Na první pohled tento lacině vypadající klip s názvem "Bumerang laskavosti" nám možná ukazuje podstatu toho, jakým způsobem jsou před nás stavěny situace, okolnosti, ale i lidé samotní. Nemusí to být vždy Osud ani Univerzum jako takové, dokonce ani náhody. Domnívám se, že jsme to my sami, kdo vždy (tedy určitě alespoň většinou) rozhoduje o tom, co nás potká. Zákony Univerza a složité provázanosti všeho se vším pak rozhodují o tom, kdy a za jakých okolností nás to potká.
K jakým nedozírným (leckdo by řekl až kacířským) závěrům lze v myšlenkách dojít, pokud si alespoň na chvilku připustíme možnost, že klip je postaven na pravdivých základech, nechám opět na každém zvlášť, protože, jak už tu mockrát zaznělo - každý uvidí to, co vidět má, potřebuje případně vidět chce.
Budu-li přívětivý k druhým, nepochybuji o tom, že i lidí přívětivě se chovajících ke mně bude přibývat.
To samé platí pro všechno lidské chování - ohleduplnost, úctu, radost, ochotu se podělit, ale i ironii (pokud má v záměru zesměšňovat druhé), zlobu, nadřazenost, nenávist, sebestřednost atd.
Zatím pro mě ještě definitivně nezodpovězenou otázkou je, zda svým chováním přitahuji lidi obdobně naladěné (svůj k svému), či svým chováním spíše neovlivňuji své okolí a naopak okolí mě (okolím není nutné považovat okolí prostorové, ale třeba i okolí obdobně smýšlejících lidí - egregory) na principu ovlivňování jednoho energoinformačního pole poli druhými. Podle mne je pravděpodobnější ta druhá varianta (s částečnou platností té první, nicméně hlavní slovo má ta druhá varianta), byť to asi bude v rozporu s většinovým názorem znalců v tomto oboru zběhlých.
Pokud by totiž platila ta druhá varianta, pak by to znamenalo, že i jednotlivec může mít vliv (má potenciál ovlivnit) na všechny ostatní a vlastně by tím byla potvrzena i platnost teorie (?) principu sté opice.
Zatím pro mě ještě definitivně nezodpovězenou otázkou je, zda svým chováním přitahuji lidi obdobně naladěné (svůj k svému), či svým chováním spíše neovlivňuji své okolí a naopak okolí mě (okolím není nutné považovat okolí prostorové, ale třeba i okolí obdobně smýšlejících lidí - egregory) na principu ovlivňování jednoho energoinformačního pole poli druhými. Podle mne je pravděpodobnější ta druhá varianta (s částečnou platností té první, nicméně hlavní slovo má ta druhá varianta), byť to asi bude v rozporu s většinovým názorem znalců v tomto oboru zběhlých.
Pokud by totiž platila ta druhá varianta, pak by to znamenalo, že i jednotlivec může mít vliv (má potenciál ovlivnit) na všechny ostatní a vlastně by tím byla potvrzena i platnost teorie (?) principu sté opice.
Nojo Michale,
OdpovědětVymazatale ta první opice někde v Japonsku si přeci umejvala brambory, nebo co, ne? A že by si toho hada, tedy obrazně "čistý svědomí" oproti nám, co si ho umejváme až teprve těsně po použití umejvala už v tom tento-poli? Matěj
Matěji,
Vymazatnerozumím tomu, co jsi chtěl říci.
Pokud ti to mám vysvětlit hodně obrazně, pak si každého člověka (jeho charakterové znaky) obsažené v jeho energoinformačním poli představ jako jednu barvu. Každý člověk bude mít svojí barvu. Když se dva potkají a budou mít spolu nějaký kontakt, pravděpodobně se jejich barvy (energoinf. pole) promísí. V barvě každého bude obsažen i různě velký podíl barvy toho druhého. Jak velký podíl to bude záleží na mnoha faktorech, ale bude tam. Čím více lidí s podobnou barvou bude, tím větší množství dalších mohou potencionálně ovlivnit, protože kontakty s lidmi mimo tento okruh budou četnější a četnější - to je ta stá opice hodně zjednodušeně řečena dle mé laické představy.
To byl jenom pokus o fór.
OdpovědětVymazatJá si totiž představil tu opici jak přemejší o tý inovaci, pro celej zbejvající opičí svět. Tedy kterak a co si počít s tím zatraceně zabláceným bramborem, těsně před tím, než do něj kousne. Protože jsem je celej tejden furt mokrej a vzteklej dobejval z políčka, víš? A pak mě napadlo tohle bohulibý počínání opice srovnat s pocitem čisťounkýho a hodně jedovatýho hádka v duší, kterýho si tam schováváme, když občas vykonáme dobrej skutek. Ono to vypadá, že to k sobě jaksi nepatří, ale mně se ty jevy v hlavě promítly přesně v tu chvíli, kdy jsem koukal na ten dočista svatej klip. A aby to bylo pochopitelnější, tak jsem tam k "umejváme" ještě připsal "umejvala". To je známá praktika z absurdního divadla, víš. Teď už to sice není jasný ani mně, ale dobrej reži-sér na divadle by z toho mohl uplíst bombón pro fajnšmekry, ne? Matěj