Kursk se skutečně potopí

Když došlo k tragédii ponorky Kursk, všichni si vzpomněli na "absurdní" předpověď věštkyně Vangy. Tak tohle měla na mysli, když prorokovala potopení Kurska! Nebylo to město v černozemní zóně Ruska, tisíce kilometrů od nejbližší vodní plochy, jak se v její době všichni automaticky domnívali. A věděla vůbec Vanga, že mluvila o ponorce toho jména?

Já totiž mám svou vlastní verzi. Kursk se skutečně potopí. A nejen Kursk. Pskov, Minsk, Kyjev i Moskva. Naši předkové dobře věděli, že se takové věci čas od času opakují, a dokonce přijali opatření na svou záchranu. Dokázali si představit, že pravda o katastrofě bude pokaždé pečlivě utajena, že se bude pokaždé znova opakovat, že "žně" budou probíhat pravidelně každých 5 - 5,5 tisíce let. "Ploďte a množte se," učí nás svatí otcové. Proč? Aby nás v době "sklizně" bylo co nejvíce. Přirozená touha pokrokářů se shoduje s cíli a úkoly zemědělce. Vyživujte, zalévejte, vydatně "ošetřujte" dusičnany a dalšími chemikáliemi, pak počkejte, až plodina dozraje, a posekejte ji, přičemž ponechte trochu pro novou setbu. Ať znovu vynaleznou kolo, pak střelný prach a ať se zas a znova diví, kdo před nimi vynalezl sbíječku.

V Pskovské oblasti žiji už téměř 20 let, jsem vášnivý rybář a lovec, rád sbírám lesní plody a houby (kolymský zvyk). A pochopitelně jezdím do přírody často a na dlouho. Zvědavost je můj starý hřích, který mě nutí věnovat pozornost věcem na první pohled obyčejným.

Teď už si těžko vzpomínám, co mě v Pskovské zemi poprvé zaujalo a uvědomil jsem si, že něco nesedí na oficiální verzi dějin "kolébky ruské civilizace". Geologie a složení půd v severozápadním Rusku však nepochybně křičí, že při psaní oficiálních dějin zapomněli autoři své texty koordinovat s geology a půdoznalci.

Stačí si vzít jakoukoli příručku, abychom se přesvědčili, že celé Pobaltí, ruský sever, Novgorod a část Tverské oblasti prakticky nemají úrodnou půdu, která by přece "musela" vzniknout, pokud je tato oblast opravdu stará desítky tisíc let!

Vidíme však, že je zde velmi mnoho hornin, hlavně granitoidů, a to především na severu, a čím více se pohybujeme na jihozápad, tím méně. Nacházejí se zde obrovské nánosy vápence, který není starý, protože často obsahuje nerozpuštěné schránky mořských měkkýšů, dále je tu velmi mnoho jílu a - kolosální vrstvy písku. Písek je tak čistý jednolitý, a.... je ho nejen hodně, ale opravdu hodně! Velmi dobře je vidět na rozpadajících se březích řek a v roklích.

Takhle vypadá typický geologický řez pro tyto lokality. Vápenec se na některých místech ukládá v několikametrových vrstvách, což po staletí určovalo architekturu dané oblasti. Hotové desky ze stlačených zbytků mořských měkkýšů a ryb jsou hotovým přírodním materiálem pro stavbu:

Všimněte si! Nejedná se o obytné prostory, ale o bývalý ovčín. Letní. Zde chovali ovce na pastvě, na zaplavovaných loukách. A v noci je zahnali do kamenné stáje. To poukazuje na to, že dřeva byl vždy nedostatek, což se nedá říci o levném vápenci, který se tu těží ze svahů roklí a břehů řek.

Na vrstvě vápence jsou vrstvy písku. Jsou obvykle silné kolem deseti metrů, ale někdy i více. Výše k povrchu se nacházejí jílovité vrstvy; jsou až několik metrů mocné, ale jsou jen "pokračováním" písčitých sedimentů. Jíl je vlastně písek, jen má mikroskopickou velikost zrn.

A povrch hlíny již tvoří úrodná vrstva. Víte, jak silná je tato vrstva na severozápadě Ruska? Obvykle pouhé tři, čtyři centimetry! Jen výjimečně dosahuje patnácti centimetrů. A co na to říká půdoznalství? Koryfej ruského půdoznalství V. V. Dokučajev se uvádí, že v této oblasti se tvoří šedé podzolové půdy rychlostí jeden centimetr za sto až sto padesát let! No, a teď se podívejte... Jak dlouho byly Pskov a Novgorod v opuštěné oblasti připomínající moderní Kalmycko?

Každý archeolog z Pskova a Novgorodu vám v soukromém rozhovoru potvrdí, že v této oblasti nebyly nalezeny žádné známky života starší než pět set let! Tím lze ukončit celou oficiální historku o "vikinzích", Rurikovi a Kyjevské Rusi. Alespoň co se týče chronologie. "A co si počít s nalezišti pozůstatků pravěkého člověka?" - ptáte se. Odpověď je jednoduchá... Přítomnost primitivních nástrojů v kulturní vrstvě nevypovídá o jejich stáří, ale pouze o jejich přítomnosti. Jak byste totiž chtěli přežít, kdybyste se ocitli v primitivních podmínkách, v nichž člověk nevyhnutelně uvízl v důsledku jakékoli katastrofy, která zničila dostupnou infrastrukturu a nahromaděné zdroje?

Jednoduchý příklad: Před rokem 1917 vedla většina kmenů žijících za polárním kruhem způsob života, který historikové klasifikují jako kmenovou sociálně-politickou formaci, což, přeloženo do srozumitelného jazyka, odpovídá podmínkám technologického rozvoje v době bronzové. Nikdo se však neodvažuje připustit existenci "doby bronzové" v Pskově a Novgorodu v 16. století. Přitom by to vyřešilo většinu dnes neřešitelných rozporů.

Pskov stojí na dně bývalého moře. Podle příruček zde byly dva ledovce a ty v této úžasně jedinečné krajině prý vytvořily síť jezer (říká se jim ledovcová). Ne, ne moře, ale obrovská řeka. A řeka takového rozsahu, že si moderní člověk ani nedokáže představit, že je to možné. Ale určitě to tak bylo, možná bylo těch řek víc než jedna, ale měřítko je i tak opravdu gigantické. Není to tak dávno, co zde nebylo ani tak malé jezero, jako spíše záliv Pskovského jezera. Oceňte jeho měřítko, jasně vidíte obě pobřeží.

Malskaja dolina u hradeb Izborska.

Dnes už jen úzký okruh odborníků uznává, že šlo o zátoku, přesněji řečeno o břeh Pskovského jezera, respektive o řeku, která se souběžně s řekou Velikaja, na níž Pskov stojí, vlévala do jezera 30 kilometrů západně. Na jeho břehu byla postavena pevnost Izborsk. Vzpomínáte si, jak říká Puškin: "Děla střílejí od břehu, loď kotví"?  A je logické, že se hrady a pevnosti staví na pobřeží, kde procházejí obchodní vodní cesty.

Ani tato verze hydrografie však nevysvětluje, proč je celé území Pskovské oblasti pokryto desítky metrů silnou vrstvou písku. Pouze v případě, že si představíme, že vodní cesta byla široká sedm set kilometrů. A nesla své bouřlivé vody od severu k jihu a vlévala se do Černého a Azovského moře.

Zhruba tak to mohlo vypadat. Žlutá přerušovaná čára samozřejmě není pobřeží, ale přibližné hranice, po kterých "se valil" meandrující tok.

Původ řek a jezer v celém tomto prostoru je nyní jasný. Dněperská delta je proti tomu ubohý potůček na dně velkého kanálu.

Zde mají obhájci teorie zalednění a posunu hornin ledem ze severu na jih velmi podstatný argument: - Kdyby voda rozdělovala Evropu a Asii v uvedeném "koridoru", jistě bychom zde pozorovali přítomnost slaných jezer, jaká pozorujeme na Sibiři.

Tento argument nepovažuji za "železný" z toho důvodu, že v Kaspickém moři se z nějakého důvodu vyskytovaly ryby a savci, kteří jinak žijí pouze v severních mořích. Kaspického sledě, kterému se také říkalo volžský sleď, už bohužel dávno snědli. Tuleni se však dodnes cítí v jižních zeměpisných šířkách velmi dobře. A nepřítomnost mořské soli ve výše uvedené oblasti může naznačovat jedinečný režim recirkulace a samočištění podzemní vody.

Konfigurace ledovcových jezer v Pskovské oblasti je také jasná, všechna vypadají ve směru jih-jihozápad jako slanečci. Je jasné, proč je zde tloušťka úrodné vrstvy půdy 5-15 cm. Byla jednoduše odplavena na jih. Je jasné, proč je v černozemní zóně úrodná vrstva více než jeden a půl metru - byla odplavena. To, co po staletí leželo severně od Brjanska a Voroněže, bylo odplaveno a uloženo na jednom místě.

Je pochopitelné, že pokrokáři chtějí zamlčet skutečnost, že Rusko na Světové výstavě v Paříži v roce 1900 představilo monolitickou krychli z černozemě s fazetami dlouhými 100 centimetrů!!!  To vyvolalo senzaci po celém světě a posloužilo jako důvod k závisti ze strany našich západních partnerů. Koneckonců v té době byla černozem považována za jeden z nejdražších přírodních zdrojů ruské říše. Tehdy se sice ještě nejednalo o ropu a plyn, ale reakce byla podobná té dnešní.

Takové informace také logicky nemohly pomoci myslícímu člověku pochopit proces, který ovlivnil příčiny vzniku takovýchto bezprecedentních artefaktů. Superřeka zřejmě nevznikla v průběhu geologického vývoje, ale vše se stalo náhle. Obrovská vlna se prohnala kontinentem a rozdělila ho na to, čemu říkáme Evropa a Asie. Proto se po určitou dobu vyvíjely nezávisle na sobě. V malé pavoučí síti Evropy se pomatené zbytky lidstva navzájem ponižovaly a požíraly, zatímco na rozlehlých pláních Tartárie začal po katastrofě klidný a neuspěchaný proces znovuzrození a obnovy.

V pařížských katakombách jsou pohřbeny ostatky 8 milionů lidí, přitom v Paříži nyní žijí necelé tři miliony! Odkud se vzalo tolik obětí!? Říká se, že dýmějový mor. No, no...

Ne, nepopírám existenci dýmějového moru a Čeburašky s krokodýlem Geňou. Povodeň však mohla být příčinou epidemie, která vyhubila téměř celou Evropu. Představte si následky povodní. Bahnitá, bahnitá voda pokrývala všechny nížiny a roviny. Studny, prameny a další zdroje čisté pitné vody jsou zaplaveny bahnem a špínou. Všude se začaly rozkládat lidské a zvířecí mršiny a otrávily všechnu tu hořkou mořskou vodu, která zůstala jediným zdrojem vody.

A člověk nemůže žít bez vody. Dochází k paradoxu: stejně jako v oceánu, kde je všude kolem samá voda, lidé umírají žízní. Šílení žízní začnou pít vodu přímo pod nohama. Pak se otráví a zemřou, čímž doplní už tak obrovské množství nafouklých, páchnoucích zbytků. A krysy se mohou volně pohybovat. Nedostatek čerstvé pramenité vody je nezajímá. Zajímá je jen jídlo. A jídla je všude tolik, že mrchožrouti nestíhají všechno sbírat. Krysy se exponenciálně množí a začínají zotročovat evropská města. To je výslovně uvedeno v příbězích všech evropských národů. Je to tak?

Tolik k epidemiím. I v Pskovské a Novgorodské zemi řádil mor. Je zde také mnoho hromadných hrobů a osobně jsem byl přítomen vykopávkám pohřebiště z první poloviny 19. století. To může být důkazem záplavy méně ničivé síly, ke které došlo velmi nedávno. Existuje spousta důkazů, které potvrzují pravděpodobné období jeho vzniku na počátku 19. století, ale všechny jsou nepřímé a oficiální věda je nebere v úvahu. Její argumenty jsou neprůstřelné: Neexistuje jediný listinný důkaz. Žádné memoáry, žádné zprávy z tisku, vůbec nic. Zatímco průběh Vlastenecké války v roce 1812 je vykreslen doslova po minutách. Upřímně řečeno, nezdá se vám to podezřelé?

A pokud ve světle výše uvedeného znovu přečteme literaturu ruských klasiků devatenáctého století, můžeme vidět mnoho zajímavých detailů. Jako například Nikolaj Někrasov, který popisuje vzhled a oblečení jistého člověka, zcela vážně zmiňuje boty z mamutí kůže. Jak tomu lze rozumět?

O potopě se tu opakovaně mluví jako o něčem zcela skutečném a nedávném. My jsme zvyklí používat přívlastek "předpotopní" pro věci primitivní, nedbale vytvořené. Ale při opětovném čtení Dostojevského a Čechova se nejednou setkáme s tímto epitetem ve zcela opačném smyslu, například takto: "... jízda v kočáře byla dokonalá, velkolepá. Takové uměli dělat jen před potopou.

A nyní o Hadích valech

Informace o těchto úžasných kyklopských stavbách našich předků jsou na všech úrovních zamlčovány. Někdo nechce, aby se o rozsahu stavby dozvěděl celý svět, jinak se nelze ubránit otázce: "Jak mohla ubohá, roztříštěná Rus vlastnit takovou stavbu, srovnatelnou pouze se stavbou pyramid v Egyptě? Odpověď je jednoduchá: - V žádném případě. Něco takového si může dovolit jen mocný centralizovaný stát s neomezenými finančními a lidskými zdroji. 

Pár informací:

V oblasti středního Dněpru, v dnešní Kyjevské, Žitomirské, Čerkaské a Poltavské oblasti Ukrajiny, se nacházejí Valy, starobylá zemní opevnění, jejichž název je spojen s lidovou legendou. Vypráví o tom, jak nenasytného Hada zkrotil koželuh jménem Nikita nebo Kirill (podle jedné verze), nebo podle jiné dva kováři, někdy nazývaní svatý Kuzma a Demian (varianta - Boris a Gleb). Hrdina (hrdinové) táhl (táhli) Hada v obrovském pluhu, kterým vyoral obrovskou brázdu a tak vznikl val, zvaný Hadí (někdy také Zmijí).

Šířka základny je dvacet metrů, výška - 12, celková délka je více než tisíc kilometrů!

technické schéma stěn

Takto to vypadá v průřezu. Věnujte pozornost zbývajícím detailům konstrukce ze dřeva! Věříte, že jsou staré tisíce let? No nevím, nevím. Dobře ale vím, v co se dřevo promění, je-li bez přístřeší, pod širým nebem, jen za pouhých dvacet let.

Takto dnes vypadají zbytky valů.

Tyto pozůstatky valů jsou dnes známé a zmapované. Ale kolik jich ještě objeveno nebylo - bozi vědí.

Proč o tom všem píšu?

Pokud budete stejně jako všichni naši "vědci" tvrdit, že jde o obranné stavby, pak jsem se tu snažil marně... Obranné zdi takového rozsahu jsou stejný mýtus jako to, že Velká čínská zeď chránila Číňany před útoky kočovníků. 

Když porovnáte mou mapu potopy nahoře s mapou Hadích valů, co vás napadne? Já jsem přesvědčen, že to, co zde vidíme, jsou pozůstatky systému hydrotechnických staveb k regulaci a ovládnutí superřeky, když už byla mělčí a široká jen několik desítek kilometrů. Bylo nutné chránit se před povodněmi a záplavami! A dnes, přímo před našima očima úbytek vody pokračuje.

V Pskovské oblasti vysychají studny a jezera, řeky se stávají mělkými, a to nejen v Pskově, ale všude. Za několik let přestane být Volha splavná. A to na úrovni srážek, které se "vymykají"! Co to může znamenat? 

Obávám se, že je to jako tsunami. Voda opouštějící pobřeží signalizuje, že se blíží další obrovská vlna. Nadmořská výška místa, kde žiji, je 110 metrů nad mořem. Řeka, která se opět přižene ze severu, přinese vlnu vysokou nejméně 200 metrů. 

Koupím si nafukovací záchrannou vestu a píšťalku...

autor: kadykchanskiy

zdroj: www-tart--aria-info.translate.goog/kursk-dejstvitelno-utonet/