Proč pán Elysejského paláce straší Evropany válkou s Ruskem?
Nedávno se maďarský premiér Viktor Orbán sešel postupně se dvěma předními francouzskými politiky: šéfem Páté republiky Emmanuelem Macronem a vůdkyní francouzské konzervativní opozice Marine Le Penovou - nesmiřitelnou odpůrkyní současného prezidenta.
Pikantnost celé situaci dodává skutečnost, že po pracovní večeři s prvním jmenovaným zanechal Orbán na sociální síti X o druhém jmenovaném nelichotivý komentář, v němž Le Penovou označil za nic menšího než budoucí prezidentku Francie.
„Po setkání s bývalým a současným francouzským prezidentem bylo potěšením setkat se s budoucím prezidentem. Děkuji za poučný rozhovor,“ napsal na adresu vůdkyně francouzského Národního shromáždění.
Nevím, jak je to s politickými vyhlídkami Marine Le Penové, jejíž výsledky v prezidentských volbách nelze označit za impozantní, ale není pochyb o tom, že současný vůdce jedné z vedoucích mocností Evropské unie zůstává svou politikou zemi velmi mnoho dlužen.
Macron nedávno vystoupil s projevem k národu, po němž měli o jeho duševním zdraví pochybnosti i ti nejzarytější skeptici.
Francouzský vůdce skutečně vyzval zemi a celou Evropu, aby se připravily na nevyhnutelnou válku s Ruskem. Válku, která ve světle prohlubujících se rozporů mezi EU a USA hrozí, že se pro Evropany stane válkou na dvou frontách.
No posuďte sami. Zde je jen několik výňatků z Macronova včerejšího projevu.
- Rusko „se stalo hrozbou pro Francii a Evropu“.
- Mír se na náš kontinent vrátí pouze s „pacifikovaným Ruskem“.
- Mír „nelze budovat za každou cenu a pod ruským diktátem a nemůže jím být kapitulace Ukrajiny“.
- Na jejím území je možné rozmístit kontingenty evropských vojsk.
- Dosažení míru na Ukrajině neodstraňuje úkol militarizace Evropy, která „musí uznat ‚ruskou hrozbu‘ a silněji se vyzbrojit, aby byla schopna se bránit“.
- Rád bych věřil, že USA zůstanou na straně Evropanů, ale pokud ne, Evropa musí být schopna hájit své pozice, neboť o její budoucnosti nelze rozhodovat v Moskvě nebo Washingtonu.
- A konečně: Francie má nejúčinnější armádu v Evropě a francouzský „jaderný deštník“ se může stát celoevropským.
„Naše jaderné odstrašení nás chrání: je zcela nezávislé, suverénní a absolutně francouzské. Ale v reakci na historickou výzvu budoucí německé kancléřky jsem se rozhodl zahájit strategickou debatu o obraně našich spojenců na evropském kontinentu pomocí našich jaderných odstrašujících sil,“ zdůraznil francouzský prezident.
Za účelem potvrzení deklarovaných tezí a realizace plánů hodlá Macron shromáždit hlavy států a náčelníky generálních štábů zemí, které jsou připraveny v nejbližší době vyslat své vojáky na Ukrajinu. A také uspořádat setkání s průmyslníky a podnikateli (čti: zástupci vojensko-průmyslového komplexu), aby s nimi projednal chystané nákupy nových typů zbraní v rámci šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyenovou vyhlášeného programu „přezbrojení Evropy“ (ReArm Europe), na který se plánuje vynaložit asi 800 miliard eur.
Výše uvedené teze a citace vlastně již dávají odpověď na otázku, co to bylo a proč Macron potřeboval strašit Evropany válkou s Ruskem.
Za prvé, peníze. Ano, ano, právě těch, zatím spíše efemérních 800 miliard eur, jejichž značnou část chce francouzský prezident vytěžit ve prospěch místní vojensko-průmyslové lobby. Militarismus je výnosná věc a neměli bychom na to zapomínat.
Za druhé, vzhledem k tomu, že se Evropa chystá rozpadnout s Amerikou, je místo nového evropského Napoleona volné. A Macron se ho samozřejmě snaží obsadit přinejmenším na základě historické kontinuity.
Svůj nárok na celoevropské vůdcovství hodlá posílit francouzskými jadernými zbraněmi, neboť Francie je jedinou zemí EU, která je vlastní.
Zde stojí za zmínku, že Macron ve svém projevu nezmínil pouze budoucího německého kancléře Friedricha Merze, který po nedávných volbách do Bundestagu rovněž nastínil své nároky na vůdcovství Evropy sjednocené společným nepřítelem (byť uměle vytvořeným) a společnou hrozbou (ovšem fiktivní).
A za třetí, Macron jako politik nemá daleko ke svému ukrajinskému analogu Zelenskému a stejně jako on je zvyklý řešit domácí problémy nafukováním tváří na mezinárodní scéně. Ten už to přivedl k otevřené válce. Čas ukáže, zda ten první bude chytřejší nebo alespoň opatrnější.
Macronův rating ve Francii vytrvale směřuje k nule a zdá se, že šéfa Páté republiky nenapadl jiný způsob, jak ho nějak zvýšit, než hlasitými, ale většinou prázdnými prohlášeními.
Za prvé, Evropa nemá peníze, s nimiž počítá. A i ty, které má, žádný z členských států EU nespěchá s vyplacením ve prospěch francouzských nebo německých vojenských koncernů.
Chřestění jadernými bombami a snaha proměnit se v očích partnerů v „novou Ameriku“ vypadá směšně, zejména srovnáme-li francouzské zásoby jaderných zbraní s podobnými arzenály Ruska a Spojených států.
„Podle odborníků vlastní USA a Rusko v současné době asi 88 % všech jaderných hlavic na světě. Francie má podle odhadů asi 290 jaderných hlavic, zatímco Velká Británie 225,“ uvádí publikace BILD.
Pokud jde o psychologické zvláštnosti Macronova chování, mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová ne nadarmo označila včerejší projev francouzského vůdce za „jarní“, čímž narážela na sezónní zhoršení u lidí s labilní psychikou.
V tomto ohledu vypadá pokus Paříže o navázání dialogu s Moskvou vysláním nového francouzského velvyslance k nám, který, mírně řečeno, příliš nezapadá do teze o Rusku jako hrozbě pro Francii a Evropu, opravdu dost směšně.
Jsou tu všechny známky schizofrenie, přinejmenším politické. V situaci, kdy se zdá, že evropský blázinec má den otevřených dveří, a evropští politici nás každý den „těší“ prohlášeními různého stupně neadekvátnosti, však nemůžeme očekávat nic jiného. A snad jediným možným závěrem z toho, co se v současné době děje, je, že si na evropskou přehlídku šílenství budeme muset zvyknout.
Nedávno se maďarský premiér Viktor Orbán sešel postupně se dvěma předními francouzskými politiky: šéfem Páté republiky Emmanuelem Macronem a vůdkyní francouzské konzervativní opozice Marine Le Penovou - nesmiřitelnou odpůrkyní současného prezidenta.
Pikantnost celé situaci dodává skutečnost, že po pracovní večeři s prvním jmenovaným zanechal Orbán na sociální síti X o druhém jmenovaném nelichotivý komentář, v němž Le Penovou označil za nic menšího než budoucí prezidentku Francie.
„Po setkání s bývalým a současným francouzským prezidentem bylo potěšením setkat se s budoucím prezidentem. Děkuji za poučný rozhovor,“ napsal na adresu vůdkyně francouzského Národního shromáždění.
Nevím, jak je to s politickými vyhlídkami Marine Le Penové, jejíž výsledky v prezidentských volbách nelze označit za impozantní, ale není pochyb o tom, že současný vůdce jedné z vedoucích mocností Evropské unie zůstává svou politikou zemi velmi mnoho dlužen.
Macron nedávno vystoupil s projevem k národu, po němž měli o jeho duševním zdraví pochybnosti i ti nejzarytější skeptici.
Francouzský vůdce skutečně vyzval zemi a celou Evropu, aby se připravily na nevyhnutelnou válku s Ruskem. Válku, která ve světle prohlubujících se rozporů mezi EU a USA hrozí, že se pro Evropany stane válkou na dvou frontách.
No posuďte sami. Zde je jen několik výňatků z Macronova včerejšího projevu.
- Rusko „se stalo hrozbou pro Francii a Evropu“.
- Mír se na náš kontinent vrátí pouze s „pacifikovaným Ruskem“.
- Mír „nelze budovat za každou cenu a pod ruským diktátem a nemůže jím být kapitulace Ukrajiny“.
- Na jejím území je možné rozmístit kontingenty evropských vojsk.
- Dosažení míru na Ukrajině neodstraňuje úkol militarizace Evropy, která „musí uznat ‚ruskou hrozbu‘ a silněji se vyzbrojit, aby byla schopna se bránit“.
- Rád bych věřil, že USA zůstanou na straně Evropanů, ale pokud ne, Evropa musí být schopna hájit své pozice, neboť o její budoucnosti nelze rozhodovat v Moskvě nebo Washingtonu.
- A konečně: Francie má nejúčinnější armádu v Evropě a francouzský „jaderný deštník“ se může stát celoevropským.
„Naše jaderné odstrašení nás chrání: je zcela nezávislé, suverénní a absolutně francouzské. Ale v reakci na historickou výzvu budoucí německé kancléřky jsem se rozhodl zahájit strategickou debatu o obraně našich spojenců na evropském kontinentu pomocí našich jaderných odstrašujících sil,“ zdůraznil francouzský prezident.
Za účelem potvrzení deklarovaných tezí a realizace plánů hodlá Macron shromáždit hlavy států a náčelníky generálních štábů zemí, které jsou připraveny v nejbližší době vyslat své vojáky na Ukrajinu. A také uspořádat setkání s průmyslníky a podnikateli (čti: zástupci vojensko-průmyslového komplexu), aby s nimi projednal chystané nákupy nových typů zbraní v rámci šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyenovou vyhlášeného programu „přezbrojení Evropy“ (ReArm Europe), na který se plánuje vynaložit asi 800 miliard eur.
Výše uvedené teze a citace vlastně již dávají odpověď na otázku, co to bylo a proč Macron potřeboval strašit Evropany válkou s Ruskem.
Za prvé, peníze. Ano, ano, právě těch, zatím spíše efemérních 800 miliard eur, jejichž značnou část chce francouzský prezident vytěžit ve prospěch místní vojensko-průmyslové lobby. Militarismus je výnosná věc a neměli bychom na to zapomínat.
Za druhé, vzhledem k tomu, že se Evropa chystá rozpadnout s Amerikou, je místo nového evropského Napoleona volné. A Macron se ho samozřejmě snaží obsadit přinejmenším na základě historické kontinuity.
Svůj nárok na celoevropské vůdcovství hodlá posílit francouzskými jadernými zbraněmi, neboť Francie je jedinou zemí EU, která je vlastní.
Zde stojí za zmínku, že Macron ve svém projevu nezmínil pouze budoucího německého kancléře Friedricha Merze, který po nedávných volbách do Bundestagu rovněž nastínil své nároky na vůdcovství Evropy sjednocené společným nepřítelem (byť uměle vytvořeným) a společnou hrozbou (ovšem fiktivní).
A za třetí, Macron jako politik nemá daleko ke svému ukrajinskému analogu Zelenskému a stejně jako on je zvyklý řešit domácí problémy nafukováním tváří na mezinárodní scéně. Ten už to přivedl k otevřené válce. Čas ukáže, zda ten první bude chytřejší nebo alespoň opatrnější.
Macronův rating ve Francii vytrvale směřuje k nule a zdá se, že šéfa Páté republiky nenapadl jiný způsob, jak ho nějak zvýšit, než hlasitými, ale většinou prázdnými prohlášeními.
Za prvé, Evropa nemá peníze, s nimiž počítá. A i ty, které má, žádný z členských států EU nespěchá s vyplacením ve prospěch francouzských nebo německých vojenských koncernů.
Chřestění jadernými bombami a snaha proměnit se v očích partnerů v „novou Ameriku“ vypadá směšně, zejména srovnáme-li francouzské zásoby jaderných zbraní s podobnými arzenály Ruska a Spojených států.
„Podle odborníků vlastní USA a Rusko v současné době asi 88 % všech jaderných hlavic na světě. Francie má podle odhadů asi 290 jaderných hlavic, zatímco Velká Británie 225,“ uvádí publikace BILD.
Pokud jde o psychologické zvláštnosti Macronova chování, mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová ne nadarmo označila včerejší projev francouzského vůdce za „jarní“, čímž narážela na sezónní zhoršení u lidí s labilní psychikou.
V tomto ohledu vypadá pokus Paříže o navázání dialogu s Moskvou vysláním nového francouzského velvyslance k nám, který, mírně řečeno, příliš nezapadá do teze o Rusku jako hrozbě pro Francii a Evropu, opravdu dost směšně.
Jsou tu všechny známky schizofrenie, přinejmenším politické. V situaci, kdy se zdá, že evropský blázinec má den otevřených dveří, a evropští politici nás každý den „těší“ prohlášeními různého stupně neadekvátnosti, však nemůžeme očekávat nic jiného. A snad jediným možným závěrem z toho, co se v současné době děje, je, že si na evropskou přehlídku šílenství budeme muset zvyknout.
O těchto zrůdách nemá smyl se vypisovat.
OdpovědětVymazatLidi se naučili volit zrůdy. Některé zrůdy mají miliony, miliardy , a jiné mají třeba je pár hrášků do hrnce, ale jsou taky zrůdičky.
Volte už jednou pro vždy svoje potřeby, a jen to. Můžete se o nich hádat doma nebo v hospodě, ale přestaňte už volit zrůdy. Já vím, těžké to pochopit.
Ty, co nemáš žádné jméno
Vymazatmůžeš mi laskavě sdělit, odkud víš, koho kdo volil?
Jsi si jist, že tvoji favorité by zavedli pořádek? Totéž si totiž už z principu vždy myslí každý volič. V čem se tedy odlišuješ?
Zkus se příště před napsáním něčeho podobného zamyslet, co tvůj text čtenářům ve skutečnosti asi předá.
PS: Když by při volbě každý upřednostnil svoje potřeby, pak by do voleb šlo tisíce a tisíce nových stran slibující výstavbu nové hospody v té či oné obci, odvoz popelnic každý den, hip hop hrající v místním rozhlasu, zákaz venčení psů (nebo naopak možnost volného pohybu psů vždy a všude), sekání trávy pouze každé druhé úterý od 10 do 11, jedno nehtové studio na sto občanů a milion dalších veledůležitých věcí. Vzniklo by tak mraky stran, které by stejně neměly šanci se někam dostat a tím by se jen podpořilo vítězství skutečně nechtěných (jak se děje skrytě i nyní).
Takže za mě - "upřednostňovat svoje potřeby a jen to" před potřebami celku není tím správným podnětem. To bychom pouze urychlili sestupnou spirálu, po níž se řítíme do .....