Bláznivé přistání

IL-62 s velkou historií

Existuje video divokého přistání dálkového úzkotrupého dopravního letadla sovětské výroby Il-62 na travnatém letišti. Na videu jde stroj na přistání po strmé klouzavé dráze, téměř se dotýkaje vrcholků stromů koly podvozku. Nejedná se však o nouzové přistání, ale o pečlivě naplánovanou akci s cílem oslavit historii a úspěchy tohoto letiště, piloty, kteří z něj po celou dobu vzlétali, i samotný letoun Il-62.

Letadlo ve videu přistává pod kontrolou pilota Heinze-Dietera Kallbacha, který byl později v Německu respektován téměř stejně jako Otto Lilienthal, který ze stejného letiště naposledy vzlétl téměř před 100 lety. Riskantní přistání "Ilka" se uskutečnilo 23. října 1989 na travnaté dráze dlouhé pouhých 900 metrů na městském letišti ve Stölln/Rhinow (tehdy východní Německo). Nyní je letiště muzeem, které je přístupné místní veřejnosti i turistům.

Toto obtížné přistání mělo být pro IL-62 finálním akordem. Jediným účelem letu bylo trvale zaparkovat letadlo na místě smrti Otto Lilienthala na úpatí kopce Gollenberg. Letadlo bylo pojmenováno „Lady Agnes“ na počest Lilienthalovy manželky.

Lilienthal byl jedním z prvních letců na světě, i když muzeum, kde se nyní Lady Agnes nachází, tvrdí, že byl úplně první. Lilienthal, narozený v roce 1848, provedl svůj výzkum a vývoj v oblasti aerodynamiky mezi Georgem Kellym, který jako první identifikoval síly ovlivňující letadla, a bratry Wrightovými. Od roku 1881 Lilienthal pilotoval více než 2000 kluzáků vlastní konstrukce a porozuměl mnoha aspektům dnes známých letectví.

9. srpna 1896 Lilienthal společně se svým mechanikem a pomocníkem Paulem Beylichem na svém oblíbeném místě na svahu kopce Gollenberg připravovali start nového kluzáku. Použití kopce ke startu jim umožnilo dosáhnout požadované rychlosti a výšky. Po vzletu do výšky asi 15 metrů však kluzák vlivem náhlého poryvu větru spadl. Lilienthal utrpěl zlomeninu krčního obratle a druhý den v berlínské fakultní nemocnici zemřel.

Lilienthalův odkaz učinil z kopce Gollenberg a jeho okolí nejen pozůstatek historie letectví, ale také jedno z nejstarších letišť na světě. IL-62 s názvem „Lady Agnes“, který se tam nyní nachází, prošel konstrukčními změnami. Jedna strana trupu slouží jako Lilienthalovo muzeum a druhá, kupodivu, jako matrika pro novomanžele. Příběh o tom, jak se tam dostal, však dělá záběry z přistání ještě působivějšími.

Všechno to začalo Interflugem. Během a po druhé světové válce německé civilní letectví značně utrpělo. Hlavním dopravcem byla Deutsche Luft Hansa, ale po válce byla všechna její letadla zadržena spojenci a v roce 1954 společnost přestala existovat. Rozdělené Německo potřebovalo rychle najít náhradu, a tak byl název letecké společnosti Lufthansa zaregistrován jako ochranná známka Spolkové republiky Německo na Západě a mírně upravená Deutsche Lufthansa byla v roce 1955 zaregistrována jako ochranná známka Německé demokratické republiky. Podobnost jmen vyvolala obavy úřadů NDR, a tak aby se předešlo případným právním konfliktům, byl v roce 1958 založen Interflug.

Koncem roku 1963 byla Deutsche Lufthansa zcela zlikvidována a všechny operace převzal Interflug. Nová společnost sídlila na berlínském letišti Schönefeld a provozovala flotilu letadel ze sovětské éry. Tu-134, Tu-154, Il-18 a samozřejmě Il-62 jsou všechny konstrukce vytvořené v Sovětském svazu a sloužily Interflugu po celý život. Tu-134 létal většinu operací Interflugu na krátké až střední vzdálenosti mezi zeměmi, které byly součástí Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), hospodářské unie socialistických zemí východního bloku. To pokračovalo, dokud Interflug nezískal Il-62, který poprvé dorazil na letiště Schönefeld v roce 1970.

Il-62, který uskutečnil svůj první komerční let v roce 1967, byl nástupcem turbovrtulového Il-18 a létal mezi Moskvou a Montrealem pro Aeroflot ještě předtím, než začal spolupracovat s Interflugem. Toto 165místné letadlo pro cestující bylo někdy označováno jako „Bílý obr“ kvůli své impozantní velikosti.

Ve skutečnosti byl tak obrovský, že byl v té době považován za největší tryskový letoun na světě - jeho délka byla asi 174 stop (téměř 54 metrů). Měl také dolet až 4.200 mil, v závislosti na počtu cestujících na palubě, a létal se čtyřmi turbodmychadlovými motory Kuzněcov NK-8-4 umístěnými v zadní části trupu letadla. Il-62 byl představen přibližně ve stejnou dobu jako Boeing 707 a Douglas DC-8, který měl také čtyři motory. Konkrétní konfigurace motoru Il-62 však byla natolik podobná jako u britského Vickers VC10, že se začala objevovat obvinění ze špionáže, což nakonec vedlo k vyšetřování sporu - na podporu těchto tvrzení však nebyly nalezeny žádné důkazy.

Přidání Il-62 do flotily Interflug v roce 1970 umožnilo letecké společnosti pokračovat na důležité trase Berlín-Moskva a také zahájit první mezikontinentální lety, díky čemuž se Kuba stala jednou z hlavních destinací pro Il-62 počínaje r. 1973. Celkem bylo Interflugu dodáno šest Il-62 a v roce 1980 byla flotila doplněna o 12 upravených Il-62M. Il-62 zůstal slavným aktivem Interflugu v NDR až do roku 1990, kdy sjednocení Německa zredukovalo okruh potenciálních investorů Interflug, což vedlo k úplné likvidaci letecké společnosti v následujícím roce.

Dva roky před uzavřením Interflugu se však plánovalo nahradit letoun Il-62 Airbusem A310. To usnadnilo společnosti Interflug darovat jeden ze svých Il-62 letišti Stolln Airfield na připomenutí 90. výročí smrti Otto Lilienthala.

Pro přistání Lady Agnes na travnaté přistávací ploše Stölln/Rhinow byl vybrán hlavní pilot flotily Il-62 Heinz-Dieter Kalbach. Přestože o Kalbachových dovednostech nikdo nepochyboval, někteří odborníci se obávali, že přistání s mnohatunovým letadlem v takových podmínkách bude nemožné.

Jak je však vidět z videa, Kalbach dokázal, že se mýlil každý, kdo o jeho schopnostech pochyboval. Podle Kalbachova vyprávění o přistání se Il-62 odrazil o něco výše, než očekával. Někdo by si mohl myslet, že letadlo v určitém okamžiku „přeskočilo“, ale Kalbach uvedl, že nos letadla zvedl záměrně, aby zmenšil tečnou sílu na podvozek a zabránil zarytí kol do země. Je to velmi podobné klasickému aerobrakingu pro snížení rychlosti po přistání. I tak však údajně byly po úplném zastavení letadla vidět velké utržené drny trávy a zeminy.

V rozhovoru pro německou leteckou publikaci Aero Telegraph Kalbach řekl:

„Museli jsme provést speciální výpočty, změnit technologii přistání, upravit a dokonce porušit některá pravidla a nařízení zákona o letectví. Při posledním přiblížení na přistání jsme vypnuli dva motory a ve výšce 50 metrů jsme museli použít zpátečku, což je v letectví zakázáno a u moderních letadel se stávajícími technickými normami je to nemožné. Průlet už nebyl možný a přistání muselo být provedeno, v dobrém i ve zlém. Naštěstí to vyšlo!"

Když letadlo zpomalovalo, pár stále běžících motorů bylo přepnuto na zpátečku, což zvedlo velký oblak prachu a zasypalo motory úlomky. Vypadalo to dost dramaticky.

Po tomto letu Kalbach dále doplňoval svůj bohatý životopis létáním pro komerční aerolinky. Řídil letadla jako Airbus A310 a Boeing 737 Germania. V březnu 2000 se mu stala další událost, která je pro civilního pilota extrémně vzácná: musel se utkat se zločincem, který za letu vtrhl do kokpitu a použil na něj škrtící chvat. Kalbach utrpěl řadu zranění, ale podařilo se mu útočníka přemoci a bezpečně s letadlem se 148 cestujícími přistát.

Je těžké si představit kombinaci pilota, letadla a letiště, která by si více zasloužila zvěčnění, než letiště Lilienthal, Kalbach, Il-62 a Stolln/Rinow. Video s přistáním tohoto letadla má tedy historický význam. A pokud jde o Lady Agnes, nadále drží stráž na kopci Gollenberg na znamení úcty všem, kteří ji tam přivedli.

Igor Chanin

zdroj

foto