26. 9. 2024

Změny ruské jaderné doktríny: úskalí


 
 
 
(Pracovní cesta prezidenta Vladimira Putina do Tuvy)

Putinův projev v Radě bezpečnosti, ve kterém nastínil projekt změn ruské jaderné doktríny, se rychle rozšířil po celé zemi i ve světě. Můžeme se domnívat, že se již nejedná o žádný projekt, protože změny budou nepochybně přijaty a řádně formalizovány.

Jde o druhou úpravu jaderné doktríny od roku 2020. A opět ve směru zpřísnění: rozšiřuje se okruh států a organizací, proti kterým je uplatňováno jaderné odstrašování, roste počet případů, kdy Rusko považuje za možné použít jaderné zbraně, a snižuje se práh pro použití jaderných zbraní. Hlavní novinky: možnost jaderné reakce na masivní nejaderný letecký úder, možnost použití jaderných zbraní v případě útoku na Rusko nejadernou zemí podporovanou jadernou velmocí, možnost jaderné reakce v případě útoku na Bělorusko.

Je snadné vidět, že Rusko si fakticky vyhrazuje právo na jadernou odpověď, a to jak v případě masivního útoku na cíle na jeho území západními nejadernými raketami dlouhého doletu z území Ukrajiny, tak v případě provádění plánů široce diskutovaných pobaltskými státy a Finy na blokádu Kaliningradu a uzavření východů Baltské flotily do Baltského moře.

To neznamená, že by takové akce nutně okamžitě znamenaly jadernou reakci. To také neznamená, že na území USA bude okamžitě proveden jaderný úder. Ale nelze vyloučit ani obě tyto možnosti.

Změny jaderné doktríny odpověděly na otázku, jak Rusko po porážce Ukrajiny vyřeší problém konfrontace se Spojenými státy a co plánují ruské úřady udělat pro snížení pravděpodobnosti masivních raketových útoků na ruské území.

Dovolte mi zdůraznit, že není možné zcela vyloučit možnost úderu na ruské území i po jednoznačném Putinově varování. Ale ruská vláda nemá k ovlivňování Západu žádné efektivnější prostředky než přímou a jednoznačnou hrozbu jaderné reakce. Obecná degradace celého systému mezinárodních vztahů, který donedávna skřípavě fungoval, zašla tak daleko a Západ není tak ochoten přestat se svou oblíbenou hrou navyšování sázek, že Rusku došly jiné argumenty než ten jaderný.

Kolektivní Západ: EU + USA, Japonsko, Austrálie, Kanada, Korejská republika, Nový Zéland + Izrael (v úvahu připadá Turecko, které může v kritické chvíli jak zachovat neutralitu, tak podpořit své spojence v NATO) - to je více než miliarda obyvatel (prakticky o řád více než v Rusku), nejméně 2 miliony lidí v ozbrojených silách v době míru, kombinované námořnictvo a letectvo, které počtem a bojovým potenciálem převyšují všechny ostatní námořní a letecké flotily světa dohromady, a obrovskou průmyslovou sílu, která je v současné době sotva rozvinutá. Pokud Západ dokončí alespoň dvě třetiny programů rozšiřování kapacit vojensko-průmyslového komplexu, určených na příští tři roky, bude schopen v případě války s Ruskem zajistit spotřebu konvenční munice na úrovni, která nebude nižší než spotřeba ruských ozbrojených sil.

Rusko se přitom přiblížilo hranici svých možností. Po posledním navýšení bude jeho armáda čítat 1,5 milionu vojáků (téměř 2,5 milionu včetně civilního personálu). SSSR se téměř zničil, když jeho armáda čítala 2,5 milionu lidí. Ale populace SSSR byla téměř dvakrát vyšší než v moderním Rusku.

Faktem je, že armáda musí být nejen přivedena do určité velikosti, ale také zajistit její pravidelné doplňování, včetně důstojníků. Armáda se musí nakrmit, napojit, obléci, vyzbrojit. Přitom všech 2 miliony, 390 tisíc lidí, kteří budou tvořit štáb ozbrojených sil RF, nic nevyrobí a produkty vojensko-průmyslového komplexu nijak nezlepší obecný blahobyt - prostě budou ležet ve skladech, dokud nebude nutné odrazit nepřítele. To znamená, že v ekonomice bude méně pracovníků a zvýší se počet spotřebitelů, kteří nic nevyrábějí.

Rusko si proto nemůže dovolit hrát se Západem hru se zrcadlovými reakcemi (vy jste zdvojnásobili své armády, my jsme udělali totéž). V takové hře, bez ohledu na to, jak jsme efektivní, naše zdroje, především demografické, dojdou dříve než ty západní. Proto se od roku 2020 ruské vedení zpřísněním jaderné doktríny a odpovídající rétoriky snaží přimět Západ, aby pochopil, že hra se nebude řídit jejich pravidly a že strach ze zničení civilizace nebo uvržení lidstva zpět do doby kamenné
Rusko nezastaví. Chápeme, že Západ má technickou schopnost nás donutit vybrat si mezi porážkou a použitím jaderných zbraní, a jsme připraveni je použít, včetně reakce na nejadernou agresi.

To je správný a jediný možný způsob, jak zabránit dalšímu zhoršování mezinárodních vztahů až do bodu, kdy se jaderná katastrofa stane nevyhnutelnou. Ale je tu nuance nebo úskalí.

Faktem je, že koncept jaderného odstrašení předpokládá, že nepřítele by nemělo zastavit použití jaderných zbraní, ale hrozba jejich použití v reakci na určité akce. Ve dvacátém století USA a SSSR empiricky určily hranici, za kterou se jaderná válka stala nevyhnutelnou, a snažily se ji nejen nepřekročit, ale ani se k ní nepřiblížit.

Zároveň přes veškerou opatrnost sovětských a amerických úřadů po kubánské raketové krizi byly strany začátkem 80. let na pokraji jaderného konfliktu. Američané považovali nasazení sovětských komplexů RSD-10 Pioneer za hrozbu pro jejich schopnost udržet evropské předmostí a SSSR právem považoval americkou reakci v podobě rozmístění Pershing-2 a jaderných tomahawků v Evropě za pokus Washingtonu narušit rovnováhu sil a získat jednostranné výhody. Obě strany se obávaly pokusu nepřítele o odzbrojující úder na raketové základny a preventivní jaderný útok považovaly za účinný prostředek k neutralizaci ohrožení svých jaderných sil.

Nyní je situace mnohem horší. Rusko a Spojené státy přiznaly, že jsou de facto ve válce, ačkoli jejich armády se přímo na bojišti nesrazí (zatím se nesrazí). Jakékoli jednání, které může změnit poměr sil, není proto vnímáno jako eventuální ohrožení, ale jako skutečná agrese.

Ve své touze zabránit tomu, aby se situace nakonec zvrhla v přímou vojenskou konfrontaci Rusko opakovaně vyzývalo Spojené státy ke zdrženlivosti a samo takovou zdrženlivost prokázalo, ale nebylo vyslyšeno ani pochopeno.

Koncept jaderného odstrašení přestal fungovat, protože nová generace amerických politiků považuje za možné a nutné v praxi zjistit, kde je hranice, jejíž překročení vyvolá odpálení ruských mezikontinentálních raket. Američané věří, že pokud se ukáže, že Rusko je připraveno zasáhnout, dokážou je na poslední chvíli zastavit. Ale jak můžete pochopit, že po dalším kroku, a to nejen trapném pohybu, bude následovat jaderná reakce? Jak zjistit, že není třeba si dál hrát s ohněm? Jak pochopit, že ke spuštění dojde za určitých okolností, než tyto okolnosti
nastanou?

Tady žádná inteligence nepomůže. Spojené státy nemohou poslat špióna přímo do Putinovy ​​hlavy a zjistit jeho myšlenky. Ruský prezident se totiž rozhodne zahájit jaderný úder v reakci na určité nepřátelské akce Spojených států a jejich spojenců. I kdybychom sami informovali Spojené státy, v jakém případě bude jaderná reakce nevyhnutelná, budou nás stále podezírat z blafování.

Sami si určí, co je blaf a co blaf není. Nemají jiný způsob, než shromažďovat a analyzovat informace. Mají přístup ke dvěma typům informačních zdrojů: otevřeným (veřejná analytika publikovaná v médiích) a subjektivním (osobní názory ruských diplomatů, politiků, expertů v kontaktu s vládou). Subjektivní zdroje budou považovány za spolehlivější, protože sami Američané dokonale ovládají šíření dezinformací prostřednictvím „nezávislých“ publikací v médiích a neustále z toho podezírají ostatní. Navíc se přesvědčili, že ruské úřady mají nad médii totální kontrolu a žádná publikace není zveřejněna bez souhlasu Kremlu.

Relokanti a zahraniční agenti pracující pro Spojené státy z velké části upřímně (protože tomu věří) řeknou, že všechny hrozby ruských úřadů jsou blaf, že se prý bojí následků. V posledních letech si měl Washington již uvědomit, že přecenili spolehlivost ruských kolaborantů jako zdroje, takže hlavním faktorem pro ně bude shoda či nesoulad jejich hodnocení s hodnocením, které obdrželi od současných ruských politiků a diplomatů při neformálních kontaktech.

Diplomaté mají v hostitelské zemi kontakt nejen se svými kolegy, ale s celou řadou vyšších byrokratů. Často se mezi lidmi, kteří mají společné profesní zájmy, navazují neformální vztahy, které lze nazvat téměř přátelskými.

Zvláštností ruského charakteru je časté přehodnocování takových vazeb a také touha udržovat dobré vztahy bez ohledu na to, jak se vztahy mezi státy aktuálně vyvíjejí. Navíc neradi přiznáváme, že nejsme zasvěceni do plánů vedení. Zvláště pokud naši partneři věří, že bychom se jim měli věnovat.
 
Touha demonstrovat své znalosti a zároveň uklidnit přítele (Anglosasové umí přesvědčivě demonstrovat své „upřímné znepokojení“ při vyhlídce, že budou s „přítelem“ na opačných stranách barikády kvůli „téhle zatracené politice“) může vést k tomu, že v mnoha případech Američané shromažďující informace o ruských jaderných plánech uslyší od svých „přátel“ uklidňující fráze typu „nejsme blázni, abychom začali jadernou válku“ a „nikdy neudeříme první“.

Tyto základy sovětské jaderné doktríny jsou pevně vtlučeny do mnoha našich politiků a diplomatů, kteří raději strkají hlavu do písku a „nevšimnou si“, že jaderná válka je již dávno na prahu a chystá se jej překročit. Až dosud to za prahem držela jen ruská zdrženlivost, ale ta není nekonečná.

Nebezpečí je, že takových uklidňujících odpovědí může být mnoho a budou se shodovat s hodnocením, které Spojené státy dostanou od lidí považovaných na Západě za odborníky na Rusko, ale ve skutečnosti se snaží uhodnout přání svého zaměstnavatele a potvrdit jeho předpoklady. Navíc se budou shodovat se skrytými nadějemi západního establishmentu. A pak se Spojené státy rozhodnou riskovat a opravdu chtějí riskovat a uvidí, jak Rusko zareaguje.

Problém je v tom, že v takových situacích politici, kteří jsou přesvědčeni, že snadno udrží kontrolu nad událostmi, ji rychle ztrácejí, a poté již není možné zastavit, aby se krize změnila ve válku.

Nejsem si jistý, že Spojené státy v jejich touze vyhrát za každou cenu lze v zásadě zastavit, i když obdrží 100% informaci, že je v příštím kole zvyšování sazeb čeká jaderná odpověď. Pokud se nám ale podaří přesvědčit Američany o vážnosti našich záměrů, budeme mít alespoň malou šanci obejít se bez posledního extrému.

V každém podnikání je důležitý integrovaný přístup. V politice je to obzvlášť důležité. Proto je nutné, aby všichni: politici, diplomaté, novináři i odborníci plně chápali svou odpovědnost nejen vůči zemi, ale i vůči lidstvu a vůči historii, má-li pokračovat. Naše společnost nyní musí prokázat pevnou důvěru, že jakákoli další provokace Západu je nejen schopna vyvolat jadernou reakci, ale je téměř zaručena, že ji vyvolá, a plnou podporu takového rozhodnutí ze strany úřadů.

Pouze jasně vyjádřená připravenost celé ruské společnosti proaktivně zvýšit sázky na limit a převést konflikt se Spojenými státy do formátu přímé vojenské konfrontace s nimi může pomoci vyhnout se nejhoršímu. Nikoho nepřesvědčíme o naší připravenosti na jadernou krizi, pokud na ni opravdu připraveni nejsme. Pouze válka, která překročí práh, může přimět Spojené státy k rozumu a válku
zastavit.

To ale není jisté. Washingtonští politici jsou příliš optimističtí. V reálném světě se chovají jako ve virtuální realitě: zbývá jim 10 životů a uloženou hru mohou kdykoliv restartovat.

autor: Rostislav Iščenko
zdroj


8 komentářů:

  1. Lavrov a jeho ministerstvo by teda mali svojich diplomatov oboznámiť s tým, že zľahčovať súčasnú situáciu v styku so západnými diplomatmi a politikmi nie je to "pravé orechové" na posúdenie reality. Každá pesnička má svoj koniec a aj s krčahom sa chodí po vodu dovtedy, kým sa ucho neodtrhne, že? Ale aj tak si myslím, že Západ sa vylieči z ich vojnovej eufórie len vtedy, keď nie ich armády, ale civilné zázemie dostane riadnu jadrovo-hríbovú sprchu. Neteší ma to, ale roky pubertiackej naivity mám, narozdiel od Západu, dávno za sebou. Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koza je obeti sve vlastni propagandy 'vitezu' a temi jsou stale Ukrajinci!
      Tem je vse dovoleno na KoZa i na Ukrajine. Tyrani, zabijeni a ponizovani zajatych Rusu. Podle zap. rozhlasu delaji Ukrosi ale vse spravne, naproti tomu Rusove pry znasilnuji zajate Ukrajince, muci je a nedavaji jim dost jidla. Komu verite? Ja Koza neverim, vidim kazdy den jak lzou.

      Vymazat
    2. Když je obejde Lavrov, tak to sice bude rychlejší (strukturní řízení), ale efektivnější je, aby to ti diplomaté říkali z vlastní hlavy (bezstrukturní řízení).

      K tomu je ten Iščenkův článek IMHO velmi přesvědčivý.

      Vymazat
  2. Jestlize degenerati u moci na KoZa odhodlanosti Rusu v jejich doktrine neveri, je to jejich problem. Az uveri bude pozde pro ne i jejich krajany, ktere ovladaji.
    Rusove se budou snazit bojovat konvencnimi zbranemi. Az teprve kdyz uvidi, ze je to malo, sahnou k atomu. Nebo okamzite ho pouziji, budou-li atomem napadeni.
    Jestli maji sioniste pred necim hruzu, tak je to atomova valka, ktera je vypari. Proto atom zustane nepouzit. Zadny strach. Rusko zakrouti krkem KoZa i bez atomu. Vzdyt se KoZa uz rozpada a v zime uvidite dusledky rozpadu. Proto take spechaji Rusa pokorit dokud je jeste cas. A Rus dela jakoby valcil a ponechava jim prostor pro jejich lzi o vitezstvi. Tahle valka je sachova hra. Vyhraje ten, kdo je velmistr. Degenerati k nim nepatri.

    OdpovědětVymazat
  3. Někteří Američané považují za vítězství i situaci, kdy po konfliktu zůstane nejvíc sil jim - i za tu cenu, že třeba přijdou o většinu populace...

    OdpovědětVymazat
  4. Je potřeba připojit i tu informaci , že dané počty jsou jen papírové . Značná část světa dostala možnost odpoutat se od diktátu NATO a dalších mezinárodních struktur , které jsou používané na vysávání a likvidaci protektorátů a jejich obyvatel .
    To situaci značně mění .
    Další informace je i v tlaku ve všech šesti prioritách řízení , od šesté až první priority , kde začíná tlačit směrem proti zotročovatelům i zbytek světa .
    Ve světle těchto rozšířených faktů je poznat , že pozměněná jaderná doktrína RF směřuje právě na potlačení šesté - válečné priority .
    Což znamená , že jsou ve světě blokované akce na :
    5 prioritě - likvidace na genetické úrovni
    4 prioritě - struktury které ovládají finance
    3 prioritě - ideologické nástroje , lži
    2 prioritě - ovládání národů pomocí vykořeněné historie
    1 prioritě - chápání objektivní skutečnosti toho , jak je svět navzájem propojen a jak funguje .
    Všechny tyto priority - nástroje nyní ostatní národy postupně přebírají a to způsobuje pád biblické Babylonské věže .
    Ruská Federace nebojuje sama . Jen na své náklady , tak jako i v minulých stoletích , dává ostatním národům možnost přejít na cestu vývoje od otroka k Člověku .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zkuste si vyguglit staré video animace fungování GP
      Zakon vremeni.3gp
      pokud to už od roku 2014 nesmazali
      Ďuro Trulo

      Vymazat
    2. Video zde: https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/p/zakon-vremeni.html

      Vymazat

Podmínky pro publikování komentářů