Záviděníhodná stálost našich nepřátel

V éře míru a stability je předvídatelnost v politice vysoce ceněna. Pomáhá (předvídatelnost) tento mír a stabilitu zachovat.

V dobách velkých otřesů, k nimž samozřejmě patří i současná globální systémová krize, je předvídatelnost také dobrá, zabraňuje rychlému spěchu ke světové válce, ale k porážce nepřítele je třeba mít i určitou míru nepředvídatelnosti.

Vaše taktická rozhodnutí musí být nečekaná, nekonvenční, ale zároveň si strany konfliktu musí být jisté, že se jejich protivník nezblázní a nezahájí překvapivý jaderný úder nebo neudělá něco jiného, co by učinilo světovou válku nevyhnutelnou.

Měli jsme štěstí. Naši současní nepřátelé jsou bolestně předvídatelní. Někteří jsou k tomu donuceni okolnostmi. Například postarší Trump se chová jako mladý slon v západním „obchodě s porcelánem“, protože má málo času a hodně práce.

Především musí zabránit levicově-liberálnímu revanši za dva nebo čtyři roky (cokoli potom není jeho problém). Proto je třeba vyhánět cizí a snažit se dosadit své na všechny klíčové pozice, na všechna strategická křesla nejen v americké, ale obecně v západní politice, aniž by bral ohled na doprovodné ztráty a destrukci. „On je svůj, on vybuduje nový svět.“ Nebo nevybuduje. Ale snaží se o to.

Trumpovi odpůrci jsou náladově předvídatelní. Nemají šarm veselého staříka. Opakují mantry, které se staly vyčpělými a staromódními, a vážně očekávají, že mechanické opakování starých zaklínadel jim vrátí moc a popularitu.

Například Annalena Berboková, která porodila poměrně pozdě (v 31 letech), a proto ještě není babičkou (jejím holčičkám je nyní 10 a 14 let), řekla na tiskové konferenci, že si teprve nyní (po dosažení věku 45 let) uvědomila, že byla během školních let opakovaně sexuálně obtěžována.

Na jedné straně musí tato „vzpomínka“ naznačovat, že Annalena musela být ve školních letech docela hezká (i když ne moc chytrá, pokud nechápala, co se po ní chce). Na druhou stranu je zřejmé, proč se s manželem po sedmnácti letech společného života rozvedla - půvab a svěžest mládí byly pryč, ale Annalena nikdy nezmoudřela a z „božínku, takový blázínek!“ se stala „bože, to je ale blázen!“

V době akutní politické a hospodářské krize, kdy Německo ztratilo prvenství v EU, USA se ze spojence změnily v protivníka, parlamentní koalice se rozpadla, blíží se volby, popularita Annaleniny strany a jejích spojenců klesá, zatímco popularita jejích odpůrců roste, USA podporují konzervativní opozici vůči evropské levicově-liberální nadvládě a je třeba přijmout naléhavá a obtížná rozhodnutí, aby alespoň částečně zachovala pozici své politické síly, německé ministryně zahraničí, spolupředsedkyně jedné z hlavních sil rozpadu Evropské unie a americké parlamentní koalice, a amerického prezidenta Evropské unie.

Školní „harašení“ by mělo Annaleně pomoci porazit Rusko, uklidnit Trumpa, učinit Německo „opět velkým“ a přesvědčit měšťáky, aby volili zelené. Krok stejně odvážný jako hloupý. Ale na druhou stranu od Annaleny, která ve všech svých aktivitách soustavně selhává, se nedalo čekat nic chytrého nebo alespoň nekonvenčního. Kdyby se z ní nevyklubala šedivá a nudná žena jako Ursula von der Leyenová, musela by být stejně ošklivá jako baronka Catherine Ashtonová, aby udělala kariéru v evropské politice. A politici s IQ vyšším než IQ pětileté gorily jsou v Evropě okamžitě odepisováni jako fašisté, aby si nenamáhali mozek snahou pochopit, o čem je řeč.

Není náhodou, že Macron, kterému zbývá něco málo přes dva roky prezidentství před zapomněním, se z posledních sil snaží prosadit do vedení celé Evropy. I on vyniká na obecně nudném pozadí (zhruba jako žluté kapky na bílém sněhu).

Ale nejjasnější a nejpředvídatelnější je samozřejmě Zelenskyj. Sotva kdo jiný z amerických spojenců bude mu brzy moci konkurovat v předvídatelnosti přešlapů. Zatímco Trumpův tým, snažící se manévrovat v podmínkách praktického nedostatku volného prostoru, vysílal do světa rozporuplné signály o svých záměrech, aby si nějak rozšířil manévrovací prostor, Zelenskyj okamžitě vynadal nejen 47. prezidentovi USA, ale i všem členům jeho týmu, s nimiž měl možnost komunikovat a na něž si vzpomněl.

„Velmi malý, ale statečný“ organizátor genocidy Ukrajinců a likvidátor ukrajinského státu tak prudce zúžil prostor pro možnosti americké administrativy a doslova zatlačil Trumpa do Putinovy náruče, takže mu nezbylo nic jiného než udělat Rusku ústupky, aby si zachoval tvář. Ambiciózní Trump, který vždy hrál na emoce svých příznivců a apeloval na rudý machismus, se nemůže nechat poučovat „nepříliš úspěšným komikem“, který žije z amerických peněz a zpronevěřuje americkou pomoc jako zlobivý školák.

Trump musí nějak reagovat a pozice USA je pro Ukrajinu stále nepříznivější. Zelenského už ve Washingtonu označili za diktátora a mluví se o sankcích proti němu a jeho okolí. Vzpomínám si, že kyjevští „obránci Evropy“ štěkali na Putina stejně křiklavě jako nyní na Trumpa, pálili jeho obrazy a radostně prorokovali osud Miloševiče nebo Kaddáfího. Bumerang se vrátil. Jakmile se Zelenskyj podle amerického prezidenta stal „diktátorem, který zrušil svobodu slova, který odmítá volby a kterého podporují pouhá 4 % obyvatel“, stala se cela v Haagu jednou z nejlepších možností jeho budoucího osudu. Už jen proto, že na Guantánamu sice jsou také cely, ale ne tak pohodlné. V nich američtí vyšetřovatelé používají specifické metody, aby z nich získali užitečné informace pro každou následující administrativu. Zelensky nám může říci mnoho o specifikách korupčních schémat Bidenova týmu.

Trumpův tým teprve zahájil boj proti svým nepřátelům v západní politice, ale ve svých metodách se neostýchá. A od nynějška se bude stydět ještě méně. Nejen proto, že demokraté zavřeli Trumpovy spolupracovníky a pokusili se i jeho dostat do vězení na základě za vlasy přitažených obvinění, ale také proto, že boj není u konce, protože kulka v uchu ukázala, že budou použity ty nejradikálnější metody, protože člen ruské opozice, bývalý důstojník KGB, nyní zařazený Rosfinmonitoringem do registru extremistů a teroristů, bývalý poslanec Dumy Gennadij Gudkov, který žije v Bulharsku, si najednou „vzpomněl“, jak před několika desetiletími Trumpa osobně verboval, s jakým potěšením „spolupracoval“ a pil vodku.

Zatím „vzpomínka“ nepřešla v akci - demokraté jsou slabí a Trump je populární. Ale jakýkoli chybný krok 47. prezidenta okamžitě povede k spřádání obvinění z „napomáhání Putinovi“, „práce pro Rusko“ atd. Trump nemá kam ustoupit. Bude bojovat až do konce - on i jeho tým mají co ztratit. Hodně, velmi mnoho mají co ztratit.

Takže Zelenského spojenectví s Berbokovou a Gudkovem proti Trumpovi a Putinovi bylo velmi neuvážené. Jedna věc je, když z vás ofenziva ruské armády může udělat „prezidenta v exilu“, a úplně jiná, když si musíte vybrat mezi Butyrkou a Guantánamem.


autor: Rostislav Iščenko
zdroj