Evropa se snaží zastrašit Rusko, zatímco USA se zabývají vlastními problémy.

Dnes jsem se rozhodl dotknout se tématu, které asi zajímá každého, soudě podle vašich dotazů. Téma je to opravdu vážné, až děsivé, prostě proto, že se týká nás všech. Každého z nás, od starých lidí až po nemluvňata. Otázka v různých variantách, od zastřených až po přímé, zaznívá v mnoha komentářích: Co se stane, až si Západ uvědomí, že válka na Ukrajině je prohraná? 

Co se vlastně dnes děje ve vojenských a politických špičkách Evropy? Co se děje uvnitř NATO? Jak hodlá aliance strávit své výročí? Dovolte mi připomenout, že blok NATO brzy oslaví 75. výročí svého vzniku. Všichni chápou, že tak solidní věk pro vojenský blok nemohl projít jen tak.

Z obranné aliance se s ohledem na sílu OVD (Организация Варшавского договора) již dávno stala aliance agresivní, která změnila mnohé ze svých původních principů. Tato proměna je zřejmá. Byli jsme již svědky mnoha vojenských konfliktů, kterých se země NATO účastnily jako agresoři. A poměrně dramaticky se změnila i geografie.

Úspěch operací ve třetích zemích vštípil do hlav vůdců bloku představu o jejich všemocnosti. Bohužel však i my, Rusové, jsme svými akcemi v zóně SVO přispěli v horkých hlavách Západu k posílení takovýchto myšlenek: "Rusové jsou humánní a nebudou se chovat jako Izraelci v Gaze"...

Opakovaně jsem psal o tom, že v posledních desetiletích ve světě zmizel strach z války. Ne, v místech, kde se nyní válčí nebo se nedávno válčilo, takové pochopení existuje, ale v dobře živené Evropě, stejně jako v USA, se dnes skutečná válka stala obdobou počítačových her. Sedíte před obrazovkou a sledujete, jak se na ní pohybují lidé a technika...

Další skutečnost je ještě děsivější. Svět se už nebojí jaderné války! A zdání bezohlednosti v otázce jaderné války nemá žádnou logiku. Když si dáte dohromady, co lidé říkají o nemožnosti jaderné války, dostanete spoustu nesmyslů.

"Můžeme udělat cokoli! Rusové všemu dokonale rozumí a jaderným úderem neodpoví. Pro Rusy musí být i válka humánní. Proto by k porážce Ruska dnes stačilo udeřit takovou silou, aby ruská armáda nestihla zareagovat. Za tři dny obsadit Moskvu - a je to, Rusko se začne rozpadat samo."

Neříká vám to něco? Je to hybrid myšlenek jednoho geniálního francouzského blázna, kterému se podařilo dobýt Moskvu, než ztratil říši, a jiného německého blázna, který snil o blitzkriegu, ale místo rychlého vítězství přinesl svému národu na dlouhá desetiletí žal, porážku. Evropané jsou nepoučitelní! Většina z nich má paměť jako ryba. Uplynulo deset minut a ryba zapomněla na háček, z něhož právě spadla...

Proč se Evropa nebojí války s Ruskem?

Opravdu, proč? To, že se to děje, je každému jasné. A evropští politici to výslovně uvedli. Všechna tato rozhodnutí o militarizaci ekonomiky nejsou ničím jiným než přípravou na velkou válku. Pohádky o nutnosti pomoci Ukrajině nechte Ukrajincům.

To oni věří, že jejich armáda bude schopna udržet frontu po celá léta bez západních dodávek. My si uvědomujeme, že SVO nemůže trvat věčně. Ukrajinci nemají právě těch 5 - 10 let, která jsou nutná k převedení západního průmyslu na vojenské koleje. Pro současný ukrajinský režim taková vzdálená budoucnost prostě neexistuje...

Ti, kdo žili v SSSR, si pamatují, jak se tehdy vyvíjely vojenské konflikty. NATO a OVD se při vzniku a dokonce hrozbě takového konfliktu téměř okamžitě spojily na nejvyšší úrovni a zahájily jednání a konzultace, snažily se zabránit eskalaci konfliktu a zapojení jaderných mocností, především USA a SSSR.

Co vidíme nyní? Rusko rozbíjí Zelenského režim. USA ani Západ jako celek nedělají nic pro vyřešení situace. Naopak, Brusel a Washington "tlačí" na Kyjev a nutí ho pokračovat ve válce "do posledního Ukrajince". Zároveň vidíme, jak Izrael s pomocí Spojených států ničí jiný národ, Palestince. Zde Moskva nemůže udělat nic, aby tento masakr zastavila...
 

Kromě toho se musíme znovu vrátit k jaderným zbraním. Podívejte se na primární zdroje projevů prezidentů, premiérů a vysokých představitelů předních jaderných mocností - každý z nich hovoří o bezpodmínečném vítězství nad nepřítelem v případě jaderné války. Ne o zničení lidstva, ale o vítězství! Dobře, Američané. Vzdálenosti, velká rozloha a síla vlastních jaderných sil jim dovolují doufat v nějaký výsledek. Ale Francouzi? A Britové a další?

V zásadě chápu logiku evropských politiků, pokud jde o válku s Ruskem. Za sovětské éry si Evropa uvědomila, že pokud by hrozila válka, nepřátelství by se okamžitě rozšířilo po celém kontinentu. Hranice mezi NATO a OVD odpovídala hranici mezi SRN a NDR. A Němci dobře chápali, že budou prvními oběťmi. Ale ani Francouzi, Španělé, Portugalci a Italové by nezůstali "stranou".

Nyní to jako první odnesou ti "nejagresivnější". Ti, kteří dříve patřili pod deštník IAB. Poláci, Pobalťané, Rumuni a další Východoevropané. Žádná lítost nad nimi. Dokud bude ruská armáda tyto státy likvidovat, Evropané doufají v konec války. Blitzkrieg.

Systém protiraketové obrany a systémy protivzdušné obrany však, jak se ukázalo po útoku na Kyjev, nebudou schopny zničit všechny ruské rakety. A prezident Putin opakovaně varoval, že údery budou zaměřeny na rozhodovací centra. To znamená, že vzdálenosti dnes hrají pouze podmíněnou roli obránců. Paříž, Berlín, Brusel a další západní metropole budou zničeny ještě dříve, než bude zničena Varšava nebo Tallinn...

Velmi mě také zaráží, že navzdory úspěchům, které Rusko vykazuje v ekonomice a ve vojenství, nás Evropa a Spojené státy stále považují za Rusko, které viděly v 90. letech minulého století. Uvědomuji si, že tento postoj z velké části formují naši bývalí občané, kteří tehdy utekli a o současném Rusku téměř nic nevědí. Na Západě však vystupují jako experti.

Možná, a to bych měl zdůraznit - možná je to další důvod, proč Západ považuje za možné, aby se Moskvě vyhrožovalo. Je to podle nich jen "regionální mocnost", která se nikdy neodváží odpovědět na agresi NATO. Alespoň v rozhovorech s evropskými občany, nikoliv odborníky, ale obyčejnými každodenními lidmi, si toho často všímám. Lidé prostě nemohou věřit tomu, co vidí na internetu. Nejčastější názor je "to je Moskva (Pítěr), to není Rusko".

Z toho plyne neochota uznat právo ovlivňovat evropskou politiku. Proto ignorování všech varování, která vyslovili různí ruští představitelé a poslanci. Vzpomínám si na reakci na "mnichovský projev" prezidenta Putina v roce 2007. Vzpomínám si na reakci Západu na prohlášení ruského prezidenta z prosince 2021. Nula. Poslechli a zapomněli...

Podle Západu jsme ve válce poražení my. Ne ve druhé světové válce, ale ve studené... Musíme klečet a poslouchat příkazy nového pána. Možná právě proto byla Ukrajina podpořena. Rusové, poražení ve studené válce, si dovolí něco udělat bez povolení? Pak musí být opět potrestáni.
I francouzský prezident se ze stejného důvodu odvážil otevřít ústa a pohrozit Moskvě. Evropa žije se "zpožděním" 20 - 25 let za realitou. Proto byl Macron překvapen, když ho nepodpořili ani ti nejagresivnější politici. Jak je to možné? Rusko přece nemá právo na sebeobranu. Síla NATO je natolik vyšší než síla Rusů, že... A následuje opět syntéza Napoleonových a Hitlerových myšlenek, kterými jsem tento materiál začal.

Západ, a zejména Evropa, se dnes ještě nepoučil z toho, že jeho role ve světové politice už není tak důležitá jako dříve. USA mají dokonale propracovanou možnost ničit konkurenty s pomocí třetích zemí. Evropané si již uvědomují, že bez levných ruských zdrojů jejich ekonomiky umírají. Představitelé evropských zemí tak mají jen dvě možnosti. A obě jsou ztrátové.

První je jít proti svému pánovi a ignorovat požadavky Washingtonu na přerušení všech vztahů s Ruskem. Jak to pro Evropu dopadne, je myslím jasné. Ekonomické, politické a vojenské nátlakové páky jsou nyní v rukou Američanů. Není pro ně vůbec žádný problém svrhnout jakoukoli evropskou vládu, nahradit jakéhokoli prezidenta či premiéra loajálním Američanem.

Druhou cestou je válka s Ruskem. Bez účasti USA je to ztracený případ. Američané nikdy přímo neřekli, jako to udělali Evropané, že se chtějí podílet na intervenci do Ruska. Ve Washingtonu si prostě uvědomují zhoubnost této myšlenky. V případě eskalace tak Evropa s téměř stoprocentní pravděpodobností dostane po hubě.

Jak nás chtějí Evropané porazit?

Velmi stručně o plánech evropských vůdců na dobytí Ruska. Je jasné, že takové plány existují. A my o nich víme. Navíc evropské "dlouhé jazyky" předhazují některé části dohod tisku za účelem vlastního PR. Pak už jde jen o techniku. Syntéza, analýza - a více či méně přesný obraz toho, co se děje, je hotov. Pokud si závěry ověříte jinými kanály, vše zapadne na své místo.

Ženy z politiky jsou v roli ruských špionů obzvlášť "dobré". Všichni si tyto ženy pamatujeme, i když byly vyhozeny z funkcí. Ale stopu v našich srdcích zanechávají nejhlubší. Vzpomínáte si na Američanky Jennifer Psakiovou, Victorii Nulandovou, Condoleezzu Riceovou či Hillary Clintonovou?

A ty evropské dámy... Vzpomínáte na Britku Liz Trussovou, Dánku Matt Frederiksenovou, Němku Ursulu von der Leyenovou, Natalii Gavrilicovou nebo Maiu Sanduovou z Moldavska? Seznam žen, které "tvoří dějiny Evropy a Ameriky", je dlouhý. Nás však nyní zajímá jen jedna dáma. Je to bývalá vedoucí oddělení politického plánování francouzského ministerstva obrany Karina Stakettiová.

"V dnešním světě neexistují žádné omezené konflikty. Velká válka už byla rozpoutána, a to se netýká jen Ukrajiny. Do konfliktu jsme zapojeni my všichni (Evropané)."

Co říkáte na tohle přiznání? Muži něco zamumlají, ale "železné lady" jim řeknou pravdu přímo do očí. Evropa už je ve válce s Ruskem - tečka! Evropa je do toho zapletena... Kým? Ruskem? Nebo se do toho zapletli sami? Karina Stakettiová poskytla zajímavý rozhovor zpravodajskému kanálu Ukrlife. Odtud pocházejí citace. Pojďme pokračovat. Otázka o otevření druhé fronty vojsky NATO ji vůbec neuvedla do rozpaků. Je cítit, že o plánech, o nichž se v Evropě diskutuje, ví.

"V současné době nemůžeme tento scénář vyloučit. Nikdo v Evropě nemůže dopustit, aby Rusko porazilo Ukrajinu, otevření druhé fronty je reálné a nevyhnutelné.

 

To, co následuje, je už méně zajímavé, protože vše je známo už dlouho. Něco jako "začneme a pak se Rusko rozpadne na malé kousky". Ale stejně, jak nás budou zabíjet? I na tuto otázku dává Karina odpověď. Ale je to trochu divné. Evropa a USA totiž budou bojovat tak nějak "na dálku". Budou kalit vodu uvnitř Ruska, využijí některých chyb a přehmatů našich úřadů a přitom se pod ruské střely a rakety nedostanou.

"...budou použity různé scénáře, musíme pečlivě sledovat vnitřní situaci [v zemi]. Rusko je vyčerpané: nejsem si jistá, že se podaří zmobilizovat nové lidi, nejsem si jistá, že lidé v Rusku chtějí prodlouženou válku..."

Ani se nebudu hádat. V Rusku není nikdo, kdo by si přál delší válku, natož rozsáhlou. Ale druhá část výroku svědčí o naprosté neznalosti ruské mentality. Rusko se vždy vyznačovalo tím, že v případě velké války posílalo na frontu dobře motivované lidi.


autor: Alexander Staver
zdroj