PETER RUNZEL 7. kapitola

- předchozí část -

V obrovské posteli s nebesy spí hlubokým spánkem osamělý muž. Pokojně a pravidelně dýchá, nepronásledují jej žádné zlé sny. Najednou se prudce vzpřímí a začne vyvíjet horečnou aktivitu. Rychlému probuzení nepředcházel nějaký podezřelý zvuk či zvonění budíku. A přesto se muž začíná rychle oblékat, aby mohl co nejrychleji odejít. Příčinou takové aktivity byl velmi zřetelný autoritativní hlas uvnitř mužovy hlavy. Ale v žádném případě se nejedná o nějakého pomatence zralého na psychiatrickou léčebnu. Jeho disciplinované, úsporné a promyšlené pohyby prozrazují spíše vojenský výcvik. A zdá se, že nepůjde ani do koupelny, což u Hefaista, jak se muž jmenuje, je normálně nemyslitelné. Ranní rituály miluje. Ale v uších mu stále zní Elův hlas: „Helfaiste! Musíš okamžitě do Mongolska. Právě jsme tam přišli o elitní jednotku a dva vycvičené mágy. Zahynuli při pronásledování dvou uprchlých nedávno probuzených bohů. Jediný, kdo to mohl dokázat, jsou ti zatracení slovanští šašci, kterým tam říkají bohové. Ihned se tam vydáš, zjistíš, co se stalo i co se chystá. Zabij si tam kohokoliv, jen Peruna chci živého. Jejich pokus o navrácení starých pořádků musí být překažen.“

Muž ještě kontroluje svůj zbrojní arzenál, sestávající výhradně ze dvou dýk a několika menších nožů, zastrčených do nenápadných míst. Zatracená práce, pomyslí si naštvaně při pohledu na teplou postel. Ale neuposlechnutí Elova rozkazu je nemyslitelné. Po něčem takovém by následovalo nepozvaní na hostinu. A to se rovná trestu smrti. Jen na pravidelných hostinách u nejvyššího je podáván elixír života, bez nějž následuje zrychlené stárnutí a neodvratná smrt. A po smrti? Již žádná magická ochrana před těžkým dopadem karmy. Jak znělo to varování starých bohů? Není těžšího zločinu, než pokus o nezasloužené prolomení bran ráje. Raději splnit úkol a mít klid. Ale jak dlouho ještě? El buduje takové pevnosti a neustále upevňuje své postavení ve sluneční soustavě, ale nic přece netrvá věčně. Jakmile lidstvo zdegeneruje a přestane být hrozbou pro ještěry, budeme nepotřební. A navíc se nás už taky začínají bát, jsme nebezpečně silní. Helfaistos vyhlédne prosklenou stěnou na zasněženou novozélandskou vysokohorskou krajinu a sáhne pro teplý kožich, ale pak si uvědomí, že v Mongolsku je touto dobou dost horko a vydává se na cestu jen ve sportovních teplácích a mikině s kapucí. 

V následujícím okamžiku již stojí před jeskyní, kde zahynuli před několika hodinami jejich lidé. Čeká tu mladý mág a několik vojáků, kteří se snaží vyprostit své mrtvé kumpány z jeskyně smrti pomocí lan a tyčí. Moc jim to nejde. Mág se uctivě ukloní, když zahlédne Helfaista. 

„Ohledával jsem okolí, ta proklatá jeskyně stojí na obrácené pyramidě. Perfektní past. Muselo to dát spoustu práce něco takového zde postavit. Jak to jen nějací zatracení pastevci mohli dokázat?"

Muž neodpovídá. Co také vysvětlovat mladíkovi, který neví nic o kdysi obrovské a prastaré civilizaci, která vystavěla stovky pyramid po celém světě. Tahle jeskyně kdysi sloužila pro humánnější nekrvavé popravy zločinců. Pohrouží se do hluboké koncentrace, aby se napojil na zdejší kroniku akáši, aby zrekonstruoval, co se zde odehrálo. Přechází z místa na místo, aby si mohl udělat co nejvěrnější obrázek. Před vchodem do jeskyně sleduje poslední okamžiky zjevení. Náhle se zarazí a na tváři se mu rozhostí spokojený úsměv. 

„Pašák, tenhle Bonfors. Moc se nevyznamenal, ale těsně před smrtí se mu podařilo magicky označkovat rovnou Peruna. To je na metál!"

Odchází až k místu, odkud se skupina teleportovala. Koordináty cíle visí ve vzduchu, jen si je přečíst. Své tělo nechává na místě a duši halí do temného energetického závoje, skrz který ani zkušený a vnímavý mág není schopen cizí duši zaregistrovat. V příští vteřině se ocitá neviditelný mezi slovanskými bohy a veduny v sibiřské pyramidě.

Ilja vyučuje skupinku nové dovednosti. Naše parta je už téměř kompletní, doplněna o nové členy Svantovíta, Maru a Mokošu. Vesna čeká v Mongolsku, až bude s přemísťováním hotový Kolada. U nás se již jen Semargl ještě trápí v podzemí. Při pomyšlení, jak jeho neposedný temperament musí trpět při nehybné koncentraci, se musím pousmát. Zvládne to vůbec ten ohnivák? Náhle můj instinkt vycítí něco, co sem nepatří. Pátravě se rozhlédnu, ale nikde nic podezřelého. Ilja, Mokoša ani Tarch nic nevnímají, jen Mara má podobný zvláštní pocit jako já. Po krátkém váhání to však připíšeme nepravidelnostem v energetickém poli pyramidy. Fatální chyba, neposlechnout instinkt. 

Vedun mezitím popisuje cestu do Šambaly. Teleportace do jiných dimenzí má svá specifika. Nejedná se již o obyčejnou teleportaci (asi jsem neskromný, když kdysi tak vybájenou a vysněnou dovednost nyní označuji slovem obyčejná). Člověk musí nejdřív duchovně přivolat strážce portálu a podrobit se jeho náročné a nedůvěřivé kontrole. Když je spokojen, asistuje při dalším postupu. Musím si jako cílovou destinaci vybavit místo nemísto – s matematickou hodnotou nula. To je ze začátku hodně těžké, možná těžší, než první teleportace. Jak bych to jen laicky vysvětlil – tak jako si člověk na začátku procesu intenzivně představuje, že není, musí si představit, že se ocitne v místě, které neexistuje a nesmí se ještě zhmotnit. Tam si vás převezmou pomocníci a přenesou vás do dimenze, která je v permanentním pohybu a změně. Bez jejich asistence zkrátka nemáte šanci najít tu správnou frekvenci. Je to jako byste se snažili naladit specifický televizní kanál bez patřičné antény a bez správného přijímače. Rodion nám říká, že tady to budeme mít trochu těžší, protože jsme tuto schopnost nikdy v minulosti neměli. Nutnost vytvoření tak sofistikovaného úkrytu dřív zkrátka nebyla. Stačil nepřístupný terén daleko od civilizace. 

Pouštím se do neznámé meditace, kterou nám veduni nastínili. Nemůžu se dočkat, až se ocitnu v bájném místě, o jehož existenci se ve světě vážně pochybuje, ale zasvěcenci by dali půl života, jen aby se tam mohli dostat. A taky chci poznat tu tajemnou zbraň, s jejíž pomocí máme parazitům zasadit těžký úder. Nesmíme zapomenout na uvězněné druhy. Posouvám svou koncentraci o stupeň hlouběji, pak ještě jeden stupeň, až se mi začíná rozplývat i pocit všeprostupující síly, která mě provázela při běžných přemístěních. Sounáležitost s vesmírem mizí, pohybuji se na hranici vymazání své duchovní existence. Netušil jsem, že duše může samu sebe zničit, to jaksi nezapadá do souboru mého poznání. Ale praxe je jasná. Z mé duchovní podstaty zůstává už jen poslední slaboučký záchvěv. Zavolám strážce portálu. Jako bych to ani nebyl já, kdo volá. Všechno je neskutečné, vzdálené, cizí. 

Objevuje se volaný. Jak vypadá? Nijak, jen jiná nicotná vlnka se objeví vedle mé drobnosti. Bezpečnostní prověrka probíhá, aniž bych cokoliv pociťoval. Najednou začínám rotovat, čím dál rychleji. Vím, že nesmím v této chvíli propadnout panice, Vyhodil bych se nazpět s těžkými psychickými i energetickými následky. Jsem naprosto odevzdán do rukou druhých, kteří mě vedou neomylně k cíli.

Když jsem všechny bariéry překonal, ocitám se v překrásném ráji. Místo překypující barvami, vůněmi, jemnými tóny, všechno v dokonalé harmonii. Průvodci mě nechávají se pokochat, vědí, že jsem zde poprvé. Poté se vydáváme k velké křišťálové kouli, která se vznáší metr nad povrchem. Když dorazíme až k ní, stačí se jemně odrazit – gravitace je zde o poznání nižší - a velkým vstupním otvorem vplouváme dovnitř. Vnitřní prostory jsou tvořeny nějakým průhledným materiálem, který v pomalých pulzech mění barvy. V zadní části sálu stojí trůn z křišťálu, na něm sedí vousatý muž neurčitého věku, v bílém rouchu a se zlatou korunou na hlavě. Zaujme mě záře, která z něj vychází, především z hlavy. Převládají odstíny světle fialové a zlaté s bílou. Je mi představen jako kníže Darej. Vlídně mi s úsměvem pokyne a já se uctivě ukloním. Když jsem vstřebal své dojmy, zaregistruji příchod několika žen a mužů ve volně splývajících šatech různých barev. Jdou nám naproti. Někteří z nich mi jsou povědomí, ale nemohu  se dopátrat, za jakých okolností a kdy jsme se setkali. Jen Michaila Nosova znám z nedávné přednášky.

Zaujme mě vysoký štíhlý muž s černými prošedivělými vlasy a knírkem pod nosem. Kde jsem jen tohoto muže viděl? Osobně jsem se s ním ještě nesetkal, tím jsem si jistý. Ale musím jej znát odněkud z médií. Vím však, že se brzy všechno dozvím. 

„Buď zdráv Perune, máme velkou radost, že tě můžeme přivítat v našem sídle, které jsi neměl nikdy možnost poznat," přivítá mě s nepatrným úsměvem žena středního věku s dlouhými tmavými vlasy, oblečená v tyrkysových odstínech. Nemohu si vzpomenout, odkud se jen známe. Pokouším se myšlenkově na ni napojit. Okamžitá pozitivní odezva z její strany - „Ještě sis mne nezařadil, Perune? Trochu jsem se změnila, žila jsem dlouho mezi lidmi, ovšem převážně jen v duchovní podstatě. Vidět mě mohli jen někteří lidé. Rožana, vzpomínáš?"

Jasně! Sudička Rožana! Ve vzpomínkách se náhle uvolňují prastaré obrazy. Kdysi jsme spolu jak děti dováděli, vymýšleli jsme rošťárny, nikdo si před námi nebyl jistý. Byli jsme za ně i trestáni, ale za tu legraci to přece stálo. Stisknu bohyni vděčně ruce. S úsměvem se pak otáčím k asketovi s knírkem: 

„Je možné, že jsme se my dva ještě nikdy dříve nepotkali? Přesto mám dojem, že tě znám."

Muž se sotva znatelně usmívá, pohlédne na mě svým téměř hypnoticky tmavým zrakem a uvolňuje v mých vzpomínkách další oblast. „Opravdu jsme se nikdy nesetkali. Přišel jsem na Zemi z planety Eina, kterou militantní ještěři kompletně zničili. V době mého příchodu na Zemi jsi ty byl již uklizen v davu. Lidé si mě pamatují pod jménem Tesla. Jeden život na světě mi jako zkušenost stačil. Od té doby žiju v Šambale a pomáhám zde vyvíjet obranné systémy."

Nikola Tesla! Můj velký idol. Jak rád jsem četl jeho myšlenky, nápady, názory. Vzal na sebe heroický úkol otočit kormidlo technického vývoje proti plánům tehdejších globalizátorů na monopolizaci energie. Chtěl lidem otevřít zdroje levné všudypřítomné elektřiny, která mohla lidstvo pomoci osvobodit z otrockých okovů raného kapitalismu. Skončil v podstatě jako Tarch v roli Ježíše, až na to ukřižování. Jeho vynálezy byly zneužity pro válečné účely. To, co se zneužít nedalo, nesmělo nikdy spatřit světlo světa. A teď jej vidím osobně! Jaká čest!

Mé seznamování přeruší příchod nové osoby. Můj prastarý bratříček Veleš se plavně přesouvá k nám dovnitř. Takže ten to zvládl taky. Jen jsem zvědav, jestli přijde i Vesna. Bylo by mi líto, kdybych s ní nemohl sdílet tu nádheru kolem nás. Dorazí ale již jen Tarch, Mara a Mokoša. Po přivítání se místnost začíná měnit.  Stává se spíš zahradou než sálem. Mezi exotickými květy a stromy se klikatí potok s průzračně čistou vodou, který je napájen asi dvoumetrovým vodopádem. Uprostřed toku potůčku bylo vytvořeno malé jezírko, kde se prohánějí pestrobarevné rybičky. Vedle nádrže je prostranství pokryté mramorovou drtí. Jen trůn s panovníkem zůstává na svém místě. Na dřevěných sloupech je upevněn kruh, na němž jsou zavěšeny houpačky. Na kruhových sedátkách se dá pohodlně sedět. Každý z nás si vybírá jednu houpačku a zkouší se mírně pohupovat. Zajímavý způsob konference.

Darei nás ještě jednou všechny přivítá a přeje nám hodně síly do následujícího období.

Slova se po něm ujímá Michail: 

„Přátelé, sešli jsme se, abychom se poradili o nasazení zajímavého prostředku k vítěznému tažení proti lživým výkladům dějin. Vlastně bude sloužit pro potírání lži jako takové. Náš drahý přítel Nikola oprášil a vylepšil starý a ukrytý vynález chronovize. Mnozí z vás se umí napojovat na kroniku akáši duševně, ale tyto informace bohužel nemohou být použity na prokázání nepravd v médiích a učebnicích. Zde máme přístroj, který bude k dispozici všem lidem a ti se budou moct sami přesvědčit, že se jedná o průkazná fakta. Žádná špatnost již nezůstane neodhalena."

Vytáhne z kapsy přístroj o velikosti většího mobilu a zapíná jej. Nad displayem ve vodorovné poloze se vytváří trojrozměrný obraz celého našeho sálu. Po hlasovém pokynu na zpětný posun časem se ve 3D hologramu zjevuje můj příchod, vše pozpátku. Mění se interiér, lidé, zvuky. Pak místnost zmizí a objevuje se hornatá, řídce porostlá krajina. Michail hlasem zadává zrychlení posunu v rastru 100 let každých 5 vteřin a obraz se začíná měnit rychleji. Střídá se počasí, sníh, slunce, déšť, noc, den. Pak se posun zrychluje v 1000letých intervalech. Objevují se obrovské ledovce, snižování hor, pak zase bujná vegetace, řeka. Michail zrychluje posun na milióny let a vidíme dýmající sopky, stáda ještěrů i létající pterodaktyly. Pak zase rozsáhlé moře, chvíli se nic nemění a Michail přístroj vypíná.

„Mohli bychom se podívat ještě na počátek našeho vesmíru, ale myslím, že by to jako demonstrace možností této technologie mohlo stačit. Jak to funguje, nám vysvětlí Nikola."

Tesla přebírá přístroj od Michaile, odkašlává si a začíná s výkladem: 

„Italští fyzikové pod vedením benediktinského mnicha Ernettiho sestrojili již v 50. letech první přístroj tohoto druhu. Bylo to tenkrát na bázi televizní obrazovky, speciálních antén a zdroje energie. Nic složitého. Šlo jen o pochopení fungování částic a vln. Mnoho z vás to již dávno dokáže i bez techniky. Stačí mít dostatek energie a vědět, jak a na co se koncentrovat. Víme, že žádná vlna, ani ta světelná, nikdy nezanikne. Když ztratí velkou část své energie pro svou manifestaci v našem měřitelném prostoru, přejde do stavu virtuálního, pro nás neměřitelného. Po dodání potřebných impulzů se vlna dostane do stavu zachytitelného speciální anténou, která ji pak zašle na monitor. A hologramy jsou zrovna mým koníčkem. Máte někdo nějaký dotaz?"

Jsem fascinován možnostmi této technologie. Dějiny se konečně přestanou prezentovat tak, jak se to některým parazitujícím jedincům hodí. Ptám se: 

„Ten původní chronovizor byl na příkaz Vatikánu rozebrán. Je to jasné, kapr si svůj rybník nevypustí. To musíme udělat my, když budeme chtít vylovit všechny ryby z nádrže. Potřebovali bychom však takových přístrojů mnoho, jsme schopni někde spustit jejich výrobu? Ještě lepší by bylo, kdyby byl na internetu zveřejněn jejich výrobní postup. Když si chronovizor bude moct každý vyrobit sám, nepůjde už tuto technologii zastavit, jak se to povedlo před 60 léty."

Ozývá se Rožana: „Umím si představit, jaký chaos a problémy způsobí masové zavedení této hračky. Milióny lidí nás budou do nejdelší smrti proklínat. Veškeré zlodějiny, podvody, nevěry a manipulace budou náhle ležet na stole, každému přístupné. To je v pořádku, ale spolu s tím přijdeme všichni o své soukromí. Nebudeme moct použít ani milosrdnou lež, abychom někoho zbytečně nezraňovali. Myslím, že taková věc musí být pod kontrolou, stejně jako všechny zbraně hromadného ničení."

Michail potřásl hlavou: „Rozumím ti, Rožano, ale jsem přesvědčený, že neexistuje jiná cesta, než zpřístupnění všech informací všem. Jinak si zase budeme hrát na vědění esoterní a exoterní, kdo je oprávněn vědět a kdo ne. Ti oprávnění by byli v obrovské výhodě vůči těm ostatním. Ať mají všichni stejnou možnost a kde je spravedlnost, bude jasné všem i bez složitých paragrafů. Získal jsi majetek podvodem? Tak ho vrať okradenému. A jestli ho předtím uloupil i ten okradený? Tak to dá původnímu oprávněnému majiteli. A bez této zbraně přístupné všem bez rozdílu, budeme mít mnohem víc práce s bojem proti manipulacím prohnaného protivníka. A mnoho času nám nezbývá."

Jsem zajedno s Michailem. „Musíme jako lidstvo konečně pochopit, že jsme dlouhou dobu zkrátka šli špatným směrem. Nastala přece nová éra, nemůžeme věci dělat postaru. Je potřeba všechno lidstvo znovu přeorientovat pryč od kořistnického, parazitického, na penězích a majetku založeného způsobu života. Jak jinak to chcete zvládnout, než léčbou šokem? A lidé jsou přizpůsobiví, dokázali žít ve všech podmínkách a režimech. Ta negativa bych tak zle neviděl, jen je potřeba vypracovat na jejich zmírnění nějaký systém odstupňovaných milostí. Musíme se naučit odpouštět, aby nás nepřeválcovala negativní energie z minulých hříchů. A jsme nuceni špatných skutků zanechat, protože je zkrátka už neutajíme. Paradoxně nám stejnou budoucnost připravují globalizátoři s jejich totálním dohledem i nad našimi myšlenkami. Jenže  oni sami se z tohoto systému vymaňují a můžou si dělat největší svinstva beztrestně. Takto by se jednalo o stejná pravidla pro všechny bez výjimky. A to spravedlivé je. 

Souhlasné přikyvování od všech. Neuvědomuji si zase, že moje přemýšlení je vlastně přístupno všem přítomným. Takže my už vlastně ztrátu soukromí máme. Ale jen mezi sebou, mezi lidmi, kteří se znají a důvěřují si. Ta ztráta možná až tak velkou ztrátou nebude, jde jen o zvyk a nastavení svého jednání. A vlastně šmírování za účelem vlastních výhod je taky neetické. Tím, že bude prokazatelné, už to nikdo dělat nebude, aby neměl problém. Neměli bychom se tedy bát a vyrazit do boje s chronovizorem co nejdřív! Všichni se přece těšíme na co nejrychlejší ukončení pozůstatků doby temna. Odpor parazitů se rozpustí jako sníh pod jarním sluncem. Opět všichni mé myšlenky odsouhlasí. 

Postaví se opět Nikola. „Můžeme ihned zkompletovat asi 40 funkčních přístrojů. Do vašich pamětí budou vloženy plánky na výrobu zařízení, které půjde připojit k libovolným monitorům – PC, tabletům, televizím i k smartphonům. Je důležité, aby se první odhalení konala až v době, kdy budete každý ve své cílové zemi. Jakmile vládcové zjistí, co se děje, musí být pro ně již pozdě. Budou se snažit uzavřít hranice, vyhlásí stanné právo, možná drasticky omezí internet a kompletní komunikaci mezi lidmi. V té době již všechna spolehlivá alternativní média musí vlastnit plánky přístrojů, aby mohly být rozeslány co největšímu počtu lidí. Přesně v tomto čase musí být zveřejněna shromážděná kompromitující fakta. Ta obdržíte společně s hotovými chronovizemi, pracovali jsme na nafilmování objevených důkazů o důležitých utajených podvodech vládců. Najdete tam mimo jiné i způsoby, jakými znemožnili využití mých starých vynálezů."

Kníže Darei se postaví a starostlivě se rozhlédne. „Nerad to dělám, ale neměli byste se zde dlouho zdržovat. Měli byste všichni vědět, že čas zde utíká rychleji než ve světě. Máte mnoho práce, která bude muset být pečlivě zorganizovaná, musíte si připravit i záložní plány a ten čas strávený tady vám bude venku chybět. Chtěl bych vám tedy popřát mnoho zdaru, budete ho potřebovat. Že záleží na vašem úspěchu, zda se podaří lidstvu porazit otrokáře, to vám již ani zdůrazňovat nemusím. Veduni na zemi jsou v plném nasazení, sejdete se ještě jednou všichni spolu, abyste probrali strategii a organizaci. Pak co nejdříve spustíme akci, než se o ní dozví nepřítel. Ihned nato budeme aktivovat všechny naše věrné přátele. Útok musí být pro nepřátele nezvratný. Pak budou přinuceni odkrýt svou pravou tvář. Vyvolají válku, ale zbytečně. Naši bratři z jiných planet jsou připravení zamezit jakémukoliv nasazení zbraní hromadného ničení. Vojáci z nepřátelských ozbrojených složek budou dezertovat, jakmile poznají, k čemu mají být zneužiti.“ 

Pozvedá své dlaně a posílá nám svou sílu a požehnání. Cítím, jak se celý chvěju. Nevím, zda je králova energie tak silná anebo se mne již zmocňuje bojový zápal. Do boje, za budoucnost lidské rasy!

Bez dlouhého loučení vyrážíme zpět k pyramidě. Mezidimenzionální pomocníci při návratu již nejsou potřební.  

- pokračování -

autor: Vihaj