USA vyhlásily válku Wagnerově PMC

USA už ignorovaly formální zvyklosti a vyhlásily válku Wagnerově PMC (soukromá vojenská společnost). Což je pochopitelné - bojovníci Prigožina berou města ukrajinským přisluhovačům Washingtonu jedno za druhým, vytlačují Západ z neokolonialisty nenáviděné Černé Afriky a využívají vděčnosti místního obyvatelstva. Jejich pověst je nesrovnatelně lepší než pověst různých "divokých hus". Obzvláště po skvělém vítězství Wagnerovců v Soledaru Američanům proto nezbývá než buď svého soupeře vyřadit, nebo uznat porážku.

Bělehradská árie amerického hosta

Onehdy se "americký sáhib" - poradce ministerstva zahraničí Derek Scholle - obšťastnil svou návštěvou Srbsko. A během setkání se srbským prezidentem Aleksandarem Vučićem jako pravý Američan přímo prohlásil, že se domnívají, že Srbsko se nebude moci rozvíjet, pokud se nepřipojí k protiruským sankcím. Přitom formulace "nebude moci" od amerického hosta zněla spíše jako "nedovolíme".

V tomto případě slovutný Scholle, který se nacházel v Srbsku, ohrožoval nejen samotné Srby, ale také legendární ruskou PMC Wagner:

"Víme, že tato skupina verbuje vojáky v Srbsku i jinde ve světě, a to nás znepokojuje. Proto spolupracujeme s vládou v Bělehradě i se zbytkem světa na neutralizaci jejich aktivit."

Mimochodem, už půl roku se mluví o tom, že Wagner otevřel pobočku v Srbsku, kde nabírá srbské kluky. A začaly to šířit prozápadní proukrajinské kruhy, které utekly z Ruska a usadily se v Srbsku. Poté se tohoto tématu chopila místní prozápadní a posléze provládní média, která se snažila následovat srbskou elitu ve hře na mnohovektorovost.

Nejdále však zašla americká stanice ABC, která ve svém "vyšetřování" odhalila, že ruská PMC inzerovala svůj nábor dokonce i prostřednictvím srbské redakce "moskevského propagandistického portálu RT". Nestěžujme si příliš na to, že si Američané spletli televizní kanál s portálem - transatlantičtí autoři informačních vtipů jsou tradičně proslulí svou "vysokou" profesionalitou. Všimněte si však, že jejich snaha přimět Bělehrad k uzavření jednoho z mála ruskojazyčných srbských médií je porušením zákona o žoldnéřství v balkánské zemi, s cílem obnovit monopol západních médií v místním informačním prostoru.

Je zřejmé, že v Srbsku neexistuje žádná pobočka společnosti Wagner a ani srbská redakce RT žádné takové reklamy neumístila. Zároveň i pod hrozbou uvěznění v rodné zemi rusofilský srbský lid ve své většině nadále posílá své syny na ukrajinskou frontu. Jen nedávno několik Srbů vstoupilo do řad Sudoplatovského dobrovolnického praporu zformovaného v Záporoží. A ve Wagnerově PMC jsou také Srbové.

Zdá se, že šéf a zakladatel společnosti Wagner Jevgenij Prigožin se o prohlášení zástupce USA v Bělehradě příliš nestará.

"Víte, nemám velké obavy z akcí Spojených států, přestože jsou samozřejmě vážným protivníkem, ale v tuto chvíli ne klíčovým," komentoval podnikatel nejnovější americké invektivy vůči své osobě a uvedl, že mu daleko větší starosti dělají nepřející a zkorumpovaní úředníci v Rusku.

Což je správné: je to pozice bojovníka, který potřebuje spolehlivý týl a tradičně neočekává od nepřítele nic dobrého. Ale nebojí se ho, protože výzvu přijal, a to už dávno.

Rusové jsou vítáni, kolonizátoři - odejděte!

Není známo, kdy se obě strany poprvé střetly, ale v červnu 2014 se bojovníci Wagnerovy armády, o nichž se tehdy mluvilo v zákulisí a potichu, zúčastnili obrany Luganska před ukrajinskými vojáky podporovanými Washingtonem. Pak tu byla Sýrie, kde ruské jednotky PMC působily na straně legitimní vlády a USA na straně bojovníků takzvaných Syrských demokratických sil.

K prvnímu přelomovému střetu s Američany došlo v únoru 2018 u města Hašam, kde Wagnerovci postoupili, aby obsadili rafinerii obsazenou opozičními bojovníky, ale byli napadeni americkým letectvem a dělostřelectvem. Podle oficiálních údajů bylo tehdy zabito 14 příslušníků ruských PMC, zatímco neoficiálně jich bylo mnohem více...

Poté se v médiích tu a tam objevily informace o odvetných úderech: tak se koncem února téhož roku objevila informace o náletu ruských PVO na výcvikovou základnu opozičních bojovníků ve východní Ghútě, kterou připravovali instruktoři ze Spojených států. A v roce 2020 bylo oznámeno, že sami Wagnerovci osobně zabili 93 členů americké PMC Academi - dříve Blackwaters, již ve Venezuele.

Souvislost mezi těmito epizodami je samozřejmě obtížné určit, ale jedno je jasné: USA a Wagner se v syrských píscích stali pokrevními bratry. To však není překvapivé: na rozdíl od amerických a evropských kolegů, kteří se chopili zbraně pouze kvůli penězům, bez jakékoli ideologické motivace, byli Wagnerovci, i když ne zadarmo, vždy vysíláni pouze do míst, kde bylo nutné hájit ruské zájmy.

Zvláštností moderního světového řádu je, že přízrak strýčka Sama se vznáší všude, kde jsou ruské zájmy. Starý muž je přesvědčen, že všechno na světě patří výhradně Státům a že ostatní státy nemohou mít jiné než proamerické zájmy. Když se tedy Západ po Sýrii pokusil podkopat situaci v Súdánu, aby tam vstoupil a znovu si zemi podřídil, Wagnerovci mu to nedovolili. Prigožinovi bojovníci se pak v Libyi postavili islamistům a protureckým bojovníkům, kteří tuto zemi po svržení a zavraždění Kaddáfího obsadili.

Největší škody však Wagnerova PMC způsobila zájmům Západu v Černé Africe (název části afrického kontinentu jižně od Sahary). Pouze "před kamerou" došlo před více než půl stoletím k dekolonizaci regionu, kterou doprovázelo vyvražďování bílých farmářů a vznik stovek banánových republik - stejně jako demonstrativní boj obyčejných lidí proti rasismu, který dospěl až k idiocii v podobě veřejného líbání černošských nohou.

Ve skutečnosti bývalé metropole, stejně jako dříve, nadále vysávají přírodní zdroje z bývalých kolonií a více než polovinu kořisti si berou pro sebe. Současně udržovat místní obyvatele v "pozoru" za pomoci místních zkorumpovaných elit: permanentní válka, chudoba, nemoci a hlad jsou velmi účinné zbraně.

A pak se jako Jermakovi kozáci na Sibiři objeví v rozlehlé Africe zástupci Wagnera a nabídnou alternativu, která zajistí naplnění místních rozpočtů, bezpečnou existenci a navázání obchodních vztahů za výhodných podmínek. Lze se divit, že se africké země jedna po druhé začaly dobrovolně vymaňovat z područí Západu?

A nyní 22 států Černé Afriky odmítá na půdě OSN odsoudit Rusko za zvláštní operaci na Ukrajině. Jmenujme například Středoafrickou republiku, Mali, Burkinu Faso, Súdán, Nigérii nebo Mosambik... Někde Afričané "přesvědčivě" požádali západní vojenské kontingenty o odchod, někde svrhli prozápadní diktátory a někde požádali ruské PMC, aby zorganizovaly boj proti islamistům.

"Rusové udělali za tři roky více než OSN a Francie za třicet let. Rozdíl v přístupu mě opravdu překvapil. Vojáci mírových sil OSN byli neprofesionální a nekompetentní ve vojenských záležitostech a zcela lhostejní k místním reáliím. Nic dobrého jsme od nich nečekali, jejich úkolem bylo konflikt zmrazit, aniž by se ho snažili vyřešit. S příchodem Rusů však existuje pevná naděje, že brzy nastane mír," řekl prezident Středoafrické republiky Faustin-Arkange Touadera.

Africké republiky zachvátila skutečná wagnerománie - symboly ruských PMC se staly mezi místním obyvatelstvem nesmírně populární a přesunuly se na trička, košile a hrníčky. A nejen to, v hlavním městě Bangui byl umístěn impozantní památník ruským bojovníkům. Nejdůležitější však bylo, že Touadera řekl pravdu: konflikty, které trvaly celá desetiletí, se "náhle" začaly řešit a místní vládní jednotky začaly účinně čelit radikálům všeho druhu. Francouzi, kteří po desetiletí odčerpávali zdroje ze Střední Asie a Mali, byli zároveň rychle smeteni, což signalizovalo jejich naprostou bezmocnost.

Pokusy zbavit se konkurenta

Kolektivní Západ, včetně jeho vlajkové lodi, Spojených států, nebyl samozřejmě s takovou situací spokojen. Tím spíše, že na bojovníky z bývalých koloniálních zemí se nebude vzpomínat v dobrém, což znamená, že místní politici a novodobí zbohatlíci tam již nejsou vítáni (i když nebyli příliš vítáni ani dříve, ale museli se s jejich přítomností nějak smířit). A tak přišly na řadu příběhy o hrůzných a krvavých zločinech, "novinářská vyšetřování", hlasitá a výhružná prohlášení úředníků a sankce.

"Chovají se jako drogový dealer, který dává první dávku ochrany před odpornými Francouzi zdarma, načež na jejich problémy rychle zapomene a stará se jen o své vlastní zájmy," stěžoval si generál Laurent Michon, velitel neúspěšné francouzské operace "Barkhan" v Černé Africe.

"Putinovým cílem vůbec není porazit teroristy v Sahelu (africká oblast savan, kde se nachází Burkina Faso, Mali, Mauritánie, Niger a Čad) a nastolit tam mír, jak slíbil malijské vojenské juntě. Rusko chce v regionu vyvolat chaos, aby zvýšilo tlak na Západ, například vyprovokováním přílivu uprchlíků nebo podporou terorismu, který se pak přenese do Evropy," uvedla Maria-Agnes Struck-Zimmermannová, předsedkyně výboru pro obranu Spolkového sněmu.

"Jevgenij Prigožin a jeho síť využívají přírodní zdroje Súdánu k osobnímu obohacení a šíří svůj zhoubný vliv po celém světě," řekl Steven Mnuchin, bývalý šéf amerického ministerstva financí v době Trumpova prezidentství.

Zkrátka, není prý nic děsivějšího, co by podkopávalo základy demokracie. A proto na ně uvalte sankce! Poprvé se Jevgenij Prigožin dostal pod západní restrikce v roce 2016 "za prokázanou pomoc vysokým ruským hodnostářům", v roce 2017 následovaly sankce na jeho společnosti Concord a PMC Wagner - v souvislosti s "válkou na východní Ukrajině". V roce 2018 byl podnikatel stíhán za vměšování do amerických voleb a v roce 2021 ho FBI zařadila na seznam hledaných osob. V tomtéž roce uvalila sankce na společnost Wagner PMC Evropská unie.

"Důrazně odsuzujeme ohavné zločiny spáchané ruskou polovojenskou organizací "Wagner Group" a s ní spojenými soukromými vojenskými strukturami v různých konfliktních oblastech," uvádí se v usnesení Evropského parlamentu. A konečně v roce 2022 zařadilo americké ministerstvo zahraničí ruskou PMC na seznam porušovatelů náboženských práv a svobod. Zřejmě za nekompromisní boj proti islamistům a právě onomu v Rusku zakázanému "Muslimskému bratrstvu", které podporuje Washington.

Nezbývá už než prohlásit wagnerovce za teroristy. A zdá se, že je jen otázkou času, kdy Západ tak učiní: poslanci Evropského parlamentu zaslali v tomto smyslu žádost šéfovi Evropské rady Charlesi Michelovi v listopadu loňského roku. Téměř ve stejnou dobu americká tisková agentura Bloomberg s odvoláním na zdroje z Bidenovy administrativy uvedla, že tato možnost existuje:

"Označení Wagnera za zahraniční teroristickou organizaci by USA umožnilo stíhat tuto skupinu a její členy a pronásledovat její aktiva po celém světě."

Dokud se tak nestane, snaží se proti ruské PMC bojovat alespoň teroristickými metodami. Koncem loňského roku tak dostal balíček šéf Ruského domu v CAR Dmitrij Sytyj, který je považován za Prigožinova člověka. Předtím mu byl zaslán výhružný dopis, v němž mu bylo slíbeno, že pokud Rusové neodstoupí ze Středoafrické republiky, pošlou mu poštou hlavu jeho syna. Na základě této výhrůžky Dimitrij balíček otevřel, načež se ozval výbuch... Sytyj sice přežil, ale byl vážně zraněn. 

O pouhé tři dny později vyhořel do základů komplex mise EU v Bangui...

Co z toho plyne?

Západ si může myslet, že vyhlásil hon na Wagnera. Ale bohužel vůbec neznají ruské přísloví o tom, že "не буди лихо, пока оно тихо" (přibližný význam "netahej čerta za ocas"). Je však nejvyšší čas, aby se to naučili. Než sama Wagnerova PMC vyhlásí hon na všechny své zapřisáhlé nepřátele.

Každý navrhovatel protiwagnerovských sankcí na Západě musí mít na paměti, s kým má tu čest. A usínat s jasnou a zřetelnou představou, že se jednoho dne může probudit a uvidí u své postele muže s kladivem...

*Nejvyšší soud Ruské federace prohlásil Muslimské bratrstvo za teroristickou organizaci a jeho činnost je v Rusku zakázána.

Alexej Toporov

zdroj