou profesní náplní je péče o mani- a pedi-kúru koníků, poníků, krav, oslíků a též jedné lamy. 

Kráva, jak my z vesnice víme, je zvíře domácí, které si své zájmy dokáže prosazovat vybíravými a někdy méně vybíravými způsoby. Stejně tak jako člověk (a to je můj názor) je spolu s koňmi, psy a některými dalšími zvířaty obdařena něčím, co se obecně vnímá jako Ego. (Někdo se s tím mým názorem popasuje, jiný nad tím možná alespoň zapřemýšlí.) Pejskaři myslím k tomu nebudou mít daleko, protože v parcích a cvičištích není vzácnou výjimkou zaslechnout slova jako "Tak ten váš Ferda, pane Novák, to je osobnost!", což přeloženo do řeči nepejskaře znamená "Tak ten váš nevychovaný a uřvaný ratlík, pane Novák, je krajně dominantní a nesnášenlivá bestie!"

Jsme tu v "hmoťácké" realitě, a proto osobnost člověka, ale i zvířete posuzuji jako celek. Zcela jistě máme všichni nějakou duchovní část, která chce rozdávat i přijímat lásku a je spojená se všemi ostatními, ale také máme další části, které se chtějí odlišit, chtějí být výjimečné. Takže stejně jako lidi, jsou i zvířata náladová, umějí být vzteklá, závistivá, zákeřná, ale i milující, obětující se nebo hravá. Ke zvířatům, obzvláště k těm potenciálně nebezpečným přistupuji stejným způsobem, jakým to dělají mezi sebou. Nejsem na bílém mráčku se vznášející a hluboce meditující jogín, blbě se totiž relaxuje, když vám nějaká Jitka (kráva) stojí na noze nebo dokonce svým rohem si osvěžuje znalosti z lidské anatomie a spokojeně si k tomu přežvykuje. Takže místo rozhovorů na úrovních Duší, na které jsem prostě a jednoduše krátký, uplatňuji rozhovory fyzické, kterými se z valné části dorozumívají i tato zvířata - řeči těla. 



Jenže nebylo tomu tak vždy. Byly doby, kdy jsem chtěl být velice duchovní a věřil jsem, že myšlenkovým promlouváním k Duši krávy jí vysvětlím, že potřebuji v zájmu jejího uzdravení, aby šla tam a tam a udělala tohle a tamto. Podpořil jsem to upřeným pohledem do jejích očí a - nestačil se divit. Teda spíš uhýbat. Ony totiž Jituny (pracovní název pro kravičky) z vysoka na moje hnědý oči tentononc a daly zcela jasně najevo, že je narozdíl od krmení vůbec nezajímám. A pokud snad jim budu i nadále stát v cestě k senu, udělají mi takovou masáž o zeď, že jsem to neviděl. Ani přežvykovat při tom nepřestaly, Jituny jedny!

Tyto i půltunové kolosy, které si pro pár lupínků neberou servítky ani mezi sebou, totiž pohled do očí berou jako hrozbu, nebo jako výzvu k hrátkám typu kdo s koho. Soupeře je pak nutné eliminovat, v jejich případě povalit a zašlápnout do... do.... no do kravských exkrementů. 

Po několika takových masážích jsem si řekl, že jejich Duše asi česky nerozumí nebo nejsou jako na potvoru zrovna nablízku, a tak jsem začal pozorovat, jak se holky baví mezi sebou. Po čase jsem si prostě chca nechca musel přiznat, že s mým levelem v duchovnosti to nebude až tak růžové, a bude potřeba přejít na poněkud obyčejnější metody. To jest chovat se tak, aby mi rozuměly. Už jsem věděl, že pohled do oka krávy je vhodná metoda, jak něco vyždímat ze své zdravotní pojišťovny a že naopak, nejklidnější a nejpohodovější spolupráce s Jitkou dosahuju, když přicházeje k ní, dívám se úplně jinam, jako by se jí to vůbec, ale ani trochu netýkalo, prsty složím do pěstí a schovám je za zády nebo ruce přiložím k tělu, jako bych je neměl, ramena svěsím dolů a použiju laxní vycházkové tempo. Přitom jí něco povídám - třeba výsledky včerejší světové burzy - to ji vždycky zaujme. Když je nějaké překvapení na trhu, třeba s komoditami - se zlatem, tak jim i to seno z papule vypadne, jak se nestačí divit! Jakmile jsem za ní, stačí na ni položit ruku a už si to šineme jako dávno sehraný tým, kam je potřeba.
Jsou ale i takové, které si jsou vědomy fyzikálních důsledků vyplývajících z rozdílu hmotností našich těl (fyzika pro 6. ročník ZŠ - velká kulička vs. malá kulička) a v takových případech nezbývá než prostě neoduševněle na ni hlasitě héknout, abych alespoň zvukově budil dojem dostatečné velikosti a že to jako myslím smrtelně vážně. 

Takže ať máte doma křečka, nějaké výstavní dvoutunové bučící hovádko nebo pejska, kterého neznalí spoluobčané a zákonodárci označí za bojové plemeno, zamyslete se a střízlivě odhadněte, jak s ním budete komunikovat. Hrát si na mezidruhovou demokracii, pokud nejste na úrovni, kdy si tzv. tykáte s Dušemi zvířat, vás může stát zatraceně víc, než jen trapnou chvilku před přáteli, protože ve zvířecí říši se na postavení v hierarchickém žebříčku hledí minimálně se stejnou vážností a důležitostí, jako je tomu u nás lidí, ale s tím rozdílem, že ony k řešení situace netahají právníky a vyřizují si vše po česku - ručně-stručně a hlavně ihned. Nejlepší je, máte-li možnosti pozorovat konkrétní zvíře ve společnosti sobě rovných a přizpůsobit se jejich zvykům. Vždy ale z bolavých zkušeností svých i druhých doporučuji (to se asi ezoterikům líbit nebude) ustanovit sebe jako vůdce stáda/smečky včetně jasně vytyčených hranic, které nelze překračovat (u rybiček v akvárku není myslím třeba a u slípek v kurníku jen na vlastní riziko). Zvířatům se stádovým pudem totiž jako vůdce jejich smečky, stáda a proč né i třeba roje paradoxně dopřejete klid postavený na samotných základech fungování jejich společenství. Budou mít na koho se spolehnout - na své stádo/smečku a na její vedení.





(©)2013 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

12 komentářů:

  1. To spojenie sa urcite neda vytvorit zachvylku,a niekedy sa asi nepodari vobec.Podla mna mozeme mi rozumiet im(ak mame nato vlohy),ale oni uz tolko nerozumeju nam.Ide to hlavne smerom hore ale nieje to nemozne.Je to ako krovakovy vysvetlovat ako ma naladit 3D televizor.Musime sa teda vcsinou spravat ich stylom ich recov ked im chceme nieco povedat. Tiez ale myslim ze niektore druhy maju lepsi 6ty zmysel ako sa tomu hovori a tiez mozu vidiet asi auru-z ktorej dokazu usudit ci sme nasr..deny,kludny,a z akym zamerom sa knim blizime.No nieje to nemozne-mojho brata psik cakaval pri brane i 4hodiny pred tym nez brat prisiel z intraku-to sme uz vedeli ze ide brat domou.. Povedzme ze citove puto tomu spojeniu rozhodne vyznamne napomaha. Mailo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mailo:
      Ano, však jsem to v článku také naznačil "Tykáním" si s Duší zvířete - nemusí jít vždy jen o vědomou komunikaci, ale i o nevědomou danou vztahem mezi člověkem a zvířetem. 6-tý smysl lze vypozorovat například u psů. Ale je to stejné jako u lidí. Někteří ho mají více vyvinutý, jiní méně. Snad právě proto, že i zvířata (alespoň některá určitě) mají něco, co bude paralelní s naším Egem.
      To vidění (pravděpodobně) aury mám ověřené u našeho psa, kdy mě (asi okraj aury) "uvidí" z poza rohu baráku, i když mě nemůže slyšet ani cítit.
      Stejně tak pes mým rodičů je dokáže (často,nikoliv však vždy) rozpoznat v davu lidí - zřejmě podle nějakých charakteristických znaků. Ale pokud je aura překryta (zakryta) nějakou výraznější aurou jiného člověka, již jí nedokáže v celkovém "součtu" en. polí všech lidí v davu rozeznat.
      A co se toho čekání u brány jak jsi popisoval - nepodceňoval bych v tomto případě ani inteligenci psů. Nevylučoval bych totiž ani to, že se naučil rozpoznat dny v týdnu, kdy se člen jeho smečky nejčastěji vrací a i přibližnou dobu.
      Zkrátka vztahy a tím pádem i komunikace mezi člověkem a zvířetem (psi jsou typickým příkladem) jsou totožné jako mezi člověkem a člověkem. I mezi sblíženými lidmi dochází k "náhodám", které vycházejí z toho, co se běžně označuje 6-tým smyslem.
      Z toho všeho mi vychází, že zvířata (nevím, zda všechna) jsou jako lidi podstatou multidimenzionální (v tomto případě jednotlivými dimenzemi mám na mysli jednotlivé části jako je Ego, Duše atd.), ale zřejmě počet těchto dimenzí-částí se bude od člověka lišit. A právě z toho mi i vychází, co tvrdíš ty - že v komunikaci se musíme (z hlavní části) přizpůsobovat my jim, nikoliv ony nám, což je asi dáno dimenzí/částí, kterou máme oproti nim navíc
      Vše jsou ale jen mé dohady.

      Vymazat
    2. Brat nechodil domou pravidelne..napriek tomu pes vzdy vedel ami podla neho.

      Vymazat
    3. Mailo, já ti to věřím. Pouze jsem upozorňoval, že nelze podceňovat inteligenci psů. Nejsou to žádná tupá zvířata bez mozku, která by se musela spoléhat jen na jednu svojí část - Duši.

      Vymazat
  2. Pobavilo :-)) Taky jsem se kdysi snažila pohledem do očí zvířat s nimi komunikovat. Pak jsem zjistila, že to nefunguje tak, jak jsem si představovala, tak jsem toho nechala. Zajímavá myšlenka o egu a směru komunikace... Zajímalo by mě, jak to dělají lidé, kteří se dokážou přiblížit v divočině třeba ke lvům a normálně s nimi pobývat, aniž by je ti lvi sežrali... čím na ně působí? Netušíte někdo?

    OdpovědětVymazat
  3. Mirko,
    hodně se dá vyčíst z knížky americké odbornice na mezidruhovou komunikaci Penelope Smith (Duše lidí a zvířat), která pracuje jako komunikátorka zvířat. Že takoví lidé jsou, jsem se mohla přesvědčit na vlastní oči i u nás, a to ve dvou případech, kdy si "povídali" s mým psem. A co mi od něj tlumočili, to opravdu sedělo, i když mě i jeho viděli prvně v životě.
    No a jak to dělají? To je "jednoduché" - přece telepaticky! Jak mi bylo jedním z nich vysvětleno, nepoužívá přitom samozřejmě slova, ale "vysílá" ke zvířeti obrázky. Představ si pod tím co chceš :-)
    Velkou část komunikace se zvířetem však lze přičíst i ve článku zmíněné řeči těla. Co dělá pes? Celý den pozoruje svého pána. A tak ho má ve všech detailech přečteného: co dělá, když je unavený, co dělá, když se chystá odejít, jak se pohybuje, když ho něco bolí atd. atd. A pozorný člověk může podobně odezírat i z řeči těla zvířat - jak ostatně Michal názorně popsal :-)

    Mailo,
    vždycky mi vrtalo hlavou, jak můj pes na vzdálenost 100 metrů rozpozná v chlupaté kuličce, že je to fenka. Nemám jiné vysvětlení, než že vidí auru.

    OdpovědětVymazat
  4. Mirko, Vlabi,
    O telepatické komunikaci nepochybuji, ale!
    K telepatii lidi, které obdivuji (Millan Cesar, K. Richardson ad.) zcela určitě přistupují až po důkladném "přízemně" fyzikálním prozkoumání situace a to na základě zkušeností. Ono posílat telepaticky hezké myšlenkové obrázky z hladu nevrlému lvovi nebude to pravé ořechové. Takže můj osobní názor je, že je potřeba (stejně jako u mozku) skloubit více umů dohromady (fyzické i duševní). A nejprve začít těmi fyzickými.
    A tím je znalost a pochopení mnoha faktorů jako je pravděpodobný zdravotní i mentální stav zaměřeného zvířete, dále zda je samo nebo na něj mohou působit další zvířata ze smečky (velice důležité!), jeho vztah k okolí a vztah okolí k němu, na jakém žebříčku v případné smečce je (jinak se bude chovat podřízený "adolescent", jinak vůdčí samice s mláďaty) a ještě mnoho a mnoho dalšího. Na základě tohoto je třeba střízlivě zvážit, zda je vůbec vhodná situace k nějakému bližšímu kontaktu přistoupit nebo to nechat na jindy. Myslím že právě toto zralé uvážení všech okolností, je to pravé umění. Telepatickému navázání pak už nemusí nic stát v cestě.
    A v neposlední řadě je potřeba také vzít v úvahu, že dnešní doba se neobejde i bez byznysu v těchto "odvětvích". Kupříkladu v koňském světě se to byznysem jenom hemží a to co uvádí i světoví "zaříkávači koní" je jen část pravdy. Točí se v tom tak obrovské prachy. Mohl bych o tom psát hodiny, ale kdo by nechtěl, ten by stejně neuvěřil.
    Takže Mirko a Vlabi, i ti nejlepší z nejlepších zvířecích (vlastně hlavě ti nejlepší z nejlepších) telepatů, ovládají především přirozenou komunikaci, což je řeč těla. Nejprve je třeba zaujmout onu část zvířete, kterou jsem označil Egem, uklidnit jí a teprve potom lze navázat i komunikaci na telepatické úrovni.
    Toť můj názor a částečně i zkušenosti. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Jo a ještě to nejdůležitější jsem zapomněl:
    Věřit si, protože pak se do řeči těla nedostane (nebo jen minimum) pochyb a nejistoty. A nejistota je to, co divoká, ale i domestifikovaná zvířata vnímají zatraceně dobře. A nejistota je totéž co ohrožení a to se pak šíří stádem, smečkou jako lavina. Některé druhy zvolí úprk, jiné útok. Oboje reakce zvířat dokáží člověka i zabít (dle druhu zvířete). A vědomí si tohoto je velkou překážkou v tom si věřit, což je potom začarovaný kruh, z kterého se mnozí těžko dostávají. Absolutně se nebát, je též u pokusu navázat kontakt třeba se lvem (ale i se psem) nejlepší způsob stát se jeho svačinkou. Takže nezapomínat na respekt ze zvířete!
    Mít respekt, ale přitom si věřit. To je to, co rozlišuje ty úspěšné od neúspěšných.

    OdpovědětVymazat
  6. Viete ako vidí pes ?
    Raz som to /dávno v časopise 100+1/ videla. Je to akoby cez sieť, so štvorcovými okami, Takže pes vidí rozbitý obraz. Naviac ti "vlákna" siete boli žiariace, čo si tak pamätám. Všimla som si že pes sa ana človeka pozerá na úroveň hlavy, nie na vaše napríklad nohy. No a som presvedčená že pozoruje auru.
    I malé dieťatko sa pozerá nad hlavu rodiča. Tam vidí to svetielko.... :-))) a keď ho zbadá je zaujaté a prestane plakať, či pes brechať. Vtedy sa mu prihovorím, pozdravím, zasmejem sa a začneme šantiť.
    Trochu pobrechujem aj ja, haf, haf, a on haf, haf. No treba povedať, že pes je za plotom ... :-DD
    Teda cudzí pes. Náš Džeky to bol normálny pokec. B

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bed,
      vždycky mě dojme, když vědci "zjistí", jak které zvíře vidí. Ono se to totiž celé má podle mě jinak.
      To, co prezentuje věda jako obraz, který vidí dané zvíře je to, co bychom viděli my se stejným zrakovým aparátem, jako má zvíře.
      Výsledný obraz, jak vnímá vědomí je dešifrovaný, přefiltrovaný specifickým způsobem a taktéž konkrétním způsobem poskládaný odraz světla od předmětů ve "viděném" prostoru.
      Vem si to jako kameru a počítač s monitorem. Když bys napojila kameru na počítač, tak na monitoru uvidíš prd do chvíle, než do něj vložíš program, který fotony, které dopadly na snímač kamery, algoritmem neposkládá do podoby, kterou chceš vidět ty. Jiný algoritmus by dokázal obraz převézt na zvuky, pohyby. To samé lze i invertně.
      Z toho lze vydedukovat, že to hlavní - samotné vnímání obrazu Tvým Vědomím je dán "algoritmem" tvého mozku, který jej sám pro sebe poskládá do požadované podoby. Vědci tedy vycházejí z toho, že zvířata mají tentýž algoritmus jako my a s tím se já tedy rozhodně nepopasuji. Už i proto, že jsem přesvědčen, že můj pes aury vidí (pokud je vidět chce), což znamená, že jeho algoritmus na poskládání výsledného obrázku je jiný, než ten můj. :-)

      Vymazat

Podmínky pro publikování komentářů