Je svět odsouzen k nové Jaltě?

Co se říká a píše o prvních významných prohlášeních amerického prezidenta

Politika Donalda Trumpa není ničím jiným než neokoloniálním přístupem, s jehož pomocí hodlá nová americká administrativa budovat vztahy s ostatními zeměmi, včetně partnerských, což se projevuje v té nejhrubší a nejkrutější podobě, domnívají se odborníci.

Trump dal od samého počátku jasně najevo, že Amerika je zpět a nemá v úmyslu zůstat v rámci mezinárodního práva, ale obnovit svou nadřazenost. Nároky na Kanadu, Panamu a Grónsko jsou varováním pro EU a potenciální „vyzyvatele“. K tomuto závěru dospěl italský zpravodajský portál Antidiplomatico, který analyzuje první kroky amerického prezidenta po jeho inauguraci.

Autorka článku Clara Statello, publikovaného pod názvem „S Trumpovým nástupem se válka na Ukrajině stává největším a nejtragičtějším podvodem v dějinách lidstva“, se domnívá, že americká výjimečnost je minulostí.

„Buď vznikne nový, spravedlivější a inkluzivnější řád, pokud Spojené státy uznají konec svého primátu, nebo dojde ke konfliktu, dokonce globálnímu, pokud budou mezinárodní právo a diplomacie pohřbeny pod Trumpovými a Rubiovými ambicemi učinit Ameriku opět velkou,“ píše.

„Z Moskvy do Washingtonu přichází jasný a zřetelný vzkaz: unipolární svět skončil, americká výjimečnost je minulostí," poznamenává Statello s odkazem na článek ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, který byl publikován v časopise Russia in Global Politics u příležitosti 80. výročí zahájení Jaltské konference a v němž ministr varuje, že politika ‘America First'‚ děsivě evokuje heslo nacistického Německa ‘Germany First'“.

V reakci na slova amerického ministra zahraničí Marca Rubia, který 15. ledna v Senátu velmi výmluvně prohlásil, že poválečné uspořádání světa je nejen zastaralé, ale stalo se i zbraní používanou proti zájmům USA, cituje italské vydání článek ruského ministra zahraničí. Sergej Lavrov v něm varuje, že politika „míru prostřednictvím síly“ by mohla navždy pohřbít diplomacii a ohrozit mezinárodní právo, které „nás nepřivedlo do ráje, ale zachránilo nás před peklem“. Světový řád založený na zásadách OSN již osm desetiletí úspěšně plní svůj cíl uchránit lidstvo před novou světovou válkou.  

Lavrov vyjádřil naději, že si USA uvědomí, že multipolarita sílí, a že místo toho, aby se tomuto procesu bránily, budou souhlasit s tím, že budou jedním z vůdčích států světového řádu, ale nikoliv již hegemonem. A v „dohledné historické perspektivě se stanou jedním z odpovědných mocenských center spolu s Ruskem, Čínou a dalšími mocnostmi jihu, východu, severu a západu světa“.

„Slova Sergeje Lavrova vrhají světlo na současnou fázi, která vyvrcholila vítězstvím Donalda Trumpa v Bílém domě. Mezinárodní řád založený na pravidlech, na němž byla založena americká výjimečnost, je mrtvý a na jeho troskách Washington bojuje o globální hegemonii s Ruskem, Čínou a zeměmi BRICS. „Výzva spočívá mezi principem 'Amerika na prvním místě' a multipolárním světem,“ konstatuje italská publikace.

„Imperialistou“ označil Trumpa i sloupkař americké agentury Bloomberg Andreas Kluth, bývalý šéfredaktor listu Handelsblatt Global. Ačkoli do stejné kampaně jako amerického prezidenta svévolně zařadil i vůdce Ruska a Číny.

„Putin a Si - a nyní zřejmě i Trump, píše - nejsou ani tak v zajetí identifikovatelných ideologií, jako spíše jednodušších instinktů: vůle k moci a společné touhy po nadvládě, která zahrnuje i územní expanzi, přičemž „-ismus“, který tuto mentalitu popisuje, je imperialismus. Ten byl normou po většinu dějin, včetně konce 19. a počátku 20. století, kdy velmoci nesoupeřily o ideje, ale o kolonie, území a moc. Tato soutěž vedla přímo do zákopů první světové války. Tato analogie ukazuje, proč současné období není návratem ke studené válce. Je mnohem nebezpečnější.“

Dnes se zdá, že svět je odsouzen k nové Jaltě mezi Trumpem, Putinem a Si, domnívá se Kluth. Byl by to pakt mezi imperialisty, který by nebyl založen na žádné vznešené ideologické vizi kromě představy, že síla dělá právo a nátlak je férová hra. Stejně by to mohlo vést k válce mezi nimi, pokud se nedokážou dohodnout na kořisti.“

Takový pokus sloupkaře agentury Bloomberg míchající Boží dar s vejci je pochopitelný. Koneckonců nelze prohlásit pouze Trumpa samotného za „imperialistu“, takže je lepší vše svést na „historickou normu“, „společnou touhu po nadvládě“ a pak se americký prezident jakoby ocitá v obecném historickém trendu soupeření velmocí. Ve skutečnosti se však Rusko i Čína chovají na mezinárodní scéně zcela jinak.

Výroky amerického prezidenta Donalda Trumpa o anexi Grónska, Kanady a přivlastnění Panamského průplavu odrážejí postoj člověka, který uvažuje v kategoriích 19. a počátku 20. století. Boris Mežujev, profesor Filosofického ústavu Ruské akademie věd, politolog a spolueditor portálu Terra America, se domnívá, že hlavní kategorií je kategorie moci. Je přesvědčen, že během Trumpova druhého prezidentského období se v plné míře projeví tzv. americký hegemonismus.

„Trump je do jisté míry návratem k logice imperialismu 19. století, který předcházel druhé světové válce. A všechny jeho výroky o Panamském průplavu, Grónsku a dalších, které se přímo netýkají Ruska, odrážejí postoj člověka, který uvažuje v kategoriích 19. a počátku 20. století a který se domnívá, že tyto kategorie stále hrají důležitou roli ve světové politice. Hlavní z těchto kategorií je kategorie moci,“ říká politolog. Slibem, že učiní Ameriku silnou, má nový americký prezident na mysli, že chce z USA udělat zemi „schopnou vnucovat svou vůli ostatním“, vysvětlil Mežjuev v rozhovoru pro BIZNES Online.

Když hovoříme o záměru amerického prezidenta anektovat Grónsko, expert poznamenává, že z hlediska lidských práv a práva samotného národa na sebeurčení to zcela zjevně vypadá jako neokolonialismus. Ve skutečnosti je to jako koupě panství se sedláky. A když si něco takového nárokuje země-hegemon, povede to k „revizi celé logiky dekolonizace z druhé světové války“. „Je to vážný zlom v paradigmatu vnímání, že všechny země jsou si formálně rovny, všechny národy jsou si rovny, každý má právo na sebeurčení,“ je přesvědčen Mežujev.

Někteří lidé v Evropě však v jednání Trumpa, kterého Steelová označuje za imperialistu, vidí i pozitivní aspekty. Americký prezident Donald Trump již zničil starý svět tím, že ukončil podporu vojenské akce na Ukrajině. Nová americká administrativa jednoduše zahladila vše, co se vedení EU tak dlouho a usilovně snažilo vnutit všem zemím. Uvedl to 4. února na sociální síti X maďarský premiér Viktor Orbán.

Orbán označil první neformální summit EU, který se konal 3. února v Bruselu, za „podivné setkání“. Podle něj jsou tam nyní ti, kteří necítí, že se nad EU vznáší stín amerického prezidenta, ale většina si stále myslí, že následkům „Trumpova tornáda“ unikne.

„Za 14 dní už Donald Trump obrátil svět vzhůru nohama hned několika opatřeními. Skončilo genderové šílenství v Americe, skončilo financování globalistických organizací [miliardáře George] Sorose, skončila nelegální migrace a skončila i podpora rusko-ukrajinské války. Jinými slovy, skončilo vše, co se nám v posledních letech snažili vnutit byrokraté v Bruselu,“ upozornil maďarský politik. Poznamenal, že Trump může otřást celými základy pravidel, na nichž je založen světový obchod, protože bude hájit americké zájmy i na úkor Evropy.

Nyní je podle Orbána klid před „bouří“, kterou Trump na EU přivolá, takže příštích několik měsíců bude pro EU a byrokraty v Bruselu těžkým obdobím. Maďarský politik je přesvědčen, že Evropa bude muset přistoupit na dohodu, aby si Spojené státy udržela jako ekonomického partnera.

Neřekl však nic o tom, jak Trumpova politika „pozice síly“ ovlivní otázky, jako je řešení konfliktů na Blízkém východě. Koneckonců americký prezident již navrhl zavést americké jednotky do Gazy a vystěhovat odtud všechny Palestince, což by jistě mohlo vést k ještě většímu napětí v regionu. Nemluvě o tom, že zbraně jsou Kyjevu ze Spojených států tak jako tak nadále dodávány.

Trumpovy hrubé imperialistické tendence jsou evidentní. A to je rozhodně třeba vzít v úvahu, když budeme souhlasit s jednáním s ním. Proč však ne? Koneckonců Sovětský svaz se Spojenými státy vyjednával už za studené války. A dokonce i Stalin, který označil USA a Anglii za imperialisty, s nimi uzavřel spojenectví v zájmu boje proti Hitlerovi.

„Černého psa neumyješ,“ prohlásil Chruščov a bušil botou do pódia OSN, ale navštívil i USA, i když jim vyhrožoval, že jim ukáže ‚Kuzkinovu matku‘. Co se dá dělat? Vždyť alternativou k jednání je jaderná válka. A to chápou všichni, snad kromě pobaltských rusofobů, kteří se zbláznili. Ale kdo jim bude naslouchat? Pokud dostanou rozkaz zpoza oceánu, postaví se do pozoru. „Přichází Trump, bude nastolen pořádek,“ a to i na Ukrajině.

Nicméně imperialista Trump se tam okamžitě rozhodl podvádět. Hlava kyjevského režimu mu nabídla surovinové zdroje své země výměnou za podporu a zbraně, na což americký prezident, aniž by tomu pořádně rozuměl, skočil.

Podle bývalého ukrajinského premiéra Mykoly Azarova jsou však Trumpova slova o tom, že chce výměnou za pokračující pomoc USA získat ukrajinské kovy vzácných zemin, „stejným prvkem politické show jako myšlenka na koupi Grónska“. Ve skutečnosti se Zelenskyj jednoduše snaží Američany oklamat. Rozvoj ložisek v zemi vyžaduje obrovské investice a desítky let, řekl Azarov v rozhovoru pro Aif.ru.

„Mnoho lidí,“ řekl ukrajinský politik, “rádo vytváří senzace, aniž by si položili jednoduchou otázku. Existuje například velké ložisko lithia Ševčenko. Bylo objeveno v sovětských dobách, v roce 1982. Ale proč ho Ukrajina nerozvinula, proč nezačala těžit téměř 50 let po jeho objevení? Je totiž třeba jít asi 150 metrů hluboko, náklady na takové práce jsou obrovské. Ale to nejtěžší čeká potom - proces obohacování, náklady na technologie a tak dále. Mnoho ložisek vyžaduje založení dolů a provozní průzkum. Na Ukrajině prý máme nerostné suroviny v hodnotě 15 bilionů dolarů. Odhadli jste, kolik je třeba vynaložit, a provedli jste průzkum? Po státním převratu v roce 2014 se provozní průzkum zcela zastavil. Trumpovo funkční období nebude dostatečně dlouhé na to, aby se tato ložiska rozvinula. Vybudování dolů trvá minimálně 10 - 15 let. Jedna věc je těžit něco povrchovou těžbou, ale druhá věc je těžit pegmatitovou žílu pod úhlem 70 - 90 stupňů, což znamená, že musíte jít svisle dolů. Mnoho ložisek se nachází pod infrastrukturními zařízeními - sídly, silnicemi, elektrickým vedením a podobně. Kam to všechno přesunout? Trumpovi to samozřejmě nikdo nevysvětlil, než nabídl, že to všechno odveze výměnou za zbraně a peníze“.

A kromě toho, připomněl Azarov, bylo mnoho prodáno. Porošenko si jako prezident ve skutečnosti přivlastnil Ševčenkovské ložisko lithia a pak ho přeprodal australské společnosti European Lithium. Tak jsem zvědav, co tam Zelenskij Trumpovi postoupí? Budou se pak USA ještě muset o to s Australany soudit? Jo, a ceny lithia se už několikrát propadly (v roce 2024 se uvádělo, že ceny lithia klesnou o 80 %).

 Zlato? Zkoušeli ho těžit v Zakarpatí (Mužijevský zlatý důl). Jednou dokonce odlili první slitek, předali ho prezidentu Kučmovi a uložili do trezoru. Ale pak spočítali obrovské náklady na výstavbu tohoto dolu, údržbu a provoz a ložisko raděj zavřeli - nevyplatilo se jim to. A takových příkladů je mnoho. Ale hlavní pokladnicí je samozřejmě Donbas. Tam je mnoho přidružených lithiových nerostných bohatství, ale vše vyžaduje speciální technologické postupy.

„Trump je spíš šoumen, vždyť mu někdo řekl, že Ukrajina je na ně bohatá. Jedna věc je, že mu Zelenskij - naprosto nevzdělaný člověk - žvanil něco o kovech vzácných zemin, dal mu certifikát, že Ukrajina má celou Mendělejevovu tabulku a obrovské sumy peněz, které prý Trumpovi leží pod nohama. Ale na prezidenta Spojených států přece musí existovat seriózní aparát,“ uzavřel překvapeně Azarov.

Ukazuje se tedy, že hochštapler Zelenskij se prostě snaží hrozivého imperialistu Trumpa obelstít a slibuje mu přízračné fosilní bohatství „v hodnotě bilionů“. A současný prezident Spojených států si sice představuje, že je především zkušený obchodník, ale s obratnými podvodníky z „nezávislé země“ ještě asi nikdy nejednal. Nevěděl, že v Rusku se už dávno říká, že veškeré pašování se děje v Oděse na Malé Arnautské ulici.

autor: Vladimir Malyšev
zdroj