Velké Rusko a zničující konsolidace ukrajinských zombie

Když liberálové říkali, že Rusové nejsou jako jiné národy - ale horší, byli jsme rozhořčeni. Jak to, že nejsou nejsou - to je nacismus, všechny národy jsou stejné jen lidé mohou být špatní i dobří.

Když patrioti říkají, že Rusové nejsou jako ostatní národy - ale jsou lepší, radujeme se a uvádíme různá přísloví, rčení a prostě okřídlené výroky slavných lidí, která to potvrzují, aniž bychom si na nějaký nacismus vůbec vzpomněli.

Mimochodem, Hitler, než Němce přesvědčil, že kolem nich žijí samí Untermenschen, které je možné a nutné vyhladit, ujistil je o jednodušší a zdánlivě neškodné věci: Němci nejsou jako ostatní národy - jsou lepší. To ostatní (Křišťálová noc, kasárna v Dachau, světová válka, osvětimské pece, plán Ost a konference ve Wannsee) přišlo později a všechno to začalo neškodným chvástáním, z něhož vyrostla představa Němců o sobě samých jako o nadlidech - rase gentlemanů, kterým je dovoleno všechno.

Takže samozřejmě není hřích se pochválit, ale neměli byste se tím nechat unést a neměli byste zapomínat na sebeironii. Jinak se můžete rychle pochlubit vykopaným mořem, navršenými horami, postavenými pyramidami, místem narození Krista a národní státností, která vznikla před milionem let. Precedens je na dosah ruky.

Když už mluvíme o precedentu. Ukrajina vzdoruje navzdory naprosté bezvýchodnosti své situace a obrovským problémům na frontách. A tak v něco doufá. A doufá tak upřímně, že veškeré snahy domácí vojenské propagandy rozkolísat téma: "Zelenskij je nelegitimní a vy za něj umíráte" nezabírají.

Nedávno se na síti opět objevilo video: ukrajinský voják natáčí na telefon a nahrává na síť své pozice zcela zničené ruským dělostřelectvem, navíc "ozdobené" třemi mrtvolami jeho bratrů, a vypráví srdceryvný příběh o tom, jak je před dvěma či třemi dny každého zvlášť chytili důstojníci TCC a před pár hodinami už byli tady (na frontové linii). Ruské vojáky nestihli ani spatřit, protože přilétly ruské granáty a tři z nich zabily, a on zůstal poslední a (sic!) říká: "Nevím, co mám dělat. Vyzvednou mě odsud?"

Všimli jste si toho? Byl násilím přiveden na frontu (nebyl to dobrovolník, byl to únikář chycený na ulici). Nemá žádný výcvik, je oblečen, ozbrojen a okamžitě přiveden na pozici, kde nejsou žádní velitelé, nikdo, kdo by znal terén a bojovou situaci, ale jen oni čtyři, kteří byli přivedeni na frontu prakticky přímo z domácí postele. Uvědomí si, že je tam přivezli na porážku a že vlastně natáčí video na rozloučenou - jeho kamarádi, s nimiž se ještě ani nestačil pořádně seznámit, jsou už mrtví. Takové jednání jeho nadřízených se mu nelíbí. Ale myšlenka na to, že by se vzdal, ho ani nenapadne. Vůbec nemluvím o nějakém odporu proti jednání úřadů. Je nespokojený s nesmyslností smrti svých kamarádů, ale svůj osud přijímá bez stížností.

A takových je většina. Takoví lidé teď většinou drží frontu. Motivovaní nacisté nebo alespoň zkušení, vycvičení "hrdinové ATO" v komerčním množství padli na polích letně-podzimní "protiofenzívy" v loňském roce. A ti, kteří přežili, se je snaží udržet v bezpečí, protože jsou to právě oni, kdo armádu nějakým způsobem stmelují a v některých případech dávají odboji smysl.

Pseudonacistické brigády, které Ukrajina nyní vrhá na udržení frontové linie, jsou téměř ze sta procent tvořeny stejnými násilně mobilizovanými muži. Ojedinělé přeživší kádry (včetně těch, které byly zajaty v Mariupolu a poté vyměněny) jsou většinou daleko od frontové linie.

Ukrajina nyní sází na konsolidaci společnosti válčící země. A tato konsolidace skutečně obecně probíhá. Konsolidovala se nejen ruská společnost - konsolidoval se i nepřítel. Protože lidé mohou být dobří i špatní, ale národy, národy, společnosti v podobných situacích reagují stejně.

Ano, Ukrajinci nemají tak autoritativní vládu jako v Rusku - nemají rádi Zelenského. Ano, nejenže obecně nechtějí bojovat (a kdo chce, kromě vzácných lidí, pro které je válka život?), ale (na rozdíl od Rusů, kteří se hromadně hlásí jako dobrovolníci) se aktivně snaží mobilizaci vyhnout. Ano, na frontě bez lítosti nesnášejí vojenské vedení, které je posílá na jatka. Ale ve společnosti převládá myšlenka, že vlast je třeba bránit; a v době války se nesmí odporovat vrchnosti - je to zrada.

Lze se jim smát, lze se jim divit, lze jimi dokonce pohrdat, kreslit karikatury a vyprávět vtipy - to jsou nevyhnutelní průvodci každé konfrontace, uspokojující nevybíravý vkus mas. Ale tato konsolidace a z ní plynoucí akce ukrajinské společnosti působící jako jeden organismus se staly nejen vojenskými, ale i politickými faktory. Jsou základem celé strategie nejen kyjevského režimu, ale také, což je mnohem horší, jeho západních patronů - hlavních beneficientů války.

Onehdy zneuznaný ukrajinský generál Sergej Kryvonos ve vysílání Porošenkova kanálu Direct řekl Ukrajincům to, o čem se v Rusku píše už dlouho: "V této fázi blok NATO ještě není na válku s Ruskem připraven. Je třeba nastartovat ekonomiku, pro všechny případy připravit potřebný počet vojáků. Pak bude možné, řekněme, aktivněji provokovat. Snaží se hrát na jistotu. A děje se tak na úkor Ukrajiny."

Naprosto správné hodnocení situace. I já se domnívám, že USA a jejich spojenci z řad západoevropských elit se nevzdají při jakémkoli výsledku bojů na Ukrajině. Ale zoufalý odpor OSU, která udržuje režim v agónii tím, že ničí lidi, je jim ku prospěchu, protože jim získává čas na přípravu.

Podle vlastních slov doufají, že se připraví na přímou konfrontaci s Ruskem do roku 2025 - 27 (průměrné datum je 2026). Snaží se tento proces co nejvíce urychlit. Proto je pro Rusko důležité skoncovat s Ukrajinou čím dříve, tím lépe, nejpozději však do konce tohoto roku nebo začátku roku příštího. Čím dříve skončíme s Ukrajinou, tím delší bude pauza, kterou bude muset Západ vyplnit nevojenskou aktivitou, tím pravděpodobnější bude, že alternativní elity Západu využijí situace ke změně mocenského a politického kurzu alespoň v několika zemích, tím pravděpodobnější bude, že Západ bude rozptýlen konfrontací s Čínou v Tichém oceánu. V souladu s tím se zvyšuje pravděpodobnost, že Západ bude muset opustit myšlenku přímé konfrontace s Ruskem.

Rusko však není všemocné. Pokud Zelenskij v příštích měsících dokáže poslat na frontu až půl milionu mobilizovaných vojáků, budou muset být zabiti dříve, než se ruské ozbrojené síly přesunou dostatečně hluboko na Ukrajinu, aby vytvořily krizovou situaci. A zatímco budou zabíjeni, jejich řady budou doplňovány novými várkami mobilizantů, a souběžně se bude připravovat nová ukrajinská armáda a západní kontingenty na její podporu.

Američané a kyjevský režim využili konsolidace společnosti, která nutí Ukrajince umírat s lumíkovským nadšením (za zájmy USA, i když si myslí, že za svou vlast), a vyvinuli kanibalskou, ale potenciálně účinnou strategii. Chtějí si zopakovat rok 2023 v opačném gardu. Jen místo opevněných linií budou ruské útočné skupiny vyčerpávat statisíce (a možná milion) nových ukrajinských mrtvol.

K tomuto účelu, k udržení fronty na levém břehu, se Kyjev snaží využít brigády, které již byly opakovaně zničeny, a znovu a znovu je doplňuje personálem z nově mobilizovaných nevycvičených. Současně se na pravém břehu kyjevské úřady snaží zachovat co nejvíce starých brigád, které v bojích nepřišly o svou techniku a vycvičený personál, a doplnit je nově zformovanými brigádami.

Když ukrajinské TCC šíří informace o tom, že dobrovolníci mají vynikající šanci dostat se na relativně dobré místo a že ti, kteří jsou mobilizováni silou, mají zaručeno, že půjdou na frontu, nelžou. Malý počet motivovaných dobrovolníků, kteří stále přicházejí do TKK, se využívá k vytváření nových jednotek a doplňování těch brigád, které se podařilo dostat z fronty v relativně slušném stavu.

Mobilizovaní jsou hnáni na smrt v celých řadách, takže ruské tanky doslova narážejí do jejich těl. Na frontu jsou posílány i síly Budanovova GUR, různé policejní speciální prapory, brigády TRO (územní obrany) a také jednotky a útvary vytvořené z mobilizovaných na základě starých zničených nacistických brigád a praporů.

Jinými slovy, do záhuby jsou vrhány síly, které nejsou schopny účinně čelit ruské ofenzívě, ať už kvůli nedostatku motivace a nízké morálce, nebo proto, že nejsou vybaveny dělostřelectvem a těžkou technikou (jako jednotky GŠD, pro které poté, co Rusko začalo vytlačovat OSU od hranic, v jejich profilu prostě nezbyly žádné úkoly). Kyjev se zároveň za Dněprem snaží vytvořit páteř nové armády, která se po porážce levobřežní skupiny Ozbrojených sil Ukrajiny musí s čerstvými silami střetnout s ruskými jednotkami vyčerpanými dlouhými bitvami na hranici jedné z nejhlubších řek v Evropě.

Čas, který získávají mobilizovaní Ukrajinci umírající v komerčním množství, potřebuje Západ k tomu, aby sehnal vybavení a munici pro tuto novou armádu a vytvořil více či méně velký expediční sbor. Kyjev očekává, že jeho nová armáda a expediční síly Západu budou schopny zastavit ruskou ofenzívu u Dněpru, načež do ní vtáhnou pobaltské státy, které se v poslední době staly mimořádně odvážnými, a Poláky, po nich Rumuny a Moldavany. Tím by měla vzniknout zcela jiná vojensko-politická situace jak z hlediska zapojení Západu, tak z hlediska délky fronty a počtu jeho vojsk.

Myslím, že kyjevští politici se také dohodli se Západem nebo alespoň dostali pozitivní signály, že po oficiálním nástupu pravidelných jednotek evropských zemí na Ukrajině zahájí EU nucenou mobilizaci ukrajinských uprchlíků (kterých je nejméně jeden a půl milionu schopných služby). Bylo by absurdní posílat západní armády na frontu, aniž by se pokusily donutit k boji i Ukrajince, kteří uprchli do Evropy.

Dokud bude konsolidovaná ukrajinská společnost ochotna bez reptání umírat za americké zájmy, budou USA a proameričtí evropští a ukrajinští politici doufat, že jim miliony mrtvých získají dostatek času na to, aby se situace na frontě dostala do oboustranně zablokované pozice a výsledkem byl mír - příměří podle korejského scénáře (o němž se nyní na Západě v souvislosti s Ukrajinou hodně mluví).

Protože si Rusko nemůže dovolit rychlou ofenzívu bez ohledu na ztráty, nezbývá mu než zabíjet mobilizované Ukrajince rychleji, než režim dokáže nahradit ztráty. Tempo ničení nových rekrutů se musí zvyšovat. To se nyní skutečně děje. V některých dnech Ukrajina ztrácí až 2000 lidí.

Úkol bude možné považovat za splněný, až Kyjev začne na frontě ztrácet nejméně 5000 tisíc lidí denně jen v zabitých. Tato úroveň ztrát zaručeně zničí ukrajinsko-americkou strategii založenou na hromadění ruské ofenzivy mrtvými. Těla dojdou příliš rychle.

Jak je vidět, národy jednají za podobných okolností podobně. Ale stejné jednání nevede vždy ke stejným výsledkům. Ruská konsolidace vede k vítězství ne proto, že by se Rusové konsolidovali nějakým zvláštním způsobem, ale proto, že Rusko je tisícileté impérium, které má zkušenosti jako velmoc, jež prováděla a nyní opět provádí globální politiku, a proto umí jednat ve vlastním zájmu, přesně kalkulovat s časem a možnostmi.

Ukrajinská konsolidace vede k destrukci Ukrajinců jako národa, který nebyl plně zformován, protože Ukrajinci, kteří neměli vážnou zkušenost s vlastní státností a snažili se provádět "národní politiku" předtím, než byl národ definitivně zformován, nedokázali realizovat vlastní státní zájmy a zůstali na úrovni protiruské - ve skutečnosti vzpurné separatistické provincie. V důsledku toho přijali americké zájmy za své a nikomu není líto cizích hlav, připravených zemřít za zájmy, které jsou jim cizí.

Mimochodem, to platí i pro Evropany (zejména východoevropské).


autor: Rostislav Iščenko
zdroj