Úvaha - je osud neměnný?

Téma osudu a svobodné volby se táhne dějinami lidstva i životem téměř každého člověka, ať to veřejně přizná nebo ne. Patří to mezi nejzákladnější otázky, které si každý alespoň jednou v životě položí. Někdo jen tak a často, jiný ve chvílích velkého zklamání či nepříjemných okolností (těžká nemoc, zranění, nehody aj). Otázky jako: Co je život? Co je po smrti - pokud vůbec něco? Jsme ve vesmíru jediní? Existují náhody? Máme každý svůj osud? Pokud ano, lze ho měnit? A jistě mnoho dalších významných otázek. Já bych se pokusil nastínit svoji momentální představu o tom, jak to s osudem může, ale pochopitelně ani nemusí, být. 

Přiznám se, že do včerejška byl můj náhled směrován o pár stupňů jinam, ale díky "lehčímu" popostrčení od přítele, mi zapadlo několik částí puzzle do sebe a dnes to vidím zase trošku jinak - lehčeji a veseleji. Jsem si téměř jist, že i tento nový náhled bude v budoucnu ještě několikrát upřesňován či poopravován, ale i to má své plusy - několikrát se mohu radovat z nových poznatků. Asi stejně jako sklerotik, který se denně dozvídá stále nové a nové věci :-)
Takže Osud. Je či není? Co se mě týče, tak jednoznačně ano. Je tu však několik ale.

Naprosto vše se buď vyvíjí, nebo zaniká. Ale i zánik je svým způsobem vývoj, protože to, co se přestalo vyvíjet, již dále ve vývoji nebrzdí. To je možné vidět v přírodě, kdy zánik jednoho organismu nebo struktury organismů dává možnost vývoje jiným organismům.
To samé ale podle mne nekončí hranicemi přírodního koloběhu na naší planetě, ale ve stejném duchu pokračuje v celém Univerzu. A možná to překvapí, nevztahuje se to jen na živou část, ale i na "neživou", která je neživou pouze označována z důvodu neschopnosti nadhledu z větších měřítek a z egocentrismu tvora, který sám sebe označuje za pána tvorstva.
Tento vývoj je podstatou a, suše řečeno, účelem Univerza. 
A co vývoj člověka? Člověk je bytost v čase pomíjivá. Ovšem jeho některé části nefyzické podstaty nikoliv. Ano, míním tím Duši. Duše jako nedílná součást Univerza touží po vývoji a tomu přizpůsobuje i svoje bytí v sekvencích, kterými jsme zrovna my a jimž říkáme člověk. Aby vývoj Duše v těchto sekvencích měl nějaký řád, strukturu a aby nedocházelo k jeho stagnaci, má život člověka dán - možná Duší samotnou, možná jinými Dohlížiteli/Rádci - základní plán, což je onen Osud. Tohoto plánu se člověk bude vždy řídit, ať chce nebo ne, a to i nevědomě. Vše díky zákonitostem a mechanismům Univerza. Rychlost plnění plánu však již záleží na člověku samotném. Jestli část Osudu určenou pro konkrétní život splní v tomto životě nebo až za vícero inkarnací, je na člověku. Aby to mělo výukový a díky tomu trvalý význam, je obdařen svobodnou volbou. Právě díky svobodné volbě dochází k učení člověka, což je synonymum pro vývoj Duše, potažmo Univerza. 
Osud je v tomto případě podle mne jakási pojistka nebo pojistná zpětná klapka Univerza, aby byl zajištěn vývoj kupředu za všech situací. Aby i nevědomý člověk, kterému je v životě jedno, zda se vyvíjí či nikoliv (konzumní typ) nenarušil vzestupnou tendenci vývoje celého Univerza. K tomu Univerzum používá právě mechanismus zvaný Osud. Pokud se nevědomý člověk svými rozhodnutími začne vzdalovat od plnění plánu, nastoupí Osud, jak ho známe z některých "sci-fi" filmů a příběhů. Například už jednou zde zmíněný film Strážci osudu, který neberte doslovně, ale jako velmi hrubý nástřel. 

i v té nejmenší částici může být obsaženo vše

Nyní již mimo uvedený film. Dalo by se říci, že pro člověka nevědomého nebo lhostejného ke svému vývoji a tím zákonitostem a principům, je Osud neměnný - pevně daný. Opět připomenu, že ne nutně musí jít o jeden jediný život, což je důvod, proč se to může někomu zdát velmi těžké pochopit. Pokud nedojde k naplnění plánu v jednom životě, je umožněno projít potřebným množstvím životů dalších, což každé Duši a tím samotnému Univerzu zaručuje vývoj dopředu.
Je tu však i možnost mnohem rychlejšího vývoje, než který umožňuje (zajišťuje) Osud. Člověk, jenž pozná, přijme a hlavně do svého života začlení vědomosti o jemnějších strukturách Univerza, nejde proti plánu, ale naopak svými rozhodnutími tento plán v souladu s vývojem předčí, pak je od Osudu oproštěn. Je to jako s třemi plavci. První, který se bude snažit plavat proti proudu, dlouho nevydrží a nakonec stejně po vysílení poplave s proudem. Bude mít největší zpoždění oproti zbylým. Druhý plavec se bez hnutí nechá unášet. A třetí s malým vynaložením sil poplave po proudu, přičemž dosáhne nejvyšší rychlosti. Všichni sice skončí na stejném místě, ale každému to bude trvat jinou dobu. Pochopitelně ten, který dorazí první, má čas na další aktivity a díky rychlosti bude hlavně mít v proudu řeky manévrovací schopnost, což první dva nemají.
Takový člověk, je potom sám tvůrcem svého osudu díky manévrovatelnosti získané plaváním po proudu.
Jemnějšími strukturami Univerza danými člověku mám na mysli intuici, empatii, svědomí, osobní Sílu, Průvodce a spoustu dalších názvů v podstatě pro jedno a to samé, které není třeba pojmenovávat. Jen je potřebné to cítit, důvěřovat a řídit se tím. Pokud toto dokážete, máte našlápnuto k tomu, být pány a tvořiteli svého vlastního Osudu.
A svobodná volba? Jelikož ta je protikladem Osudu, pak z výše předhozeného to vypadá, že není dána každému. Lze jí získat poznáním, což vyžaduje zájem o život a snahu u jeho pochopení.