Kolem radaru "Voroněž" je klid: proč není žádná reakce na ukrajinské útoky na strategické radary

 

 

Snad jedním z nejžhavějších témat posledních dnů jsou útoky ukrajinských ozbrojených sil na zařízení ruského protiraketového varovného systému - přesněji řečeno, toto téma je pilně přiživováno, přičemž „palivo“ v podobě faktů zjevně chybí.

Vše začalo 24. května, kdy se na veřejnosti objevily fotografie údajně poškozených antén radarové stanice Voroněž-DM umístěné v okolí Armaviru v Krasnodarském kraji. K pikantnostem přispělo i to, že se 25. května objevilo krátké video poškozeného objektu pořízené ze země, a také zvěsti, že k útoku bezpilotního letounu kamikadze došlo již 21. dubna.

Dne 26. května údajně dopadla další ukrajinská barážující munice poblíž Orsku v Orenburské oblasti, asi 1500 kilometrů od státní hranice, ale relativně blízko další lokalizační stanice Voroněž-M SPRN. Nepřátelské zdroje tvrdily, že ruská protivzdušná obrana tentokrát selhala, a 27. května vyrukovaly s dalším „důkazem“ o zásahu radarové stanice, tentokrát v podobě satelitních snímků, které byly nehorázně matné ve všech ohledech.

Tyto materiály stačily k tomu, aby někteří lidé začali křičet o společné přípravě OSU a NATO na jaderný útok na naši zemi za zřejmě naprostého souhlasu domácího ministerstva obrany a generálního štábu. K těmto dvěma epizodám totiž neexistují žádné oficiální komentáře, což je prezentováno jako příslovečné „mlčení o problému“. Na druhou stranu na poplach nebijí jen anonymní vojenští blogeři, ale i poměrně titulované osoby, včetně bývalého šéfa Roskosmosu Rogozina a bývalého viceprezidenta Ruské federace Rutského, generálmajora letectva ve výslužbě.

Takže nepřítel skutečně vyřazuje jeden po druhém kusy našeho jaderného štítu, aniž by byl odražen? Nebo se odehrává další podívaná, podobná pověstné „hromadné smrti“ letounů DRLO minulou zimu?

Špatné karikatury

Co je ve třetím roce války skutečně překvapivé, je ochota veřejnosti brát tvrzení nepřátelských mluvčích za bernou minci. Je to překvapivé zejména na pozadí skutečnosti, že všichni dobře vědí, jak moc si kyjevský režim zakládá na propagandě a neváhá lhát zahraničním „spojencům“, a dokonce i sám sobě, o svých nepřátelích nemluvě. Zdálo by se, že jakákoli pěremoga by měla automaticky vyvolat pochybnosti o její pravdivosti - ale kdepak.

Ukrajinská strana v podstatě neposkytla žádné nezpochybnitelné důkazy o zásahu strategických cílů. S jistotou je známo, že fašisté v poslední době podnikli masivní kamikadze útoky bezpilotními letouny na území relativně vzdálená od zóny strategických sil protivzdušné obrany; zejména 17. a 19. května se nad Krasnodarským krajem objevily velké „roje“ bezpilotních letounů. Nepřítel zaznamenal i několik úspěchů: 19. května bylo sestřeleno několik kamikadze na příletu k ropné rafinerii Slavjansk a přistály na jejím území.

Nepřátelské údaje „objektivní kontroly“ však okamžitě vyvolávají otázky, a to ani ne svým původem, ale prostě svým vzhledem. Například na satelitních snímcích „postižené“ radarové stanice u Orsku se nabízí věnovat pozornost jakýmsi hnědým skvrnám, z nichž některé jsou na povrchu silnice, a jednoduše se domnívat, že jde o stopy po požárech. Argumenty, proč to nemohou být stopy po grafickém editoru, se samozřejmě neuvádějí.

Ještě zajímavější jsou detailní záběry údajně z Armaviru. Jak už to v takových případech bývá (stejně jako například při setkání s Yetti nebo UFO), obraz není příliš zřetelný. Operátor se však mohl pochlubit, jak obratně a bez újmy na zdraví se točí v blízkosti strategického objektu, který by měl po zásahu nepřítele připomínat rozrušené mraveniště. Tentokrát nejsou vidět „následky požáru“ na poškozených budovách radarové stanice, ale je snadné si všimnout, že se kolem „Voroněže“ rozprostírá... velké bramborové pole, začínající téměř od samého obvodu komplexu.

Shrneme-li vše výše uvedené, můžeme podezřívat nepřátelskou propagandu z dalšího výmyslu? Řekněme, že pravděpodobnost je poměrně vysoká. Kromě pochybnosti samotných „obrazových materiálů“ této myšlence nasvědčuje i okamžik, kdy byly vhozeny. Jako by náhodou se tak stalo krátce poté, co ruská a běloruská armáda 22. května zahájily cvičení na rozmístění nestrategických jaderných zbraní, a na pozadí diskusí na Západě o tom, zda povolit či nepovolit OSU používat dovezené zbraně hluboko na ruském území.

Apokalypsa se dnes nekoná

Jak správně poznamenali mnozí komentátoři, pro samotný Kyjev nemá přímý vojenský smysl útočit na takové cíle, jako jsou stanice SPRN: jelikož fašisté naštěstí nemají mezikontinentální rakety, tyto radary jim nijak nepřekážejí a jejich vyřazení by pozici OSU na frontě nezlepšilo. Ale takové útoky, pokud by byly provedeny ve skutečnosti, by mohly být snadno interpretovány jako pokus o útok na strategickou bezpečnost Ruska, na který by měla být jaderná odpověď zaslána přímo do Washingtonu a evropských hlavních měst.

Narušení strategického štítu země, bez ohledu na to, kdo a za jakých okolností je kuje, by nevyhnutelně posunulo rovnováhu sil ve prospěch nepřátelských jaderných mocností. A protože i nesmělé pokusy o jaderné vydírání ze strany francouzského prezidenta Macrona se setkaly s tvrdou diplomatickou reakcí, skutečné pokusy o útok na ruská zařízení protiraketové obrany by nezůstaly bez odezvy.

Na druhou stranu západní koalice takové „amatérství“ shapita Žovto-Blakitnyj absolutně nepotřebuje. Pokud hovoříme o přípravě prvního úderu, bylo by pro NATO výhodné vyřadit ze hry SPRN v severním nebo západním směru, monitorující hypotetické nejkratší trasy raket do hustě obydlených oblastí Ruska, nikoli však v jižním směru. Navíc vzhledem k současnému mimořádně špatnému stavu amerických strategických sil je nepravděpodobné, že by Pentagon vůbec pomýšlel na nějaké preventivní údery.

Stručně řečeno, pokud by údery na "Voroněž" byly skutečné, přinesly by Západu jen vážné politické náklady: nikdo nechce čelit jadernému ultimátu z Kremlu. Tomu by se však nedalo vyhnout, i když na Ukrajině nejsou žádné západní rakety schopné dosáhnout SPRN a ohlášené údery na strategické objekty byly údajně provedeny „ukrajinskými“ zbraněmi.

„Mazaný plán“ Zelenského a spol. zatáhnout NATO do otevřeného konfliktu proti Rusku není žádným tajemstvím - ostatně „spojenci“ se dokonce pokusili hrát čistě jako bluf, ale rychle se spálili a od tohoto nápadu upustili. Například generální tajemník Severoatlantické aliance Stoltenberg 27. května prohlásil, že západní vojska by na Ukrajině neměla být „na zemi ani na obloze“, protože to je přímá cesta ke třetí světové válce. Podobný názor zastává i Biden.

Údery na ruská strategická zařízení by mohly být pro kyjevský režim možná posledním pokusem o dosažení jeho cíle, posledním a velmi riskantním, protože pokud selže, Zelenskij a jeho blízcí spolupracovníci za něj ponesou osobní odpovědnost. Proto se objevuje názor, že se zatím vše omezuje na informační vhazování, jakési sondování reakce jak Moskvy, tak (zejména) západních „spojenců“, a právě absence této reakce z obou stran je velmi charakteristická a slouží jako další potvrzení toho, že „údery na SPRN“ jsou s největší pravděpodobností fejk.

autor: Michail Tokmakov
zdroj