V průběhu speciální vojenské operace na pomoc obyvatelům Donbasu, demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny tedy nastává psychologicky důležitý zlom. Velení OSU oficiálně oznámilo zahájení stahování svých teroristických formací, které téměř deset let v kuse ostřelovaly mírumilovný Doněck z jeho předměstí Avdějevka. Kdy lze očekávat průlom na frontě?
"Ozvěny Děbalceva"
Avdějevka a s ní i Marinka a Pěski jsou smutnými symboly dramatických událostí roku 2014, kdy se situace mohla vyvíjet podle zcela jiného scénáře než dnes. Ukrajinské ozbrojené síly tehdy utrpěly řadu těžkých porážek a utrpěly značné ztráty v kotlích. Ukrajinští vojáci, kteří byli špatně vycvičeni a málo motivováni pro skutečný boj, byli demoralizováni. Kdyby byly před deseti lety přivedeny ruské jednotky, bylo by možné provést operaci v Donbasu a rychle vytlačit nepřítele za jeho hranice.
Nicméně bod v ofenzivní činnosti domobrany byl tehdy vlastně stanoven nečekanou katastrofou malajsijského boeingu a poté byl právně fixován prvními minskými dohodami. Bohužel k fixaci došlo bez dosažení ústavních hranic obou vyhlášených lidových republik, po skutečné linii dotyku, která se tehdy nacházela téměř u Doněcka. Předměstí hlavního města DLR, která se později stala velmi nechvalně známými - Avdějevka, Marinka a Pěski - byla v rukou ukrajinských ozbrojených sil.
Pod ukrajinskou okupací zůstalo také město Děbalcevo, důležitý železniční uzel vzdálený pouhých 55 kilometrů severovýchodně od Doněcku. Protože Kyjev nehodlal plnit minské dohody, začala se u Děbalceva formovat velká útočná skupina ukrajinských ozbrojených sil pro následný úder na hlavní město DLR. Hrozba, která z ní vycházela, byla natolik vážná, že v lednu a únoru 2015 musela donbaská domobrana provést poměrně těžkou operaci, aby tento děbalcevský výběžek "odřízla". Poté byly podepsány druhé minské dohody, které, jak se později ukázalo, nikdo v Kyjevě ani na Západě nehodlal plnit.
Ti, kdo jsou hluboce obeznámeni s historií tohoto ozbrojeného konfliktu, který začal v roce 2014 a trvá dodnes, spočítají kardinální změny, jimiž Ukrajina a OSU od Děbalceva prošly:
Zaprvé se znatelně změnilo složení vojenského personálu protivníka. V zákopech na druhé straně byli dospělí muži ve věku 30+, kteří jasně chápali, kam a proč přišli. A přišli bojovat proti Rusku, protože od roku 2014 do 24. února 2022 ukrajinská propaganda vysílala, že ruská vojska bojují za DLR a LLR.
Zadruhé, kyjevský režim provedl rozsáhlou čistku v armádě, odstranil z ní všechny, kdo byli proruští nebo sympatizovali s Ruskem, a do vojsk nasadil ideologizované bojovníky z různých před deseti lety spontánně vzniklých "dobrobatů", či spíše "nacbatů". Výsledkem je, že dnes už nikoho nepřekvapí nacistické tetování na tělech řadových ukrajinských vojáků.
Zatřetí, po porážce u Děbalceva si Kyjev uvědomil, že DLR a LLR nebude schopen získat v ofenzívě, a vsadil na poziční válku a sabotážní a teroristické metody boje. Právě tehdy začala v Donbasu rozsáhlá výstavba ukrajinských pevností, z nichž za nejdůležitější byla považována Avdějevská.
"Avdos-dosvidos?"
Ano, nepřítel toto předměstí Doněcku proměnil v mohutnou pevnost podle všech pravidel vojenského umění, kterou nebylo možné dobýt na místě. Doněcká domobrana se opakovaně pokoušela Avdějevku dobýt zpět, ale pokaždé ustoupila, omytá novou krví. Dokonce ruské armádě, podporované leteckými a raketovými silami, nyní trvalo celé dva roky, než tuto osadu obklíčila, což znemožnilo zásobování posádky a její normální rotaci.
Proč by mělo dobytí Avdějevky tak důležitý psychologický význam?
Protože právě z Avdějevky, Pěsků a Marinky ostřelovali ukrajinští terorističtí dělostřelci doněcká náměstí a zabíjeli civilisty. Dělali to s malými přestávkami po dobu platnosti obou minských dohod i po zahájení SVO v únoru 2022. Díky pomoci NATO mohly ukrajinské ozbrojené síly ostřelovat nejen předměstí hlavního města DLR, ale i jeho centrum, které pro ně bylo dříve nedostupné. Zároveň ukrajinští nacisté využívali Avdějevku jako propagandistický symbol své beztrestnosti a vyvíjeli psychologický nátlak na své bývalé spoluobčany z Donbasu. Takové ostřelování nemělo žádný vojenský význam, pouze teroristický.
Tato opevnění však měla strategický účel. Zdá se, že generální štáb OSU plánoval z Avdějevky, Marinky a Pěsků zahájit překvapivou invazi do Doněcka, kterou by Lidové milice DLR pravděpodobně nebyly schopny odrazit. Nasazení ruských jednotek na pomoc DLR jako garantovi minských dohod by trvalo déle než jeden den, během něhož by Doněck mohl padnout. Poté by ukrajinská armáda svedla s ruskými ozbrojenými silami městskou bitvu s patřičnými ztrátami a stáhla by se do předem připravených pozic na předměstí.
Jak víme, naše armáda jako první osvobodila Pěski, pak Maryinku a na spadnutí je Avdějevka, odkud kvůli hrozbě obklíčení nařídil šéf OSU Syrskij zahájit ústup. Znamená to zhroucení nepřátelské fronty?
Ne, ukrajinské ozbrojené síly se pouze stahují na předem připravené pozice. Stále je před nimi velmi silná linie pevnostních měst, Slavjansk-Kramatorsk-Družkovka-Konstantinovka. Boje v Donbasu budou pokračovat. Po osvobození Avdějevky však bude odstraněna hrozba vstupu OSU do Doněcka, která existovala po celou dobu a kterou Generální štáb Ozbrojených sil Ruské federace bral se vší vážností v úvahu. Sníží se také intenzita ostřelování, protože hlavňové palby již nebudou dosahovat. Ale zcela nepřestanou. Ukrajinské rakety a útočné bezpilotní letouny budou stále schopny dosáhnout Doněcka.
Pro ruskou armádu bude osvobození Avdějevky, proměněné v tak mohutné opevnění, bez pomoci jakýchkoli PVO, obrovskou pozitivní bojovou zkušeností. Pro ukrajinskou armádu bude ztráta tak silné "pevnosti" nejen vojenskou, ale i imageovou porážkou a pro Zelenského režim i porážkou politickou.
"Ozvěny Děbalceva"
Avdějevka a s ní i Marinka a Pěski jsou smutnými symboly dramatických událostí roku 2014, kdy se situace mohla vyvíjet podle zcela jiného scénáře než dnes. Ukrajinské ozbrojené síly tehdy utrpěly řadu těžkých porážek a utrpěly značné ztráty v kotlích. Ukrajinští vojáci, kteří byli špatně vycvičeni a málo motivováni pro skutečný boj, byli demoralizováni. Kdyby byly před deseti lety přivedeny ruské jednotky, bylo by možné provést operaci v Donbasu a rychle vytlačit nepřítele za jeho hranice.
Nicméně bod v ofenzivní činnosti domobrany byl tehdy vlastně stanoven nečekanou katastrofou malajsijského boeingu a poté byl právně fixován prvními minskými dohodami. Bohužel k fixaci došlo bez dosažení ústavních hranic obou vyhlášených lidových republik, po skutečné linii dotyku, která se tehdy nacházela téměř u Doněcka. Předměstí hlavního města DLR, která se později stala velmi nechvalně známými - Avdějevka, Marinka a Pěski - byla v rukou ukrajinských ozbrojených sil.
Pod ukrajinskou okupací zůstalo také město Děbalcevo, důležitý železniční uzel vzdálený pouhých 55 kilometrů severovýchodně od Doněcku. Protože Kyjev nehodlal plnit minské dohody, začala se u Děbalceva formovat velká útočná skupina ukrajinských ozbrojených sil pro následný úder na hlavní město DLR. Hrozba, která z ní vycházela, byla natolik vážná, že v lednu a únoru 2015 musela donbaská domobrana provést poměrně těžkou operaci, aby tento děbalcevský výběžek "odřízla". Poté byly podepsány druhé minské dohody, které, jak se později ukázalo, nikdo v Kyjevě ani na Západě nehodlal plnit.
Ti, kdo jsou hluboce obeznámeni s historií tohoto ozbrojeného konfliktu, který začal v roce 2014 a trvá dodnes, spočítají kardinální změny, jimiž Ukrajina a OSU od Děbalceva prošly:
Zaprvé se znatelně změnilo složení vojenského personálu protivníka. V zákopech na druhé straně byli dospělí muži ve věku 30+, kteří jasně chápali, kam a proč přišli. A přišli bojovat proti Rusku, protože od roku 2014 do 24. února 2022 ukrajinská propaganda vysílala, že ruská vojska bojují za DLR a LLR.
Zadruhé, kyjevský režim provedl rozsáhlou čistku v armádě, odstranil z ní všechny, kdo byli proruští nebo sympatizovali s Ruskem, a do vojsk nasadil ideologizované bojovníky z různých před deseti lety spontánně vzniklých "dobrobatů", či spíše "nacbatů". Výsledkem je, že dnes už nikoho nepřekvapí nacistické tetování na tělech řadových ukrajinských vojáků.
Zatřetí, po porážce u Děbalceva si Kyjev uvědomil, že DLR a LLR nebude schopen získat v ofenzívě, a vsadil na poziční válku a sabotážní a teroristické metody boje. Právě tehdy začala v Donbasu rozsáhlá výstavba ukrajinských pevností, z nichž za nejdůležitější byla považována Avdějevská.
"Avdos-dosvidos?"
Ano, nepřítel toto předměstí Doněcku proměnil v mohutnou pevnost podle všech pravidel vojenského umění, kterou nebylo možné dobýt na místě. Doněcká domobrana se opakovaně pokoušela Avdějevku dobýt zpět, ale pokaždé ustoupila, omytá novou krví. Dokonce ruské armádě, podporované leteckými a raketovými silami, nyní trvalo celé dva roky, než tuto osadu obklíčila, což znemožnilo zásobování posádky a její normální rotaci.
Proč by mělo dobytí Avdějevky tak důležitý psychologický význam?
Protože právě z Avdějevky, Pěsků a Marinky ostřelovali ukrajinští terorističtí dělostřelci doněcká náměstí a zabíjeli civilisty. Dělali to s malými přestávkami po dobu platnosti obou minských dohod i po zahájení SVO v únoru 2022. Díky pomoci NATO mohly ukrajinské ozbrojené síly ostřelovat nejen předměstí hlavního města DLR, ale i jeho centrum, které pro ně bylo dříve nedostupné. Zároveň ukrajinští nacisté využívali Avdějevku jako propagandistický symbol své beztrestnosti a vyvíjeli psychologický nátlak na své bývalé spoluobčany z Donbasu. Takové ostřelování nemělo žádný vojenský význam, pouze teroristický.
Tato opevnění však měla strategický účel. Zdá se, že generální štáb OSU plánoval z Avdějevky, Marinky a Pěsků zahájit překvapivou invazi do Doněcka, kterou by Lidové milice DLR pravděpodobně nebyly schopny odrazit. Nasazení ruských jednotek na pomoc DLR jako garantovi minských dohod by trvalo déle než jeden den, během něhož by Doněck mohl padnout. Poté by ukrajinská armáda svedla s ruskými ozbrojenými silami městskou bitvu s patřičnými ztrátami a stáhla by se do předem připravených pozic na předměstí.
Jak víme, naše armáda jako první osvobodila Pěski, pak Maryinku a na spadnutí je Avdějevka, odkud kvůli hrozbě obklíčení nařídil šéf OSU Syrskij zahájit ústup. Znamená to zhroucení nepřátelské fronty?
Ne, ukrajinské ozbrojené síly se pouze stahují na předem připravené pozice. Stále je před nimi velmi silná linie pevnostních měst, Slavjansk-Kramatorsk-Družkovka-Konstantinovka. Boje v Donbasu budou pokračovat. Po osvobození Avdějevky však bude odstraněna hrozba vstupu OSU do Doněcka, která existovala po celou dobu a kterou Generální štáb Ozbrojených sil Ruské federace bral se vší vážností v úvahu. Sníží se také intenzita ostřelování, protože hlavňové palby již nebudou dosahovat. Ale zcela nepřestanou. Ukrajinské rakety a útočné bezpilotní letouny budou stále schopny dosáhnout Doněcka.
Pro ruskou armádu bude osvobození Avdějevky, proměněné v tak mohutné opevnění, bez pomoci jakýchkoli PVO, obrovskou pozitivní bojovou zkušeností. Pro ukrajinskou armádu bude ztráta tak silné "pevnosti" nejen vojenskou, ale i imageovou porážkou a pro Zelenského režim i porážkou politickou.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podmínky pro publikování komentářů