Něco o Policii české republiky, co se jinak nedozvíte -I.

pro Kosu objevil Martin

Na  dnešek a  zítřek (vyšlo 2. 11.) vám Kosa  nachystala  opravdovou lahůdku! Čtenáři Kosy  skenují  stránky, kam bych se nikdy nedostal, ale které  jsou  vrcholně  zajímavé. A někdy /dost často/ životně  důležité.  Tenhle  článek  je  klasickým příkladem. Kosíř  Martin mne  upozornil na  web specializovaný  na popis  stavu, v němž se nachází  Policie  ČR.  A je  to věru  tristní  čtení.  Však uvidíte  sami  až  se pustíte  do  článku s názvem. Nikdy  bych nevěřil, že tak  důležité  těleso,  jaké představuje Policie  České republiky  je  v tak tragickém a  zoufalém  rozvalu. Že  to asi nebude nejlepší  jsem jaksi  tušil,  ale  že  jde o  až  tak zoufalou situaci by mne v životě nenapadlo!!! Věřte,  že  vám polezou oči z důlků.

Něco o PČR

Ten  materiál je  stejně  drsný  a výživný jako obsáhlý. Proto jsem jej  rozdělil na  dva  díly. Pokračování  vyjde  zítra

Víte…

Víte o tom, že jsou místa, kde jsou ve službě dva policisté na několik desítek tisíc lidí?

Víte o tom, že máme zakázáno používat slovo „podstav“, který je téměř úplně všude?

Víte o tom, že se pravidelně slučují jednotlivé služebny policie, čímž se zvětšuje oblast a počet lidí, pro které musí být k dispozici uvedení dva policisté?

Víte o tom, že máme striktně zakázáno, předávat informace o kolabující policii a podstavu nadřízeným, natož vedení policie?

Víte o tom, že jsme za poslední dva roky přijali přes 500.000 uprchlíků a zároveň snižovali rozpočet policie?

Víte o tom, že když bydlíte mimo Prahu, jste pohledem policejních postupů občanem druhé kategorie?

Víte o tom, že z policejního rozpočtu se trvale platí hlídání sportovních a kulturních akcí, tedy soukromé akce, ze kterých má někdo zisky?

Víte o tom, že dost policistů se dostane na střelnici jednou maximálně dvakrát za rok (někteří vůbec)?

Víte o tom, že administrativní zátěž policistů a administrativní výmysly dosáhly u PČR takových rozměrů, že není důležitý výsledek (chycení pachatele, vrácení odcizené věci majiteli, atd.) ale to, jestli máte ve spise razítka na správném místě, označení dokumentů, které se dále nevyužívá, atd.?

Víte o tom, že je úplně jedno, jak policista provedl zákrok? Je důležité, jestli měl na hlavě čepici a co na to řeknou lidé na sociálních sítích.

Víte o tom, že u policie slouží velké množství policistů, kteří nejsou policisté (nikdy policejní práci ani neviděli) a stejně budou příjemci renty?

Víte o tom, že policie, která by měla hlídat dodržování zákona, při jednání s policisty sama zákon porušuje a dlouhodobě prohrává soudní spory, což nás všechny stojí nemalé peníze?

Víte o tom, že policie je prolezlá politikou, ačkoliv by měla být apolitická?

Víte o tom, že policii nejvíc nezatěžuje trestná činnost ale pojišťovny, exekutoři, soudy, advokáti, základní školy, dětské domovy, občanskoprávní spory, atd.

Víte o tom, že i když je škoda trestným činem např. 15 tis Kč a je jasné, že není šance pachatele vypátrat, vyhodnocují se stopy za 20 tis. Kč?

Výše uvedené otázky a mnoho dalších bych vám chtěl vysvětlit v následujícím textu. I když se o tom nesmí mluvit, policie jako taková jistým způsobem zkolabovala a už funguje jen setrvačně. Pro lidi už nemá kdo sloužit, ale na ministerstvu vnitra a policejním prezidiu se stále tancuje a hlavně se tvrdí lidem, jak všechno funguje bezvadně…

Bude to dlouhé, budu skákat z místa na místo, místy to asi ani nebude dávat smysl, ale pokusím se to vysvětlit co nejlépe.

Jmenuji se… (k tomu se dostaneme). Pracuji u Policie ČR dvacet let. Deset let jsem byl řadový policista, posledních deset let pracuji jako vedoucí útvaru. Miloval jsem svojí práci a chodil do práce s radostí, ale už to tak nemám. Politický amatérismus, neschopné vedení policie a impotence policejních odborů policii přivedla k personálnímu i finančnímu krachu. Z mého pohledu není jiná cesta než komplexní obsáhlá reforma policie. Prostě už to nejde dál. Už nemohu přihlížet tomu, jak ohýbají počty policistů, jak z občanských zaměstnanců dělají policisty (aby mohli dále lhát), jak neustále zvyšují počet „policistů“, kteří něco „řídí“ nebo „kontrolují“, jak neustále zvyšují pracovní a administrativní zatížení policistů v brutálních podstavech, jak okázale dělí policisty na „chovné“ a na „tažné“, jak policistům nedají prostor k základnímu výcviku, jak utrácejí nesmyslně peníze, atd.

Máme nejvíce policistů v Evropě?

Jakmile se řeší situace u policie, téměř vždy se objeví věta, že máme nejvíce policistů v Evropě. Celkově tyto statistické pohledy nemám rád. Téměř každá statistika se dá ohnout tak, aby vyhovovala potřebám, které chcete podpořit. Vůbec netvrdím, že tato statistika není pravdivá. Jenže pokud chceme takové tvrzení vytáhnout, měli bychom také srovnat činnost policejních sborů v jednotlivých státech a hlavně rozdělit počet policistů na výkonné a řídicí. Již mnoho let počet výkonných policistů klesá a počet policistů, kteří něco řídí nebo kontrolují, neustále stoupá. Policejní prezidium nabobtnalo do obludných rozměrů. Je to jediné místo v celé policii, kde není ani náznak podstavu. Rovněž je třeba připomenout jeden velký nešvar poslední doby. Aby se zakryl (kromě jiného) klesající počet výkonných policistů, začala policie z různých občanských zaměstnanců dělat policisty (administrativní pracovníci, správci sítě, personální pracovníci, atd.). Tímto fíglem nevypadají klesající počty policistů tak hrozivě. Já se k tomuto problému (přeměna občanských zaměstnanců na policisty) ještě vrátím, nyní zpátky k celkovému počtu výkonných policistů.

Jak už jsem psal, jsem vedoucím na základním útvaru (obvodní oddělení). Útvaru, který má na starosti okresní město a přilehlé obce. Celkem to dělá necelých 40 tisíc obyvatel, které máme na starosti. Na tento počet obyvatel mám aktuálně k dispozici 1 autohlídku o 2 policistech. NIC VÍC. Teď už jsme se dostali do takové situace, že abych vůbec byl schopný na každý den a noc naplánovat alespoň jednu autohlídku, musím se domlouvat s okolními útvary (ty, které jsou toho vůbec schopné), jestli nám na určité služby pošlou na výpomoc policistu. Policistu, který náš obvod nezná, nezná místní problematická místa a problémové osoby. Takže tady potom mám jednu autohlídku, ve které jsou dva policisté většinou s policejní praxí do 3 let, a ještě k tomu jeden z nich vůbec nemá o místě přehled. Znovu opakuji na téměř 40 tisíc obyvatel.

Když jsem začínal jako řadový policista, bylo nás na útvaru 60. Jistým pohledem jsem i já ochotný říct, že to bylo zbytečně mnoho. Potom někdo přišel s tím, že je třeba zredukovat počet policistů (Samozřejmě se redukoval jen počet policistů na základních útvarech, to znamená policistů, kteří jsou s občanem denně v kontaktu a vyjíždějí na pomoc, neredukoval se počet policistů ve vedení.) a rázem nás bylo 40. Postupem času se toto číslo měnilo. V současné době nás má být 45. Situace je taková, že ve skutečnosti nás je 30 (včetně mě). Za pár let jsme se tedy dostali na polovinu. To vážně nikomu nepřijde divné? Kde jsou novináři, aby se ptali? Nejhorší je, když se ptají vedení policie. Tam se pravda nevyskytuje, běžte se ptát na základní útvary (obvodní a místní oddělení). Pokud se tedy řadoví policisté nebudou bát s kýmkoliv mluvit. Jakákoliv stížnost nebo poukázání na stav policie se v současné době velmi přísně trestá (je to absolutně zakázané). Pokud se domníváte, že taková situace může být jen výjimka, byl by to velký omyl. Jen na našem okrese je následující situace:

Náš útvar: mělo by být 45 policistů – ve skutečnosti je 30 policistů

Útvar z jedné strany: mělo by být 16 policistů – ve skutečnosti je 7 policistů

Útvar z druhé strany: mělo by být 16 policistů – ve skutečnosti je 11 policistů

Mějte na paměti, že číslo „mělo by být“ je výplodem někoho od stolu v Praze při úžasné početní reformě. A tak bych mohl pokračovat dál a dál. Po dvaceti letech u policie mám kamarády u policie po celé republice. Tato situace je všude. Zavírají se oddělení. Na mnoha místech je situace taková, že se sice nezavřela oddělení, ale výkon služby se slučuje. To znamená, že se spojí 1 policista z jednoho oddělení s policistou z druhého oddělení a mají společnou hlídku na území těchto dvou (mnohdy i více) obvodů. To jsou tak obrovská území, že bych se raději ani nepouštěl do úvahy nad dojezdovým časem takové hlídky z jednoho konce spojeného obvodu na druhý. Přesně slyším, jak mi někdo z vedení oponuje, že se tam pošle hlídka, která je blíže. Jasně ta jedna hlídka na celý jiný rajón. To na našem útvaru známe velmi dobře. Hlídka z mého útvaru je občas také vyslána do jiného rajónu (obvodu). V takovém případě ale nastává situace, že na celé okresní město není přítomna žádná hlídka Policie ČR. Pokud tedy v této době potřebujete pomoc a zavoláte na tísňovou linku, mohou nastat jen dvě situace. V prvním případě je vám na pomoc vyslána nejbližší hlídka, což v našem případě znamená dojezd minimálně 12 minut (pokud tato hlídka zrovna sedí v autě a ihned vyjede). Ve druhém případě je na místo vyslána hlídka městské policie (o městské policii níže v textu). V tomto ohledu je důležité další věc – psychika policistů při výjezdu na místo. Jsou si vědomi toho, že když bude zle, budou čekat velmi dlouho, než dorazí nějaká pomoc/podpora. Taková je současná realita u policie. Když tuto situaci přenesete někam výše, dozvíte se, že když to nezvládá jeden útvar, zvládne to jiný. A když to nezvládne žádný útvar v daném okrese, zvládne to jiný okres (Zamyslete se nad tím, jak daleko je to do sousedního okresu.). Možná máme nejvíce policistů v Evropě. Určitě ale ne na ulicích, kde by byli připraveni pomáhat lidem. Vzpomínáte ještě na dobu, kdy jste na ulici potkávali pěší hlídku policie? Kdy jste nějakou potkali? To už vůbec neexistuje. Přitom to přinášelo tolik prospěšného. Doba, kdy byla pěší policie v ulicích, je dávno pryč.

Nyní ale nastává další zlom. Budeme se muset smířit s tím, že policie nebude v každé trochu větší obci a dojezdové časy budou mnohem delší. Ale ministr vnitra i policejní prezident nadále hlásí do světa, jak je všechno v pořádku. Policejní prezident k tomu ještě pro policisty točí videa. Nikdy nevím, jestli u toho videa brečet, nebo se mám smát. A domnívám se, že to tak má většina policistů. Buď má úplně zkreslené informace o sboru, takže absolutně netuší, co se děje, nebo to dobře ví a vesele lže dál. Která varianta je horší, ať si každý určí sám.

Na začátku této kapitoly jsem psal, že pokud se chceme bavit o početních stavech a srovnat je s okolními státy, měli bychom také řešit činnost a úkoly policie. To je další obrovský problém. Policie je „děvka pro všechno“ (omlouvám se za ta slova, lépe to vystihnout nejde).

Začíná to tím, že cokoliv politici řeší (jsou mezi sebou ve „válce“, něco „srmdí“, lidé jsou z něčeho naštvaní, novináři něco „vyšťourají“, atd.), ihned se vystaví v televizi a prohlásí, že to nechají prověřit policií.

Pokračuje to přes občany, kteří se obracejí na policii s věcmi, které policii absolutně nepřísluší řešit. Jenže u policie si všichni hlídají svá místa a nikdo nemá odvahu na to, aby řekl – tohle a tohle už prostě policie řešit nebude, takže policie jako beránek šetří. Absolutně se tím nerespektuje zásada ULTIMA RATIO, na což opakovaně upozorňuje i Ústavní soud. Zásada ultima ratio je často vyjadřována také jako tzv. subsidiarita trestní represe. Z principu ultima ratio vyplývá, že použití trestního práva je možné pouze tam, kde jiné prostředky ochrany práv fyzických či právnických osob selhaly, případně se ukázaly jako nedostatečné či nevhodné.

Trestní právo by tedy v praxi mělo fungovat jako poslední, nikoliv jako první nástroj pro nápravu sporů či problémů ve společnosti. Přístup občanů vídám každý den i na sociálních sítích. Jsem v několika skupinách, kam lidé chodí pro rady v různých životních situacích. Podle mého odhadu je asi 70 % procent odpovědí stejných – dojděte s tím na policii, oni to prošetří a pošlou to dál. Je to takové univerzální zaklínadlo.

A proč by vlastně nebylo? Je to nejjednodušší a je to zdarma. Jenže i s ohledem na výše uvedené počty už to prostě není možné. I kdyby počty byly v pořádku, nemůže být systém nastavený takto. A pokud se bavíme o srovnání s jinými státy, domnívám se, že asi nikde jinde to takto nefunguje. Stalo se vám někdy něco v zahraničí? Já jsem tu smůlu měl a nestačil jsem se divit – s věcí, která by u nás skutečně byla pro policii, mě odkázali na mou pojišťovnu. Žádné sepisování, žádné potvrzení, prostě jen odkaz na pojišťovnu.

A končí to tím, že policii nejvíce zatěžují další subjekty (státní i soukromé) a situace, jak už jsem psal v samotném úvodu v otázkách. Jedná se především o pojišťovny, exekutory, soudy, advokáty, základní školy, dětské domovy, kulturní akce a sportovní utkání, soukromé bezpečností agentury, požáry, náhlá úmrtí (koroneři), občanskoprávní spory, atd.

Pojišťovny:

Ačkoliv pro takový postup nemají pojišťovny oporu v zákoně, žádají přítomnost policie prakticky u všeho, kde hrozí, že pojišťovna bude muset vyplatit pojistné plnění. Pro příklad: Již mnoho let je zákon nastavený tak, že velkou část dopravních nehod je možné vyřešit tzv. euroformulářem (malé nehody, střety se zvěří) bez přítomnosti policie. I tak pojišťovny stále trvají na přítomnosti policie, ačkoli k tomuto není žádný zákonný důvod. Pokud pojištěný policii na místo nezavolá, začne se pojišťovna vykrucovat z pojistného plnění, neboť údajně byly porušeny všeobecné podmínky pojištění.

Neměly by takové podmínky být v souladu se zákonem? Proč soukromé pojišťovny svou vlastní vůlí zatěžují policii? Proč se policie proti tomu nebrání? A není to jen o euroformuláři. Pojišťovny vymáhají po pojištěném přítomnost policie i v dalších případech, kdy je od začátku zřejmé, že se nejedná o trestný čin ani přestupek (např. i vyšší moc). On je ten důvod vlastně jednoduchý. Policie vyjede na místo, vše zadokumentuje a vyfotí. Pojišťovna už má vše připravené na zlatém podnose a zdarma. Proč by na místo posílala likvidátora, kterého by musela platit. Pokud se nenajde vůle proti tomuto nějakým způsobem zakročit, pojďme to pojišťovnám alespoň zpoplatnit, ať se rozpočet policie alespoň trochu zlepší. Ono by to asi nebylo jen trochu. Pojišťovny považuji za největší zátěž policie v současné době. Já jsem to chtěl vyřešit s pojišťovnou, ale mě k vám poslali, že to musím nahlásit i policii – to je asi nejčastější věta, kterou slýcháme. Požadavky na výjezdy k pojistným událostem, které nejsou pro policii, musí řešit ta jedna autohlídka, která je na celý obvod sama.

Exekutoři:

Další extrémní zátěž. Bývaly doby, kdy exekutor někoho sháněl, tak se zeptal policie. Policie zase poslušně šla, provedla šetření (kde bydlí, kde pracuje, kolik bere, atd.) a to se exekutorovi zaslalo (O tehdejších odměnách exekutorů se toho napsalo hodně, přitom většinu práce zvládla policie.). Pak se konečně někdo probral a takový postup zarazil. Nyní se odepisuje buď to, že na takové informace nemá oporu v zákoně (když chce někde šetřit), případně někde se přistupuje k tomu, že se poskytují informace z dostupných evidencí policie (dle zákona). Domnívám se, že i to je špatně. I když se odepisuje, že nemá nárok, posílají exekutoři desítky dotazů měsíčně, což je pro každý útvar policie obrovská administrativní zátěž. Na každou žádost se musí odpovědět, takže ke každé žádosti musí sednout policista a napsat odpověď. Stejně jako u pojišťovny – zarazit, nebo zpoplatnit + najít pro exekutory jiné řešení.

Soudy:

V tomto odstavci začnu trochu od konce. Policejní práci, práci soudů i dalších orgánů veřejné moci extrémně zdržuje a prodražuje jedna věc – hledání osob a doručování písemností. Neexistuje žádná povinnost mít adresu, na které si budu přebírat poštu, což je svým způsobem velice problematické. Chápu, že spoustě lidem byť jen taková myšlenka zvedá tlak. Nicméně stejní lidé si pak stěžují, jak se vleče jakékoliv řízení (soudní, správní, trestní, dědické, atd.). Jak jsem již uváděl – všechna řízení to zdržuje a prodražuje. Tento ztracený čas (zbytečně proplacená pracovní doba úředníků, policistů, soudců, atd.) bude za celý rok v celé republice vytvářet celkový účet v řádech miliónů, možná až jednotek miliard. V nedávné době měla být zřízena datová schránka všem fyzickým osobám. Nakonec z toho raději vycouvali (asi aby to nesnížilo volební šance). Znovu říkám – chápu, že pro někoho je to ožehavé téma, nicméně se domnívám, že kdyby se to lidem řádně vysvětlilo, nebylo by tolik lidí proti. Už by se nemohlo stát, že někomu „uteče“ nějaký důležitý dopis. Zároveň mi přijde komické, že někdo argumentuje počítačovou gramotností, když ¾ obyvatel ČR pravidelně užívá internet a 62 % pravidelně navštěvuje sociální sítě. Vydání občanského průkazu v 15 letech = zřízení datové schránky. Nehledejme důvody, proč to nejde. Hledejme způsob, jak to udělat správně a řešit problém.

No a toto celé vede k tomu, že policie je zahlcena písemnostmi od soudů, které soudy chtějí doručit, aby mohly pokračovat v řízení. Samozřejmě se jedná i o další orgány veřejné moci. I zde pozoruji, že se hraje o peníze. Od nás (policejního orgánu) dorazí na soud spis, ve kterém je vedeno 8 osob (podezřelý + poškozený + svědci). Soud jim všem potřebuje doručit písemnost. Už se ani neobtěžuje (nebo si některé věci neumím vysvětlit) poslat poštou. Jen je v žádosti uvedeno, že prostřednictvím pošty se nepodařilo doručit. Přitom jsou to lidé, kteří bydlí stále na stejné adrese a poštu si přebírají. Mezi policii a poštou je jeden zásadní rozdíl – cena. Policii se doručí jedna obálka, ve které je osm písemností pro 8 osob, takže platí poštovné za jednu obálku. Zbytek písemností už policie doručí zdarma. Když to budou posílat poštou, musí zaplatit 8x poštovné. V současné době musí ta jedna již mnohokrát zmíněná autohlídka každý měsíc doručit desítky písemností, což je opět zdržuje od důležité policejní práce. Velmi často se také stává, že soudu (či jinému orgánu veřejné moci) sdělíme, kde se osoba zdržuje a přebírá si poštu a stejně další obálka je adresována na špatnou adresu a má ji doručit policie.

Další kapitolou je předvádění osob před orgány veřejné moci. Nezřídka se stává, že v odpoledních hodinách vypátráme osobu v celostátním pátrání, která má být předvedena k soudu. Ačkoli každý soud má zajištěn dosahového soudce, prakticky vždy jsme požádáni o předvedení až v dopoledních hodinách následujícího dne (v pracovní době). Tudíž osobu do té doby střežíme a vážeme na tento úkon lidské zdroje. Kapitolou samotnou jsou pak předvedení před soudce klidně napříč celou republikou, kdy osobu policie eskortuje k tomu, aby jí soudce předal předvolání k jednání a následně osobu obratem propustil. Úkon, který by mohl vykonat soud v místě vypátrání osoby, pakliže by soudci byli ochotni opustit argumentaci, že osoba má nárok na „svého místně příslušného soudce“.

Místně příslušný soudce rozhodne ve věci samotné. Jeho předvolání snad může provést kdokoliv. Jsou to tisíce zbytečných kilometrů ročně. Také se velmi často stává, že se jeden konkrétní den projednává nějaká obsáhlá věc a přijde žádost o předvedení třeba 6 osob. Na předvedení jedné osoby je třeba 2 policistů, takže na 6 osob je třeba 12 policistů. To úplně matematicky nevychází, když máte v práci policisty dva. Když nedojde k předvedení osob v požadovaném termínu, je stanoven náhradní termín a předvádíte je po jednom, na každý termín přivedete jednoho (pokud je zrovna čas a daří se). Ještě jedna věc je od soudů naprosto zatěžující – desítky dotazů měsíčně v civilních věcech (občanskoprávní spory). Nemá to oporu v zákoně a policie nemůže provádět požadovaná šetření. I tak chodí stále dotazy. Na každou žádost musí policie odpovědět, takže policista opět ztrácí čas nesmyslnou administrativou.

Předvádění osob pro OSSZ – policisté obvodních a místních oddělení v poslední době řeší zvýšený počet žádostí Okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ) o předvedení občanů, kteří si neplní povinnosti v sociálním zabezpečení a nedostavují se na výzvu ke kontrole na OSSZ. Protože musí eskortovat tyto občany na OSSZ do okresních měst, chybí tak na místech, kde by byli potřebnější. Těmto osobám rovněž hrozí vymáhání nákladů nutných k jejich předvedení k uvedené instituci, které mnohonásobně převyšují částku, kterou by zaplatili za vlastní dopravu. Povinnost k součinnosti vyplývá ze zákona. Proto by bylo vhodné iniciovat změnu zákona, nebo alespoň vejít ve styk s tímto úřadem a zajistit, aby institut předvedení ze strany PČR byl užíván „ultima ratio“, tedy teprve tam, kde jiné možnosti selhaly.

Advokáti:

Velmi často se setkáváme s tím, že někdo přijde „podat trestní oznámení“ Hned na začátku je upozorněn, že se zcela zřejmě jedná o občanskoprávní spor (Jenže policie oznámení přijmout musí, a protože není v policejním vedení opora v tom, abychom takové věci nepřijímali nebo ihned zakládali bez opatření, šetříme.). Tato osoba přizná, že se s věcí obrátila na advokáta, který ji poslal na policii. Ano, je to zase velmi jednoduché. Policie zcela zdarma zjistí kontakty na dotčené osoby a jejich výpověď k celé věci. Advokát má pak velmi usnadněnou práci, za kterou si nechá dobře zaplatit.

Základní školy:

V poslední době mi připadá, že na každé základní škole v našem městě (a není to problém jen v našem městě) mají někoho, kdo je zaměstnán jen na to, aby podával oznámení na policii. Dva žáci se pohádají a nadávají si (klidně v první třídě)? Oznámení na policii. Dva žáci se napadnou (žádné zranění, jen drobná strkanice)? Oznámení na policii. Nějaká lumpárna, kterou by ještě nedávno vyřešila poznámka? Oznámení na policii. Určitě jsou věci, které za oznámení stojí. Nicméně i zde platí „ultima ratio“. Jsou jiné postupy a jiné instituce, které by toto měly řešit. Taky je důležité to, že jsou to děti (nezletilí do 15 let), takže policie má hodně „svázané ruce“. S veškerou úctou musím konstatovat, že mi to přijde jen jako alibismus od ředitelů škol (případně jejich nadřízených).

Dětské domovy:

Dětský domov v rajónu obvodního (místního) oddělení je taková malá noční můra. Několikrát měsíčně vyhlašujete pátrání, protože se někdo nevrátil z vycházky, z víkendu u příbuzných, prostě odkudkoliv. Jsou případy, kdy problémového jedince vyhlašujeme do celostátního pátrání i třeba 15x za měsíc. A postup je vždy stejný. Výslech oznamovatele, sepsání posledního oblečení, s kým se stýká, kontakty, prověrky v nemocnicích, apod. Šetření po městě a okolí. Vše zabere strašně času a extrémní množství administrativy. No a pak se dotyčný nad ránem vrátí s tím, že chtěl jen „zapařit“ s kamarády. Nebo se vrátí po víkendu, který chtěl strávit s kamarády na chatě. Já v tomto případě nevím, jak z toho ven, nicméně se domnívám, že současné nastavení fungování dětských domovů (alespoň dle toho, s čím se setkáváme), není dobré a opět to extrémně zatěžuje policii.

Pro úplnost ještě doplním, že každému oznámení se vždy věnujeme s maximálním nasazením, jako kdyby to bylo poprvé, co se nevrátil. Nechceme nechat žádné dítě v nesnázích (v jiných případech ani dospělého). V této souvislosti jeden dodatek, který lehce souvisí, ale je i velmi zásadní jako celek. Je mi jasné, že „odborníci“ a „ochránci lidských práv“ budou kolabovat, ale pojďme se bavit o snížení hranice trestní odpovědnosti. Doba se velmi posunula, dnešní děti se vyvíjejí úplně jinak, než tomu bylo v době, kdy došlo k nastavení současného stavu. Zároveň je celý systém nastavený trochu prapodivně (subjektivním pohledem). Systém je nastaven tak, že připouštíme pohlavní styk od 15 let, ale volit může občan až od 18 let. Při pohlavním styku si člověk může ovlivnit celý život, při volbách jen na 4 roky. Přísným pohledem člověka, který se pravidelně setkává s problematickou mládeží a dětmi, bych řekl, že se doba posunula tak, aby se trestní odpovědnost posunula o celé tři roky a přenastavil se tak celý systém. Děti by měly být v omezené míře trestně odpovědné již od 12 let, ve zvýšené od 15 let a od 18 plná odpovědnost. Setkávám se s tím téměř denně. Moc dobře vědí, co dělají a ještě lépe vědí o své nedotknutelnosti. Jen my pořád máme potřebu je chránit a omlouvat. Není to dobře.

Kulturní a sportovní akce:

Před lety systém fungoval tak, že když se hrálo problematické utkání, byla nasazena policie a byla přítomna i na stadionu. Pak někdo „moudrý“ přišel na to, že je to soukromá akce, takže by do toho policie neměla zasahovat. Jenže už se to nedotáhlo, takže policie nyní čeká venku před stadionem a pokud to pořadatelská služba nezvládá, dojde k policejnímu zákroku.

Stejně jako je to v mnoha jiných případech, je to takový kočkopes + někdo si mastí kapsu a policie zase pracuje zdarma (zdarma dělá bezpečnostní agenturu). Jde o dvě věci. Prvním problémem je to, že když nemáte přehled o tom, co se na stadionu děje, provádí se zákrok mnohem hůře (nemáte tušení, co vás čeká). Přítomnost policie také působila dost preventivně.

Druhým problémem je, že pořadatelé sportovních a kulturních akcí pořadatelskou službu moc neřeší (je drahá, policie zdarma). Moc dobře vědí, že kdyby se to náhodou nějakým způsobem zvrhlo, policie to vyřeší. Téměř u každého utkání a kulturní akce, kde je předpoklad většího počtu osob, je přítomna policie, takže to stojí stovky milionů ročně a stále to nikdo neřeší.

Tohle není jen o nastavení policie, tuto situaci je třeba řešit systémově. Podstav je u policie úplně všude, sportovních a kulturních událostí je mnoho a policie má prázdnou kasu, takže teď je situace taková, že mám vysílat policisty (pořádková jednotka) do jiných měst (především krajské město) z fondu pracovní doby (žádné přesčasy), takže ten žalostný stav (1 autohlídka) ještě prohlubujeme a opět nás tlačí do toho, abychom ještě víc slučovali rajóny.

Pořádková jednotka (těžkooděnci) se staví na všechna utkání. Nad rámec toho po mně chtějí, abych ještě posílal 4 policisty měsíčně na výpomoc do krajského města na vybraná sportovní utkání. Když argumentuji tím, že prostě nemám, protože když je pošlu, nebude mít v okresním městě kdo sloužit, dostanu odpověď, že prostě musím. Pro úplnost ještě doplním, že je jasné, že u většího shromáždění lidí by měla policie být přítomna vždy, určitě je ale nesmysl, aby byla vždy přítomna ve stovkách. Přiznejme si, že to také vychází z toho, že se všichni bojí o svá místa (v horních patrech policie), takže pokud by na jedno konkrétní utkání snížili počet přítomných policistů a situace by se zvrtla, mohlo by se to otočit proti nim (novinář a sociální sítě neodpouštějí – a jsou dnes nejdůležitější).

Soukromé bezpečnostní agentury

Pokud máte objekt, který chcete zabezpečit, můžete se obrátit na bezpečnostní agenturu, která provozuje tzv. PCO. S bezpečnostní agenturou uzavřete smlouvu. Agentura do vašeho objektu nainstaluje zabezpečovací techniku, kterou připojí ke své centrále. Pokud někdo neoprávněně vnikne do vašeho objektu, spustí se v centrále agentury alarm a dle smlouvy by agentura měla vyrazit na místo. Problém je, že se v praxi setkáváme s agenturami, ve kterých pracuje jedna jediná osoba. Jakmile se spustí alarm (a planých poplachů je skutečně hodně), obrátí se tento jediný pracovník na policii. Policie na místo vyjede, objekt zkontroluje a předá „oznamovateli“ informaci, jak to na místě vypadá. Tato „bezpečnostní agentura“ dostane zaplaceno za výjezd (i víckrát za měsíc) + měsíční paušál, práci přitom odvedla policie.

Požáry

Představte si, že jedete někam autem. V průběhu jízdy se z motoru začne valit dým. Zastavíte a odejdete do bezpečné vzdálenosti. Samozřejmě vytočíte tísňovou linku. Přijedou hasiči a policie. Hasiči hasí, policie zabezpečuje prostor. Požár je uhašen, vozidlo je na odpis a je odtaženo – silnice je plně průjezdná. Ačkoliv už na místě nehrozí žádné nebezpečí, policie na místě zůstává. Proč? Stejně jako u jiných požárů (např. zahoření komína, požár kontejneru, atd.), u kterých je zřejmé, že nedošlo k trestnému činu ani přestupku, musí policie věc zadokumentovat (úřední záznam, fotodokumentace, atd.). Nikdo mi není schopný vysvětlit, proč tomu tak je. Asi jen další dokumentace pro pojišťovnu, případně pro vyšetřovatele hasičů. Pojišťovna i vyšetřovatel to mají bez práce a zdarma – jen si dokumentaci vyžádají. Absurdní mi to přijde i např. u požáru kontejneru. Na místo dorazí hasiči i policie. Situace stejná – hasiči hasí, policie zabezpečuje prostor, aby vše proběhlo bez úrazu a další škody na majetku. Je uhašeno, hasiči odjíždí. Před odjezdem sdělují, že požár mohl vzniknout samovznícením, něčí nedbalostí i úmyslně (já to naprosto chápu, vaří z vody, nemají nic, čím by mohli argumentovat). Na závěr doplní, že požáry kontejnerů vůbec neřeší, takže po policii ani nic nechtějí. A policie zase dokumentuje a šetří. Nikdo neví, jak k požáru došlo a ani se to nezjišťuje, ale policie šetří. Pokud se např. jedná o samovznícení, nejedná se trestný čin ani přestupek a policie i tak šetří. Absolutně to nedává smysl a je to další úplně zbytečná administrativa. Zde bych chtěl upozornit na dvě zásadní věci:

1. Znám spoustu hasičů a mám mezi nimi mnoho přátel, nemají to jednoduché a jsou ve stejné situaci jako my – chybějící prostředky i podstav. Tento odstavec není v žádném případě útokem na hasiče, je to další popis nesmyslného nastavení policejní činnosti a spolupráce.

2. Bavím se zde o požárech, jako jsou technické závady, nezjistitelné důvody vzniku požáru, atd. Pokud někdo něco evidentně zapálí (úmyslně i z nedbalosti), je šetření policie na místě.

Pracovní úrazy

Je to stejné jako u požáru. Pokud např. někdo někoho v práci přejede vysokozdvižným vozíkem a způsobí mu tak zranění, je šetření policie na místě (podezření z přestupku či trestného činu). Pokud sám sebe někdo v práci řízne, spadne ze žebříku, poleje se vroucí vodou, atd., nechápu, proč to policie eviduje a šetří. Zase je to jen práce pro někoho dalšího (Oblastní inspektorát bezpečnosti práce) – pak si jen vyžádají dokumentaci (úřední záznamy a fotodokumentaci) a mají to bez práce a zdarma. Přitom se domnívám, že by to mělo být obráceně. Na místo by měl především vyrazit pracovník inspektorátu a případě na místo zavolat policii. Opět zatěžujeme policii něčím, co prostě nespadá do její činnosti. Věřte, že úrazů je víc, než si myslíte.

Náhlá úmrtí

Pojďme se nejdříve podívat na postup v minulosti. Již druhý den se nemůžete dovolat babičce. Je to divné, telefon nezvedla, jen když spala, ale jakmile probudila, zavolala zpět. Nyní nic. Jede k bytu, zvoníte – nic. Zkoušíte odemknout, jenže to nejde, protože zevnitř je zastrčený klíč. Zavoláte na tísňovou linku. Dorazí policie, hasiči, záchranka. Byt se otevře. Bohužel, babičce už není pomoci. Lékař ze záchranky vypisuje úmrtní list. Vyrozumí se pohřební služba, která tělo babičky odváží. Na místě je vše hotovo a všichni odjíždějí. Dnešní situace je jiná. Velmi často se stane, že po zavolání na tísňovou linku dorazí jen hasiči a policie. Byt se otevře. Bohužel, babičce už není pomoci. Pokud je to případ, kdy je na místě lékař ze záchranky, vyrozumí koronera. Pokud na místě není lékař, vyrozumíme si ho sami. Lékař ze záchranky už nic nepíše, pokud dané osobě není pomoci a z místa odjíždí. Já to chápu, lékař musí být k dispozici pro jiné výjezdy. Jenže to i policie. Bohužel praxe je taková, že je vyrozuměn koroner, hasiči odjedou, záchranka odjede (pokud tam je) a vše zůstane na policii. Nebyl by to až takový problém, jenže systém (smlouva) je nastavená tak, že není žádný dojezdový čas, žádná povinnost pro koronera, takže se běžně stává, že hlídka na místě čeká na koronera dvě, tři i čtyři hodiny (v některých případech i déle). Takové nastavení by bylo špatné za všech okolností, v současných podstavech je to naprosto strašné. V této souvislosti ještě dvě doplnění:

1. Může se vám stát, že když operátor záchranky vyhodnotí, že už osobě nelze pomoci, rovnou vyrozumí koronera a záchranka na místo nejede. Ať už se jedná o osobu v bytě, na volném prostranství, nebo kdekoliv.

2. Je zajímavé, jak to vlastně nemá žádná pravidla (nejen koroneři). Dejme tomu, že ve městě denně zemře 10 lidí. Úplnou náhodou (např. Osoba, která zemřelého nalezla, nejdříve vytočí 158.) se policie dozví o 2 úmrtích, kde policie zuřivě fotí, dokumentuje, šetří, atd. Co zbývajících 8 úmrtí? O těch se policie nedozvěděla, takže je to v pořádku a nedošlo tam k protiprávnímu jednání. Chápejte, nejde mi o to, aby policie šetřila všech 10 úmrtí. Naopak! Mělo by to být tak, že koroner bude mít jasně stanovená pravidla (např. dojezdový čas) a teprve v případě nějakých nejasností bude kontaktovat policii. Proč policie dokumentuje všechna úmrtí, o kterých se dozví (většinou náhodně), mi není jasné.

Občanskoprávní spory

Je to takové totožné jako s advokáty. Občan nechce utrácet za advokáta, hlavně chce udělat „bububu“ na osobu, se kterou má spor, takže přijde na policii. Ihned je jasné, že není podezření ze spáchání trestného činu ani přestupku. Jenže policie oznámení přijmout musí. Takže se oznámení přijme a šetří se, jestli tam náhodou přeci jen nějaké protiprávní jednání není. Jak už jsem zmiňoval – nikdo nemá odvahu říct – taková oznámení nebudeme přijímat, natož jej šetřit. A tak se šetří, vyslýchají se osoby a po delší době, několika desítkách stran a mnoha hodin práce, spis překvapivě zakládáme do archivu bez dalších opatření, protože nemáme podezření z trestného činu ani přestupku.

V této kapitole jsem se pokusil alespoň částečně poukázat na to, že policie je ve strašlivém podstavu (na výkonných článcích) a do toho musí řešit věci, které by v lepším případě nemusela, v horším případě to ani nemá oporu v zákoně. Na základních útvarech (policisté, se kterými přijdete do styku, když potřebujete s policií něco řešit) už prakticky nemá kdo sloužit, ale vůbec to neodpovídá celkovému poklesu počtu policistů. To je jen důkaz toho, že aby se to zakrylo, stávají se z občanských zaměstnanců policisté a vznikají tabulková místa, ze kterých má zase někdo něco řídit nebo kontrolovat (Nikdo už neřeší to, že za chvíli nebude koho).

Tuto kapitolu jsem zahájil tím, že jsem se ptal, jestli máme nejvíce policistů v Evropě. Jak jsem uváděl, já to prostě nevím. Co vím naprosto s jistotou, je to, že policie potřebuje rozsáhlou reformu. V činnosti (Policie šetří a zpracovává věci, které by absolutně neměla, a do toho ještě s obrovskou administrativní zátěží a s archivem PP za zády, kde vymýšlejí jednu perlu za druhou.), ve struktuře (Rozdělit policii na jednotlivá ředitelství s vlastním fungováním a rozpočtem, byla obrovská chyba.) a v řízení (Ani bych se nedivil, kdyby bylo v policii víc důstojníku, než je řadových policistů).

oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Dokončení zítra
Je policejní práce zajímavá a perspektivní, jak tvrdí policejní prezident?

Sdílejte

 

autor: vlkp

zdroj:

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2024/10/02/neco-o-policii-ceske-republiky-co-se-jinak-nedozvite-i/

druhá část:

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2024/10/03/neco-o-policii-ceske-republiky-co-se-jinak-nedozvite-ii/