Jak USA ohrožují ruské satelity

Foto: Keystone Press Agency/Global Look Press

Konfrontace mezi Moskvou a NATO se může velmi brzy přenést do vesmíru. Američané již testují satelity schopné ničit ruské vojenské i civilní kosmické lodě. Jak nebezpečná je tato hrozba pro ruskou orbitální konstelaci a má Rusko odpověď?

U kulatého stolu v Radě federace věnovaného 40. výročí amerického programu Strategická obranná iniciativa (SDI) vystoupil generálmajor Anatolij Něstěčuk s důležitým prohlášením. Popsal v něm hrozby, kterým mohou být dnes ruské kosmické prostředky vystaveny ze strany potenciálních protivníků - především USA.

Podle generála "v současné fázi vyvíjejí [Američané] - a některé vzorky již byly vyvinuty a jsou testovány - tzv. malá bojová kosmická vozidla. Jsou schopna provést skrytý manévr, přiblížit se k ruské kosmické lodi a vyřadit ji z činnosti, a to v jakémkoli prostředí a v jakémkoli čase.

Něstěčuk upřesnil, že americké malé bojové kosmické prostředky mohou být vypuštěny jako součást vícesatelitních komunikačních systémů na orbitu jako OneWeb nebo Starlink. Kromě toho generál dodal, že jako nosič malých bojových kosmických systémů se dnes aktivně používá opakovaně použitelný vzdušný aparát, jako je X-37B.

Je třeba předpokládat, že to, co říká generál Něstěčuk, není zcela správné nebo bylo vytrženo z kontextu. Vesmírný prostor se liší tím, že v něm nelze nic provádět skrytě. Při rutinním monitorování na oběžné dráze jsou sledovány téměř všechny prvky větší než volejbalový míč. Jak družice, tak prvky kosmického smetí. Sledování provádí nepřetržitě v reálném čase ruský systém řízení vesmíru (SCCS), který vede katalog všech objektů na oběžné dráze.

V případě, že některá z nepřátelských kosmických lodí začne měnit oběžnou dráhu a zrychlovat, informace o tom se okamžitě dozví velení ruských kosmických sil. Ve vesmíru neexistují úhly, ze kterých by bylo možné nenápadně "vyskočit". Vzhledem ke vzdálenostem ve vesmíru není skrytý manévr vůbec reálný.

Stejně tak je sporná možnost využití oběžných drah OneWeb nebo Starlink k útoku na komunikační družice. Primární komunikační družice se zpravidla nacházejí na geostacionárních nebo geosynchronních oběžných drahách ve vzdálenosti několika desítek tisíc kilometrů od Země. Oběžné dráhy Starlinku se nacházejí ve vzdálenosti 350 až 570 kilometrů od Země. Na geostacionární dráhu se nelze dostat bez zrychlovače, vzdálenost je příliš velká.

Je však v zásadě možné použít malé bojové kosmické lodě k útoku na komunikační družice nebo jiné satelity? Nepochybně, a není to ani tak obtížné.

Kosmická loď je složité a křehké zařízení, chybí jí nějaká ochrana a silový rám, to by mohlo narušit její provoz a ztížit vynesení do vesmíru. Moderní družice představují tepelně stabilizační platformu z voštinové hliníkové slitiny, na níž je umístěna elektronika. Proto je možné takovou kosmickou loď vyřadit z provozu i pouhým střetem s ní, dokonce k tomu není zapotřebí ani příliš vysoká rychlost.

Pokud se na nepřátelské kosmické lodi nachází bojová hlavice s minimálním množstvím výbušniny, bude družice zničena s téměř stoprocentní pravděpodobností. Jediná dobrá věc na tom je, že ve vesmíru lze s jistotou určit, čí kosmická loď to udělala. Tohle není mořské dno, ve vesmíru na první pohled přesně zjistíte, kdo útok provedl. A pokud to udělaly například USA, bude to možné stoprocentně dokázat.

Možná právě proto nebyl dosud zaznamenán žádný přímý útok na cizí komerční nebo vládní družici. V případě plnohodnotného konfliktu je však přenesení války do vesmíru velmi pravděpodobným scénářem. Možnost nechat protivníka bez velkých komunikačních satelitů bude jistě využita. Je však třeba mít na paměti, že zničení kosmických lodí na nejpoužívanějších oběžných drahách by tyto trasy mohlo zamořit na tisíce let. Moderní technologie zatím nemohou poskytnout levné a funkční řešení tohoto problému.

Mimochodem, kosmické velmoci se se svými pracemi směřujícími ke kosmickým zbraním příliš netají. Před rokem a půl čínská armáda odhalila jejich existenci. O několik měsíců dříve odhalili podobnou technologii Američané. V takové situaci nás před skutečnými, a nikoli filmovými Hvězdnými válkami může zachránit pouze transparentnost vesmíru a neochota porušit status quo od počátku kosmického věku. A pak je těžké nesouhlasit s šéfem Vojenské kosmické akademie: vyvíjet možné varianty řízení a ochrany proti takovému útoku je potřeba už nyní. Stejně jako mít plány operativní obnovy družicové skupiny v případě potřeby.

Mimochodem, ve stejném programu JIP před 40 lety probíhal mnohem závažnější a nebezpečnější kosmický vývoj. Mám na mysli projekt Brilliant Pebbles, jehož smyslem bylo umístit na nízkou oběžnou dráhu Země několik stovek či tisíců kosmických lodí zachycujících balistické rakety. Předpokládalo se, že každý takový interceptor by mohl nezávisle zaměřit vypuštěnou balistickou střelu, vypočítat pohyb k jejímu zachycení a pokusit se ji taranovat během jejího letu vesmírem, kdy střela letí po balistické trajektorii, nemanévruje, a je tedy nejzranitelnější.

Na rozdíl od antiraket, které mají ničit bojové hlavice, se vesmírné interceptory zaměřují na samotné balistické rakety. Cíl je větší, manévrovací schopnost menší a motory jsou dokonale přizpůsobeny infračervené naváděcí hlavici. A vzhledem ke kolizním rychlostem interceptor ani nepotřebuje bojovou hlavici - stačí mu kinetická energie.

V devadesátých letech byl takový projekt opuštěn, protože vyžadoval příliš mnoho startů, aby se na oběžnou dráhu dostalo 6000 kosmických lodí. V současnosti však, kdy už bylo vypuštěno více než 3000 družic, se Starlink k této myšlence jistě bude chtít vrátit. Diamantový kamínek by totiž nakonec mohl být mnohem nebezpečnější než útok na komunikační satelity.

Možnost vesmírné hrozby bychom tedy neměli podceňovat. I bez vynesení zbraně hromadného ničení, které zakazuje zákon o kosmonautice z roku 1962, na oběžnou dráhu je možné způsobit protivníkovi velmi vážné škody.

Proto skutečně - včetně Ruska - potřebujeme vývoj a financování jak pro možné předcházení takovým hrozbám, tak pro trvalou kontrolu vesmíru. Skutečnost, že opravdové hvězdné války se nebudou podobat těm, které předpovídá sci-fi, je nečiní méně nebezpečnými.

Michail Kotov

zdroj