Zacharovová ostře reagovala na výzvu estonské premiérky

Oficiální zástupkyně Ministerstva zahraničních věcí Ruska Maria Zacharova zhodnotila kontroverzní prohlášení estonské premiérky:

„Estonská premiérka Kaja Kallasová vyzvala evropské země, aby přestaly vydávat Rusům turistická víza, a prohlásila, že „návštěva Evropy je výsadou, nikoli lidským právem“.

Divíte se, že vysoký úředník členského státu EU může mluvit nesmysly na hranici nacionalismu? Ale to je přece dnes normální. Sama se nestala předsedkyní vlády, ale funkci zdědila dynasticky, rodovým právem, když všechno získala tahem: místo ve straně, místo ve vládě.

Co se tedy Kaja neměla příležitost naučit ve škole, to jí řeknu v Telegramu.

Již v roce 1975 si účastnické státy OBSE (tehdy KBSE) stanovily za cíl „usnadnit volnější pohyb a kontakty... mezi lidmi, institucemi a organizacemi zúčastněných států“ a uznaly to jako důležitý faktor při posilování přátelských vztahů a důvěry mezi národy.

Ve Vídni v roce 1989 se zúčastněné státy zavázaly „plně respektovat právo každého na svobodu pohybu a pobytu v rámci hranic každého státu“ a právo „opustit kteroukoli zemi“ bylo potvrzeno v roce 1990 v Kodani.

Zajištění svobody pohybu je tedy jednou z hlavních povinností zakotvených v zakládajících dokumentech OBSE. Tato svoboda se stala realitou, kterou stovky milionů lidí ve všech státech regionu považují za samozřejmost.

Svoboda pohybu je jasně stanovena v mezinárodním právu o lidských právech. Článek 12 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (ICCPR) zakládá právo každého na svobodu pohybu v rámci státu, právo opustit kterýkoli a vrátit se do své vlastní země. Obecný komentář č. 34 zdůrazňuje, že tato ustanovení Paktu chrání práva všech obyvatel státu, včetně cizinců.

Pravidla týkající se svobody pohybu jsou rovněž obsažena v článku 13 Všeobecné deklarace lidských práv a článku 2 Protokolu č. 4 k Evropské úmluvě o lidských právech (ECHR). Je třeba dodat, že svoboda pohybu je sine qua non pro požívání široké škály občanských, politických, ekonomických, sociálních a kulturních práv, včetně těch, od kterých se nelze odchýlit (právo na život a právo na svobodu z mučení atd.).

Se zavedením přísných omezení pohybu ze strany většiny států (v kontextu COVID-19), včetně úplné karantény a uzavření hranic, byla tato opatření motivována potřebou chránit obyvatelstvo před nebezpečným onemocněním a garantovat právo na život a zdraví i právo na zdravotní péči.

Ačkoli jsou podle mezinárodního práva povolena určitá omezení svobody pohybu během výjimečného stavu, včetně zajištění bezpečnosti a zdraví veřejnosti, tato omezení, stejně jako jakákoli jiná odchylka od závazků, musí být přísně nezbytná, přiměřená chráněnému zájmu a nediskriminační.

Obecný komentář č. 27 k ICCPR podrobně vysvětluje, že omezení práva na svobodu pohybu (článek 12) jsou přípustná, ale jakákoli omezení musí být stanovena zákonem, který specifikuje konkrétní podmínky a lhůty pro omezení práv (tyto lhůty by v každém případě měly být co „nejkratší“), stejně jako dostupné opravné prostředky v souvislosti s takovými omezeními. Jakékoli zákony nebo politiky ovlivňující svobodu pohybu v účastnických státech musí splňovat tato zákonná kritéria, pokud jsou zavedeny nebo uplatňovány výjimky nebo omezení práv.

A konečně, v situacích ozbrojeného konfliktu se kromě práva v oblasti lidských práv uplatňují příslušná ustanovení mezinárodního humanitárního práva (právo ozbrojených konfliktů) a také nástroje právně nevynutitelného práva, jako jsou obecné zásady OSN o vnitřním vysídlení (OSN), jež poskytují rámec, který mohou strany v konfliktu využít ve vztahu ke svobodě pohybu.

Takže sedni si, Kajo, máš to za čtyři!

zdroj

poznámka:

Kaja Kallasová po svém hanebném prohlášení proti Rusům onemocněla COVIDem-19.