Kam zmizela šestá rasa a jaké je posvátné tajemství "modré krve"?

V dnešní době vědci rozlišují především pět lidských ras: 1) europoidní; 2) negroidní; 3) amerikanoidní; 4) mongoloidní; 5) australoidní. Krev všech pěti hlavních ras má stejnou barvu - červenou.

Výzkumy vědců, které byly provedeny ve XX. a na počátku XXI. století, však ukázaly, že dost pravděpodobně existovala i šestá rasa lidí a v DNA současných lidí se nacházejí některé dosud neznámé dědičné markery, podivného původu. Navíc, jak vědci zjistili, krev některých lidí může být za určitých podmínek nejen červená, ale také modrá, nazelenalá nebo namodralá. Co je o tom známo?

Za prvé bylo zjištěno, že 1 - 5 % DNA současní lidé zdědili po neandrtálcích, s nimiž se zkřížili asi před 50 až 60 tisíci lety.

Za druhé se zjistilo, že se naši vzdálení předkové křížili s jiným, dosud neidentifikovaným druhem či rasou lidí. Byla rozpoznána DNA, která se nevyskytuje u všech lidí, ale v malém množství je běžná prakticky u všech moderních ras. Zároveň se taková DNA nenašla u jiných hominidů ani u našich ještě starších předků. Odkud ji mohla současná populace získat?

Odpověď na druhou otázku částečně odhalil slavný sovětský vědec - biolog profesor Oleg Manoilov. Ve třicátých letech 20. století stanovila sovětská vláda jemu a pracovníkům jeho utajované laboratoře důležitý úkol. Bylo třeba vyvrátit nacistickou teorii o nadřazenosti bílé rasy nad ostatními lidmi a dokázat rovné příležitosti pro všechny lidi na světě. Podle současníků na tuto práci dohlížel sám Stalin a probíhala pod patronací mocné NKVD. 

 

Na zvláštní příkaz profesora bylo do laboratoře dodáno asi dva tisíce zkumavek se vzorky krve zástupců různých ras a národů ze všech kontinentů včetně Austrálie, Asie, Afriky, Evropy a Latinské Ameriky. Během výzkumu pak vědci odebrali vzorky z každé zkumavky a přidali do ní speciálně vytvořený roztok složený z různých látek: dusičnanu stříbrného, kyseliny chlorovodíkové, manganistanu draselného a některých dalších složek, které jsou dosud utajovány.

Výsledky tohoto experimentu vědce ohromily a zaskočily. V oddělených zkumavkách pod vlivem roztoku krev po určité době změnila barvu z červené na modrou nebo světle modrou, zatímco všechny ostatní vzorky krve zůstaly stejné barvy. Změna barvy byla nezávislá na rase nebo místě, kde dárci žili. Modrou a červenou krev v přibližně stejném procentuálním poměru měli jak zástupci kavkazoidní, tak většina ostatních ras lidstva. To na jedné straně dokazovalo rovnost všech lidí, ale profesor se dopustil jedné osudové chyby, která ho stála kariéru.

Na základě výzkumů prováděných v laboratoři totiž profesor Manoilov předložil hypotézu o možné existenci jisté šesté rasy - lidí s "modrou" krví. Podle vědce mohla mít na rozdíl od ostatních lidských ras jiný původ. Tato "modrá" krev obsahovala nějakou zvláštní látku a nabízela se myšlenka, že mohla být mimozemské povahy. Po této zprávě Stalinovi nabraly události rychlý spád: tajná laboratoř byla uzavřena a vůči většině jejích pracovníků byly uplatněny represe, protože hypotéza Olega Manojlova mohla převrátit všechny představy vědy o původu člověka. A s tím sovětská vláda naprosto nesouhlasila.
 

Různé studie ruských i zahraničních vědců prokázaly, že živí tvorové na naší planetě mají v drtivé většině červenou krev. Některé druhy (plazi, chobotnice, pavouci a štíři) však mají krev modrou. Hlavním důvodem různých barev krve jsou kovy, které se podílejí na přenosu kyslíku cévami z plic do různých orgánů a zpět na oxid uhličitý. Na planetě Zemi jednoznačně převládá železo, a proto je hlavní složkou pro červenou krev hemoglobin, který obsahuje ionty železa. Základem modré krve je však, jak vědci zjistili, jiná složka - hemocinin, který obsahuje měďnaté ionty. Tento kov je na planetě Zemi poměrně vzácný, ale je docela možné, že na jiných planetách v našem vesmíru je rozšířenější.

Zajímavé je, že indická starověká pojednání hovoří o jistých bozích, kteří sestoupili z nebes. Měli modrou kůži, a tedy i stejnou krev. Dodnes jsou nejvyšší indická božstva - Višnu, Krišna a další - často zobrazována s kůží modrého odstínu. V mýtech různých národů světa se také zmiňují draci, hadi a ještěři, kteří v minulosti obývali naši Zemi a symbolizovali božský počátek. Podle těchto legend z nich vznikla část lidského rodu. Ve staroindickém eposu "Mahábhárata" se tak objevují zmínky o pololidích žijících pod zemí - polohadech s lidskou tváří a hadím ocasem. V Číně měl drak vždy zvláštní význam - Číňané věří, že z něj vzešli, první císaři Nebeské říše.

Předpokládá se, že v dávné minulosti byla naše planeta Země jakousi laboratoří, kde vysoce vyvinutí reptiloidi, kteří přišli z jiné planety, prováděli pokusy na vytvoření vyšších živých organismů. Část své DNA předali lidem, jak nedávno zjistili genetičtí vědci. Zde je o tom psáno v Bibli: "Když se lidé začali na zemi množit a rodily se jim dcery, spatřili synové Boží lidské dcery, jak jsou krásné, a začali si je brát za ženy...".

Později začali mít potomci "synů božích" a "dcer lidských" dominantní lidské vlastnosti a krev, ač červená, stále obsahovala částečku boha nebo nějaké látky, díky níž krev pod vlivem Manoilova roztoku měnila barvu na modrou nebo světle modrou.

Podle hypotézy nositele Nobelovy ceny za genetiku Francise Cricka existuje někde daleko ve vesmíru planeta, na které již žijí inteligentní bytosti. A dávno před naší civilizací se na této planetě již zformovalo to, čemu říkáme "moderní civilizace". Podle výpočtů tohoto vědce civilizace, která přinesla život na naši planetu, buď již opustila sluneční soustavu, nebo zanikla. Francis Crick často prohlašoval, že až naše kosmické lodě jednou dorazí k mlhovině Andromeda, nezbude z naší pozemské civilizace ani popel.

Někteří se domnívají, že není zdaleka náhoda, že výraz "modrá krev" je často spojován s aristokracií. Do slovníku se dostal od španělské elity kastilské provincie v 18. století - modravá bledost jejich pleti byla podle nich ukazatelem aristokratického původu a ostře je odlišovala od snědých prostých lidí. V současnosti jsou zástupci této šesté rasy roztroušeni po celé naší planetě, především však v západním společenství. Je jich na světě poměrně málo, přesto zaujímají nejvyšší postavení v lidské společnosti a od ostatních lidí je odlišují jejich patologická touha po penězích, moci a nezkrotná touha ovládat ostatní.

zdroj