Kurz tartarologie 12

- předchozí část -

Tartárie encyklopedicky

Ucelené základní údaje o této říši zatím budete těžko někde hledat. Nabízíme zde tedy alespoň to, co se podařilo vytáhnout z různorodých historických dokumentů Andreji Golubjevovi. Přehled zdrojů, z nichž čerpal, naleznete na konci textu.

Ruský atlas, 1745, mapa v plném rozlišení zde

ZKÁZA VELKÉ TARTÁRIE 1

15. ledna 2013 ruský prezident Vladimír Putin v Ruské geografické společnosti slavnostně otevřel nový archív, kde jsou veřejnosti zpřístupněny  mapy Tartárie.

Asi se ptáte, co je na tom tak zajímavého. Je a hodně. Tímto aktem dal světu na srozuměnou, že Rusko se vydává na cestu odhalování své skutečné, nezfalšované historie, protože si je vědomo toho, že národ, který svoji historii nezná, nemůže mít ani budoucnost.

Současná oficiální historie, jak je učena v ruských školách, byla vytvořena v průběhu 18. - 19. století a byla sepsána v souladu s biblickou koncepcí historie na zakázku Romanovců. Už jen přechodem z původního kalendáře (počítaného od podepsání míru ve Hvězdném chrámu) na kalendář juliánský se historie říše zkrátila o více jak pět a půl tisíce let!

V Ruské federaci už proto pracují na zcela nové koncepci vzdělávání a přepisují se učebnice, které pro tuto většinově slovanskou zemi v posledních dvaceti letech tvořily ze zcela „nezištných“ důvodů západní vzdělávací instituce.
A myslím, že ani mnozí z vás nikdy neslyšeli o největším státním útvaru na Zemi za dobu nám známé historie. Učili jsme se sice o slavném Egyptu, Perské říši, říši Osmanské či Římské – ale to všechno byly drobečky proti obrovské slovanské říši, která v průběhu věků nesla názvy Rassénie, Skýtie a nakonec Tartárie. 

Tím spíš je překvapující, že tato země nenalezla jediné zmínky v oficiální historii!
Abychom tuto mezeru trochu zaplnili, což bychom jako Slované určitě měli, nabízíme výtahy z obsáhlých statí Jeleny Ljubimové a Dmitrije Mylnikova.

Vlabi

Hlavní město Velké Tartárie 3

- předchozí část -

Zmizení

V jisté francouzské knize (Maneson-Malleta) z roku 1683 je jedna zajímavá zvláštnost. Autor píše, že hlavním městem Tartárie je město Chambalu (tedy Chambalyk / Chanbalyk) a říká, že Tartárie je nezávislý stát, dokonce impérium, a Velcí Chánové jsou imperátoři. Potom nám autor ukazuje portrét Velkého Chána / Cháma. Všimněte si: Velkého! Ne jako v Osmanské říši, kde se ke slovu „sultán“ neustále přidává slůvko „chán“, tedy ne velký, ale jen chán.

Ale pak je v knize jistá podivnost: píše se tu, že po celá staletí světové společenství považuje Chambalu za samostatné město, ale ve skutečnosti to tak není, protože Chambalu je - Peking! A dokonce své tvrzení doložil obrázkem - prý tady je to město Chanbalyk. Při popisu samotné Číny pak používá téměř stejný obrázek Pekingu. 

To znamená, že tento Francouz skutečně považuje Chambalu a Peking za jedno a totéž město. A to je velmi podivné, protože dřívější autoři vylíčili a popsali hlavní město Tartárie jako naprosto reálné město. A Marco Polo žil v Chanbalyku po mnoho let a popsal jej jako velmi velký. Jen veřejných institucí tu bylo na tři tisíce! A most u hlavního města se prý táhl celých 12 mil! Obvykle je jedna míle o něco více než kilometr. Pokud bychom počítali dnešní míle, pak nám vyjde, že tento most z leštěného kamene byl dlouhý jako současný krymský most!

A kam se to všechno podělo?

Hlavní město Velké Tartárie 4

- předchozí část -

Hlavní město Velké Tartárie bylo nalezeno v čínském Ordosu

Pátrání po místě hlavního města Velké Tartárie mě přivedlo k Chanbalyku, městu a oblasti Ordos, která se nachází na území Vnitřního Mongolska na severu Číny. Relativně blízko stojí Velká čínská zeď, která tam podle tehdejších kartografů skutečně měla stát. Právě odtud, z oblasti Kataje se šířila moc Velkého Chána na polovinu světa. A pokud je na světě místo podobné vzhledem a znějící jako zmizelá Šambala, může to být jedině Chanbalyk / Chambalu / Tamerlanku / Ordos.

Kdo obýval Tartárii?

Síly nepřátelské vůči Rusku používají téma Velké Tartárie k podněcování etnické nenávisti a k ​​vykreslování ruského lidu jako „okupantů“ sibiřských zemí. Jak jsem však již dříve psal, předkové Rusů a východních Slovanů jsou původem ze Sibiře a byli to jejich předkové, kteří tam žili dlouho před příchodem mongoloidů a vznikem turkického etnika. To bylo také dlouho před vznikem konfederace známé na Západě jako Velká Skythie a Velká Tartárie.

Tartárie jako socioekonomický vzor 1

V tomto textu si dovolím navrhnout jiný přístup k řešení "tartarské hádanky". V současnosti spočívá v hledání důkazů o záhadách historie a nesrovnalostech v podání oficiální verze. Pro změnu je však možné o problému uvažovat i jinak:

• za prvé - zjistit, z jakého důvodu nabylo utajování informací o "Tartárii" univerzálního charakteru;
• za druhé - jaké kontury skutečnosti takové významové mlčení naznačuje;
• za třetí - zda se v oficiálních dějinách najdou shody s objeveným hypotetickým jevem.
• současně je třeba zjistit, proč neexistují žádné popisy "Tartárie" a čím to může být způsobeno.

Hlavní město Velké Tartárie 1

Už delší dobu jsme tu neměli Tartárii!
Bylo tu o ní už napsáno leccos (a dokonce se už dostala i do české Wikipedie!) a je tedy na čase mnohé upřesnit případně vyvrátit. S procesem otevírání archívů a především díky rozsáhlé digitalizaci starých map totiž vyplouvají na povrch informace, které nás posouvají dál od původních téměř mýtických vyprávění o legendární říši k reálnějším poznatkům. Přinášíme vám proto obsáhlejší materiál od ruské badatelky v oblasti alternativní historie Anastazie Kostaš, která se dlouhodobě výzkumem tohoto úseku dějin zabývá.

Chanbalyk

Mezi mnoha badateli o Velké Tartárii se opakuje jeden významný omyl. Týká se hlavního města této země. Panuje totiž názor, že hlavním městem Tartárie byl Tobolsk. Jenže to není pravda. Tobolsk byl hlavním městem Sibiře a Moskevské Tartárie jako celku a ne dlouho. Původním a skutečným hlavním městem Tartárie bylo město Chanbalyk nebo Chanbalu. O tom, co se stalo s tímto obrovským skýtským městem, bude řeč v sérii článků o hlavním městě Velké Tartárie.

Co přinesla kombinace map Tartárie a severního pobřeží Eurasie?

Zajímavé kombinace obrysů pobřeží Tartárie ze starých map s pobřežím severního pobřeží moderní Eurasie se podařilo jednomu z mých kolegů, autorovi kanálu „Sledujte Bílého králíkat“, který je stále nespravedlivě ignorován těmi přemýšlivými lidmi, kteří chtějí odhalit pravdu o naší minulosti. Abyste si mohli udělat představu o díle tohoto autora, který mě zajímá pro svá nekonvenční řešení, rád bych se s vámi podělil o velmi zajímavý úryvek z jeho příspěvku s názvem „Mapy pobřeží legendární Tartárie by mohly být přesnější, než se dříve myslelo. Nová verze.“ https://dzen.ru/a/aM1pTeOjgg8L0p1d

Hlavní město Velké Tartárie 5

- předchozí část -

Existují dvě základní verze zániku Tartárie

pozůstatky bývalého Xandu, letního sídla chánů (42.3595958N, 116.1803631E)

Historie hlavního města je vždy historií i samotného státu. Totéž se týká i města Chanbalyk, kde se po dlouhý čas nacházelo sídlo, palác Velkého Chána Tartárie. Při studiu historie tohoto města, tohoto srdce říše, můžeme určit události, které jsou dosud tajeny vládami mnohých států. Obzvláště těch, které v minulosti utrpěly imperiální politikou Tartárie.

Jak důležité je téma Tartárie pro Rusko?

Je třeba uznat, že téma dřívější existence konfederačního útvaru známého na Západě jako „Velká Tartárie“ má pro naši nadnárodní zemi obrovský význam. Postoje k Tartárii se obvykle zakládají na dvou zcela protichůdných názorech. Ti, kdo se spoléhají na mýty oficiální historie, její existenci popírají. Jiná, s nimi úzce spřízněná skupina označuje veškeré informace o Velké Tartárii za vatikánský výmysl. A to přesto, že i oficiální historie o ní mlčí, ačkoli nezpochybňuje četné zmínky o Velké Tartárii v různých zdrojích.

Hlavní město Velké Tartárie 2

- předchozí část -

Šambala

Když mi bylo jasné, že Chanbalu (Chambalyk / Chanbalyk / Cambalu) byl hlavním městem Tartárie, udeřila mě do očí (i do uší) výrazná podoba jeho názvů se jménem posvátné země Šambaly. Samozřejmě mi řeknete, že to je jen náhoda. Ale je jen náhoda, že jak Chambalyk, tak i Šambala se měly podle popisu současníků a ideologů té doby nacházet na téměř stejném místě – v sousedství pouště Gobi?

Hlavní město Tartárie 6

- předchozí část -

Číňané skrývají stopy Chanbalyku

Došli jsme k závěrečnému rozuzlení našeho pátrání po centrálním regionu Tartárie – Kataji a jejím hlavním městě Chanbalyku. Po prostudování desítek dokumentů, které nám tu zůstaly od součásníků Chubilaje a dalších vládců této záhadné země, jsme našli pravděpodobné místo stop po legendární rezidenci tartarských chánů.

Dovolte, abychom krátce shrnuli základní závěry získané v důsledku našich „dokumentárních vykopávek“. Od celku k části. A ještě něco doplníme.

Kurz tartarologie 8

- předchozí část -

Koho děsil Jemelja

Pugačov soudí zajaté šlechtice (Vasilij Grigorjevič Pěrov, 1879)

Další etapou "horké fáze" nekončící války civilizací byla událost, kterou skromní vědci nazvali "Rolnické povstání Jemeljana Pugačova". Nic nového v této situaci nevidíme. Stále jeden a tentýž scénář: znovu zloděj, jenom Lžipetr, znovu vandrák a zločinec a opět hloupí rolníci, kteří kvůli přirozené "živelnosti" povstání, sami nechápali proti čemu.

ZKÁZA VELKÉ TARTÁRIE 9

 - předchozí část - 

V důsledku napoleonské invaze činily ztráty ruské armády asi 300 tisíc vojáků. Skutečné ztráty na obyvatelstvu však i přes existenci ohromného množství archivních dokumentů, memoárů a vědeckých prací o historii této války nejsou přesně známy. Objevují se pouze odhady - 850 tisíc životů. Je to obrovské číslo, a proto raději po svých zkušenostech nebudeme historikům slepě věřit a jednoduchými početními úkony si to ověříme.

ZKÁZA VELKÉ TARTÁRIE 10

- předchozí část- 

Závěry, že Tartárie byla v minulosti zasažena meteorickým rojem či jaderným bombardováním, někteří možná nazvou nesmyslem, protože je pro ně obtížné takovou informaci přijmout. Příliš se nehodí do obrazu světa, který výchova a vzdělávání vytvořily v našem vnímání. Mnozí se pak brání a lpí na svém stereotypu vnímání, nehledě na to, že podobných informací se začíná objevovat víc a víc.
Přitom z historie známe řadu případů – a archeologické nálezy je potvrzují – že zbraně, svými účinky velmi připomínající jaderné, byly známy už před tisíciletími. Jejich použití barvitě líčí například indický epos Mahábharáta nebo biblická Apokalypsa, a to, co uviděla Lotova žena, asi také nebylo nic pěkného. Připomenout můžeme i archeologické nálezy z míst jako Mohendžo-daro nebo Harappa. Není nijak složité si k tomu dohledat informace (např. zde)
Stejně tak vysvětlení témata „bohů“ překračuje rámec tohoto seriálu a vyžádalo by si daleko obšírnější zpracování, aby měli šanci se s tím nějak popasovat všichni čtenáři. Takže možná někdy příště...

KUDY TO CHODIL MARCO POLO? 1

Jistě ze školních lavic pamatujete příběh benátského kupce Marca Pola (1254 - 1324), který na svých cestách po Asii obšírně popsal život v "Číně", kde pobýval v "Pekingu" řadu let na dvoře "mongolského" chána Chubilaje"; a jak po návratu - jsa "negramotný" - diktoval ve vězení své vzpomínky zapisovateli Rustichellu z Pisy, a tak vznikla jeho slavná Kniha o zázracích světa, kratčeji zvaná Milion...
Proč ty uvozovky?
Stejně jako skoro všude jinde i v této historické kauze to trochu skřípe: chán možná nebyl mongolský, Marco negramotný a s největší pravděpodobností vůbec v Číně nebyl. Myslíte, že to jsou příliš odvážná tvrzení? Tak se na to podívejme podrobněji.
A začněme Chubilaj-chánem.

Chubilaj-chán přijímá dary apoštola římského (= papeže), ilustrace z cestopisu Marca Pola

Představovali jste si takhle nějak "Mongolo-Tatara" Chubilaje? Marko Polo - očitý svědek, který na jeho dvoře pobýval řadu let - ho popisuje takto:

Kurz tartarologie (Základy vědy o Tartárii) 2

- předchozí část -

Myslím, že autor má právo odhodit falešnou skromnost a zavést do používání termín „věda o Tartárii“. Proč by také ne? Vždyť existují „věda o Východu“, „věda o Americe“, a dokonce i věda o Moskvě, která se v současnosti vydělila jako samostatná disciplína a přednáší se na některých všeobecně vzdělávacích školách. Takže zůstaňme u toho.

Medailon s obrázkem sovy, odlévaný bronz, západní Sibiř. 

Obrázek sovy na zlatém poli byl znakem Velikého Chána Tartarie

Není třeba si myslet, že předkládaná verze je umělecký výmysl. Vůbec ne. Je to pokus o střízlivou analýzu známých skutečností uvedených v publikacích nedávné minulosti. Část těchto zdrojů uznává historická věda jako důvěryhodné a část pochází z umělecké literatury – takové jako například zápisky cestovatelů.

Kurz tartarologie (Základy vědy o Tartárii) 1

Jednou z velkých falzifikací dějin je zatajování a zkreslování informací o Tartárii. Nejrůznější zmínky o ní vyplouvají na povrch stále častěji až v posledních dvaceti letech. Někdy se blíží skutečnosti, někdy jsou spíš matoucí a někdy bohužel úplně zmatečné. Ruský spisovatel, historik a právník Andrej Golubjev píšící pod nickem „kadykčanskij“ se na pátrání po této říši vydal přes nezpochybnitelné historické doklady. Myslím, že po všech těch mlhavých vzpomínkách, dohadech a někdy bohužel i zle míněných smyšlenkách už nastala ta správná doba se věcí zabývat právě tímto způsobem, tedy seriozněji – o což se Golubjev v sérii článků, které vám postupně nabídneme, svým osobitým a silně vlasteneckým stylem rozhodně snaží. Tedy odložme růžové brýle a pusťme se do kurzu tartarologie.

G. Sidorov o druhém bombardování Tartárie

V předchozí části jsem psal o jaderném bombardování Tartárie, které provedli nehumanoidní páni Vatikánu v roce 1557, a o nichž píše v knize „Odkaz bílých bohů“ ruský cestovatel, biolog a antropolog G. Sidorov. V této knize líčí své setkání s představiteli hvězdné protocivilizace „bílých bohů“ – předků bílé rasy - v odlehlých koutech Sibiře. Vyprávěli mu, jak nehumanoidní inteligence zničila sibiřskou konfederaci, na Západě známou jako „Velká Tartarie“, a poté otrávila posledního z dynastie Ruriků – ruského cara Ivana Hrozného, ​​který se vzepřel vůli Vatikánu katolizovat Rus a zotročit její lid. Pokusil se tehdy znovu shromáždit fragmenty ztracené Tartarie...

Athanasius Kircher zmínil „tartarskou potopu“

Ve své knize „Podzemní svět“ zmiňuje Athanasius Kircher „tartarskou potopu“. Mohla to být katastrofa, jež zničila Tartárii? Podle Jeleny Gusakové byla tato událost spojena s mohutnou povodní způsobenou megatsunami ze Severního ledového oceánu. Povodeň podle Kircherových popisů způsobila pokles části Sibiře, zvýšení hladiny Kaspického a Černého moře a zánik mnoha měst. Zmínky o této události však byly pravděpodobně v druhé polovině 19. století záměrně potlačovány. Oficiální historie zatajuje fakta o Tartárii, aby si udržela dominanci nových globálních „elit“.