Cenzura na Myšlenkách

Původně to měl být komentář, reakce na jeden příspěvek pod naším článkem, ale pro nezamýšlenou větší obsažnost to nakonec dávám jako samostatný text. 

Tak za prvé bych chtěl zdůraznit, že Myšlenky nejsou diskuzní forum. To by mělo být jasné snad na první pohled. Toto jsou stránky, kde prim hrají články jak naše vlastní, tak převzaté i přeložené. 

A za druhé - pro mě již není cenzura jako cenzura. Dnes to slovo má pachuť něčeho, co brání svobodě projevu, na který má mít každý právo. Jenže je potřeba si uvědomit, že svoboda projevu není totéž, jako říkat si kde chci, komu chci, kdy chci a co chci. To není svoboda projevu, ale anarchie nebo spíše absence soudnosti, neúcta k druhým či nedostatečné vychování. Spíše vše dohromady.

Zvrácená doba, kdy větších práv a uznání požívají ti, co prohlašují, že mají mezi nohama dvaatřicáté pohlaví, případně jich tam mají hned několik najednou, napomáhá podobným individuím domnívajících se, že jejich názor musí slyšet všichni za každou cenu. Protože na to mají právo!

Někteří tuší, jiní vědí a ostatní budou třeba překvapeni, ale přiznávám, že posledních pár dní, možná týdnů, je více komentářů, které naším filtrem denně neprojdou, nežli těch, které si máte možnost v diskuzi přečíst. Je mi až smutno, když vidím, kolik s odpuštěním morálních mrzáků, musí na mě a Vlabi plivat emoční hnis k nám do redakce nebo do diskuze. A kdyby jen to! Někteří jdou mnohem dál...

Nevědět, že bych tím splnil nejenom jejich přání, tak bych z fleku blog zrušil s dovětkem o tučném fontu 72, ať tenhle svět shoří třeba v pekle a šel bych se starat jen o své věci.

Bohužel či bohudík, to ještě přesně nevím, to má ale opačný efekt.

Abych ale dokončil to s tou cenzurou. Jistě, mnozí si pomyslíte, že stejný cíl mají přece všichni umlčovatelé odlišných názorů, že se ohánějí tím samým. Nicméně i tak si za tím stojím. Zatímco cenzura praktikovaná v masmédiích je z mého úhlu pohledu vedena proti zájmům občanů našeho státu i státu jako takového (čili naším nepřítelem), majícím za úkol nás zotročit, tak cenzura, kterou vedeme na našem blogu, je vedena proti zájmům tohoto nepřítele/nepřátel. Pro jednoho jde o jedno a totéž. Pro mě jsou ale cíle protichůdné.  

To, že mnohé ze zamítnutých komentářů píší obyčejní občané, kteří zatím ještě důvěřují vládě a politikům, že to s námi myslí dobře, a doslova si neumí ani představit, že by v telce mohli lhát, je jen pro mě dalším smutným důkazem, jak efektivně proti České republice nepřítel pracuje.

Takové lidi ale nemám za naivky, tupce či ovce, jak se z alternativy často ozývá. Jak jsem se nedávno přesvědčil, může totiž často jít o lidi dobrosrdečné, dobromyslné, poctivé, přátelské a pracovité.

Je to dáno dravčím nastavením naší reality (nemyslím to nikterak ezotericky a ani tím nechci dehonestovat dravce jako takové), ale prostě je to tak, že silný, hrubý, bezohledný a s ostrými lokty má v dnešní společnosti větší šanci uspět, než člověk laskavý a skromný. Většinou je to na jeho úkor. Lidi, které značná část alternativy nazývá naivkami, protože věří tomu, co jim naservíruje ČT, rádio nebo noviny, jsou pro mě často lidi, kteří jsou prostě důvěřiví. Pro mě naivita a důvěřivost není jedno a to samé, byť v reálném světě splývají a bohužel ve výsledku vedou v jedno a totéž. Důvěřivost je pro mě kladná lidská vlastnost. A to i přes to, že nejenom dnes, svého nositele dostane spíše pod most, někdy na most a nezřídka i do blázince spíše, než k poklidnému a spokojenému prožití času, který tu všichni společně trávíme.

A zase jsem se vzdálil té cenzuře. Výkřiky, že cenzura na blog ani jinam nepatří, tím spíše na alternativu, kam nás někdo zařadil, je asi tak stejně vzdáleno pravdě jako tvrdit, že na vojenské poradě má právo říct svůj názor a dovolávat se jeho zveřejnění kdokoli - včetně těch z druhé strany barikády - nepřítele.