29. 2. 2024

Západní kultura versus ruská civilizace



Sdružení vytvořená lidstvem se dělí na archeologické kultury a civilizace. Kultura může být ve skutečnosti zcela novodobým útvarem, nikoliv předmětem vykopávek. Rostislav Iščenko, politolog a publicista, člen Svazu ruských spisovatelů, se na stránkách Ukraina.ru zabývá rozdílem mezi kulturou a civilizací a fenoménem ruské civilizace a západní kultury.

Hlavní rozdíl spočívá v tom, že civilizace na rozdíl od kultury vystupuje na politickou úroveň, vytváří stát, spisovný jazyk, stálou profesionální byrokracii a psané dějiny.

Kultura se spokojuje s epikou, tradicí a celonárodní správou, což podmiňuje její roztříštěnost na malá samosprávná společenství, v jejichž rámci může efektivně fungovat pouze neprofesionální systém řízení.


Aby bylo možné řešit všechny naléhavé problémy večerním shromážděním u ohně, měly by být tyto problémy málo početné, nekomplikované, nepřesahující hranice každodenního života, nevyžadující hluboké analýzy založené na dlouholetém odborném studiu systému řízení a výcviku v práci s ním a v jeho rámci. Kromě toho by samotné společenství mělo být malé - všichni by měli znát nazpaměť své silné a slabé stránky a chápat, kdo bude v jakém úsilí nejefektivnější.

Dokud člověk žije v kočovném společenství, zpravidla nepřekračuje hranice kultury. Ani velké kočovné říše v Asii nebyly ničím jiným než dočasným sdružením masy samosprávných společenství pod vedením toho momentálně nejúspěšnějšího. Proto se stejné nadkmenové svazy na stejném území, složené ze stejných komunit, nazývají Hunové, Siangové, Ujgurové, Džungaři, Mandžuové, kteří se přejmenovali z Džürčenů. A Turci, kteří vyšli ze stejných stepí, se snadno stali ze Seldžuků Osmany (podle vládnoucího rodu).

Kmenové složení stepí se samozřejmě také postupně mění, ale mění se mnohem pomaleji než názvy kaganátů obývajících stejné území. V okolí pouště Gobi (od Bajkalu po Velkou čínskou zeď) žili předkové dnešních Mongolů od dob předcházejících prvním čínským dynastiím a Mongolové tam žijí i nyní. A jejich spřízněným kmenům se během této doby podařilo vytlačit ze Střední Asie a severního pobřeží Černého moře íránsky mluvící kmeny Skythů a Sarmatů a rozšířit se na dolní tok Dunaje a na Blízký východ.

Bývalí kočovníci však vytvořili silné státní útvary pouze tam, kde přijali usedlý způsob života, nebo vytvořili symbiózu s usedlými národy a postupně s nimi splynuli v jeden národ.

Tento stav je dán obsahem kočovného způsobu života. Kočovné hospodářství je extrémně závislé na přírodních podmínkách, vyžaduje obrovské úsilí pro základní přežití, ale v tučných letech může přinášet obrovské zisky, což prudce zvyšuje moc příslušného klanu a/nebo kmene.

Přitom ovládnutí nomádů nomády neprobíhá formou mechanického dobývání a jmenování vítězné správy. To není možné provést fyzicky - maximum, co může vládnoucí klan udělat, je jmenovat vojenské vůdce pro relativně velká území, kde správní moc vykonávají tradiční kmenové struktury.

Aby nomádské hospodářství v rámci celé stepi správně fungovalo, musí mít každý klan přísně nařízené trasy migrace ze zimních pastvin na letní a přísně vymezené oblasti samotných pastvin. Toto omezení neumožňuje neustálé zvětšování objemu stád. Mimo některé obzvláště tučné roky dosáhne počet hospodářských zvířat rychle hranice kapacity pastvin.

To vysvětluje tradiční (klanovou) správu a zjevnou snadnost vzniku i zániku velkých kočovných říší. Historie kočovníků mimo Velkou step se liší pouze ve způsobu hospodaření (jaký druh dobytka je pro danou oblast dominantní) a také v objemu území vhodných pro kočovné hospodářství. Jejich omezenost podmiňuje neexistenci velkých nomádských říší mimo Velkou step, sahající od Dunaje až po Koreu.

Kultury mohou vytvářet jednotlivá řemeslná mistrovská díla, dokonce i celá jednotlivá řemesla mohou dosáhnout výšin mistrovství. Ve srovnání s civilizací je však kultura vždy umělecky chudá. To se opět vysvětluje přísností přežití v rámci ekonomiky kultury - nutností vrhnout všechny síly omezené lidské skupiny k zajištění prosté reprodukce populace, zachování druhu v těžkých dobách (které nastávají překvapivě pravidelně).

Civilizace rychleji a snadněji akumuluje nadprodukt. Nevyžaduje příliš striktní soulad počtu obyvatel s tradiční vyživovací základnou. Civilizace snadněji zvyšuje produktivitu práce, a může tak vytvářet větší a složitější společenství s více specializovanými členy. Nakonec civilizace, pokud není potlačena v zárodku, rychle přeroste na politickou úroveň a vytvoří stát jako systém vlády, řízený třídou profesionálních byrokratů, kteří potřebují speciální dlouhodobou přípravu.

Pro kulturu je obtížné obchodovat s civilizací. Kultura má mnohem méně nadproduktu a tradičně slouží především k rozšířené spotřebě, k vyrovnání let hladu. Civilizace vyrábí mnohem více důležitých a pro kulturu nezbytných předmětů, než s jakými může kultura obchodovat.

Proto kultura při každé příležitosti útočí na civilizaci, aby násilím získala to, co chce (aby obnovila "sociální spravedlnost"). Kultura a civilizace mohou za příznivých podmínek ve světě dlouho koexistovat, někdy dokonce vytvořit symbiózu. Tato koexistence však bude udržitelná pouze tehdy, pokud v této symbióze převládne civilizace a kultura pod jejím vlivem začne přerůstat v civilizaci. V opačném případě se dříve či později okolnosti změní a tradiční nepřátelství zvítězí.

Když se divíme, proč se Rusové, narození z ruských rodičů, mluvící rusky a vychovaní v ruské kulturní tradici, na Ukrajině najednou přestali považovat za Rusy a snaží se zničit vše ruské, musíme pochopit, že ukrajinství je fragmentem ruské civilizace v důsledku určitých podmínek degradované na kulturu. Ukrajinci jsou kočovníci naší doby, kteří snadno mění svou vlast.

Přečtěte si historické příběhy kočovníků, kteří přišli do Evropy a zůstali v ní, stali se usedlými národy, vrostlými do evropské civilizace (Maďaři, Bulhaři, různé fragmenty Hordy) - ti všichni mají více či méně srozumitelné (i když často na dlouhou dobu polozapomenuté) příběhy o "nalezení své vlasti". Přítomnost takového eposu u usedlého národa jednoznačně vypovídá o jeho kočovném původu.

Civilizace se považuje za neoddělitelnou od okolní krajiny: Asýrie může dobýt Babylon a podmanit si Egypt, ale Babylon se nestane Asýrií a Asyřané se nepřestěhují do Egypta. Kultura naproti tomu snadno mění krajinu, jakmile se zmenší její živná základna nebo když se najde nová s širší základnou. Kultura si "najde domovinu" pouze tím, že se stane civilizací. Civilizace degradovaná do stavu kultury ztrácí svou domovinu.

Proto se bývalí Rusové, kteří se prohlásili za Ukrajince, snadno a rádi stěhují do Evropy a všem tvrdí, že v EU jsou lépe živeni a buď nemusí vůbec pracovat, nebo potřebují k obživě méně úsilí než na Ukrajině. Nelze si představit, že by představitelé civilizace prohlásili, že byli napadeni eschatologickým nepřítelem, a před tímto nepřítelem utekli a opustili svou vlast.

Vizigóti bojovali proti arabské invazi sedm set let, nejprve se usadili v Pyrenejích a odtud se snažili o reconquistu na celém poloostrově. Neměli kam jít. Židé po dvě tisíciletí říkali "příští rok v Jeruzalémě" jako zaklínadlo, protože všechny země, v nichž v rozptýlení žili, vnímali jen jako dočasné útočiště. Aby je člověk vnímal jako vlast, musel přestat být Židem (zříci se judaismu). Zachování jejich národnosti, která se v té době shodovala s jejich náboženskou příslušností, vyžadovalo návrat do zaslíbené země.

Podobných příkladů je v životě lidstva spousta. Ukrajinci opustili svou vlast po desítkách milionů a dalších několik milionů je připraveno učinit totéž, jakmile se otevřou hranice, motivováni tím, že "přišli Rusové", které z nějakého důvodu nenávidí.

Úpadek ekonomiky, vědy, zjednodušení intelektu a atomizace společnosti - její rozpad na stále menší a menší zájmová sdružení (většinou teritoriální - spojená s živnou krajinou, jako jsou Oděská a Zakarpatská pašerácká republika, Rivnská a Žitomirská "jantarová" republika a další) - to vše jsou jasné známky "vývoje naruby" - přeměny civilizace v kulturu. Proto ty požadavky "dejte, protože nemáme, ale potřebujeme", dříve adresované Rusku a nyní Západu.

Proto Ukrajinci cítí antagonismus vůči Rusku a spřízněnost se Západem. Západ sám již několik desetiletí degraduje z civilizace na kulturu, zjednodušuje své struktury a zjednodušuje život. Západ sám si nevšiml, jak přešel k nájezdnické ekonomice, která se snaží vzít si to, co už si nemůže koupit.

Proto my, i když o tom nemluvíme, protože vrozeně uznáváme rovnost všech lidských společenství, instinktivně cítíme, že buď Západ, který zdegeneroval od civilizace ke kultuře, musí být pohlcen ruským světem (protože v symbióze civilizace a kultury vždy dominuje civilizace), nebo jeden z nás musí zmizet. Ruská civilizace zjevně zmizet nemá v plánu.


autor: Rostislav Iščenko
zdroj

8 komentářů:

  1. Nezmizí civilizace jako taková a doufejme , že nebudou mizet ani národy .
    Ta chyba je podstrčena do samotných základů společností .
    Je to protilidská Koncepce , která dělá z lidí zvířata a ne-lidi .
    Jsou jen dva druhy Koncepcí - nejvyšší Moci .
    Jedna Koncepce se snaží jakýmkoliv způsobem lidstvo zotročit , vytvářet z lidských bytostí druh psychiky zvíře , biorobot , démon a v žádném případě nedopustí vzestup lidstva . To jsou ty předpovědi o apokalypse , protože Ti , kteří tyto procesy iniciují a řídí , z vlastní zkušenosti vědí , že to vždy vedlo k pádu civilizace , na planetě Zemi .
    Druhá Koncepce je zaměřena na cíl , každé jednotlivé lidské bytosti zaručit PLNÝ rozvoj jejích jedinečných genetických dispozic a schopností . Takže podporuje evoluci lidstva směrem od jednotlivců , po celý druh homo sapiens a to tak , aby se z každého člověka stal Člověk . Bytost , která dokáže plně ovládat své instinkty , pomocí svého rozumu a predikce používat intuici tak , aby mohla na tlak okolního prostředí reagovat nejpozději v okamžiku , kdy je to potřeba a nejlépe ještě s předstihem , než k takovému tlaku okolního prostředí dojde . A především žije trvale ve shodě se svým svědomím .
    Je to podle mého názoru otázkou tří generací .
    Té první , která setřepe a plně odmítne otrockou Koncepci a začne budovat svůj svět podle jiné Koncepce , pravděvěrnější .
    Té druhé , která v této cestě bude pokračovat a bude znát minulost zprostředkovaně .
    Té třetí , která už se narodí do jiného světa a přijme tento svět jako samozřejmost , o které není potřeba diskutovat .

    OdpovědětVymazat
  2. S touhle definicí kultury nesouhlasím. Kulturu vnímám jako hodnotový protipól civilizace v tom smyslu, že kultura je lidská a civilizace nelidská. V podstatě jde o dvě koncepce, jak výše píše Putinovec.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím s Vámi. Celý ten článek alespoň pro mě, a vidím, že nejen pro mě, vyzněl naprosto opačně. Kultura je kultem RA. RA je v slovanské tradici Světlo, k němuž bychom měli, znalí konů vesmíru, směřovat. Civilizace je naproti tomu slizká jako had, který se všelijak kroutí a vine, aby soustavně zaměňovala jeden cíl za druhý a tomu přizpůsobila prostředky, jak toho dosáhnout. Dovoleno je přitom vše, klam, přetvářka, zneužívání, podmaňování... Jinak Putinovec to opravdu napsal velmi pěkně.
      Jan Smola, Havířov

      Vymazat
    2. Jak kulturu a civilizaci vnímáte vy není podstatné.

      Ke správné domluvě a pochopení je nutné, aby se muvilo (psalo) v termínech běžně používaných. Např. tzv. dobu kamennou, dobu bronzovou a jiné nikdo nenazývá civilizací, ale naopak právě tou kulturou (kultura doby kamenné, kultura doby bronzové ... ).

      A takové civilizační znaky prvotní lidská společenství nevykazují.

      Zatímco "civilizace – (z lat. civilis = občanský, městský, resp. státní)
      "je dosud nejvyšší stadium spol. vývoje, zpravidla charakterizované dělbou práce, existencí organizované územní komunity (města, státu) a znalostí písma nebo podobných dorozumívacích znaků ..... Předcházející stadia vývoj se označuje jako divošství a barbarství ..... Dějinný vývoj se chápe jako civilizační proces, tj. vývoj k větší racionalitě, sebeovládání a ohleduplnosti, což vede k humanizaci spol. vztahů.
      (Civilizační proces nevylučuje dočasné nebo dílčí zvraty.)
      https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Civilizace
      A popsané civilizační znaky prvotní společenství lidí nevykazuje a ani nemůže.
      Albi

      Vymazat
  3. Za mě velmi dobrý článek psaný pro každého čtenáře, byť i nepolíbeného jakoukoli naukou či koncepcí.

    OdpovědětVymazat
  4. Trošku optimizmu a na veselšiu notu

    1. super boháč sedí pri stole a nadáva, zas sa na mňa vyvrešťala, nabudúce už budem vedieť že keď chce kúpiť čínu, myslí tým jedlo

    2. za Putinom dobehne minister vojny a kričí
    napadlo nás slovensko
    koľko ich je?
    dva miliony
    hm, v ktorom hoteli sa ubytovali?

    3. študent otca šejka na VŠ na lovensku sa sťažuje
    oci, tu chodia do školy všetci autobusom, len mňa vozí zlatá limuzína, je mi trapne
    ok synu zariadim
    druhý deň stojí pred školou zlatý autobus

    pekný deň, Juraj

    OdpovědětVymazat
  5. Myslím, že to je úplně naprosto vše opačně...
    Podle mne je západní civilizace nemocí vs. rassijská kultura národů.
    Civilizace naopak do všeho okolo vnáší Svůj JÁ postoj a přetváří ho ku obrazu svého chtění, naopak kultura národa vždy respektuje vše okolo všeho(míru).
    nenimito

    OdpovědětVymazat
  6. Ono by stačilo si přečíst (tučné), jak pro potřeby článku dané termíny vnímá a použil autor.
    Stačí pak selský rozum a není problém autora pochopit i přes to, že používá jiná slova pro téže významy nežli já.
    Sám jsem do tohoto okamžiku neměl pro sebe nikterak přesně definované významy slov civilizace a kultura a stále ani nemám. Nicméně po přečtení autorových definic těchto pojmů, jsem neměl problém pracovat s jeho vnímáním významů a zbylý text chápat v autorem zamýšleném kontextu.

    Člověk není stroj, aby informace zpracovával na základě zcela a jednoznačně definovaných pojmů (defakto příkazů). Narozdíl od stroje (programu, algoritmu) může (pokud chce) z napsané věty pochopit mnohem více informací, než jaké poskytují slova samotná. Například ironii, radost, někdy i skutečný záměr či emoční rozpoložení, s kterým byla věta napsána. Pochopit celou informaci, nikoli jen její část.


    PS: Pro hodně konspiračně založené jedince - význam první věty nazaměňovat s tzv. úmyslným měněním původních významů slov, znaků, symbolů pro roztříštěnost obecného chápání a znesnadnění společné komunikace.

    OdpovědětVymazat

Podmínky pro publikování komentářů