Může Rusko připravit Ukrajinu o podporu z vesmíru?

Počet satelitů na oběžné dráze Země dramaticky roste

Komerční satelity, které pomáhají Ukrajině bojovat, by se mohly stát „legitimními cíli pro odvetu“, říká ruské ministerstvo zahraničí. Jak se stalo, že se pro vojenské účely začala používat čistě civilní zařízení, co by se stalo, kdyby je Rusko skutečně začalo ničit a jaká by mohla být technologická odpověď ruské armády na tuto výzvu?

Ještě před pár lety operovalo na oběžné dráze asi tisíc aktivních kosmických aparátů a jejich počet se postupně zvyšoval o několik desítek ročně. Zhruba před pěti lety však došlo k technologickému průlomu, který umožnil Spojeným státům a poté Číně dramaticky zvýšit jejich satelitní konstelace. Počet satelitů začal rychle růst.

K 1. lednu 2022 již ve vesmíru fungovalo 4852 zařízení. Přitom 2944 z nich patřilo Spojeným státům, asi 500 Číně a 160 Ruské federaci. Jen v nedokončeném roce 2022 se jejich počet zvýšil o téměř 2000 kusů. Ve skutečnosti máme před sebou výsledky jakési kosmické revoluce.

Základem tak prudkého nárůstu provozovaných družic se staly velké kosmické skupiny vlastněné komerčními společnostmi. V podstatě se jedná o zařízení pro poskytování komunikačních služeb, širokopásmového přístupu k internetu a dálkového průzkumu Země.

Čas velkých skupin

Největší z nich je globální satelitní systém Starlink od SpaceX, který poskytuje vysokorychlostní širokopásmový přístup k internetu. V současné době má skupina již 3.271 operujících kosmických aparátů, z nichž více než 1.500 odstartovalo v roce 2022.

Hlavní konkurenti Elona Muska, OneWeb, mají na oběžné dráze 428 aktivních zařízení. Další jich mají méně. Z těch významných bych rád jmenoval dvě soukromé společnosti poskytující data dálkového průzkumu Země, Planet Labs, která má asi 150 fungujících satelitů, a Maxar Technologies od 80 do 100.

Dráhy mnoha těchto satelitů (vojenských i obchodních) procházejí nad územím Ruska a nad územím Ukrajiny. Fotografují, přijímají snímky v různém rozsahu a zabývají se radarovým snímáním. Fotografie jsou odeslány na Zemi, zpracovány a použity. Kupuje je samozřejmě i armáda pro své vlastní účely. Všechny vesmírné mocnosti se zabývají podobným satelitním průzkumem.

Speciální vojenská operace na Ukrajině ukázala, že satelitní průzkum, využití satelitní komunikace a řízení kosmickými aparáty jsou mimořádně účinné. Umožňují získat vážnou taktickou výhodu nad nepřítelem. Nejdůležitější jsou rychlost získání provozních informací, jejich zpracování a možnost jejich přiblížení účinkujícím. Schopnost sledovat téměř každý objekt, přijímat informace o nepřátelských letadlech doslova okamžitě po jejich vzletu.

Starlink se stal záchranou pro ukrajinskou armádu. Možnost mít plnohodnotné připojení kdekoli, na jedoucím autě nebo lodi je téměř k nezaplacení.

Pro Spojené státy a potažmo pro NATO přitom pracují jak vojenské kosmické lodě, tak stovky civilních. Pro mnoho společností zabývajících se dálkovým průzkumem Země je dlouhodobě hlavním zákazníkem americké ministerstvo obrany. Nelze přitom kontrolovat, která družice informaci vysílá a kdo je jejím příjemcem. Je jasné, kam míří, ale nelze nic dokázat, technicky je to nemožné.

Toto je nová vesmírná realita našeho světa. Vesmírných aparátů bude přibývat a data z nich budou přicházet rychleji a rychleji. Tyto satelity nejsou přísně vzato zbraně, ale dramaticky zvyšují účinnost skutečných zbraní na bojišti. V moderním světě k ukrytí tajné vojenské jednotky nestačí ani nejvyšší plot, vše bude shora dokonale viditelné.

Zákaz používání

A nyní ruské ministerstvo zahraničí učinilo zvláštní prohlášení: „Potvrzujeme, že taková kvazi-civilní infrastruktura, bude-li použita ve vojenských operacích proti Rusku, se může zcela logicky stát legitimním cílem pro odvetnou akci."

Tato situace nejvíce připomíná pokusy o přeříznutí námořních cest nepřítele. Stalo se tak již během první i druhé světové války. Tehdy také došlo k útoku na komerční civilní lodě pouze na základě národnostního principu. Logika je přibližně stejná: civilní loď může plnit vojenské úkoly - přepravovat zbraně nebo vojenský personál. Pravda, v tu chvíli ba byla plnohodnotná světová válka, pokus o sestřelení nepřátelského kosmického aparátu se snadno může stát právě takovým casus belli k jejímu rozpoutání.

Hlavní problém je ale jinde. Lov nepřátelských transportérů, kromě jejich ničení, nutil nepřítele komplikovat logistiku, klást nové méně pohodlné a delší trasy a potápět válečné lodě pro zajištění bezpečnosti. V případě satelitů se zničením jednoho z nich nic nezastaví a provoz ostatních to prakticky neovlivní.

Jedinou čistě vojenskou a nejradikálnější možností, jak tuto hrozbu eliminovat, je masivní ničení satelitů na oběžné dráze. Rusko – a některé další země – na to technické možnosti mají. Realizace takového scénáře by však nevyhnutelně vedla k mnohaletému znečištění nejoblíbenějších drah troskami ze zničených kosmických aparátů. A také s největší pravděpodobností by proředila nebo i zničila jak ruskou satelitní konstelaci, tak třeba i čínskou. Tím by byly zasaženy i dvě orbitální stanice operující ve vesmíru – mezinárodní ISS a čínská Tiangong.

Přirozeně v tomto případě by lidstvo přišlo o satelitní komunikaci, televizi, kvalitní meteorologii, navigaci a mnoho dalších životně důležitých služeb, na které jsme si za poslední desetiletí zvykli. Lidstvo přitom zatím nemá technologie na efektivní úklid vesmírného odpadu, takže vesmír by mohl být uzavřen na desítky nebo dokonce stovky let.

Udělejte to samé

Co tedy může Rusko v takové situaci dělat? Je jasné, že ani jeden stát se takové prostorové výhody v technologii dobrovolně nevzdá. A nepodepíše ani žádnou smlouvu o omezení takových civilních technologií s pohodlným vojenským využitím.

Ministerstvo zahraničí se ve svém prohlášení odvolává na Smlouvu o vesmíru z roku 1967, kterou podepsala většina států, ale není tam nic, co by zakazovalo přímé použití kosmických aparátů. Článek 4 uvádí, že „Státy, které jsou smluvní stranou Dohody, se zavazují, že neumisťují na oběžnou dráhu kolem Země žádné předměty nesoucí jaderné zbraně nebo jiné zbraně hromadného ničení, neinstalují takové zbraně na nebeská tělesa ani neumisťují takové zbraně do kosmického prostoru jakýmkoli jiným způsobem."

Tak tohle se nestane, žádné zbraně hromadného ničení do vesmíru, díky bohu, zatím nikdo nevynáší. Prostě vesmírné zpravodajství se stalo nejúčinnějším vojenským nástrojem.

Je nepravděpodobné, že by v této situaci pomohl i rusko-čínský návrh „Smlouvy o prevenci umisťování zbraní v kosmickém prostoru, použití síly nebo hrozby silou proti vesmírným objektům“. Za současné situace by to mohl shůry tlačit jen technologický lídr, ale pro Spojené státy je to zatím naprosto nerentabilní.

Druhá možnost tedy vypadá jako skutečně fungující způsob, jak čelit západním zpravodajským satelitům – vybudovat si vlastní satelitní konstelaci, veřejnou i soukromou. Abychom se sami stali vesmírnými vůdci v podmínkách, kdy se orbitální seskupení stala základem moderního vesmíru. Roskosmos a ruské ministerstvo obrany si tuto situaci zjevně dobře uvědomují. Nedávno šéf Roskosmosu Jurij Borisov řekl, že hlavním cílem ruské kosmonautiky je přechod k hromadné a řadové montáži kosmických lodí, dosažení produkce minimálně 200 satelitů ročně do roku 2026. Ministerstvo obrany také doplňuje konstelaci satelitů s maximální rychlostí - jen tento měsíc byly uskutečněny již tři úspěšné vojenské starty z kosmodromu Plesetsk. Rád bych doufal, že budoucí Star Wars se ponesou v tomto „produkčním duchu“.

Michail Kotov

zdroj