Písmo a představivost

Všimli jste si, že v době, kdy mají děti největší fantazii, při hraní používají ve svých příbězích hlavně obrázky? Často nejde jen o vyjádření nějakého statického výjevu, ale má to svojí zápletku i rozuzlení. S postupem času, kdy se učí "normálnímu" písmu, jejich fantazie upadá. Ano, někdo by mohl namítnout, že to s tím vůbec nesouvisí, že se vyvíjejí další důležitější "nehravá" centra mozku a jiné vědecké složitosti. Já si myslím, že to není až tak zcela pravda. Samozřejmě souhlasím, že se mozek zdokonaluje ve svých funkcích a to takzvaně na všech frontách, ale ztráta fantazie tím podle mne až tak netrpí. Jedním z důvodů, které by to mohly mít na svědomí, je podle mne přechod z obrázkového dorozumívání na písmo hláskové. To je zase blábol, co?

obrázkové písmo

Takzvaně přirozený vývoj od obrázkového písma (piktogramy) přes klínové, logogramy (čínské písmo) až po hláskové s sebou nese sice svá pozitiva, ale pokud se na některá z pozitiv podíváme z jiného úhlu, může jít o negativum, a to dosti značné. Nebudu se tu zabývat vývojem písma, od toho jsou osoby povolanější a jistě bych se dopustil mnoha omylů a chyb.
Co má tedy fantazie dětí společného s hláskovým písmem? Právě, že vůbec nic! Obrázkové písmo na rozdíl od hláskového není jednoznačné. Přečtení závisí na představivosti. A tady je ten hlavní kámen úrazu - představivosti čtenáře. S představivostí se zřejmě nenarodíme, to by nás mimina asi překvapovala způsobem, který si raději ani nebudu domýšlet.
Ovšem rodíme se s potenciálem představivosti a tento potenciál se mozek učí využívat střetáváním se s výzvami. Výzvami, které ho nutí přemýšlet, kombinovat, domýšlet - zkrátka si představovat a to především vizuálně. Zřejmě si ani neumíme plně domyslet, čeho je vizualizace schopna. Jen namátkou nastřelím schopnost nazývanou telekinezí - pohybování předmětů vůlí. A touto schopností to jistě nekončí. Takže hraní si je vlastně fyzické zhmotnění, především vizuálních představ. Děti si hrají na princeznu, na závodníka, na .... Oči sice vidí rozdrbanou panenku, vojáka bez nohy za volantem, ale jejich představivost vidí to, na co si hrají. Mozek je doslova bičován Vůlí k vytváření představ. 

která část vyburcuje váš mozek k větší aktivitě?

Abych to zase nerozmazával. Zkrátka hláskové písmo mozek vůbec k žádné fantazii nenutí. Naopak. V tomto druhu písma je fantazie zcela vyloučena. Písmeno "a" je prostě "a" a tím to hasne. A dítě sedne v první třídě do lavice a den co den je několik hodin v pro mozek nejdůležitější části života ukotveno do prostředí, které fantazii vylučuje. Mozek v tu chvíli ukončí využívání potenciálu představivosti a začne rozvíjet části jiné - zapamatování si nechutných kvant informací, které stejně často nechápe a v drtivé většině je nikdy v životě ani nevyužije. Mozek je zneužíván k činnosti, ke které není primárně konstruován - viz tento článek o Paměti, kde si povšimněte modře vyznačeného odstavce.
Prý při použití hláskového písma nedochází tolik k nedorozuměním a zkreslením. Tak toho jsem si tedy s prominutím nevšiml, vy ano? Není to spíše naopak? Přísloví, že jeden obrázek vydá za tisíc slov, nevzniklo pro nic za nic.

Výzkumníci ve Spojených státech a Británii učinili významný průlom v rozluštění delfíního jazyka, v jehož rámci byly zvukově delfíny identifikovány řady osmi předmětů. Vedoucí týmu, Jack Kassewitz ze SpeakDolphin.com „mluvil“ s delfíny pomocí slov delfínů tvořených zvukovými obrázky. Delfíni ve dvou oddělených výzkumných střediscích slovům rozuměli, a předkládali přesvědčivé důkazy, že delfíni používají ke komunikaci univerzální „zvukově-obrazový“ jazyk.

Komentář od Vlabi:
Myšlenka na okraj tématu:
Jsem přesvědčená, že jedním z hlavních úkolů západního školství je zabít rozvoj pravé mozkové hemisféry (fantazie, tvořivost, smyslové vnímání, komplexní vnímání,...). A útok začíná už na MŠ; určitě jste někdy viděli výstavku výtvarných prací dětiček - jeden ježek s jablíčkem, druhý ježek s jablíčkem, třetí ježek s jablíčkem,... Jeden jako druhý, jak paní učitelka řekla.
Mám dlouholeté zkušenosti s výtvarnými činnostmi s dětmi a moje zjištění je následující: malé děti, dá-li se jim možnost, tvoří neuvěřitelná díla. A nikdo jim nemusí říkat, kolik má ježek bodlin. S přibývajícím věkem se však fantazie vytrácí a třináctileté děti v drtivé většině produkují naprosto sterilní, nezajímavá díla. Škola na nich už zapracovala...
Výjimkou jsou však dyslektici. Když si dáte práci a budete zjišťovat jejich podíl mezi vítězi výtvarných soutěží, zjistíte nevídané: je jich většina. Vysvětlení je nasnadě. Tyto děti totiž používají primárně pravou hemisféru a nenechají si do toho kecat. K dekódování písma je nutná logika, což je parketa levé hemisféry, a proto mají dyslektici takové problémy se čtením a psaním. Výtvarníci jsou však excelentní.