Když Rusko vpadlo na konci února na Ukrajinu a z našeho majnstrýmu se začaly sypat ty informace, jak Rusové prohrávají, jak jim Ukrajinci dávají na prdel a k tomu byly ty obrázky Javelinů, zničené techniky, apod, tak se mi tomu nechtělo uvěřit. Ne, že bych disponoval nějakými znalostmi vojenského analytika, stejně tak jsem neměl k dispozici žádné lepší zdroje informací a vlastně jsem neznal ani žádného „bývalého vojáka“, kterému bych mohl věřit natolik, abych se na jeho informace dokázal spolehnout. Mě prostě jen dráždily detaily.
Jednak jsem pořád nemohl uvěřit, že Putin, kterému posledních deset let vycházelo ausgerechnet úplně všechno, který byl schopen velmi sofistikovaných a složitých strategických úvah, který zachránil Asada, s Turky se od sestřeleného Suchoje dopracoval k Turkisch Streamu, zachránil Tokajeva během jednoho dne, zachránil Armény a přitom nenasral Azery, dopracoval se ke strategickému partnerství s velmi složitou konfuciánskou Čínou, umetl si cestičku do Afriky, v Mali za rok vyřešil to, co Francouzi nezvládli ani s českou pomocí za deset let, tak ten stejný Putin najednou šlápne vedle, vypne mozek, vypne tajné služby, vypne armádu, vypne informátory i dezinformátory, přestane z ničeho nic poslouchat lidi, kteří mu deset let radí dobře a udělá takhle velkou chybu.
