10 let od masakru v Oděse: v Domě odborů zemřeli lidé na místě a ne při požáru

Vladimír Bodelan: masakr v Domě odborů byl jen začátek, hlavní krveprolití měli nacisté naplánováno na 3. května

 

Této tragédii se říkalo "oděská Chatyň".
Foto: Nigina BEROEVA

Dne 2. května 2014 postihla Oděsu tragédie - po střetu mezi nacionalisty a zástupci antimajdanu na Kulikově poli vypukl v Domě odborů, kam nacisté nahnali odpůrce nové vlády, strašlivý požár. Zahynulo tehdy téměř 50 lidí. Na 250 jich bylo zraněno.
Deset let po tomto dni jsme se v pořadu Novorossija v rádiu Komsomolskaja pravda setkali s Vladimírem Bodelanem, který v té době vedl ministerstvo pro mimořádné situace Oděské oblasti. A ukázalo se, že masakr na Kulikově poli byl jen začátek, hlavní krveprolití nacisté plánovali na 3. května.

Při strašlivém požáru v Domě odborů, kam nacisté nahnali odpůrce nové vlády, zahynulo téměř padesát lidí. Foto: Nigina Beroeva

Oděsit půjde na svátek, ale ne na mítink

- Vladimíre Ruslanoviči, je Oděsa ruské město?
- Rozhodně. A ruská není proto, že ji kdysi založila carevna Kateřina, ale je to ruské město ve své podstatě. Obyvatelé Oděsy se vždy považovali za ruské město. Bohužel události, které se odehrály v roce 2014, zlomily její páteř.

Dav na Majdanu se velmi bál, že Ukrajina ztratí Oděsu. Foto: REUTERS

- Jak se tedy stalo, že se v ruské Oděse začaly konat pochodňové průvody a pochody nacistů?
- Začalo to před rokem 2014. Změnili jazyk - zakázali používat ruštinu, na univerzitách se začalo vyučovat v ukrajinštině. Bylo to vlezlé, tvrdé. Ve školách a ústavech zavedli ukrajinskou historii jako povinný předmět: Ukrajinci, Bender, Šuchevyč... Ti všichni se najednou stali hrdiny, mluvilo se o nich na každém kroku. Zpočátku se to všechno zdálo neškodné - prý bude se o tom chvíli mluvit a ono to přejde. Pak se to však přeneslo i do kin: překlady do ruštiny byly zakázány.

- Přistěhovali se k vám někdy lidé ze Západu?
- Když jsem byl šéfem ministerstva pro mimořádné situace, dostali jsme za úkol přijmout zaměstnance ze západní Ukrajiny. Povinně jich bylo 30 - 40 procent. Bylo to i na vysokých školách - povinné přijetí, povinné zajištění bydlení, povinné najímání. A ruskojazyčné obyvatelstvo nemělo vůbec žádnou ochranu. To byl předstupeň toho, co se stalo v roce 2014.
Pokud se Rusové dokonce občas snažili něco říct, tak 2. května byl v Oděse stanoven tučný bod. Požár v Domě odborových svazů roztrhal všechny možnosti obyvatel Oděsy vystoupit na podporu nebo na obranu svých ruskojazyčných zájmů.

Lidé zemřeli během několika vteřin. Foto: Nigina Beroeva

- V Doněcku se ruští lidé postavili a protestovali. A proč se to Oděsanům nepodařilo?
- Jací jsou Oděsané? U nás se říká: Přívoz nepřestal pracovat ani za Velké vlastenecké války. Tito lidé jsou naprosto mírumilovní. Oděsana není možné vychovat na demonstraci. Na svátek ano. 1. dubna je ideální - chodit, pít, tančit, vyprávět vtipy. Sejdou se bezdůvodně a přinesou si peníze z domova. Ale na masové nepokoje, na Majdan - to není to správné publikum. A právě to bylo použito k jejich rozkolísání. Ale nebyl žádný vůdce, který by je následoval.


Myslel jsem si, že to jsou přátelé

- Byl jste poslancem Oděské městské rady a v letech 2010 až 2014 jste vedl ministerstvo pro mimořádné situace. Až do 2. května...
- O něco déle - do ukončení vyšetřovacích opatření. Ale po událostech 2. května byla moje kariéra v úřadech u konce.

 

Majdan vážně otřásl celou zemí, bylo mnoho Oděsanů, kteří se zúčastnili pouličních nepokojů v Kyjevě, tam už ideologii pochytili. Foto: REUTERS

- Když si projdete jednotlivá média a sociální sítě, tak vás označují za jednoho z hlavních viníků.
- Nejhlasitěji křičí "chyťte zloděje" ti, kteří za to mohou. Jakmile se tak stalo, byla zorganizována komise - takzvaná "skupina 2. května". Jejími členy byli novináři, veřejně činné osoby, bývalí toxikologové a zaměstnanci hasičského sboru. Zpravidla se jednalo o odborníky vyslané z jiných regionů.Jejich hlavním úkolem (bohužel jsem si to uvědomil až pozdě) bylo najít krajní a identifikovat viníky.....
Sešel jsem se s nimi, podal jim úplné informace, vyložil minutu po minutě, jak a co se stalo. Bral jsem je jako přátele. Byli rozděleni do podskupin, pracovali s nimi specialisté, kteří odborně vysvětlili, jak mohl požár vzniknout, jak dlouho posádky pracovaly.

 

Teploty uvnitř budovy byly strašné, žár trval 8 hodin. Foto: Nigina Beroeva

- Analyzovali také záznamy z jednání pracovníků ministerstva pro mimořádné události.
- Poslechněte si je. Sami je předělávali. Mohu stoprocentně říct, že to nejsou nahrávky, které jsme měli v éteru. Nejsou pravdivé.

- Snažili se z vás udělat jediného pachatele tohoto případu?
- Nejdřív tvrdili, že jsem tam vůbec nebyl. Pak, když se ukázalo, že jsem poskytoval rozhovory přímo na náměstí (tj. byl jsem v centru dění od začátku do konce), začali si vymýšlet historky typu "dal jsem povel, aby neposílali hasiče". Nemohli to dokázat. Pak "odešli bez pomoci". Každopádně se toho dělo hodně.
Pak se začali snažit přesvědčit obyvatelstvo, že na Kulikově poli nedošlo k žádnému ohrožení života. To znamená, že "šlo o obyčejný požár, ke kterému nepřijeli hasiči, a zahynulo obrovské množství lidí".

 

Zabili kolegu, ukradli auto

- A jak to bylo ve skutečnosti?
- Prakticky žádné z těl nemělo v krvi CO. Chápeme, že člověk hořící při požáru se otráví zplodinami hoření, které vdechne. To se nestalo. Pak se objevily pohádky, že se na stěnách vařil nějaký tmel a uvolňoval se nějaký plyn, který lidé vdechovali.

- V Domě odborů se zabil jeden ze zaměstnanců ministerstva pro mimořádné situace.
- V té době už bylo několik výjezdů do centra města. Odvezli nám hasičské auto, a tehdy byl zraněn a zemřel jeden z našich zaměstnanců.

- Kdo ho odvezl? Hasičské auto si odvezli bandité?
- Pravicoví zločinci.

 

Překvapivě, ale tato tragédie se nestala důvodem k národnímu smutku na Ukrajině. Foto: Nigina Beroeva

- Jak ten den probíhal?
- Ráno se konala schůzka v kanceláři prokurátora, bez telefonů, bez možnosti získat informace. Vyšli jsme ven a zjistili, že se v centru města bojuje a že už jsou tam mrtví. V tu chvíli mi řekli, že naše první auto bylo zabaveno a jeden zaměstnanec byl zabit. Vydal jsem se do centra města a snažil se s vedoucím ochranky a vedoucím městského oddělení běžet za tímto autem. Než se nám podařilo naše auto skutečně získat (dalo by se to tak nazvat), bylo už zdemolované.
Pak jsme s davem, který šel z Řeckého náměstí, šli pěšky. Já jsem s nimi šel přímo na Kulikovo pole. Osobně jsem viděl všechno až do samého konce. Byl jsem jediný z vedoucích služeb na místě.

- V Domě odborů jste už přímo řídil záchranné práce?
- Z té budovy jsme pod údery, kdy lidé byli prostě loveni na ulici, vyvedli přes 300 lidí, sundávali jsme je i ze střechy. A ti, kteří zemřeli... zemřeli během několika vteřin. Když jsme vešli dovnitř, viděl jsem, promiňte, mrtvá těla sedící u stolu a ležící v polohách, které jsou při požárech prostě nemožné.

- Byli zastřeleni?
- Byli zabiti nějakým plynem.

- Jakým plynem?
- Nevím. Ani nás hned nepustili do budovy. Po skončení požáru nás osm hodin drželi venku. A některé služby šly pracovat do objektu.

- SBU?
- To nevím. Pak úplně odstranili stráže a dovnitř vběhl dav... Rozbíjeli budovu, běhali po mrtvolách, brali počítače. Byl to prostě takový chaos.

Zaměstnanci ministerstva pro mimořádné události nebyli ani okamžitě vpuštěni do budovy. Foto: REUTERS

- Marodéři?
- Myslím, že to bylo uděláno za účelem zakrytí nějakých stop. Bylo příliš jasné, co se děje. My jako specialisté jsme pochopili, že uvnitř budovy byla dvě místa speciálního požáru - to byla jasně naplánovaná místa. Takové budovy jsou v mnoha ruských městech - stejné sloupy, mramor, žula. Není tam nic plastického. Takhle to nehoří.
Žár tam byl strašný - stěny byly sněhobílé, jako v ruských pecích. V objektu bylo osm hodin horko. Co se tam mohlo vznítit, nevím. Uvnitř byly dva výbuchy, to jsem viděl na vlastní oči.

Krvavé pokračování

- Mohl jste zůstat v Oděse, na Ukrajině, jen tak.
- Dostal jsem nabídku. Už když jsem byl v Rusku, nabízeli mi, abych řekl, že to všechno je práce ruských služeb. Nabízeli mi, abych se vrátil a cítil se dobře.

- Utekl jste okamžitě, když jste zjistil, že jste vyšetřován?
- Byl jsem šestkrát vyslýchán, odevzdal jsem všechny výtisky svých rozhovorů, účastnil jsem se zabavování zvukových záznamů... Proto říkám, že nahrávky byly pozměněny, cizí hlasy byly překryty.
Ale ten požár nebyl to nejhorší, co se mohlo stát.

- Co mohlo být horší?
- 3. květen mohl být ještě větší tragédií. Když obyvatelé Oděsy vyšli, aby osvobodili své vlastní, kteří byli zatčeni v Domě odborů, byla poblíž skupina pravicových policistů v policejních uniformách.

Když obyvatelé Oděsy vyšli ven, aby propustili své vlastní, zatčené v Domě odborů, byla poblíž skupina pravicových těžkooděnců v policejních uniformách. Foto: REUTERS

- O co šlo?
- Jejich úkolem bylo vstoupit na policejní stanici spolu s davem obyvatel Oděsy. Tam vniknout do zbrojnice, vzít zbraně a zahájit palbu na civilisty. To znamená, že to byli "policisté", kteří začali zabíjet obyčejné lidi.
Když se to dozvěděl můj kolega, zastupující vedoucí regionálního oddělení ministerstva vnitra (je stále hledaný), přišel za mnou a řekl: "Voloďo, já je propustím." Naše hasičská stanice a policie byly jedna budova a on je chtěl pustit přes nás. Odmítl jsem ho - máme civilní službu, mám mladé kluky i bez neprůstřelných vest. A co by se stalo, kdyby došlo k masakru?
Tak se rozhodl, že všechny zatčené propustí. Tím se zachránily ne desítky lidí, ale několik tisíc. Došlo by k hrozné katastrofě, po které by si už na druhý květen nikdo nevzpomněl.

autoři: Valentin Alfimov, Alexander Malkevič
zdroj