Andrej Ilnickij nejen o covidu

V Radě Federace proběhla diskuse/kulatý stůl komise Rady, která se věnuje ochraně státní suverenity a bránění vměšování se do vnitřních záležitostí Ruska (předseda komise – Andrej Klimov) na téma „Zahraniční pokusy o zneužívání bývalého sovětského prostoru a území v blízkosti ruské hranice s cílem destabilizovat politický systém Ruska“.

Rozhovor s andělem

Tento příběh vyprávěl jeden zázrakem přeživší Američan.

Operace Hvězdička

V listopadu 1943 poblíž Polotska ve vesnici Bělčica narazili partyzáni ze Ščorsova oddílu na dětský domov, ve kterém bylo 200 dětí. Ukázalo se, že se jednalo o děti z polotského sirotčince č. 1. Budova nebyla nijak zvlášť střežena, ale v Bělčici byla umístěna zesílená fašistická posádka. Partyzáni se od pečovatelek dozvěděli, že v roce 1941 se nepodařilo děti včas evakuovat. Nacisté tehdy zničili silnice a zaměstnanci sirotčince byli nuceni se i s dětmi vrátit do Polotsku.

Klid, meditace, odevzdanost

Článek nám poslal čtenář Vláďa

Klid a meditace

Co můžeme udělat pro to, aby se rozvířená voda ve sklenici uklidnila? 

Nic, vůbec nic. Jakýkoli protipohyb, ať už i sebelépe myšlený, vždy vyvolá další reakci, které se bude muset opět uklidnit. Jediné, co tedy zbývá, je sklenici s vodou pozorovat. Pozorovat jak se hladina pomalu uklidňuje, až se úplně ustálí bez jediného zachvění.

A co děláme s myslí, když začínáme meditovat? Přistupujeme k meditaci stejně? Nebo se snažíme myšlenky všelijak zahánět, potlačovat a emočně se vzrušovat, že máme myšlenky, když je mít nechceme a tím vytváříme další a další podněty. Může se stát, že kdybychom aplikovali tento přístup na sklenici s vodou, brzy bude voda nejen na stole, ale i na podlaze.

Každý den je jiný, každý den je tělo jiné a každý den je i mysl jiná. Pokud toto pochopíme a přijmeme jako skutečnost, jaký by pak mělo smysl se vzrušovat nad tím, že včera meditace šla a dnes ne? Nebo že minulý měsíc meditace byly hluboké a tento měsíc je jedna myšlenka za druhou.

Vše se mění, pozorujme to a přijměme takové, jaké právě je – bez vzrušení a emocí. Nehleďme na to, jaké meditace byly, jaké chceme, aby byly, nebo si myslíme, že mají být. Uvědomme si náš stav, odevzdejme se mu a pracujme v něm, tak, jak je nám umožněno. Stůjme mimo emoce, myšleny a chtění. Je v pořádku, že tam jsou, jsme lidí a tyto aspekty jsou naší součástí. Nikdy je nepotlačíme silou. Proto je přijměme a místo ztotožnění se s nimi je pouze pozorujme. Ať tam jsou, je to v úplném pořádku. Voda ve sklenici se také ustálila sama sebou. Mysl k ustálení potřebuje dlouhotrvající uvědomování si (pozornost) toho, kdo to vše pozoruje.

Záhadný Glen Canyon

Letos v červenci se na jedné facebookové stránce objevila série fotografií Viktora Usťjanceva na téma Glen Glen Canyon & Colorado river pořízená v průběhu cesty do USA.

Příběh veverky

 Povím vám svůj krátký příběh.

Jmenuji se Pižlín a jak za malou chvilku zjistíte, nejsem tak úplně běžný člen typické české rodiny. Narodil jsem se celkem nedávno v dutině stromu. Jakého se mě neptejte, neboť jsem tehdy ještě prdlačku viděl. Jestli jsem měl nějaké sourozence? Tak to se mě také neptejte, páč si z té doby prdlačku i pamatuji. Vybavuji si jen změť zvuků, pachů a chuť něčeho dobrého od maminky na jazyku.

Jednou, to už mi pomalu pár dní přestávalo téci mléko po bradě, jsem se vydal na svoji osudovou vycházku po větvi, co rostla hned vedle vchodu do našeho vyhřátého pelíšku. Jenže co tehdy stromový čert nechtěl, padalo něco mokrého z nebe, já uklouzl a jako šiška sebou pleskl na zem do borůvčí pod stromem a přitom si dost natloukl hlavu. Když jsem se probral, byla už dávno tma. Stále padala voda z nebe a mně byla ukrutná, ale opravdu ukrutná zima. Navíc jsem měl hlad, jaký jsem ještě nezažil. Jenže, na rozdíl od pelíšku, tady nikde nebyla maminka a ani po dlouhé době volání nepřišla a nedala mi najíst. Ó, jak mě bylo smutno! Ó, jaký já měl strach!

Jak se žije v nejvzdálenějších koutech Ruska

V největší zemi světa nemá každý to štěstí, že by žil v místech, kde není problém natankovat auto nebo stáhnout fotografii z internetu. Naopak někdo musí překonat i velké potíže a podniknout zoufalé kroky, aby se mu to podařilo.

Na kometu Atlas zaútočily obří objekty

(autorská verze po prozkoumání fotografií)

V chaosu kolem koronaviru a ekonomického vývoje ve světě byla pozornost lidí odkloněna od jiných aspektů naší reality a astronomické zprávy šly až kdesi v pozadí. A tak informace o kometě Atlas blížící se ke slunci proběhly bez bližší pozornosti.

Fotografie z dalekohledu pořízená v březnu 2020, zdroj 

Průběh léčby covidu u mladé ženy

V prvním dílu o léčbě viróz a covidu jsem popsal průběh samoléčby covidu u sebe samého. Vy, kdo chcete tuto metodu zkusit, přečtěte si ho. Protože svoje tělo důvěrně znám, rozpoznal jsem nejvhodnější chvíli pro zahájení léčby. Ta proběhla v symbolické rovině a vyřadila mne z pracovní činnosti na dobu pouhých čtyř hodin. Tyto čtyři hodiny jsem prospal. Bez teploty a bez bolesti. 

Možná vás napadlo, že tak rychlé a bezproblémové vyléčení snad ani není možné a jestli jsem si ho nevycucal z prstu. Proto jsem se pustil do léčby mladé ženy (26 let), která takové štěstí už neměla a trpěla všemi příznaky.

Prý už se tolik nesprejuje ...

 ... a že i počasí je už zase takové, jaké bývávalo, když nám bylo hůř.

no a odpoledne: