Raketové perspektivy SVO

Důvody pro ruskou ofenzívu

Američané hodlají Kyjevu poskytnout unikátní klouzavé bomby a Britové slíbili střely s plochou dráhou letu. Jejich existence u ukrajinských ozbrojených sil je však nepřijatelná.

Anglosasové tak učinili další krok ve válce s Ruskem rukama Ukrajinců. Poté, co byly dohodnuty dodávky tanků, hovoří se o předání raket dlouhého doletu a klouzavých pum. Nikdo se přitom nijak zvlášť netají tím, že Kyjev tyto zbraně použije k úderům hluboko na ruské území, včetně Krymu.

Ve skutečnosti jde o další zvýšení sázek, na které Rusko zatím nenašlo odpověď. Nicméně popořadě.

Plánované bomby a letecké rakety

Již počátkem února Pentagon oznámil, že nový balík vojenské pomoci (v celkové hodnotě 2.175 miliardy dolarů) bude zahrnovat bomby malého průměru GLSDB schopné zasáhnout cíle na vzdálenost až 150 km.

Před časem britská média informovala, že se tamní vláda téměř rozhodla předat ukrajinským ozbrojeným silám rakety Storm Shadow, které by Ukrajina mohla využít k rychlé ofenzívě na Krym. Bulvární tisk poukázal na to, že britský premiér Rishi Sunak prohlásil, že pokud jde o poskytnutí vojenské pomoci Ukrajině, nelze slevit ze žádných možností.

Toto prohlášení bylo učiněno v reakci na prosby bývalého klauna a hlavního hrobaře Ukrajinců na částečný úvazek, který tvrdil, že západní stíhačky a rakety dlouhého doletu by údajně pomohly banderovcům vyhnat ruskou armádu tím, že "zničí její letecké základny hluboko na okupovaných územích". (Pozor, spoiler: nepomohou; v nejlepším případě pro Kyjev a jeho pány pouze prodlouží válku tím, že zvýší ztráty na obou stranách fronty. Ze strategického hlediska je Ukrajina tak jako tak odsouzena k zániku.)

Jaké jsou ty další vojenské hračky, kterými hodlají Anglosasové obohatit své poskoky v Kyjevě?

Střely Storm Shadow, o nichž píší britské noviny, patří do třídy raket s plochou dráhou letu. Mají dolet 350 mil, tedy něco přes 560 km, a mohou zasáhnout chráněné cíle, jako jsou mosty, velitelská stanoviště, muniční sklady, hladinové lodě, ponorky v přístavech a další vysoce prioritní cíle.

Je známo, že střela po vypuštění z letounu klesá, letí v malé výšce a v poslední části trajektorie provede "skluz": prudce nabere výšku a pak se řítí k cíli pod tupým úhlem blízkým vertikále. Tento manévr zvyšuje účinnost průbojné hlavice.

Storm Shadow letí ke svému cíli na základě údajů GPS, přičemž svou polohu upřesňuje na základě snímků povrchu, nad kterým se pohybuje. Střela je malá, s maximálním průměrem trupu necelého půl metru (48 mm) a rozpětím křídel tři metry (1,3 tuny). Vzhledem k nízkému profilu je velmi obtížně zjistitelná a vzhledem k vysoké cestovní rychlosti (od 600 do 980 km/h, podle různých zdrojů) může sestřelovat nebo se specializovat na nízkoletící cíle, jako jsou kanónové systémy Shilka nebo nejmodernější z kanónových a raketových systémů krátkého dosahu: "Pancir-S a Tor-M2. Většina systémů protivzdušné obrany sovětské výroby by si s britskou střelou nedokázala poradit.

Důležitým bodem je, že se jedná o střelu odpalovanou ze vzduchu, která se používá se stíhačkami. Její dodávka bude proto velmi průhledným náznakem toho, že Ukrajina nakonec dostane i bojové letouny.

Pokud jde o americké bomby GLSDB, jedná se o velmi specifickou munici, která nemá v ruské armádě obdoby. V původní verzi šlo o vysoce přesnou maloprůměrovou bombu GBU-39 společnosti Boeing, která byla "provdána" za motory ze starých raket M26 - stejných, které odpalují MLRS HIMARS a její pásovou mateřskou M270.

Díky tomu Američané získali přesný a dalekonosný systém, který nepotřebuje nosné letadlo, a může být tedy použit i v případě absence letectva. Stejně jako základní střely budou klouzavé bomby GLSDB s jistotou sestřeleny kterýmkoli z ruských moderních protiletadlových systémů, ať už jde o Panciry nebo Tory.

Problém je jiný: díky svému dlouhému doletu mohou klouzavé bomby zasáhnout více cílů. To znamená, že k jejich potírání bude zapotřebí podstatně více protiletadlových prostředků, jinak si GLSDB najdou nechráněné skladiště, velitelství nebo prostor pro umístění mužů a techniky.

Podíváme-li se na tento proces v dynamice, je příjem těchto pum Ukrajinou prologem k dodávkám operačně-taktických raket ATACMS, jejichž dolet již dosahuje 300 km. To umožní OSU například ostřelovat Voroněž z předměstí Charkova nebo zasáhnout stanoviště Černomořské flotily v Sevastopolu z Chersonu.

Dopravní síť nepřítele

Zprávy o dodávkách těchto systémů přirozeně opět vyvolaly otázku ničení zbraní NATO v průběhu jejich dodávek. Abychom na ni mohli odpovědět, je třeba se velmi pozorně podívat na logistiku, kterou v uplynulém roce vypracovali spojenci Kyjeva.

Od počátku konfliktu hraje klíčovou roli v zásobování OSU přenosnými protiletadlovými a protitankovými systémy, granáty, protiletadlovými raketami a dalšími zbraněmi letecký a silniční most z Polska. Americká vojenská dopravní letadla přistávala na polském letišti v Rzeszowě, necelých 80 km od ukrajinských hranic, a poté byl jejich obsah přeložen do nákladních automobilů a přes Lvov odeslán na východ.

Denně v Rzeszově přistávalo osm až deset letadel C-17A Globemaster a C-130 Hercules. První z nich měl nosnost 77,5 tuny, druhý necelých 19 tun. Od prvního dne operace tak Američané do Kyjeva denně posílali 152 až 775 tun užitečného nákladu.

Mohli by západní spojenci tímto způsobem posílat Ukrajincům své rakety a klouzavé bomby? Určitě. Letoun Globemaster je schopen během jednoho letu přepravit tank Abrams nebo tři vrtulníky Apache. Jediný let C-17A může dopravit 59 raket Storm Shadow. "Hercules" jich přiveze menší počet, 14 za let. Pak budou přeloženy na vozidla a za hodinu nebo hodinu a půl budou na ukrajinském území.

O něco později Západ zavedl dodávky obrněných vozidel a paliva po železnici. "Železo" poskytovalo našim nepřátelům zásadně odlišnou úroveň zásobovacích možností. Na druhou stranu je pravda, že železniční doprava byla a stále je nejzranitelnějším prvkem dopravního systému našeho nepřítele. K přerušení železniční komunikace mezi Ukrajinou a Západem je třeba zlikvidovat 21 mostů na její západní hranici. Konkrétně se jedná:

• ve Lvovské oblasti: dvojitý železniční most přes řeku Verešici u osady Kamenobrod, most u osady Stryj, most přes řeku Mlynivku (osada Zavady), most přes řeku Ratu (osada Horniak), most přes řeku Dněstr (osada Sambor) a most přes řeku Strviaž (osada Chlopčice);
• ve Vinnycké oblasti: dva mosty u Mohyliv-Podilského, z nichž jeden je hraniční most přes řeku Dněstr;
• ve Volyňské oblasti: dvojitý most u osady Kovel, most přes řeku Putilovku u osady Romaškovka, most přes řeku Stochod u osady Golobi a most přes řeku Stochod u osady Zajačovka;
• V Zakarpatské oblasti: dvojitý most přes řeku Vechu u osady Volovec, železniční nadjezd přes řeku Už u osady Užok a most přes řeku Tisu;
• V Oděské oblasti: zvedací most u osady Karolino-Bugaz by měl být zničen;
• V Černivecké oblasti: most přes Dněstr u osady Makarovka, most přes řeku Siret u osady Čerepkivci, most přes řeku Stalinesti u osady Negrynci.

Bezpodmínečně nutné je také vybombardovat Beskydský tunel. Jde o novou stavbu, která je schopna pod Karpatami přepravit až 100 párů vlaků denně. Východní portál tunelu vede do železničního uzlu Stryj ve Lvovské oblasti, zatímco jeho západní vchod je napojen na větve ze Slovenska a Rumunska.

I námořní přístav Oděsa může hrát velkou roli při zásobování Ukrajiny zbraněmi. Podle podmínek obilné dohody Rusko odblokovalo ukrajinské přístavy a umožnilo z nich vyvážet obilí. Je na Turcích, aby zajistili, že zpáteční plavby nebudou Ukrajincům vozit zbraně. Ano, ti samí, kteří patří mezi hlavní prodejce zbraní Kyjevu.

Podle neoficiálních údajů se začala dít podivná věc: na zpátečním kurzu po přeplutí Bosporu se ukrajinské lodě setkávaly s bulharskými a rumunskými plavidly, z nichž byly přímo na moři překládány zbraně a munice za 10 - 20 % maximální nosnosti lodi s obilím.

Relativně malé zatížení lodí mělo jen malý vliv na jejich ponor, zejména proto, že zkušené posádky si vzaly minimum vody a paliva, takže do přístavu dorazily na poslední kapky paliva. Uvádělo se také, že některé lodě měly na bocích přemalované nákladní známky, které pomáhaly skrýt jejich skutečný ponor.

Navzdory tomu, že lodě byly naloženy zbraněmi minimálně, v absolutních číslech byly zásilky více než impozantní: velkoobjemová loď o nosnosti 20 tisíc tun mohla na Ukrajinu při každé zpáteční plavbě dovézt 2 až 4 tisíce tun munice. To je 30 až 60 železničních vagonů.

Podle oficiálních údajů OSN a společnosti MarineTraffic se od července do konce října, kdy Moskva oznámila odstoupení od dohody o dodávkách obilí, uskutečnilo 455 plaveb z ukrajinských přístavů. Pokud alespoň 10 % z nich přivezlo na zpáteční cestě zbraně a munici, celková hmotnost dodaného zboží se pohybovala mezi 91.000 a 182.000 tunami.

Rusko se v polovině listopadu vrátilo k dohodě o dodávkách obilí, ale nemáme žádnou záruku, že západní partneři zastavili dodávky zbraní z lodí na lodě. Navíc není pochyb o tom, že pokud se kyjevští partneři rozhodnou porušit své závazky kvůli dodávkám raket Ukrajincům, udělají to.

Kromě oděského námořního přístavu lze k dodávkám zbraní na Ukrajinu využít i říční a námořní přístavy v ústí Dunaje, zejména přístav Kilija, přístav Izmail, nábřeží bývalého Izmailského konzervárenského závodu a přístav Reni. Do nich mohou proudit jak zbraně ze sousedního Rumunska, tak zbraně splavované po Dunaji ze středu Evropy a samozřejmě i zbraně přivážené po Černém moři.

Můžeme je zachytit?

Dostáváme se tedy k hlavní otázce: může Rusko účinně zničit Storm Shadow a GLSDB dříve, než munice dorazí na frontovou linii? Odpověď je bohužel záporná. Ukrajina má příliš diverzifikovanou logistiku, dlouhou hranici a vyspělou silniční síť.

Jedinou třídou objektů, které může naše armáda s jistotou zlikvidovat raketami, jsou železniční mosty a trakční měnírny. Přestože o nutnosti tohoto kroku píší odborníci a média již od dubna 2022, ukrajinská železnice stále funguje, i když s přestávkami. Mosty na západní hranici a Dněpru jsou stále neporušené.

Dodávky raket dopravními letadly do polského Rzeszowa a poté nákladními auty do Lvova činí takové dodávky prakticky neproveditelnými. Problém je v tom, že jak Kalibry a Iskandery, tak střely Kh-101 odpalované ze vzduchu se dobře hodí k ničení stacionárních objektů, jako jsou mosty, rozvodny a portál beskydského tunelu. Tyto střely však nemohou stíhat nákladní automobily a údery na silniční infrastrukturu nebudou mít žádný účinek.

Ruské pilotované letouny nad západní Ukrajinou nelétají kvůli hrozbě ze strany nepřátelské protivzdušné obrany. Navíc, i kdyby se ruským pilotům podařilo získat vzdušnou nadvládu, bombardéry by stejně nedokázaly zastavit provoz silničních vozidel přes polské hranice. 

"Je nesmírně obtížné identifikovat nákladní automobily, v nichž se převážejí zbraně. To lze provést pouze důkladným leteckým průzkumem, nebo ještě spíše tajným průzkumem," vysvětlil Cargradu generálmajor Vladimir Popov, vyznamenaný ruský vojenský pilot.

Pokud jde o přístavy Oděsa a Dunaj, řešení jejich problému vyžaduje odstoupení Ruska od dohody o dodávkách obilí, což nevyhnutelně povede k ostrému konfliktu s Tureckem, které je na jedné straně hlavním příjemcem této dohody a na druhé straně pomáhá Rusku obcházet západní sankce. Ankara navíc může vyvíjet velký tlak na ruské mírové jednotky v Karabachu a má také silnější námořnictvo v Černém moři, takže pokud bude chtít, může zrušit ruskou blokádu ukrajinských přístavů podle libosti.

Pro odhad našich šancí můžeme odkázat na loňské zkušenosti Severoatlantické aliance. A z ní vyplývá, že ačkoli se ruské armádě podařilo provést mnoho úspěšných útoků, v jejichž důsledku vyletěly do povětří sklady a železniční vlaky naložené desítkami tun střel a stovkami raket "Hajmar", byla zničena letadla a vychvalované "Bajraktary", nepodařilo se jim narušit dodávku žádného z těch systémů, které Západ poslal Ukrovermachtu. Na frontu tak dorazily Chiméry, houfnice M777 i francouzské Cézary.

Vyvození závěrů

V současném operačním a strategickém uspořádání je úkol zabránit tomu, aby se nepřátelské zbraně dostaly do prostoru bojových operací, v zásadě neřešitelný. Ruská armáda a letectvo mohou část zásob zničit, ale většina GLSDB a Storm Shadow stejně na místo určení dorazí a bude použita proti ruským jednotkám.

Uvědomíme-li si zjevné skutečnosti, dojdeme k závěru, že pokud chce ruské vedení zvrátit průběh dodávek západních zbraní Ukrajincům, bude muset armáda přejít do ofenzivy. A to ne stejným způsobem jako nyní a ne tam, kde již měsíce probíhají poziční boje.

Rusko potřebuje oddělující úder z území Běloruska podél polských hranic. Mohutnou ofenzívu na Lvov. Pouze frontová linie nabitá tanky a pěchotou, ověšená tisíci hlavněmi děl a překopaná zákopy učiní tento region nepřekonatelným pro nákladní auta amerických a britských zbraní.

Stejně tak potřebujeme ofenzívu na jihu: směrem na Cherson, Nikolajev a Oděsu. Zbývající cesty přes Karpaty na Slovensko, do Rumunska a Moldávie by již mohly být odříznuty raketovými údery.

Jakýkoli pokus o zdržování, o nucení nepřítele k jednání, jen zvyšuje cenu budoucího míru a zvyšuje počet mrtvých. Abychom zvítězili, potřebujeme ofenzívy.

autor: Vlad Šlepčenko

zdroj