Neobvyklý sen

Dnes se mi zdál velmi dlouhý a ve svém obsahu pro mě nezvyklý sen. Nebudu vypisovat dlouhé pasáže, kdy jsem prostě jen chodil po nějakých loukách a nádraží a přemýšlel o svém těle a jeho funkcích.

Začátek snu si buď nepamatuji, nebo zkrátka jako všechny ostatní sny ho neměl. Nevím důvod, ale ocitl jsem se mrtvý na pitevním stole a sledoval (svýma očima) patologa, jak zevrubně prohledává moje tělo. Nešlo mu ani o zjištění příčiny smrti, ale spíše mi to připadalo jako by zkoumal, co moje tělo během života zažilo, čím trpělo. Po rentgenech mi z několika částí vyjímal kousky kovů a kamínky, které mi vyskládané na dlani ukazoval. Vybavuji si jeden konkrétní kamínek vyjmutý z ramene a já si říkal, že konečně vím, proč mě během života ruka bolela (s rukou přitom nemám žádný problém). Byly mi vyjmuty (to jsem neviděl, jen jsem to věděl) i některé vnitřní orgány mající na starost výživu těla jako žaludek a střeva.
I když jsem měl byl mrtvý, byl jsem živý a normálně se během pitvy s patologem bavil - probírali jsme jeho nálezy. Byl překvapený, že jsem živý a přiznal, že je to neuvěřitelná výjimka být při pitvě naživu, ale ať si nedělám plané naděje, že stejně umřu, protože bez žaludku a střev nelze dlouhodobě přežívat. Po pitvě měl se mnou velký soucit, dokonce snad i brečel, pak odešel na nějakou slavnost své rodiny a nechal mě o samotě. Byl jsem neuvěřitelně zesláblý, téměř jsem nemohl ani uzvednout ruku (i teď si pamatuji ten pocit slabosti). Při pokusu mluvit mi to nešlo, jen jsem cítil, jak mi drhne vzduch v hlasivkách a já místo mluvení chrčel. Řekl jsem si, že takhle tedy ne. Celé to budu mít v režii já a ne na okolí a že to prostě přežiju, i když je to prý nemožné. Po chvíli jsem byl schopný mluvit a nabral trochu sil. Mohl jsem chodit a v hlavě jsem stále přemýšlel, z čeho budu vyživovat tělo, když nemám orgány na trávení. Několikrát jsem se snažil telefonicky kontaktovat patologa, aby mi vysvětlil některé okamžiky z pitvy a aby mi poradil, co mám dělat, abych zůstal na živu. Přišlo mi, že se mi snaží ze soucitu vyhýbat a buď mi nebral telefon, nebo ho zvedl někdo z jeho okolí s tím, že mi později určitě zavolá. Dále sen pokračoval mým hledáním nějakého spodního oblečení, protože jsem chodil v nějakém vytahaném tričku a cizím zimním kabátě. Moje tělo vypadalo normálně, nikde žádné stopy po pitvě, břicho jako vždycky, ale věděl jsem, že prostě nejsem "kompletní".

Ze snu si nejvíce vybavuji pocity, jak ležím na pitevním stolu a sleduji počínání patologa. Dále velmi živě se mi do mozku uložil pocit neuvěřitelné slabosti. Žádné bolesti, ani snad to nebyla únava, ale čistá slabost a byla opravdu "živě intenzivní". Byl jsem tak zesláblý, že jsem ani neměl skoro žádnou vůli konat nějaký pohyb. A asi vůbec nejsilnější pocit jsem měl ze snahy udržet tělo na živu. Nevadilo mi umřít, smrt v tom snu neměla vůbec žádný význam, bylo to jen slovo. Spíš jako bych chtěl tomu ze mě smutnému patologovi, sobě i okolí ukázat, že dokážu své tělo udržet na živu i bez chybějících orgánů.

Tak a teď ještě zjistit, co mi ten sen chtěl vlastně říci. :-)