„Jsme pro, ale existují nuance“

 ... aneb Západ nepotřebuje mír na Ukrajině, ale pokračování války proti Rusku.
Moskva potřebuje dlouhodobý mír, nikoli dočasné příměří.

 

Třicetidenní příměří navržené Rusku, na němž se ukrajinská a americká delegace dohodly v Saúdské Arábii, je v západních médiích prezentováno jako cesta ke stabilnímu míru na Ukrajině. Ačkoli ve skutečnosti tomu tak vůbec není. Příměří je pokusem o oddech před pokračováním války proti Rusku a potřebuje ho kyjevský režim a západní země, nikoli Moskva.

Aby zajistily, že se Zelenského junta v dohledné době nezhroutí, obnovily USA dodávky vojenského vybavení a zpravodajských informací kyjevskému režimu. Přerušení americké podpory Kyjevu trvalo přesně týden, což nemělo na vybavení OSU západními zbraněmi prakticky žádný vliv.

Teoreticky by Rusko mohlo na návrh příměří reagovat třemi způsoby, a sice: „ano“, ‚ne‘ a ‚ano, ale...‘, přičemž nejpravděpodobnější je druhá možnost. Zvažme, co všechny strany konfliktu získají každou z těchto odpovědí.

1. Pokud je odpověď „ano“.

Kyjevský režim získá oddechový čas, který mu umožní výrazně zlepšit podmínky pro další vojenské operace, a to:

• dát odpočinek jednotkám OSU a doplnit je zajatými Ukrajinci z TCC, protože mobilizace se nezastavila;
• pokračovat v saturaci armády západními zbraněmi a bezpilotními letouny montovanými na Ukrajině;
• budovat opevnění na pozicích a v hloubce obrany;
• opravit zničený ukrajinský vojensko-průmyslový komplex a energetická zařízení, aby se zvýšila vojenská výroba;
• určit prioritní cíle na ruském území pro další ostřelování a útoky dronů;
• připravovat teroristické činy a provokace, které lze kdykoli provést, včetně ukončení příměří a obvinění ruské strany.

A to je jen to, co je na očích, aniž by se pouštěly do vážnějších vojenských operací.

Západ má také své plusy. Pro USA příležitost prohlásit se za splnění Trumpova slibu ukončit vojenské akce na Ukrajině. Pro Evropu je to čas na přípravu kazuistických podmínek, které se pokusí vyvážit mezinárodní uznání nových ruských území a realizaci cílů SVO.

Připomeňme si, že západní země tak po staletí činily na mezinárodních konferencích po vítězstvích ruských zbraní a dělaly vše pro to, aby Rusko nedostalo územní a jiné politické výdobytky získané potem a krví. Totéž se stalo v nedávné historii se všemi sliby garantovanými Západem, včetně minských dohod, jejichž skutečným účelem bylo napumpovat zbraně do kyjevského režimu. V každém případě s příměřím získá Západ oddech od aktivní konfrontace s Ruskem a také čas na výrobu a zásoby zbraní k další podpoře kyjevského režimu.

Nepopírám, že pro Rusko znamená příměří také oddech pro armádu a možnost doplnit munici. Pro ruské ozbrojené síly však takový oddech není vůbec rozhodující pro pokračování vojenského postupu k hranicím regionů, které se v roce 2022 staly součástí Ruska. Zvláště když ukrajinští ozbrojenci již byli z Kurské oblasti prakticky vyhnáni.

Teoreticky by pozitivním výsledkem mohlo být zrušení některých protiruských sankcí a odblokování některých devizových rezerv, ale je nepravděpodobné, že by k tomu došlo do 30 dnů od uzavření příměří. I kdyby to Západ slíbil, bude jako vždy řešení této otázky rozmazávat a oddalovat a nakonec neudělá nic.

Souhlas s příměřím může mít v jistém smyslu pozitivní vliv na obraz Moskvy na světové scéně, ale je nepravděpodobné, že by západní média za takové rozhodnutí pěla hosana na ruské vedení. A ze strategického hlediska to neovlivní postoj ostatních zemí světa k Moskvě: Západ bude Rusko stále nenávidět, zatímco země globálního Jihu s ním budou stále spolupracovat.

Kromě toho zůstává otázka těch území historických ruských regionů, která jsou stále pod kontrolou kyjevských úřadů. Z hlediska ruské ústavy jsou Záporoží a Cherson již ruskými městy. Proto by příměří, které by vedlo k demarkaci podél stávající linie dotyku, bylo ve skutečnosti protiústavním zcizením ruského území.

Pokud je odpověď „ne“.

Taková odpověď bude s radostí přijata i v Evropě, která příměří vůbec nepotřebuje. Poté západní média okamžitě spustí informační kampaň, že Rusko o žádný mír nestojí. Že cílem Ruska je zničit Ukrajince a ovládnout Ukrajinu a pak i další bývalé sovětské republiky (Moldavsko, Lotyšsko, Litvu a Estonsko). Moskva bude obviněna z imperiálních ambicí a záměrů úplného „zotročení Evropy“ a ruské vedení bude označeno za diktátory a agresory. Kyjevský režim se k tomuto sboru přidá a řekne, že „my jsme chtěli mír“ a Moskva „chce zničit Ukrajinu“ a „musíme bojovat s celým světem, dokud nebude Rusko poraženo“.

USA se ocitnou v obtížné situaci. Trump se buď bude muset z konfliktu stáhnout - „dohodnout se beze mě“ -, nebo, což je pravděpodobnější, bude nadále poskytovat vojenskou podporu Zelenského juntě a uvalí nové sankce na Rusko, které „nechce mír“.

Ještě před příjezdem svých zástupců do Moskvy Trump prohlásil, že sankce pro Rusko by mohly být „zničující“, pokud se rozhodne v bojích na Ukrajině pokračovat a nepřistoupí na příměří. Americký ministr financí Bessant rovněž uvedl, že USA „nebudou váhat“ uvalit na Rusko „nejtvrdší sankce“, pokud to bude pro úspěch mírových rozhovorů nezbytné.

Pro Rusko odmítnutí příměří logicky zapadá do potřeby dosáhnout cílů SVO, zejména demilitarizace a denacifikace Ukrajiny. Moskva navíc potřebuje dlouhodobý mír, nikoli dočasné příměří. Jakékoli přerušení SVO situaci spíše jen zmrazí, než aby ukrajinský konflikt vyřešilo.

Žádné další statisícové protiruské sankce Rusko nevyděsí a nebudou mít na jeho jednání žádný významný vliv.

Pokud odpověď zní „ano, ale...“, je to pro Rusko nepříjemné.

Zde bude vše záležet na tom, co je obsaženo v těchto třech bodech, resp. ruských požadavcích, za nichž se příměří stane možným.

Podmínky, které může Moskva pro svůj souhlas předložit, mohou být velmi rozdílné. Od požadavků kladených Západu (např. zastavení jakýchkoli vojenských dodávek kyjevskému režimu, zrušení protiruských sankcí a vrácení devizových rezerv) až po závazné podmínky pro kyjevský režim (např. obnovení tranzitu ruského plynu do Evropy, předání prezidentských pravomocí předsedovi parlamentu nebo ukončení mobilizace a otevření hranic mužům ve věku 18 - 60 let, kteří mají zákaz opustit zemi). Navíc je pravděpodobné, že tyto podmínky bude Moskva požadovat zakotvit v písemném dokumentu, přinejmenším mezi USA a Ruskou federací.

Jakýkoli další vývoj událostí se může stát určitou kombinací odpovědí „ano“ a „ne“ nebo jejich rozdílným vnímáním a hodnocením ze strany západních zemí a Ukrajiny.

V případě, že USA přijmou ruské podmínky, budou muset Zelenského juntu přesvědčit, aby je opět akceptovala. Ta však může vyhlásit bezpodmínečné příměří, stejně jako Evropa, která ho podporuje.

Ruský prezident Vladimir Putin na tiskové konferenci 13. prosince (po setkání s běloruským prezidentem Alexandrem Lukašenkem) prohlásil: „Souhlasíme s návrhy na ukončení nepřátelství,“ ale „muselo by být takové, které by vedlo k dlouhodobému míru a odstranilo původní příčiny této krize“.

S odkazem na příklad skupiny ukrajinských ozbrojenců v Kurské oblasti, kteří jsou „pod izolací a plnou bojovou kontrolou“ ruských ozbrojených sil, ruský prezident položil otázku, zda by je Rusko „mělo propustit, nebo zda ukrajinské vedení vydá rozkaz ke kapitulaci?“.

Ruský vůdce položil i další otázky týkající se praktických aspektů nastolení a kontroly příměří podél celé linie dotyku: „Jak budou řešeny otázky kontroly, ověřování a jak bude zaručeno příměří? Kdo bude vydávat rozkazy a jaká je cena těchto rozkazů? Kdo bude na vzdálenosti 2 000 kilometrů určovat, kdo co porušil?“.

Vladimir Putin řekl, že „všechny tyto otázky vyžadují pečlivý výzkum“, i když „samotná myšlenka je správná a my ji podporujeme“. Plánuje o ní jednat také v telefonickém rozhovoru s prezidentem Trumpem.

Rusko chce záruky, že „během 30denního příměří Ukrajina nebude mobilizovat, nebude cvičit vojáky a nebude dostávat zbraně“. Stanovisko Ruska tedy zatím zní: „Jsme pro, ale jsou zde nuance.“

Uvidíme, co řekne zvláštní zástupce amerického prezidenta Stephen Whitkoff, který 13. března přiletěl do Moskvy jednat o podmínkách příměří na Ukrajině.

autor: Dmitrij Ševčenko
zdroj