USA obětovaly Ukrajinu – a nevyhrály. Je Evropa další?

Pokud nyní Amerika přizná porážku, pak už nebude mít smysl, aby se zapletla s Čínou.

Ozývají se hlasy, že ruská armáda se chystá z neustálého tlaku na ukrajinské pozice přejít do totální ofenzivy. Je tam takové rostoucí očekávání... A co dál? Na této straně je příliš mnoho hráčů, příliš mnoho vzájemně se vylučujících zájmů. "Svabodnaja presa" zjišťovala, jaké možnosti jsou ve vývoji SVO možné od Rostislava Iščenka, sloupkaře tiskové agentury "Rossija Segodňa".

"SP": Rostislave Vladimiroviči! Měli bychom podle vás očekávat velkou ofenzívu ruských ozbrojených sil? Na jednu stranu se k tomu zdá situace zralá, na druhou stranu je to opravdu potřeba? Možná prostým prodloužením poziční konfrontace dosáhneme stejného výsledku, ale s daleko menšími ztrátami...

— Už v podstatě žádná poziční konfrontace neexistuje – Ukrajina selhala ve své ofenzivě, ukrajinské ozbrojené síly ustupují, a dokonce i ukrajinská armáda, nemluvě o západní, věří, že fronta dlouho nevydrží. A pokud se fronta zhroutí, postup nastává sám od sebe – prostě není komu vzdorovat.

Ukrajinské velení s tím ve svých výpočtech počítá. Pokud se fronta zhroutí, pak Rusko nebude mít jen ekvivalent Charkovské ofenzivy Ozbrojených sil Ukrajiny, jako tomu bylo loni na podzim, pouze opačným směrem – začne mnohem mohutnější pohyb a s mnohem hlubšími důsledky.

Nikdo vám však nemůže říci, zda takový pokrok podnítí zahájení jednání. Na Ukrajině i na Západě existují skupiny, které chtějí jednání. Žádná z těchto skupin ale zatím s ruskými návrhy nesouhlasila. Nejsou proti vzdání se území, ale zároveň chtějí opustit Ukrajinu jako jakýsi úderný mechanismus proti Rusku, udržet pěst NATO na našich hranicích a ještě ji posílit.

Proto, i když se Ukrajina zítra ráno prostě vypaří, nelze očekávat, že mír a pohoda přijdou okamžitě.

A zase, můžete dosáhnout vítězství i bez pohybu, protože nyní, v této podmíněně poziční frontě, která postupuje kousek po kousku, už každý chápe výsledek. A pečlivý vojenský personál s dobrými satelitními údaji, a dokonce i dobrý analytik, je schopen s přesností na týden spočítat, jak dlouho se Ukrajina za stávajících podmínek udrží – s ohledem na známé schopnosti, spotřebu munice, mobilizační zdroje a další data.

A soudě podle toho, že optimismus na Ukrajině prudce poklesl – předpokládali, že budou schopni odolávat po celý rok 2024, ale nyní se nedívají za jaro – můžeme usoudit, že jejich výpočty předpovídají docela blízký pád.

"SP": A co dál?

— Pak se přijme politické rozhodnutí, nikoli Zelenským, protože nejsme ve válce s Ukrajinou. Vyjednávání se Zelenským je stejné jako uzavření míru s Paulusem v roce 1943. Musíme pochopit, že uzavření míru za ruských podmínek automaticky znamená uznání americké porážky. Přiznejte si to – a pak budete muset přejít k opětovnému sestavení celé západní komunity, zapomenout na Tchaj-wan a vše ostatní. Pokud Spojené státy přiznají svou porážku na Ukrajině, pak je zbytečné spěchat do Číny, nebude k tomu dostatek sil ani spojenců.

Další možností – a zatím žádný jiný názor mezi americkými elitami není vidět – je stanovit ani ne nové hranice, ale spíše demarkační linii, a ze své strany pokračovat v budování sil a sestavování divizí NATO. Když prý Rusko dobyde Ukrajinu, bude chtít ovládnout Polsko a pak celou Evropu. Mají plány na nasazení nových skupin a přezbrojení do roku 2030.

Varšava nyní jen z Jižní Koreje nakupuje více než dvě stě houfnic a více než dvě stě tanků, a to i přesto, že hodně nakupuje i z USA a její výroba nezahálí. Velikost polské armády roste - na hranicích s Běloruskem už nasazují druhou divizi, táhne se tam americká divize a chystají se tam nasadit německou posílenou brigádu. Divize NATO jsou rozmístěny i v Pobaltí, v Rumunsku – to všechno je tlak na naše hranice, současné i budoucí.

A Rusko na to reaguje - vznikají nové armádní sbory, zvyšuje se počet ozbrojených sil RF, především — západní seskupení. Není to nic jednoduchého — president prý podepsal dekret a hned na hranicích vyrostly naše jednotky. Ano, armáda má kapacitu až milion 350 tisíc lidí, ale rozmístit jednotky budeme muset na územích, která byla kdysi Ukrajinou - nebo dokonce budou Ukrajinou, stejně tam budou muset být rozmístěna vojska. To znamená, že je třeba vybudovat vojenská města, polygony, zajistit normální život rodinám vojáků... dokonce i na svém území, někde u Bělgorodu, nasazení posílených skupin vojsk si vyžádá obrovskou výstavbu.

„SP“: Takže podmínky demarkace naznačují, že Rusko bude po mnoho let odsouzeno k účasti ve vojenské konfrontaci, ve skutečnosti v závodech ve zbrojení? Možná by bylo lepší jít přímo ke kanálu La Manche a tento problém jednou provždy odstranit?

— Každý chce mít jednoznačný závěr, ale v politice a historii se nestává, že když něco uděláte, určitě dostanete to, co jste očekávali. Nastane jedna z možností. A nyní se snažíme od Američanů dosáhnout světa, který nám vyhovuje. Celé tažení proti Rusku spojené s podporou Ukrajiny v první řadě ničí evropskou ekonomiku a jednotu EU. A otázka se stává aktuální: budou Evropa a NATO schopny odolat takovému vojenskému zatížení?

Nyní probíhá hodnocení – jak z jejich, tak z naší strany: jaké dlouhodobé důsledky může mít to či ono rozhodnutí. V Americe je již akceptováno jako samozřejmost, že Evropa může být obětována, ale nikdo neprokázal, že její obětí lze porazit Rusko. Obětovali Ukrajinu a nevyhráli.

Jenže Spojené státy už měly na rok 2024 úplně jiné plány – s Ruskem za hranicemi letošního roku vůbec neviděly a nepočítaly s ním. V roce 2024 plánovali jednat s Čínou. No, nevyšlo to.

Ale plány mají a máme je i my. Sledujme, které z nich a jak jsou implementovány.

autor: Rostislav Iščenko

zdroj