O čem vypovídají „vojáci štěstěny“, kteří utekli z Ukrajiny

Mnozí sem přišli jako na atrakci. A přepočítali se. Foto: Paula BRONSTEIN/Getty Images

Americký plukovník Douglas MacGregor učinil v srpnu na svém kanálu YouTube senzační prohlášení: většina zahraničních žoldáků, kteří bojovali na straně Ukrajiny, se sbalila a odešla domů. Zůstali jen Poláci.

Plukovník McGregor je bývalý poradce šéfa Pentagonu ve Spojených státech a známý vojenský expert, takže mu můžete věřit. A v Rusku je ještě slavnější, protože pravidelně podává přehled o situaci na Ukrajině, který je pro washingtonské politiky nestranný.

V jednom z posledních vydání McGregor prohlásil, že vojenská kampaň, kterou Spojené státy vyvolaly na Ukrajině, byla v podstatě ztracena, Zelenského jednotky ztratily polovinu bojeschopné armády (podle jeho propočtů padlo 300 až 350 tisíc ukrajinských vojáků). Pro srovnání: v nejstrašnější vietnamské válce pro Američany ztratily Státy "jen" 50 tisíc vojáků (za 12 let!).

Pokud jde o zahraniční žoldáky, kteří přišli na Ukrajinu, většina z nich byla zklamaná. Byla jim slíbena zábava, lov, safari, snadné peníze za zabíjení slabých Rusů. Mnohým však tyto peníze stačily pouze na to, aby rodina mohla zaplatit repatriaci těl potetovaných hákovým křížem do jejich vlasti...

Kolik cizinců bojovalo za kyjevský režim a mohli ovlivnit výsledek situace?

Záludná čísla

Zdá se, že přesná čísla nikdo nezná, dokonce ani samotné úřady na Ukrajině. Ale ruské ministerstvo obrany na základě zpravodajských dat, zpráv zahraničních představitelů a analytiků zveřejnilo v červenci tohoto roku přibližný údaj: od začátku SVO dorazilo na území Ukrajiny 11.675 žoldáků z 84 zemí světa.

Soudě podle těchto údajů byl nábor po celém světě aktivní. Každá ukrajinská (a možná i americká) ambasáda v každé zemi světa se stala náborovým centrem.

Většina jsou sousedi-Poláci. Někteří z nich jsou navíc důstojníci z povolání (existuje důkaz, že byli pohřbeni s armádními poctami na vojenských hřbitovech). Na vraždění Rusů hodně vsadili naši tradiční „partňoři“ - USA a Kanada. Gruzie je následuje.

Náboru pomáhá CIA, další zpravodajské agentury a soukromé vojenské společnosti. Žoldnéři s bojovými zkušenostmi se stávají instruktory nebo jsou využíváni jako vojenští specialisté – inženýři, sapéři, střelci. Prostí bojovníci – z Kolumbie nebo arabských zemí – jsou posíláni přímo do zákopů, do první linie.

Ne všichni se vrátí domů živí. Podle ministerstva obrany ruská armáda zničila téměř 5.000 zahraničních bojovníků. Přibližně stejný počet prostě uprchl. Přesto někteří cizinci zůstali, a dokonce i další přicházejí. V podstatě jsou to jen Poláci – zřejmě doufají, že se zúčastní dělení sousední země, až Ukrajinci dojdou.

Sadisté ​​a dobrodruzi

Proč by měli cizinci hrát „ruskou ruletu“ v ukrajinských stepích? Důvody jsou různé. Přicházejí váleční veteráni, kteří nejsou schopni ničeho jiného než bojovat, dobrodruzi, kteří sní o rychlých penězích (slibuje se jim až 1000 dolarů za den bojů). A také můžou rabovat, sbírat dobrovolné dary od naivní, ale bohaté americké veřejnosti, a když budou mít štěstí, pak se zúčastnit obchodu se zbraněmi.

Někteří militanti mají problémy se zákonem a psychikou a na Ukrajině se skrývají, což jim umožňuje realizovat sadistické fantazie – mučení vězňů, loupeže a sexuální násilí.

Ostatní bojovníci z řad mladých a ne zrovna nejchytřejších jsou fascinováni vojenskou romantikou – na sociální sítě vyvěšují své fotografie se zbraněmi v naději, že zapůsobí na přátele a příbuzné. A pak se ztratí nejrychleji ze všech, to, když se ukáže, že tady se ve skutečnosti zabíjí.

"To je horor...toto je masakr"

Kolumbijští militanti si na TikToku stěžovali na své ukrajinské kolegy: "Ti Ukrajinci jsou horší než Rusové!" naříkali. Nezávislí bojovníci od nich zažili skutečné šikanování – bití, ponižování a podle Kolumbijců s nimi bylo zacházeno „jako se zvířaty“. Takže jdou domů. 

No, co jste čekali, milí Kolumbijci, od nacistů? Že s vámi bude jednat jako s Árijci?

Ukrajinská propaganda při lákání žoldáků tvrdí, že „Rusové neumějí bojovat“. Že „nemají čím bojovat“. Že „se chystají utéct“. Že "je zábavné honit Rusy tím, že po nich střílíte." Realita je pak pro cizince prostě šokující.

Jeden rodák z Tchaj-wanu, který bojoval na straně OSU, vypověděl, že Rusové dvakrát zničili jeho četu a jen on jako zázrakem přežil. Že podmínky služby byly příliš těžké. Další žoldák Rhys Byrne, který bojoval na straně Kyjeva směrem na Záporoží, vzpomínal: „Je to hrůza... Je to masakr... Všude jen mrtví... Největší problém, kterému jsme čelili, když jsme šli do zákopů, bylo dostat se přes mrtvoly předchozích lidí, kteří tam vstoupili."

V červenci si na kanálu ABC News stěžoval Australan, který bojoval v „Mezinárodní legii ozbrojených sil Ukrajiny“ na zlo ze strany ukrajinských velitelů. Tvrdil, že některým za pokus o návrat domů hrozili vězením, že žoldnéři byli podváděni a někteří za svou službu nedostávali vůbec zaplaceno.

Němec ze stejné legie plakal, že v jejich jednotce vládne lež, korupce, psychický teror a sadismus. Říkal, že osobně viděl, jak ukrajinští militanti zneužívali ruské válečné zajatce. A žoldák s volacím znakem „Bam“, který bojoval v Afghánistánu a Iráku, ujistil, že na Ukrajině je to mnohem horší.

Občas se dějí příběhy, které jsou velmi poučné. Američan Trevor Reed, který v roce 2019 přijel do Moskvy jako turista, byl v Rusku odsouzen za útok na policisty. Západní tisk pak udělal povyk a vylíčil tohoto chuligána jako nevinnou oběť. Výtržník byl odsouzen k devíti letům vězení, ale poté byl vyměněn za ruského pilota Konstantina Jarošenka. Reed se vrátil domů s poctami, ale sbalil si věci a vrátil se na Ukrajinu pomstít se Rusům. Narazil na minu...

Američan Trevor Reed (uprostřed) byl v Rusku odsouzen za útok na policisty. Po výměně se rozhodl stát se žoldákem a zemřel. Foto: Taťána MAKEYAVA/REUTERS

Přesné údery

Ministerstvo obrany pravidelně zveřejňuje zprávy o zničených žoldácích. Ministr zahraničí Sergej Lavrov včas varoval: Spolu s ukrajinskou armádou budou v místech srocování zničeni i žoldáci, západní generálové a instruktoři.

A tak se také děje. Zde jsou nějaké příklady:

• Červencový úder na hotelový komplex v Kramatorsku, kde sídlila 56. samostatná motorizovaná pěší brigáda OSU, a na restauraci - přímo při velitelské poradě se zahraničními poradci. Byli zabiti dva generálové, asi 50 důstojníků a 20 zahraničních žoldáků a vojenských poradců. Ukrajinské úřady to samozřejmě tají, ale příbuzní amerického mariňáka Iana Franka Tortoriciho ​​potvrdili, že tam skutečně zemřel.
• Masivní útok na území Armádní akademie ve Lvově. Bylo zde vycvičeno více než 800 záložníků OSU a zahraničních žoldáků.
• srpnový raketový útok na místo dočasného rozmístění žoldáků u hotelu Reikartz v Záporoží.
• Zničení řídícího střediska jednotky zahraničních žoldáků s komunikačním terminálem Starlink v Nikolajevce (DLR).

To žoldáky znervózňuje, a tak se hledači snadných peněz a vzrušení rychle vracejí domů. Západní vlády jsou však kvůli tomu nervózní. Zejména ve Francii úřady bijí na poplach: krajně pravicoví radikálové, kteří se vrátili z Ukrajiny, vyvěšují na sociální sítě vlajky a tetování s nacistickými symboly. Volají po bílé nadvládě. Dá se tušit, k čemu tento boj v pestré Francii povede, ale francouzské vládě, která na Ukrajinu posílá zbraně a vojáky, se takový obrat nejspíš nebude líbit. 

Jen ať se ten, kdo seje vítr, připraví na sklízení bouře!

autor: Grigorij Kubatijan

zdroj