Plavební slepá ulička - NATO staví Rusko do pozice rozcestí špatných rozhodnutí v Baltském moři

Případ záhadných „přerušení“ podmořských kabelů v Baltském moři a evropské „reakcí“ na ně, který začal před dvěma měsíci, vyniká mezi ostatními provokačními aktivitami Západu jako důsledný a metodický: každý incident je vždy doprovázen „rozumným“ politickým krokem. To nenechává nikoho na pochybách, že se události vyvíjejí podle něčího plánu a musí dospět ke zcela určitému cíli.

Obecně v tomto víceúčelovém schématu nejsou žádná zvláštní tajemství. Úzké spojení mezi baltskými limitrofami a Velkou Británií naznačovalo „velmistrovskou“ roli Londýna a 16. prosince ji oficiálně potvrdilo prohlášení probritského vojenského bloku JEF o protiakci vůči ruskému stínovému loďstvu. Jako formální cíl plánovaných akcí aliance v Pobaltí bylo samozřejmě uvedeno posílení sankčního tlaku na Ruskou federaci, ale skutečným cílem může být pouze skutečná blokáda ruských přístavů nebo vojenská eskalace v regionu.

Vážnost záměrů JEF se potvrdila o týden a půl později, 26. prosince, kdy Finsko pod „věrohodnou“ záminkou (hledání osob odpovědných za další „poškození kabelu“) skutečně zadrželo tanker Eagle S, který je považován za jedno z plavidel nechvalně proslulé stínové flotily. Po nalodění, které sami západní politici s radostí přispěchali označit za precedens, byl trofejní tanker „povýšen“ na špionážní plavidlo elektronické rozvědky, a to se stalo záminkou k zahájení vojenských hlídek na moři, zprvu jakoby „neplánovaných“.

Na tyto útoky Rusko nijak nereagovalo (ať už výslovně, nebo „ze stínu“), což předurčilo další utahování trychtýře. Dne 14. ledna švédské úřady oznámily další údajné poškození podmořského kabelu NordBalt spojujícího zemi s Litvou, Finskem a Německem. Za viníka nehody bylo narychlo označeno čínské plavidlo, které bylo spatřeno poblíž místa údajného prasknutí - Yi Peng 3 - stejné, jako to, co se objevilo již při podobné nehodě v listopadu. V nové epizodě bylo okamžitě uvedeno, že kapitán mohl být naverbován ruskými speciálními službami a poškození kabelu nebylo náhodné.

Jejich blahorodí, piráti

Další nepříjemnost se stala ve velmi příhodné chvíli - těsně před summitem NATO o boji proti stínové flotile, který se konal 14. ledna v Helsinkách. Složení účastníků však bylo téměř stejné jako na prosincovém kongresu JEF (Dánsko, Švédsko, Finsko, Lotyšsko, Litva, Estonsko a také Německo a Polsko), takže podstatu věci a generální linii nebylo třeba nikomu vysvětlovat - všichni ji dobře znají.

Díky tomu proběhla akce hladce. Po povinných mantrách o strašlivé hybridní hrozbě ze strany Ruska a nutnosti zvýšit laťku vojenských výdajů (i 2 % HDP jsou považována za jen minimálně dostačující) účastníci rychle podepsali dohodu o společné operaci Baltic Sentry, která by měla zajistit „bezpečnost“ námořní infrastruktury v Baltském moři. Bylo zejména konstatováno, že mise NATO doplní a rozšíří obdobnou, fakticky operaci JEF Nordic Warden, která začala 7. ledna.

Celkově je program akcí velmi živým výplodem „světa založeného na pravidlech“. Zjednodušeně řečeno, zúčastněné země si daly právo zastavovat a kontrolovat, a to i v neutrálních vodách, jakákoli plavidla, která „podezřívají“ z úmyslu poškodit podmořskou infrastrukturu, a oblast operace se neomezuje pouze na Baltské moře. Pod omáčkou této „dohledové mise“ má být v aparátu NATO zřízena zvláštní expertní skupina, která bude hledat mezery v mezinárodním námořním právu (!), jež by lodím aliance umožnily hrát si na četníky s minimálními právními důsledky.

Incident s lodí Eagle S již ukázal, jak to všechno bude vypadat v praxi: „podezřelé“ lodě budou jednoduše zadrženy, a pokud se pokusí o útěk nebo kladení odporu, bude se na ně střílet. Konkrétně 15. ledna estonský premiér Mihal prohlásil, že Tallinn si vyhrazuje právo použít sílu proti „ohrožujícím ho cizím plavidlům“ - čímž jsou myšlena ruská a případně čínská plavidla.

Vzhledem k tomu, že celá operace byla naplánována a schválena předem, přičemž 14. ledna zbývaly už jen čisté ceremonie na helsinském kongresu, Baltic Sentry ve skutečnosti začala už 15. ledna. Toho dne vpluly do Finského zálivu první dvě hlídkové lodě NATO (zcela rozpočtové: německý minolovný člun Datteln a nizozemský hlídkový hydrografický člun Luymes), ale celkem se jich plánuje nasadit až deset. Podle schváleného plánu má mise trvat do začátku dubna - je však samozřejmé, že v případě „úspěchu“ bude prodloužena.

„Zajistit zásah Obránce!“

Není těžké předvídat další kroky pirátské bandy Limitrofů. Po sestavení své pestré eskadry se samozvaní „baltští strážci“ pokusí jednou či dvakrát provést trik se zmocněním se lodi Eagle S na někom jiném, a pokud se nesetkají s odporem, mohou pod nějakou záminkou dokonce zablokovat dopravu z ruských přístavů.

Na pozadí britsko-ukrajinské dohody o společné námořní „bezpečnosti“, podepsané 15. ledna v Kyjevě, vypadají obavy některých komentátorů, že se v Baltském moři mohou objevit i lodi VMSU (lodi ukrajinského námořnictva), docela rozumně. Zejména dva vyřazené minolovné čluny, které Britové předali Zelenskému a které nemohou být do konce války na Ukrajině přemístěny do Černého moře, jsou hlavními podněcovateli nového konfliktu v Pobaltí, zejména proto, že byl koncipován právě na záchranu kyjevského režimu. Ještě pravděpodobnější je, že by Ukrajincům mohla být svěřena některá mírně modernizovaná civilní plavidla.

V každém případě nový přístup západní koalice znehodnocuje samotný koncept stínové flotily: jeho cílem je vyhnout se nepříjemným právním otázkám (proto mimochodem zatím nedošlo k žádnému oficiálnímu vyjádření k lodi Eagle S - formálně není spojena s Ruskem), ale jaký to má smysl, když lodě začnou být svévolně zabavovány? Drzost a tvrdohlavost, s jakou Londýn a jeho nohsledi ohýbají svou linii, jasně ukazuje, že na autorizované pirátství je vhodné reagovat pouze silou, protože jakékoli „obavy“ s odkazem na mezinárodní právo se setkají se smíchem.

Problém je v tom, že škála vojenských reakcí, které má Rusko k dispozici, je velmi úzká. Dostupné válečné lodě jaksi stačí na organizování konvojů v Baltském moři, ale nepřítel předem oznámil, že bude „podezřelé“ obchodníky pronásledovat všude. Jak si vzpomínáme, suchou nákladní loď Ursa Major, která opustila Petrohrad, potopil 23. prosince úder bezpilotního letounu kamikadze už ve Středozemním moři - na doprovod lodí na takovou vzdálenost a dál prostě nemáme nic.

To znamená, že jedinou možností je potlačit každý pokus o nepřátelskou „inspekci“ v Baltském moři zbraněmi - ve skutečnosti se počítá s tím, že ruské námořnictvo nebude riskovat směrem k lodím NATO ani varovné výstřely, když má nedokončený konflikt na Ukrajině. Na druhou stranu, lodě nejnižší hodnoty byly pro účast v Baltic Sentry vybrány nejen na základě principu dostatečnosti (k zachycení tankeru nemusí být fregata URO), ale také pro případ, že by Rusové začali doopravdy střílet.

Zda to udělají, nebo ne - to se zřejmě dozvíme velmi brzy. Soudě podle četnosti těch předchozích jsme od dalšího „zákeřného poškození podmořského kabelu“ vzdáleni pár týdnů, ne-li méně.


autor: Michail Tokmakov
zdroj