Byl v 19. století hladomor?

Mnoho historiků v poslední době tvrdí, že v 19. století došlo v řadě evropských zemí k hladomoru, který byl způsoben zemědělskou krizí v důsledku zhoršujícího se klimatu. Je to pravda?

Vezměme si odvětví, jako je zahradnictví. Obecně se jedná o běžnou záležitost již od dávných dob. Každý svéprávný občan Evropy měl u svého domu zahradu, jejíž velikost se odvíjela od velikosti jeho společenského postavení. Šlechta měřila rozlohu zahrad na hektary. Zahrady se obvykle nevysazovaly za účelem pěstování jablek (pěstování ovoce nebylo hlavním účelem zahrad), ale za účelem úpravy krajiny, a kromě rostlin se v nich nacházely také sochy, architektonické stavby a fontány. Příkladem takových zahrad jsou již dříve zmíněné zahrady ve Versailles., které jsou bez nadsázky mistrovským dílem své doby. Neexistuje jediná versailleská rytina, na které by nebyl náznak pěstování rostlin v umělých klimatických podmínkách, tedy ve sklenících nebo pařeništích. Navíc na žádných rytinách v celé Evropě (včetně Ruské říše) nejsou takové skleníky nebo dokonce jejich podoby vůbec zobrazeny. Ačkoli existuje mnoho historických důkazů o tom, že skleníky byly hojně využívány již koncem 18. století. Domácím příkladem takového technického zázraku té doby je skleník na panství hraběte Šeremetěva v Kuskově, který se dochoval dodnes.

Na oficiálních stránkách Muzea Kuskovského panství se uvádí, že produkty vypěstované v tomto skleníku byly dodávány (ani moc, ani málo) na dvůr Kateřiny Veliké, což znamená, že skleník stál již v 18. století. Kromě toho byl v téže době po vzoru Versailles založen i samotný park. Je to sice velmi zajímavý údaj, ale značně pochybný. Vezmeme-li v úvahu, že před rokem 1812 žila Moskovie sama pro sebe nezávisle na Petrohradě a Evropě jako celku (na toto téma bylo napsáno mnohé), vyjde nám, že Romanovci (resp. Holštýnsko-Gottorpové) právě u Moskvy tvořili ostrov svého území, přibližně jako nyní Kaliningradská oblast. A byl postaven v evropském stylu. 

No, samozřejmě to tak úplně nebylo. Skleník byl postaven nejdříve v 19. století, protože není zanořen do nánosů, jak to vídáme u všech starých budov. To nás však nezajímá, nás dnes zajímá, jak vůbec mohl v té době, kdy se údajně zhoršilo klima, tak unikátní objekt, jako je skleník, fungovat. Jak přece víme, rostliny potřebují k normálnímu růstu teplo, vodu a sluneční světlo. S vodou a slunečním světlem by ve středních zeměpisných šířkách neměl být problém, ale udržet teplo v chladných zimách je v tak velkých prostorách obtížné, ne-li nemožné. Pokud však byly skleníky přesto stavěny, znamená to, že tento technický problém byl nějak vyřešen. A nás dnes zajímá jak.

Jak vidíte, rostlinám se ve sklenících docela dařilo. A objem skleníků byl poměrně velký, na některých místech byly dokonce fontány. Co ty velmi zvláštní rostliny nahoře - jak byly zalévány? A nikde nevidíme žádné vytápěcí zařízení tradičního typu - kamna nebo radiátory. Nedivte se - v roce 1856 už existovalo vodní a parní vytápění a také Ammosovské pece, což byly prototypy dnešních zásobovacích komor. Je zřejmé, že mřížky v podlaze jsou vývody ohřátého vzduchu do místnosti. Vezmeme-li v úvahu, že v té době neexistovala žádná čerpadla pro přívod chladiva, pohybovalo se přirozeně díky rozdílu hustoty ohřátého a studeného chladiva. A teď si představte, jak velká musela být kotelna, aby v daném objemu mohla po celý den udržovat příjemný teplotní režim pro rostliny. Měla by být obrovská a výška komína srovnatelná s výškou skleníku. Ale nikde žádná kamna, nikde žádný komín.

Zajímavá je také tato fotografie skleníku z konce 19. století.

Zde je vytápěný objem ještě větší a přitom žádné mříže v podlaze nejsou vidět. Jak se to tu tedy mohlo vytápět? 

Paradoxně vedle této fotografie byla v materiálech i fotografie téhož skleníku zvenčí a na ní byly podivné artefakty... 

Stop. Začněme přemýšlet.

Nejedná se zjevně o kamna, ale o obecně známá zařízení na získávání elektřiny z atmosféry. A tak žádný komín od kamen není v blízkosti vidět. Ale jak to všechno fungovalo? Je zřejmé, že elektřina vyrobená ve sloupech se nějakým způsobem přeměnila na teplo. Vlastně to není nic složitého, pokud je k dispozici silný zdroj elektřiny.

Mnozí z vás si při čtení tohoto článku řeknou, že se pravděpodobně jedná o ojedinělý případ. Pojďme se na to podívat (vše je možné rozkliknout). 

Nejsou zde vůbec žádná kamna ani komín, ale na pilířích stavby jsou zvláštní zařízení.

Totéž.

Pozoruhodné je, že na plánu je vidět kalolifer (Ammosovská pec), ale žádný komín. Je zřejmé, že toto topidlo (pokud vůbec existovalo) nepracovalo na principu spalování dřeva.

Dokonce je zde uvedeno i parní vytápění uvnitř skleníku, ale opět žádný náznak kotelny. Na střeše jsou však stejná podivná zařízení.

Podobně je tomu i v případě skleníků, pro které jsou všude stanovena data uvedení do provozu. Dejme tomu, že si umělec mohl zjednodušit práci a na jedné rytině komín nenakreslit, ale proč chybí na všech? Další zajímavý případ:

Všimněte si níže uvedené inženýrské sítě. Soudě podle toho, že z čerpadel přichází pouze přívod do budovy, ale ne zpětný tok, nejedná se o nic jiného než o přívod vody na zavlažování (ve skutečnosti vychází ze země v potrubí). Architekti se v této budově ani nezabývají topným systémem a nekreslí ho.

Shrnuto a podtrženo vychází, že v 19. století existovalo velké množství různých energetických systémů, které se poměrně hojně využívaly v zemědělství, v tomto případě pro tvorbu skleníků. Ve 20. století bylo toto vše zničeno a vymazáno z lidské paměti. Kdo to potřeboval a k jakému účelu - je bohužel jen otázka řečnická. Vraťme se pro ilustraci k oranžerii na Kuskově statku. Porovnejme fotografie průčelí z roku 1950 a současnost:

Jak vidíme, ve 20. stol. byly zbourány ty části stavby, které skrývaly tajemství výroby elektřiny. Dnes bylo vše rekonstruováno zpět v okázalém stylu. Jen ona "kouzla" jsou pryč...

Ale pokračujme. Myslíte si, že se takové energetické systémy používaly pouze k vytváření skleníků? Samozřejmě, že ne:

Jedná se o zahradnický stánek (z nějakého důvodu se v Ruské říši vyráběly obchodní stánky podobné tomuto designu). Mříže na oknech, stejně jako v chrámech, naznačují, že uvnitř bylo elektrické pole. Těžko říct, k čemu sloužilo - k osvětlení/topení nebo k meditaci?

Akvárium - možná pro chov ryb, možná obyčejný bazén.

Tohle je oranžérie v hotelu. Zobrazeny jsou rostliny, které zjevně nejsou typické pro Paříž.

Zahradní altán, který má také své zvláštnosti.

Není to úplně jasná struktura, ale je na ní vidět řez jablka. Podívejte se, přesně stejná "jablka" se používají v kopulích na chrámech. Účel obou byl zřejmě totožný.

Existovaly také podobné nákresy hipodromu a několik variant vesnických domů se zcela identickými střešními systémy. Nyní však lze v nejlepším případě nalézt pouze zbytky podobných staveb. Bohužel ty nejzajímavější věci včas zmizely.

A jako třešničku na dortu přikládám ještě dva plány hudebních stánků.

Triviální otázkou je, k čemu tento kiosek potřeboval elektřinu? Když se podíváte pozorněji, je to generátor referenčních kmitů, které pak byly přivedeny ke koncovým uživatelům pomocí bezdrátových sloupů. A nacházející se v něm orchestrion se světelným hudebním systémem bylo pravděpodobně druhotným cílem.

Takže v 19. století bylo asi mnohem zajímavější dělat krajinářské a zemědělské práce než dnes.

P.S. Do mysli se mi tvrdošíjně vkrádá představa, že systémy atmosférické elektřiny nejen vytvářely teplo ve sklenících, ale také nějakou neznámou vlastností stimulovaly růst rostlin. Jak víte, existují jižní rostliny, které nelze pěstovat v severních zeměpisných šířkách ani ve sklenících, a není to otázka tepla, vody a světla. Rytiny z 19. století ukazují, že ve sklenících roste vše, a to jako v džungli, což je samo o sobě velmi zvláštní. Zřejmě existuje nějaká další složka podmínek pro normální růst rostlin, která v severních zeměpisných šířkách neexistuje, ale technicky byl tento problém v 19. století snadno vyřešen.

tech_dancer

zdroj