3. 5. 2013

Chytrému napověz, hloupého nakopni.

Nedávno mi kamarád, kterého vídám každý den (i proto mi občas leze na nervy), vyprávěl jednu svou příhodu. Pracuje jako OSVČ a specializuje se na ošetřování kulhajících krav. Příhoda bude psána v prvním pádu jednotného čísla, čili přesně tak, jak ji vyprávěl on mně. Tato historka je skutečná a jelikož znám jejího účastníka, mohu se zaručit, že vše je pravda. Nakonec jsem chtěl dát nějaké svoje vlastní vysvětlení, ale moje volba názvu článku je myslím dosti výmluvná.

"Tak si představ, co se mi dnes stalo. Byl jsem normálně v práci, a protože veškerý obvazový materiál a léky si dodává majitel, což jak víš, je velké zemědělské družstvo, řekl jsem si, že si vezmu jeden dezinfekční sprej na koně. Pamatuješ si ho, ne? Ten, jak jsi na něm před měsícem jel. No a ten má teď nějakou vyrážku na noze a ta desinfekce je přesně, co na to zabere. V lékárně na mě udělají dlouhej nos, protože na zvířata tam nic nevedou a s veterinářem je to na dlouhý lokte. Těhle sprejů mají v kravíně plný krabice, tak jsem si řekl, že ten jeden za pár drobných je přece nezrujnuje, ne? Ani jsem to vlastně nebral jako vyloženou čórku.
Když jsem končil, strčil jsem ho do náprsní kapsy kombinézy. Ještě jsem se ani nenarovnal a tak ti mě začalo bolet na plicích, a věř nebo ne, jenom ta půlka, na které jsem měl ten "vyšetřenej" sprej. To je pěkná náhodička, problesklo mi hlavou a začal jsem sklízet nářadí. Netrvalo deset vteřin a já zakopl, při pádu jsem si pěkně hlavou trefil trubku a rozplácl se do těch kravskejch sraček. Znáš mě, cholerik jak noha, tak jsem zařval vzteky jako raněný medvěd. Jenže jak rychle vzplanu, tak rychle vyhořím, takže se nevrátila ani ozvěna z konce kravína a už jsem si skoro pískal nějakou melodii, jako by se nic nestalo. Cestou ze stájí, když jsem nesl plnou bednu nářadí, obvazů, léků, ale i dokumentace s denními vykonanými zákroky, jsem ještě dvakrát uklouzl. Sice jsem neupadl, ale pěkně jsem si natáhl sval na noze. To už mi začalo být divný, protože normálně se mi takový věci nestávají. Ty sice ne, ale každý jiný by se mi smál, když bych mu jako tobě teď řekl, že jsem si v duchu pomyslel - to máš za to, žes vzal ten sprej! Ale nechal jsem to plavat, a když jsem míjel svoje auto, tak jsem tu dezinfekci i s mojí bruskou hodil do kufru. Vzal jsem bednu a šel do šatny se převléci. Jenže co čert nechtěl, když jsem otevíral velká plechová vrata, tak jsem zakopl o vysoký práh a natáhl jsem se na zem znovu a tentokrát i se vším tím harampádím v bedně, které se rozkutálelo pod skříně. Lejstra pochopitelně tou popsanou stranou spadly na špinavou podlahu a ještě jak pěkně klouzaly po bahně z holínek, dokonale znečitelnily většinu zápisů. Nebudeš mi to asi věřit, ale vše jsem nechal ležet, jak bylo, mastil do auta pro ten zakletej sprej a vrátil ho do krabice, kam patřil. Od té chvíle šlo všechno v klidu zase jako obvykle. Mysli si, co chceš, ale pjá myslím, že to bylo něco na způsob božích mlýnů nebo co, jenže tyhle mlely zatraceně rychle. Nechat si ten sprej u sebe, vůbec bych nebyl překvapen, kdyby mě cestou domů sestřelil nějakej náklaďák nebo ještě spíše - obrali by mě dopraváci za nějakou kravinu.
Divil by ses, ale mělo to i pokračování příště. Desinfekci jsem nutně potřeboval, ale svědomí mi prostě nedalo jinou možnost, než jít za ředitelem podniku a požádat ho, zda bych si sprej nemohl nějak koupit, i když šlo jen o pár šušní. Ten se jen zasmál a prej ať si ho vezmu a cenu si domluvím na účtárně, protože neví, co ta sranda může stát. Tak jsem šel za účetní a po hrabání ve fakturách řekla 180 bez DPH. Já jako lord hned, že zaplatím i DPH a doklad že nepotřebuju, takže cena byla nějakých 210. Jenže já neměl drobný, účetní zase neměla nazpět, tak jsem tam nechal tři kila za sprej v ceně 180. A to jsem ho tam, hrdý sám na sebe, nakonec zapomněl. Řeknu ti, tohle celé byla pro mě taková lekce, že snad začnu věřit na nějakou tu vyšší spravedlnost." 

1 komentář:

Podepsat se není povinnost, ale projev úcty k druhým.