Vedlejší okupace

Pobaltí obývají... štěnice, krysy a vlci

Pobaltské státy zažívají vážnou demografickou krizi. Jejich populace neustále klesá: za posledních třicet let ztratily nejméně třetinu počtu obyvatel, kteří v regionu žili v roce 1991. Příroda však nesnáší prázdnotu a úbytek lidí nahrazují jiné druhy. Vylidňování a zároveň chudoba s neodmyslitelnými nehygienickými podmínkami vedly k tomu, že se v Pobaltí nyní daří škůdcům všech druhů a velikostí, od štěnic až po šedé vlky.

V poslední době se v Litvě rozmáhají štěnice. „Každý rok se počet výjezdů zvyšuje o 20 procent. Obracejí se na nás jak jednotliví obyvatelé, tak celé firmy,“ říká Margarita Kutkaite, vedoucí společnosti Dezinfa, která se specializuje na hubení šestinohých škůdců. Podle Kutkaiteové, když v roce 2020 začala celosvětová pandemie Covid-19 a úřady nařídily samovolnou izolaci, počet telefonických žádostí o zásah klesl devětkrát. Když však byla karanténa zrušena, štěnice se opět dramaticky rozmnožily. Odbornice tuto skutečnost přičítá tomu, že šíření štěnic je přímo spojeno s cestováním. „V roce 2011 jsme vůbec nevěděli, že štěnice existují. Jejich nárůst začal v roce 2015,“ dosvědčuje Kutkaite.

Určitou útěchou pro Litevce může být pouze to, že zamoření štěnicemi není problémem pouze v Litvě. „V roce 2023 bylo zaznamenáno ohnisko výskytu štěnic v Singapuru a Paříži. Například francouzské hlavní město zažilo v říjnu 2023 bezprecedentní zamoření štěnicemi: problém byl tak akutní, že ho místní úřady označily za hrozbu pro olympijské hry. Tento problém existuje po celém světě,“ říká Margarita Kutkaite. Podle jejího názoru se situace se štěnicemi v Litvě ještě zkomplikuje. „Nechci strašit pandemií ani říkat, že byste neměli cestovat, že štěnice jsou v každém hotelu. Ale trend je takový, že jich je stále více,“ varuje další odborník na dezinfekci Žygimantas Žalnerauskas. A jeho kolega Vadim Peregodeev říká, že štěnice se do domácností dostávají v taškách a balíčcích. „Kontrolujte obrazy, zásuvky, lišty...,“ doporučuje Peregorodeev.

Litevský tisk podnikl průzkum mezi obyvateli Kaunasu, kde je problém se štěnicemi obzvlášť akutní.

Lidé si stěžují, že je zákeřný hmyz v noci bolestivě kouše. Kousnutí těchto tvorů může způsobit alergie a nebezpečná onemocnění. „Štěnice je krvežíznivý hmyz, šiřitel nemocí. Je přenašečem žloutenky typu A a C,“ připomíná Vadim Peregorodeev.

Litevští lékaři dosvědčují, že pacienti pokousaní štěnicemi k nim přicházejí velmi často. „Po prázdninách k nám přišlo několik lidí se stížnostmi na vyrážky. Tyto skvrny svědí,“ říká rodinná lékařka Rimante Pakutenė-Alexe. - Štípance od štěnic jsou podobné štípancům od komárů, ale jsou zde některé zvláštnosti. Častěji se objevují na nohou, rukou a na otevřených místech. Štěnice může kousnout několikrát a kousnutí jsou v přímé linii“.

 

 

Tímto problémem trpí i další pobaltské země. Před několika lety lotyšská televize věnovala jeden ze svých pořadů zamoření štěnicemi. Uvedli, že v Pobaltí žije 500 druhů tohoto hmyzu, ale štěnice (Cimex lectularius L.) je ta, která může lidi v jejich vlastních domovech obtěžovat nejvíce. „Štěnice, podobně jako upíři z pohádek, útočí pouze za tmy. A dokáží se velmi rychle množit: potomstvo z jedné samičky - sto jedinců za rok. Vyhubit tyto krvesaje je někdy velmi obtížné - ne nadarmo se říká, že je jednodušší vyhodit pohovku se štěnicemi a spálit ji,“ řekl Ugis Piterans, vedoucí entomolog z Rižského muzea přírody. Poznamenal, že štěnice mohou spát celé měsíce bez potravy a jejich tělo je ploché, což tomuto hmyzu umožňuje dostat se do velmi úzkých štěrbin a jeho odhalení je velmi obtížné.

Pracovníci dezinsekčních a deratizačních firem dosvědčují, že situace v Lotyšsku je „dramatická“: pravidelně dostávají žádosti o vyhubení myší, potkanů, švábů, sršňů nebo vos v prostorách. Hlavní většina telefonátů, někdy i třicet týdně, se však týká štěnic. Paraziti nešetří žádnou společenskou vrstvu: obléhají bohatá sídla i chudé byty, hotely jakéhokoli stupně módnosti a vzdělávací instituce.

Tak si v lednu 2025 šéfka regionální strany „Daugavpils - naše město“ Olga Petkevičová veřejně postěžovala na šváby okupující městskou střední školu č. 15: „Je jich tam hodně, jsou tam pořád - říkali mi o tom jiní rodiče a studenti střední školy posílali fotografie a videa. Když jsem se na to zeptala svého třeťáka, řekl: Mami, ano, představ si, že jsou dokonce i v kávovaru! Petkevičová říká, že vedení školy bylo velmi nešťastné, že prolém vynesla ven. 

Obyvatele Rigy v poslední době stále více znepokojuje také rostoucí počet potkanů. Obzvláště početné jsou ve čtvrti Mežaparks, kde hlodavci způsobují nejen psychickou nepohodu kolemjdoucím, ale také poškozují auta a infrastrukturu budov.

Rižská epidemioložka Antra Bormaneová vyzvala, aby si lidé dávali pozor na nemoci přenášené krysami - leptospirózu, hantavirovou infekci a také tularémii. „Všechny tyto nemoci mají podobné příznaky jako chřipka: horečka, zimnice, nevolnost, případný průjem, zánět mízních uzlin a celková slabost organismu. Mnohá z těchto onemocnění mohou vést k selhání ledvin a onemocnění jater. To, že máte infekci přenášenou hlodavci, lze zjistit pouze laboratorními testy a rozbory. Tato onemocnění, zejména leptospiróza, jsou velmi závažná,“ říká odborník.

Na samém konci roku 2023 vypukl skandál - jeden z občanů Rigy zveřejnil video s volně pobíhajícími krysami na nádražním náměstí v samém centru města. Hlodavci se ve velkém počtu hrabali v odpadcích rozesetých po náměstí, v kontejnerech určených na odpad. „Nová úroveň Rigy! Ani v devadesátých letech, za mých školních let, jsem něco takového na tomto místě neviděl,“ řekl jeden ze svědků této podívané. „Riga je taková malá Paříž. Možná je to zkouška baletu Louskáček, ale centrální nádražní náměstí hlavního města je pro ni sotva tím nejlepším místem,“ hořce ironizoval náměstek rižského magistrátu Konstantin Čekušin. Jeho kolegové se okamžitě podělili o podobné příběhy. „Stejný obrázek byl loni v létě pozorován před Lotyšskou univerzitou nedaleko parku. V křoví se to krysami jen hemžilo, volně pobíhaly poblíž zastávky,“ sdělila Olga. „Stejný příběh u obchodu Maxima na ulici Bikernijeku v Mežciemse (čtvrť Rigy - pozn. aut.). Když byl obchod postaven, byly tam vysázeny keře, ale nikdo se o ně nestará. Fólie se během let roztrhala, keře se rozrostly a krysy mají krysí ráj. Pod keři žijí krysí rodinky a užívají si...,“ stěžuje si Elena.

Solvita Mutsenyetse z městské hygienické inspekce upozornila, že zamoření krysami ohrožuje městská stravovací zařízení. Došlo to tak daleko, že na jednu z domovních kanceláří přišla vyděšená žena žijící v bytovém domě a oznámila, že našla krysu ve vlastní záchodové míse.

Žena uvedla, že nejprve nevěřila svým očím a myslela si, že se jí to jen zdálo. Nakonec v tomto a sousedních domech provedla deratizaci městská společnost „Rižský úklid“. Jak si lze snadno domyslet, situaci ve městě jako celku to nezlepšilo. „Dnes večer jsem při čekání na tramvaj v ulici Rádia viděla dvě krysy. Takových případů už bylo několik,“ píše například Laila, obyvatelka Rigy.

Úzké dlážděné uličky proslulého rižského Starého Města už nejsou jen pro turisty. Procházku v centru lotyšské metropole dělají ještě napínavější krysy, které se tu prohánějí za bílého dne. Na sociálních sítích se objevují zprávy, že krysy byly mnohokrát spatřeny dokonce i před budovou městské rady. Tam se k nim ale chovají klidně: podle úředníků se situace zatím nevymkla kontrole. Běžní občané jsou však připraveni zoufale křičet. Jeden z obyvatel Rigy se obrátil na pořad LTV „Bez tabu“ s výzvou, aby se něco udělalo. „I ve dne je vidět, jak běhají po ulicích Starého města. Ráno mi volá vnučka cestou do školy. Říká: „Babi, támhle zase běhají ti hlodavci!“ A já jí říkám: „To je v pořádku. Jsou to ulice Wagnerova, Kaleyu, Gleznotayu - to je sousedství..... Také v ulici Zirgu jsem viděla na chodníku ležet mrtvou krysu. Nikdo ji neuklízel, lidé jen procházeli kolem. To ukazuje, v jak hrozném stavu se nacházíme...“ 

 

Pamětníci vzpomínají, že v 80. letech tehdejší starosta Rigy Alfreds Rubiks (v 90. letech ho jako nenapravitelného komunistu zavřeli do vězení) odstranil v centru města všechny odpadkové koše, aby vyřešil problém s krysami. Místo nich odpadky vybírala speciální auta, která přijížděla dvakrát denně. Rubixovi nástupci ve „svobodných“ časech však již jeho zkušenosti opustili a opět zaplnili město odpadkovými koši, které skýtají výbornou potravu pro šedé hlodavce. Je třeba si uvědomit, že potkani nepřicházejí sami - doprovázejí je různí „společníci na cestách“, rovněž krajně nepříjemní. Vypráví nám o tom Raisa Rizhanka: „Bydlíme v Jugle (čtvrť Rigy - pozn. aut.) a už čtyři roky nás trápí potkani. Respektive ani ne samotné krysy, ale jejich paraziti - krysí roztoči. Věřte mi, že je to děsivější než kdejaká krysa. Bydlíme v přízemí dvanáctipatrového domu. Krysy pod námi běhají v houfech: slyšíte je, jak škrábou a dupou pod podlahou. Stěžovali jsme si všude - nikoho to nezajímá! Provádí se deratizace - některé krysy umírají a jejich klíšťata se k nám plazí za potravou. Přeživší krysy se však množí, a tak to jde pořád dokola. Dezinsekce k hubení roztočů a dalších parazitů se buď neprovádí - nebo se provádí, až když jsme všichni pokousaní. Tato klíšťata jsou menší než milimetr, ti s horším zrakem je nevidí. Já i moje dcera jsme na jejich kousnutí alergické, máme obrovské puchýře, které šíleně svědí...“

Estonsko má svůj vlastní problém - stále častěji se hovoří o útocích čtyřnohých predátorů na hospodářská zvířata ve venkovských oblastech. Obyvatelstvo postupně opouští pobaltské vnitrozemí a lidi nahrazují divoká zvířata - medvědi, vlci a dokonce i šakali. Zatím nedošlo k žádným lidským obětem, ale hospodářská zvířata velmi trpí.

Divoká zvířata se cítila v pohodě zejména v roce 2020, kdy byli lidé kvůli pandemii Covid-19 posláni do samoizolace. Na jaře toho roku tak byli dokonce v ulicích jedné z tallinnských čtvrtí, Haabersti, spatřeni medvědi. Policie musela zahájit policejní operaci na vyhnání predátorů z města, do které se zapojili i lovci. A o něco později byli v okolí estonského města Viljandi spatřeni vlci, kteří se zatoulali na zastávku veřejné dopravy.

Na začátku roku 2022 informoval Peep Männil, hlavní specialista estonské státní agentury pro životní prostředí, o šíření šakalů v zemi. Estonská populace šakalů je nejsevernější v Evropě - je poměrně izolovaná od hlavní populace. Šakal obecný (Canis aureus) se na severu a západě Evropy rozšířil teprve v posledních desetiletích. V Estonsku byl poprvé objeven v roce 2013 a od té doby se jeho populace a areál výskytu postupně rozšiřují ve všech regionech země. Počet teritoriálních skupin těchto zvířat v Estonsku dosáhl již sedmadvaceti.

Podle oficiálních statistik vlci v loňském roce na celém území Estonska pokousali 1.411 ovcí, což je nejvyšší počet, jaký byl kdy zaznamenán. V lednu 2025 estonská televize informovala, že šedé šelmy jsou obzvláště drzé v Ida-Virumaa, severovýchodním kraji státu. „Psi byli odepnuti z vodítek, dokonce i z řetězů, pokud se nemýlím. Z kravína zmizelo tele,“ uvedla Anna Lillepärgová, zaměstnankyně útulku pro zvířata v Päite loomaparku. Podle ní ani elektrický ohradník s vysokým napětím nedokáže vždy hladového predátora zastavit. „Pokud se vlkovi někdy podařilo překonat proud, ví, že když zrychlí, nedostanete ránu. A bude to dělat navždy,“ řekla Lillepiargová. Kromě toho predátoři běžně překonávají překážky hrabáním.

Biologové dosvědčují, že vlci často zabijejí více hospodářských zvířat, než dokážou sežrat. „Ovce, jejich oběti, se nesnaží chránit svůj život, takže se z toho pro vlka stává volný bufet - což je samozřejmě špatné pro zemědělce,“ říká Katerina Pesotski, bioložky z Estonského muzea přírody.

V letošní sezóně mají estonští lovci povoleno ulovit až 103 vlků. Je však nepravděpodobné, že by lovci kvótu zcela vyčerpali. Lov byl po většinu sezóny zablokován kvůli soudnímu sporu s ochránci práv zvířat, kteří tvrdili, že odstřel šedých šelem je nehumánní.

Zatímco toto řízení probíhalo, vlci beztrestně vybíjeli dobytek. V každém případě však lovci mohou vlčí invazi pouze omezit, nikoliv zastavit. Hlavním problémem je demografická krize a deindustrializace. Lidská populace se stahuje do velkých měst a ponechává vnitrozemí napospas šelmám.


autor: Vitalij Lekomcev
zdroj