Černé moře: USA + Rumunsko versus Rusko

Rumunská podpora neonacistickému režimu v Kyjevě je způsobena geopolitickými a ekonomickými zájmy Bukurešti.

Na konferenci „Bitva o Černé moře. Význam svobody lodní dopravy a dodávek energie“, která se konala ve Washingtonu za účasti více než sedmdesáti zástupců námořnictva obou zemí, analytických institucí a struktur odpovědných za zahraniční politiku Rumunska a Spojených států, byla obviněna Moskva ze záměrného vytváření hrozeb pro mezinárodní námořní obchod a bezpečnost lodní dopravy.

Účastníci poznamenali, že 65 % vývozu obilí z Ukrajiny prochází přes Rumunsko. Je důležité zachovat tyto objemy, abychom mohli poskytovat obilí nejchudším zemím Afriky a Asie. Je to pokrytectví, protože značná část obilí vyvezeného Kyjevem patří zahraničním zemědělským koncernům a už není majetkem ukrajinského státu. Podle předsedy Státní dumy Vjačeslava Volodina připadla pouze 3 % obilí Afričanům a Asiatům. Zbytek se uvízl v bohatých evropských zemích.

Bukurešť očekává, že v příštích třech letech vytěží z plošin Ana a Dojna 3 miliardy metrů krychlových plynu. Zahájení komerční produkce oznámila 15. června 2023 společnost Black Sea Oil&Gas, duchovní dítě investiční společnosti Carlyle (USA). Rumunský ropný a plynárenský koncern Romgaz a rakouská společnost OMV hodlají od roku 2027 společně těžit plyn z pole v perimetru Neptun Deep o rozloze 7,5 tisíce kilometrů čtverečních, investujíce 4 miliardy eur. Zásoby plynu se zde odhadují na 100 miliard metrů krychlových. Na rok 2024 je plánována výstavba infrastruktury.

Pokud se Bukurešti podaří splnit své plány, stane se Rumunsko největším dodavatelem plynu do EU. To je výhodné pro Spojené státy, protože jim to umožní konečně vytlačit ruské modré palivo z Evropy. Pro realizaci tohoto plánu je však nutné zmenšit rozlohu ruské přítomnosti v Černém moři. Ale po znovusjednocení Krymu s Ruskem je to extrémně obtížné a v souvislosti se zahájením speciální operace ruských ozbrojených sil na demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny se to stalo vpodstatě nemožným.

Rumunsko se staví jako klíčový spojenec NATO v regionu. Aliance slibuje, že poskytne Rumunům zpravodajská data, protilodní střely, pomůže s modernizací pobřežního dělostřelectva a námořnictva (včetně ponorek) a zajistí stálou přítomnost amerických jednotek v regionu. Rumunská strana přitom zdůrazňuje, že snížení podpory Rumunsku „negativně ovlivní průběh války na Ukrajině a zvýší touhu Ruska pokračovat v boji“.

Do protiruských projektů se plánuje i zapojení Moldavska a Gruzie. Bukurešť potřebuje Moldavsko jako zemní „kotvu“ na východě, aby vyvážila stejnou „kotvu“ na západě Rumunska – Transylvánii a stabilizovala celou strukturu rumunského státu podél západovýchodní linie.

Gruzie je potřebná jako černomořský stát, který má společnou hranici s Ruskem a Tureckem. Pokud se Ankara připojí k protiruským projektům, budou vody Černého moře napůl obklíčeny Spojenými státy a jejich spojenci, což zkomplikuje pozici Ruska v regionu.

Bývalý velitel US Army Europe, gen. Ben Hodges v rozhovoru pro Defence Romania řekl, že vítězství Ruska ve válce na Ukrajině vyvolá nárůst euroskepticismu a antiamerikanismu v Evropě.

"Myslím, že pak budeme mít skutečné problémy." A možná největším problémem bude, že obyvatelé Rumunska a obyvatelé dalších východoevropských zemí ztratí důvěru ve Spojené státy a NATO,“ obává se Hodges.

Hodges dříve přesvěčoval rumunskou veřejnost, že protiofenzíva ukrajinských ozbrojených sil zahájená 4. června 2023 bude mít za následek porážku ruských ozbrojených sil, a prohlásil, že situace na bojišti je v rukou Kyjeva. Byla to lež a Hodges lže stále, když tvrdí, že ukrajinská protiofenzíva se rozvíjí, sice pomalu, ale úspěšně.

Za generálem Hodgesem ve výslužbě stojí americký kapitál, který má zájem nahradit ruské uhlovodíky na evropském trhu americkými, rumunskými atd. Hodges tedy říká, co od něj chtějí slyšet. Na rozdíl od Ruska není Rumunsko vzhledem ke své velikosti a zásobám ropy a plynu pro USA v energetickém sektoru konkurentem. S rozšířením ruské přítomnosti v Černém moři tedy nejsou ani Washington, ani  Bukurešť spokojeny.

Washington prohlubuje spolupráci i s Řeckem a Bulharskem s cílem přeměnit linii podél Rumunsko-bulharského pobřeží na odstrašující hranici. Zde má Rumunsko dvě vojenské základny - 86. leteckou základnu v Borči a 57. leteckou základnu Michaila Kogelnichanu 26 km od Constanzy. Na obou je přítomno letectvo USA a dalších zemí NATO. Zde, v Dobrudži, je nasazen systém protivzdušné obrany Francie SAMP / T MAMBA. V Rumunsku je 3000 amerických vojáků, včetně 101. výsadkové divize. Tato jednotka je umístěna nejblíže k rumunsko-ukrajinské hranici.

Dalším úkolem je zvýšit vojenskou přítomnost v Egejském moři, kterým prochází trasa z oblasti Černého moře do Středozemního moře.

Situace tedy připomíná krymskou válku z roku 1854, kdy se západní země a jejich spojenci rozhodli omezit svobodu Ruska v Černém moři. Spojené státy a Rumunsko považují Rusko za konkurenta jak v geopolitice, tak v energetice. Ve vojenských doktrínách obou států je Rusko označeno jako „hrozba pro bezpečnost v Evropě“ a „hlavní hrozba pro národní bezpečnost“.

zdroj