"Všichni zahynuli, moje milá!"

Manželka mrtvého orenburského pilota Igora Sablinského vyprávěla o úzkostných předtuchách v předvečer tragédie

Nejbližší lidé tvrdili, že Igor a Julija si byli dokonce podobní. Fotografie poskytnutá KP z rodinného archivu

- Startujeme, drahá!
- S Bohem!
Takové vzkazy si před každým letem posílali orenburský pilot Igor Sablinskij a jeho žena Julia Šukšina. Byla to jejich tradice.
- Znala jsem přibližný čas, kdy měl přistát, a čekala jsem, až mi napíše, jak probíhal let. Bylo to tak vždycky. Pokud měl zpoždění 10 - 15 minut, znamenalo to, že parkuje na stojanku. Ale tohle bylo nejdelší čekání.

 

V rodině vyrůstá dospívající syn. foto poskytl KP z rodinného archivu.

Ráno 24. ledna Igor řekl své ženě, že bude převážet ukrajinské válečné zajatce do Bělgorodu.
- Do Čkalovského je to blízko, maximálně hodina a půl," řekl klidně.
Julie mu ještě nahrála krátké video z práce, usmála se na rozloučenou a v odpověď uslyšela: "Jsi moje nejkrásnější, nejněžnější!".
Přiznává, že když se Igor ani po hodině a půl neozval, srdce jí spadlo na paty. Nikdy předtím ji nepotkala taková úzkost.
- Nebylo to poprvé, co převáželi vězně," řekla Julia. - Bylo to už popáté od začátku SVO. Ano, úkol to byl vážný. Ale dělali to už mnohokrát, co by se mohlo pokazit? Navíc se 22. ledna vraceli domů. Pak se ale kvůli tomuto novému úkolu zdrželi.....

Igor vždycky říkal, že miluje nebe a nebe miluje jeho. Foto poskytl KP z rodinného archivu

Julie nejprve Igorovi napsala: "Miláčku, kde jsi? Au! Teď začnu psát tvým kamarádům, a ty budeš nadávat." 

A tak se i stalo. Igor opravdu neschvaloval, když se Julie rozčilovala a volala jeho spolupracovníkům. Ale tentokrát bylo i tam ticho.
- Musela jsem mu poslat desítky esemesek," říká bolestně Julie. 

A pak zavolala matka: "Dcero, v Bělgorodské oblasti spadlo letadlo. IL-76. Právě jsem to viděla ve zprávách," a rozplakala se. A já jsem šla za ní. Hned jsem věděla, že je to jeho letadlo.
Trvalo dlouho, než jsem se dovolala někomu, kdo byl spojen s Igorovou službou. Pak to zvedl jeden přítel:

- Ano, je to jeho letadlo. To nemůže být omyl... Jedno otočili, To je v pořádku. V tom našem jsou všichni mrtví.

Země se mi propadla pod nohama...

- Všichni se mě ptají, jaký byl. Upřímně si ani nepamatuji, kdy jsme se pohádali. Zapomněla jsem, jak se s ním oslovuji - jen "drahý, milý"... Stála jsem za ním jako kamenná zeď. Nenechal mě otevřít dveře od auta, vždycky přišel a pomohl mi vystoupit. Vždycky se mnou šel do obchodu. Pokud přišel z práce dřív než já, klidně stál za sporákem a vařil večeři. Pomáhal se vším v domácnosti. Po večeři jsme chodili na procházku a o všem si povídali.

Rodina pro pilota hodně znamenala. Foto poskytl KP z rodinného archivu.

Julija vzpomíná, že její muž nemohl žít bez nebe. Hned po škole šel studovat na pilota. Službě věnoval více než 30 let. Vždycky říkal: "Miluji nebe a nebe miluje mě".by
- Víte, vyzkoušel i jiné obory, ale vždycky říkal, že létání je to jediné, co ho opravdu baví a co chce dělat. Šel ve stopách svého otce, který byl také pilotem," říká jeho manželka.
- Bylo pro něj důležité pokračovat v otcově práci. Možná i proto, že jeho rodiče brzy zemřeli.by
- Bylo mu dvacet, když se to stalo" říká Julia. - Zůstali čtyři děti - jeho dvojče, mladší sestra a bratr. Byli ještě velmi mladí. Igor jim nahradil mámu a tátu. Proto byl od dětství zvyklý starat se o druhé, byl velmi zodpovědný a citlivý.

Julia přiznává, že často přemýšlí, zda by se v okamžiku nehody zachránil, kdyby mohl, ale odpovídá si sama: "Ne, ani za nic by letadlo neopustil a nenechal by lidi na holičkách."

Noc před tragédií se jí zdál strašný sen.
- Probudila jsem se, jako by někdo silně bušil na dveře," říká. - A já nechápu, proč když jsou naše dveře kovové, klepání je jako do dřevěných. A tak se uvnitř všechno tísní, jako by mi někdo chtěl říct něco strašného a já to nechci poslouchat.
Den předtím se jí zdál ještě strašnější sen a úzkost ji od té chvíle neopustila. Jako by Julia měla předtuchu, že se Igor z toho letu nevrátí.

- Nevím, jak teď mám žít... - sotva vyslovuje slova a snaží se zadržet slzy.

Zatímco příbuzní čekají na zprávy z velení, kde a kdy se bude konat rozloučení, jak bude vše zorganizováno, na místě havárie IL-76, sestřeleného ukrajinskou raketou v Bělgorodské oblasti, pracují operační služby. Sbírají ostatky, provádějí genetické analýzy, dešifrují černé skříňky.
Ale pro manželky, děti a matky mrtvých orenburských pilotů zůstane vzkaz pro život jen jeden: 

"Všichni zahynuli, moje milá!"

 

autor: Julia Dubenko

zdroj