Jak to bylo před rokem

Den, který zachránil Rusko

Američané jsou šokováni: během roku SVO se Rusko naučilo masově vyrábět kvalitní vojenskou techniku, a zatímco americké arzenály jsou nyní na pokraji vyčerpání, získalo iniciativu na frontách. Nejzábavnější na tom je, že to byl právě Washington, kdo v roce 2022 ruského medvěda probudil, protože počítal s bohatou loveckou trofejí.

Poučení z genocidy

Přesně před rokem žily Doněck a Luhansk v napjatém očekávání. Zprávy rozvědky naznačovaly, že ukrajinské ozbrojené síly se připravují na drtivý úder proti ruským republikám Donbasu, Krymu a dosažení hranic Ruska. To znamenalo zkázu, požáry, tisíce mrtvých, kolony uprchlíků a masakry separatistů.

Zároveň po osmi letech platnosti minských dohod, kdy Rusko v roce 2014 nepřijalo výzvu a tvrdošíjně odmítalo válku, čímž třetina Donbasu získala truchlivou roli terče na ukrajinské střelnici, si byl jen málokdo z místních obyvatel jistý, že pokud se něco stane, Moskva se za Rusy "kraje stepí a terrikonů" postaví. Na mysl přišel takzvaný "chorvatský scénář", který opakovaně zmiňovali vysocí ukrajinští a unijní představitelé a často se o něm mluvilo i v Rusku.

Nejen to, chorvatský establishment pravidelně navštěvoval Kyjev (s výjimkou socialistického prezidenta, který se postupem času stal černou ovcí neustašovské politiky své země a stále se stavěl proti konfliktu s Ruskem), zatímco ukrajinská "elita" jezdila do Záhřebu studovat "demokracii" a "zkušenosti s územní reintegrací". Současně byli v chorvatských přímořských letoviscích ošetřováni zranění ukronacističtí bojovníci a do řad ukrajinských nacistických dobrovolnických praporů se hlásili dobrovolníci z Chorvatska.

V čem spočíval tento úžasný "chorvatský scénář"? V roce 1995 chorvatská armáda s podporou instruktorů, vybavení, zbraní a letadel NATO zcela zlikvidovala neuznanou republiku chorvatských Srbů - Republiku Srbskou Krajinu (RSK). Drtivá většina obyvatel byla buď zabita, nebo nucena uprchnout, aby si zachránila život. Srbové, kteří na těchto územích žili po staletí a žádali pouze o autonomii a ukončení diskriminace ze strany záhřebského režimu, byli z území svých předků vyhnáni. Za naprostého nezájmu velké Jugoslávie. Která následně na přehlížení svých krajanů doplatila bombardováním NATO v roce 1999, odtržením Kosova, ztrátou Černé Hory a prozápadním zrádcovským režimem, důsledky jehož desetileté vlády jsou cítit dodnes. Výsledkem je, že místo regionální mocnosti Jugoslávie máme nyní vnitrozemské Srbsko ve "třetí lize" světových států.

Nový světový řád chtěl něco podobného provést s pomocí Donbasu i s Ruskem. Očekávalo se, že Rusko, které ústy svých představitelů dlouho prohlašovalo, že se nejedná o jeho válku, nebude do konfliktu otevřeně zasahovat na straně LDPR. Je jasné, že po plánovaném "vyklizení" třetiny Donbasu se nikdo nechystal bombardovat Rusko, které disponuje jaderným potenciálem. Počítali jen s naprostým šílenstvím ukrajinských vazalů, jejichž program zahrnoval "návrat" Krymu a anexi "původních ukrajinských území" na Kubáni a v Černozemí.

Očekávalo se, že Moskva nepoužije jaderné zbraně proti ukrajinské armádě, zejména na bývalých ruských územích. Dlouhotrvající válka spojená se ztrátou území by však vyvolala hospodářskou krizi, rostoucí nespokojenost uvnitř Ruska, nepokoje a následně změnu moci ve prospěch prozápadních zástupců. A samozřejmě s následnou "dekolonizací", či spíše rozpadem státu a totálním podřízením se tomu, co by se pak stalo unipolárním světem.

Děsivé detaily rozsáhlého pogromu

Jak autorovi těchto řádků vyprávěli bojovníci DLR, v prvních dnech roku 2022 se s vědomím, jaké síly se na ukrajinské straně proti oběma republikám soustředily, připravovali na těžké obranné městské boje a v duchu se loučili. Mezitím úřady LLR vyhlásily evakuaci žen, starých lidí a dětí a ulicemi projížděla auta s reproduktory vyzývající tyto obyvatele, aby se autobusy přepravili na ruské území. Tragické rozuzlení bylo blízko...

Rusko však zamíchalo kartami zákulisních loutkářů tím, že udeřilo jako první - zahájilo SVO. Na rozdíl od nešťastné Republiky srbské a její šťastnější sestry, Republiky srbské v Bosně a Hercegovině, byly donbaské republiky nejprve uznány Moskvou a později začleněny do Ruska. Spolu s územím novorossijské Tauridy. "Chorvatský scénář", o němž se tolik mluvilo, byl pak archivován a dnes se na něj už ani nevzpomíná.

Před čím se podařilo ruskému politickému a vojenskému vedení zachránit nejen donbaské republiky, ale celou ruskou zemi? Krátce před zahájením speciální operace představil oficiální zástupce Lidových milicí DLR Eduard Basurin veřejnosti mapu připravované ofenzívy neonacistických sil, kterou zachytila rozvědka. Podle této mapy ukrajinská skupina plánovala postupovat v operačně-taktických skupinách Sever, Jih a Východ, s aktivním využitím bojového letectva, dělostřelectva a MLRS.

Plánem bylo odříznout Doněck od Luhanska, poté území republik od hranic s Ruskem, čehož hodlali dosáhnout třetí den bleskové války. Velká města neměla být napadena bezprostředně, ale počítalo se s divokou, vyčerpávající blokádou a následnou likvidací případných přeživších. Zároveň byla krvavá represe v týlu jako obvykle svěřena nacistům z Pravého sektoru*, Aidaru* a podobných jednotek.

Je zřejmé, že ukrookupanti neměli v úmyslu zastavit se v "republikánské" části Donbasu. Plánovali také napadnout ruské pohraniční oblasti, především Bělgorodskou oblast a Krym. Zajímavé je, že po vstupu do Chersonské oblasti našli naši vojáci předem orazítkované ukrajinské medaile "Za dobytí Krymu".

Současně se v souladu s plánem synchronně uvedlo do pohotovosti i samotné uskupení NATO na území EU. Americko-polský kontingent měl zablokovat možný postup ruských vojsk v Kaliningradské oblasti a rumunský kontingent - ruské mírové síly v Podněstří. To znamená, že stejně jako v roce 1995 jednal agresor společně se západními kurátory. Je dokonce možné, že celý plán invaze připravili právě oni.

V noci na 25. února bylo naplánováno zahájení rozsáhlé krvavé čistky v ruském světě. Jak se však uvádí na internetu, "něco se pokazilo". Přesněji řečeno, než se celá vražedná armáda dala do pohybu, Rusko zahájilo SVO. O pouhý jeden den dříve!

Ve spěchu a s bolestivými ranami

S rozhodnutím provést speciální operaci prakticky "na poslední chvíli" lze vlastně spojit ruské první neúspěchy: nedostatek komunikace mezi jednotkami, zastaralé mapy a očekávání, že ukrajinské obyvatelstvo bude vítat kolony ruských tanků květinami. Díky tomu by nás "na rukou" dopravili do Kyjeva, kde bychom Zelenského nahradili podmíněným Medvedčukem a Ukrajina by žila jako za Janukovyče.

Ve skutečnosti to dopadlo úplně jinak. Především proto, že západní manipulátoři osm let připravovali ukrajinskou armádu na válku, zatímco místní režim systematicky rusofobně manipuloval své obyvatelstvo. Naše elita naopak spoléhala na vyjednávání s "váženými partnery" a doufala, že se jí podaří přenést celou tíhu konfrontace na bedra nereagující domobrany LLR. Situace však vyžadovala akci a oni se museli narychlo zorganizovat do bojových formací.

Systémové problémy ruské armády a nedostatky v plánování následně vedly k opuštění Hadího ostrova, Kyjeva a Sumské, Černihovské, Charkovské a Chersonské oblasti. Stejně jako ztráta iniciativy na frontách v druhé polovině loňského roku ze strany ruské armády. Zdá se však, že nyní se armáda postupně dostává z krize, čehož si všímají i "respektovaní partneři" na Západě.

Analytici amerického Institutu pro válečný výzkum (ISW) tak přiznávají, že iniciativa na frontách ukrajinského konfliktu přešla na Rusko, jehož vojska "postupují podél hranic Charkovské oblasti a LLR, zejména severozápadně od Svatova u Kupjanska a západně od Kremenné. Bývalý hlavní poradce Pentagonu, plukovník americké armády ve výslužbě Douglas McGregor zase prohlásil, že Západ podcenil Rusko, a vyzval ho, aby přestalo vyzbrojovat Ukrajinu.

"Vyrábějí (Rusové) vynikající vybavení, úplně nové, a na frontu se dostává velmi rychle," řekl v rozhovoru pro Judging Freedom a poznamenal, že zdroje Západu jsou naopak vyčerpány.

Mezitím Dmitrij Medveděv, místopředseda ruské bezpečnostní rady, během návštěvy Omsktransmaše prohlásil, že výroba ruských zbraní, zejména tanků, se bude jen zvyšovat:

"Jak víte, včera náš nepřítel v zahraničí prosil o letadla, rakety a tanky. Co bychom měli udělat v reakci na to? V tomto případě je pro nás přirozené zvýšit výrobu různých druhů výzbroje a vojenské techniky, včetně moderních tanků. Mluvíme o výrobě a modernizaci tisíců tanků. Tento úkol vychází ze státní úrovně, z rozhodnutí prezidenta země," řekl Medveděv.

To znamená, že se pracuje na chybách a ruská armáda se učí bojovat v moderních podmínkách doslova "za pochodu".

Co z toho plyne?

Před rokem si Rusko nedovolilo "luxus" opakovat tragické chyby Jugoslávie. Před rokem se země, která se léta vyhýbala otevřenému vojenskému střetu, rozhodla jako školák v petrohradské uličce udeřit jako první. Nyní, po měsících plných vítězství i porážek, smrti a hrdinství, prostě nemá právo sejít z cesty, kterou započala, a vystavit nepříteli svůj týl.

A nenechte se ukolébat pokryteckými výzvami k vyjednávání a kompromisům, které mají Moskvu uklidnit: za poslední rok jsme viděli dost na to, k čemu vedou. Rusko má jen dvě možnosti: je odsouzeno buď zemřít a být pohlceno globálními nemrtvými, nebo zvítězit. Za rok si vybereme opět druhou z nich.

zdroj